Rubrika
HomilieZ dneška se radujte, zítřek plánujte
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2017
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,14-15; ž. Žl 62; 2. čt. 1 Kor 4,1-5; evang. Mt 6,24-34;
Bratři a sestry, dnešní evangelium bylo poměrně dlouhé. Co bylo cílem této Ježíšovy dlouhé řeči? Pořád se pohybujeme ještě v Horském kázání a na konci toho Horského kázání Ježíš řekne několik opravdu zásadních věcí. Jednou z nich bude shrnutí Desatera do přikázání lásky k Bohu a k bližnímu, miluj Boha nadevšechno, bližního jako sám sebe, což mnohé třeba překvapilo, ale druhý závěr bude ještě mnohem překvapivější. Ježíš vyhlásí a řekne, že Bůh, Hospodin, je náš Otec.
Starý zákon představoval Boha jako někoho mocného, všemohoucího vševědoucího, silného. Jestliže je někdo silný, mohu mít před ním respekt, úctu. Jestliže ví všechno, tak ho mohu obdivovat, ale také se mohu trochu bát. Ale jestliže je někdo Otec, tak to navozuje vztah. A to je to, o co Ježíšovi jde. Pro mnoho jeho posluchačů to bylo překvapivé, nebo pro všechny to bylo překvapivé. Někteří se z toho radovali, někteří o tom přemýšleli a, jak se říká, nešlo jim to moc pod fousy a někteří to přímo odmítli a řekli, je to neúcta.
Ježíš si tady tou dlouhou řečí připravuje půdu pro toto vyhlášení. A aby dokázal, že to není neúcta, ale že je to všechno v pořádku, tak na jedné straně mluví o tom, co dělá Bůh, a na druhé straně mluví o tom, co by měl dělat člověk. Aby to nebyla neúcta, když Bohu říkáme, Otče, tak ho musíme dávat na první místo.
„Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.“ Můžeme to celé říci i trošku jinak. Když člověk přijde nebo přijede na křižovatku, tak se tam dostane po jedné cestě, a tu křižovatku opustí po druhé cestě. Ale nikdy nebude moci jet naráz po dvou cestách, ale vždycky to bude jenom jedna. A Ježíš říká: „Jsou situace, kdy je potřeba opravdu si vybrat, a kdy to nejde.“
Ježíš tady říká: „Je to neúcta k Otci, jestliže ho znáte jenom tenkrát, když něco potřebujete. Je to neúcta, když se k němu hlásíte jenom tenkrát, když z toho bude nějaký prospěch.“ Ale říká: „Je to v pořádku, jestliže s ním počítáte každý den svého života.“
„Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To je zajímavé slovo. Hebrejsky je to ma-a-mún a Ježíš tady rozehrává slovní hříčku. Oni znali druhé velmi podobné slovo, e-mún, a to znamená víra, důvěra, něco, na co člověk spoléhá, čemu důvěřuje, na čem postavil svoji životní existenci. A Ježíš právě říká: „Tak na čem?“ To je, o co mu jde, aby jeho posluchači a stejně i my, abychom přemýšleli, na čem jsme postavili svoji životní existenci. Jestli na nějakých, dneska my bychom řekli, cenných papírech, které mají teď nějakou hodnotu a zítra nemusí mít vůbec žádnou. Na čem? Je to otevřené. Ježíš to nechává otevřené, aby odpověděl každý, ke komu se ta otázka dostane.
Můžeme říci, že potom se vlastně myšlenkově to evangelium zase nějak láme, mění a teď se mluví o těch starostech. Takže nemáme si dělat starosti. A tak co? Tak si máme sednout a říct: „Tak, Pane Bože, se teda starej. Když já si nemám dělat starosti, no tak to bude bezvadný. Tak já si tady sednu a počkám, až ty se teda o mě postaráš.“ To by byla opět ta neúcta. Ježíš tady staví do kontrastu, říká: „Pohané si dělají ty starosti. Pohané pořád něco shánějí.“ Proč? No, protože ti pohané to brali tak, že „teď“, teďka musím využít všechny možnosti, které mám. Jak říká to starověké přísloví, carpe diem, „urvi den“ doslova, protože nevíš, jestli bude nějaký zítřek. Nevíš, jestli bude nějaká další existence. A tak je potřeba podle té pohanské, řekli bychom, terminologie nebo pojetí života toho „stihnout co nejvíc“.
A Ježíš tady ale předkládá něco úplně jiného. Protože je to Matoušovo evangelium, které vychází ze Starého zákona nebo se odvolává na Starý zákon, tak se tady šestkrát říká: „Nedělejte si starosti.“ Ono by se tam taky mohlo říct, nevyrábějte starosti, nebo nepřipouštějte si zbytečné starosti.
Proč šestkrát? No, protože ta šestka je číslo nedokonalé. Naopak sedmička je to číslo plnosti, číslo dokonalosti. Ta šestka je znamením něčeho, kde něco chybí, kde něco není a kde není Bůh. Sedmička je opakem, kde právě se počítá s Bohem.
A tak, když se vrátíme k té první otázce, tak si mám sednout a nedělat nic? Ne, takhle to není. Ježíš vede svoje posluchače právě zpátky do Starého zákona a připomíná dva okamžiky. První člověk Adam dostal od Boha zahradu, Eden, a měli ji obdělávat, měl se o ni starat a měl ji střežit, aby se do ní nedostalo nic zlého nebo nikdo zlý. První člověk dostal na starosti také první ženu a o ni měl pečovat, aby se jí nic zlého nestalo. On to nezvládl.
A druhý moment, který Ježíš má na mysli v tuto chvíli, je ten okamžik, kdy Izraelité jdou po poušti z Egypta a sbírají manu. Mana padá každý den, ale každý den je potřeba jít ji nasbírat. Sbírali všichni, seč jim síly stačili, a pak se to měřilo, aby každý dostal stejně. Samozřejmě byli tací, kteří si řekli, tak dneska si nechám trochu víc, nebo schovám si na zítra. Jenže ono se to do druhého dne zkazilo. Začlo to nelibě vonět a nebylo to k jídlu, protože oni měli poslechnout ten příkaz: „Budete sbírat každý den. Každý den bude padat, ale vy také každý den budete sbírat.“
Abychom mohli říkat Bohu Otče, aby to bylo v pořádku, aby ten vztah byl v pořádku, tak od nás se očekává naše spoluúčast. Svatý Jeroným říká, já jsem si to tady našel, vypsal jsem si to: „Práce je potřeba dělat a starostí je potřeba se zbavovat.“
Ježíš tady potom dál vyjmenovává mužské práce, to je když se mluví o těch ptácích, nesejí, ani nežnou, ani neshromažďují do stodol. Potom vyjmenovává ženské práce, nelopotí se, nepředou. Má na mysli opravdu těžké práce. Ale zdůrazňuje, když se mluví ve vztahu k těm ptákům, „váš nebeský Otec“. Neříká se, že je to otec těch ptáků. Bůh je otec celého světa, celé přírody, ale především nás, lidí. Ježíš tím říká: „Vy jste privilegovanou skupinou. Buďte si toho vědomi, buďte na to hrdí, buďte rádi a važte si toho a neberte to jako samozřejmost.“ Proč jsme privilegovanou skupinou? No, protože kvůli lidem přišel Ježíš Kristus, kvůli nikomu jinému.
A Ježíš tedy zdůrazňuje „váš nebeský Otec“ a zdůrazňuje, tady se taky říká, „malověrní“. Je to taková narážka. Lidé malé víry. To co Ježíš chce říct, je to, že naše víra není hotová. Není možné naši víru si někam zavřít do nějaké skříňky a říci: „Mám to tam. Každý den se na to budu chodit dívat a budu to oprašovat.“ Pokud si to někdo takhle řekne, tak ta víra, protože je vztahem, tak už se vytrácí. Každý vztah pořád se hýbe, je živý, je dynamický. Buď se ten vztah prohlubuje, jde do větší intenzity, do větší hloubky, anebo se naopak rozvolňuje, vyprchává. A stejně tak je to s naší vírou. O naši víru je potřeba pečovat, někdy doslova zápasit. Někdy je ta víra velmi těžce, těžce vybojovaná.
A nakonec Ježíš zdůrazňuje a říká: „Nedělejte si starosti o zítřek.“ To co máme k dispozici, je dnešek, dnešní den. S ním můžeme něco provést. Na včerejšek můžeme vzpomínat, zítřek můžeme plánovat. Proti tomu Ježíš nic nemá. Ale Ježíš nechce, abychom to nějak, jak by se to řeklo, zamíchali. Zítřejší starosti nebo zítřejší věci, zítřejší povinnosti budu moci vyřešit zítra, ne dnes. Není možné tak jako s tou manou si říct: „Já si to nějakým způsobem nadeženu.“ Ne, dnes je dnes a zítra je zítra.
Víme, že když člověka ovládne strach, tak strach nás může docela i ochromit, i doslova ochromit. Že člověk ztuhne a nic. A toto Ježíš rozhodně nechce. To co máte, je dnešek. Z toho dneška se radujte, ten dnešek se snažte naplnit pokud možno něčím pěkným a ten zítřek plánujte. Každý z nás totiž dojde v těch plánech k určité hranici, kde musí říct: „Tak toto jsem schopen ovlivnit, tohle zvládnu, ale na toto už moje síly nestačí.“ A potom je na místě říct: „Otče, já tě prosím, já potřebuji tvoji pomoc. Já udělám toto, v uvozovkách půjdu sbírat, ale vím, že mohu nasbírat, že mohu ovlivnit jenom část. To další už je na tobě. Já tě prosím, pomoz mi to, co mám k dispozici, ten dnešní den, prožít co nejlépe, a co se týče toho zítřka, tak to svěřuji do tvých rukou a očekávám od tebe tvoji pomoc.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,14-15; ž. Žl 62; 2. čt. 1 Kor 4,1-5; evang. Mt 6,24-34;
Bratři a sestry, i když to tak možná na první pohled nevypadalo, texty, které jsme před chvilečkou slyšeli, nás mají povzbudit, mají nás navést na cestu, na které můžeme najít řešení našich starostí, našich těžkostí, toho co nás tíží. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,14-15; ž. Žl 62; 2. čt. 1 Kor 4,1-5; evang. Mt 6,24-34;
Bratři a sestry, když v jedné své promluvě papež Pavel VI. oslovil Boha, říká: „Bože, který jsi nám otcem i matkou,“ teď dál pokračovala ta promluva, tak mnozí nad tím kroutili hlavou a říkali: „Nějak nám to nesedí. Více...