Rubrika
HomiliePouze přítomnost, dnešní den, tento okamžik máme ve svých rukou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,14-15; ž. Žl 62; 2. čt. 1 Kor 4,1-5; evang. Mt 6,24-34;
Bratři a sestry, i když to tak možná na první pohled nevypadalo, texty, které jsme před chvilečkou slyšeli, nás mají povzbudit, mají nás navést na cestu, na které můžeme najít řešení našich starostí, našich těžkostí, toho co nás tíží. Evangelium bylo uvozeno takovým napomenutím, varováním: „Nemůžete sloužit dvěma pánům.“ A proč tady toto? Jde o to, že si máme uvědomit, že pokud chceme u Boha hledat pomoc, posilu, tak ho musíme dát na první místo.
„Nemůžete sloužit Bohu a mamonu.“ Co je to mamon? Na začátku jsem se ptal, jestli máte starosti, teď se zeptám, co je to mamon. Většina z nás to má podvědomě spojeno s penězi, se zlatem, s něčím takovým. Mamon je hebrejské slovo, hebrejsky se to řekne „maamun“, a znamenalo to původně trošku něco jiného. Tady to slovíčko maamun má stejný slovný základ jako jiné slovo emuna a emuna je víra. Tedy tím mamonem se myslelo to, na co člověk spoléhá - čemu člověk věří, že to ho zachrání. Natolik tomu věřím, že mě to zachrání. Protože v dějinách často lidé spoléhali na svoje peníze, na svoje bohatství, tak se to spojilo s tím, že mamon rovná se hmotné bohatství, peníze, zlato, eventuelně jiné drahé kovy. Ale jinak je to vlastně postaveno mnohem víc obecně – čemu věřím, o čem si myslím, že mě to zachrání.
Tady ten úryvek, ten odstaveček, v něm chce Ježíš říct: „Bůh musí být na prvním místě. Nebeský Otec musí být na prvním místě.“ Proč? No, protože z podstaty Boha vyplývá, že On musí být nejvýš. Když by byl druhý, třetí, tak nebude Bůh. Bůh je vždycky první. A Ježíš tady říká svým posluchačům: „Zamysli se nad sebou, jakého boha máš na tom prvním místě. Vždycky tam máš boha, ale je to Bůh Otec, je to Hospodin? Anebo je to něco jiného?“
A po tomto napomenutí už vlastně Ježíš utěšuje a celkem šestkrát říká: „Nedělejte si starosti.“ Šestka je číslo nedokonalé, nedokonalosti. Ten, kdo si dělá ty starosti, … je to trošku záležitost módy. Teď zopakuji, co jsem říkal na začátku mše svaté, když se setkají lidé, velmi často začne ta litanie: „Já mám tolik starostí, já toho musím tolik zvládnout, na mě se toho tolik valí,“ a přiznejme se, že i rádi se rozdělíme o to, co se od nás očekává, kolik toho máme zařídit, rádi se pochlubíme tím, že druzí toho od nás hodně očekávají. Ale skutečné starosti člověka paralyzují. Člověk myslí jenom na ně. A ty starosti, ony jsou pořád stejné.
A my se teď dostáváme k žalmu. Je to žalm, který má číslo 62 a my jsme ho slyšeli celý, prvních devět veršů, a chtěl jsem, aby ten žalm zazněl schválně celý, jak začíná. Žalmista, který prožil těžké chvíle, ale začíná tím, že prvně říká, jak se z toho dostal: „V Bohu jsem si odpočinul, on je ta moje spása, u něho jsem našel pochopení, u něho jsem našel posilu.“ To bylo v první sloce. Ve druhé a třetí sloce vylíčil ty těžkosti, které zažil, a ve čtvrté sloce znovu připomněl, kde je řešení, kde našel řešení těch problémů, těch starostí.
Bratři a sestry, na toto my zapomínáme. Starosti skutečně máme. Ty starosti se dají rozdělit do několika skupin. První skupina, to jsou starosti o náš život, o tu hmotu, o tu materii, abychom skutečně měli co jíst, kde bydlet, kde spát. To Ježíš shrnuje pod to „co jíst, co pít“. A potom jsou tady starosti, které můžeme označit jako sociální – naše umístění v nějaké skupině. Chceme, aby nás ti druzí takzvaně brali, přijímali, aby nás respektovali. To je to, co Ježíš označuje těmi starostmi o šaty.
Chtěl bych se ještě zmínit o tom, co jsme slyšeli v žalmu. Proč? No, protože je to pořád stejné. Ten žalm vznikl nějakých 600 let před narozením Pána Ježíše, a ta situace se pořád opakuje. Lidské dějiny se opakují v jakýchsi kruzích a velmi, velmi málo se posouváme kupředu. Ten žalmista si stěžuje vlastně, že se tady vyskytli nějací nepřátelé, on byl sám, cítil se opuštěný, jich bylo víc. Jednak teda vymýšleli proti němu různé pomluvy, lži, dělali to, čemu se říká intriky. Na druhou stranu zase do očí s ním jednali velmi pěkně, přetvařovali se, a jak se říká, za rohem vykládali něco úplně jiného. To se opakuje. Ale co je zajímavé, k čemu tuto situaci ten žalmista přirovnává? Tady tyto zlé lidi on přirovnává k lidem, kteří stojí u kamenné zdi, která není nejpevnější, už se tak i trochu naklání a oni ze spodu té zdi vytahují kameny. Vlastně je kradou, aby je prodali. A teď, když budeme trošku vzpomínat v paměti, tak si můžeme vybavit, jak je to ve zprávách čas od času, že někdo někam přišel, většinou do nějaké opuštěné haly, do nějaké opuštěné továrny a něco odtud odnášel. V naší době se neodnáší kameny, v naší době se odnáší kovy. Změnila se pouze ta surovina, ale jinak to funguje pořád stejně. Ty problémy byly stejné. Tenkrát bylo cenné to stavební kamení, tak se bralo to. A ten žalmista připomíná a říká: „To vlastně, co ti lidé dělají, to zlé, tak ono to na ně spadne. Oni si myslí, že si nějak pomohou, ale kdepak. Naopak je to zasype a nezůstane tady vůbec nic, pouze nějaká zbořenina.
Je to takové varování. Ten žalmista to říká víc tvrdě. Ježíš to říká způsobem pochopitelnějším nebo spíš přijatelnějším. Hledejte pomoc svých problémů u toho, u koho pomoc můžete nalézt, kdo vám může pomoct. Ježíš tam opakuje několikrát: „Nedělejte si starosti.“
Lidé, když přijdou na svět, tak na rozdíl od zvířat nemají své „oblečení“. Zvíře, když se narodí, tak už má svoje oblečení, svoji srst, a s tím vystačí celý svůj život. Zvíře nachází přímo potravu v přírodě – buď uloví jiné, nebo najde něco zeleného, ale člověk se musí propracovávat ke svému jídlu, ke svému oblečení, musí si vybudovat obydlí. A problém je, aby tato činnost, toto úsilí, které člověk musí vyvinout, aby se nestalo cílem, aby se mi nestalo tím bohem, tím mamonem, že já budu spoléhat, že toto mě zachrání. Oblečení, dům, jídlo, pití, to jsou prostředky k tomu, abychom mohli žít svůj život. To není cíl. Bohužel pro mnoho lidí je to cíl.
A nakonec Ježíš říká: „Každý den má svých starostí dost. Nedělejte si starosti o to, co přijde.“ My bychom mohli doplnit: „Nedělejte si zbytečné, přílišné starosti.“ Samozřejmě musíme plánovat svoji budoucnost. To nejde tak, abychom žili, jak se říká, ze dne na den. Na minulost vzpomínáme a budoucnost plánujeme, ale člověk, který takhle si dělá ty přílišné starosti o to, co bude zítra, pozítřku, za rok, tak takový člověk si nechal vzít přítomnost. Pouze přítomnost, dnešní den, tento okamžik máme ve svých rukou. Tento okamžik můžeme ovlivnit a je na nás, čím ten okamžik naplníme. Ale pokud si ho necháme vzít tím, že se budeme strachovat o tu budoucnost, o to co přijde, tak jsme přišli o mnoho, můžeme říct, že téměř o všechno, protože dnes je dnes a zítra bude zítra.
Bratři a sestry, Pán Ježíš chce, abychom žili naplno to, co máme, abychom si byli vědomi toho, že tu přítomnost můžeme ovlivnit – k dobru svému i k dobru těch, kteří jsou kolem nás. Že je to na nás, abychom řekli: „Bože, děkuji ti za tento den a beru ho z tvých rukou a pomoz mi ho naplnit něčím pěkným a krásným.“ A večer abychom mohli říct: „Bože, já ti ho vracím. Já ti děkuji za to, co jsem viděl, co jsem prožil, děkuji ti za všechno to, čím jsi mě obdaroval, a děkuji ti, že já jsem mohl zase přispět i svým úsilím, svojí snahou.“
Dějme za minulost, plánujme budoucnost, ale nezapomínejme na to, že to co držíme v našich rukou, je přítomnost. A když budeme cítit opravdu nějaké velké starosti, tak se s nimi svěřme třeba lidem, ale nezapomeňme se s těmi starostmi svěřit Bohu, protože u něho najdeme řešení, u něho najdeme odpočinutí, u něho najdeme posilu, jak z toho ven.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2017
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,14-15; ž. Žl 62; 2. čt. 1 Kor 4,1-5; evang. Mt 6,24-34;
Bratři a sestry, dnešní evangelium bylo poměrně dlouhé. Co bylo cílem této Ježíšovy dlouhé řeči? Pořád se pohybujeme ještě v Horském kázání a na konci toho Horského kázání Ježíš řekne několik opravdu zásadních věcí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,14-15; ž. Žl 62; 2. čt. 1 Kor 4,1-5; evang. Mt 6,24-34;
Bratři a sestry, když v jedné své promluvě papež Pavel VI. oslovil Boha, říká: „Bože, který jsi nám otcem i matkou,“ teď dál pokračovala ta promluva, tak mnozí nad tím kroutili hlavou a říkali: „Nějak nám to nesedí. Více...