Pondělí 29.04.2024, sv. Kateřina Sienská, Robert
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Kdo je svatý

P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
29.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;

Kdo je svatý8:18
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.62 MB]

Milí přátelé, bratři a sestry, slyšeli jsme blahoslavenství, ale to slovo blahoslavený nám zní tak trochu vždycky zvláštně. Příliš nerozumíme tomu slovu nebo někdy se to překládá: „Šťastný je ten, …“ Zase říkáme, šťastný plačící, to taky nám moc nesedí. Já budu říkat místo blahoslavený, svatý.

Na začátek bude dobré, když řeknu, co svatost je a co není, aspoň podle mého názoru. Tak svatost podle mě není dokonalost. Žádný světec nebyl nikdy bez hříchu. I na smrtelné posteli se světci vyznávali ze svých hříchů. K tomu, aby bylo jasné, že svatost není dokonalost, bezhříšnost.

Ale co svatost je? Na to nám odpovídají ta dnešní blahoslavenství. Svatý je ten, kdo má odvahu přiznat své chyby, svou omezenost, své limity, svou nedostatečnost, kdo si uvědomuje, že si sám nevystačí, že potřebuje druhé a že také potřebuje Boha. A nebeský Otec, ten se stane jeho štěstím.

Svatý je ten, to je taková parafráze těch blahoslavenství, těch, co teď říkám. Svatý je ten, kdo pláče nad bolestmi lidí i světa, ale nezatvrdí se ve smutku a v rezignaci – všechno je na houby, nic nemá smysl, všechno dopadne špatně a všechno je na nic… Ne, neztvrdí se v takovéto rezignaci. Sám Bůh ho potěší.

Svatý je ten, kdo se neprosazuje širokými lokty, kdo nepodléhá touze po sebeuplatnění na úkor druhých, kdo se neuchyluje nikdy k pomstě, kdo se nesnaží vždy ze všeho urvat co nejvíc. Takovému Bůh připraví bohatě prostřený stůl i plný kalich.

Svatý je ten, kdo žízní po Božím slově a pije ho plnými doušky, protože ten má touhu žít podle evangelia a napodobovat Krista. Bůh sám ho jednou zcela prostoupí a naplní.

Svatý je ten, kdo neuzavírá své nitro při pohledu na potřebného člověka nebo na potřebné lidi, kdo přináší milosrdenství. Ten zakusí Boží něhu, Boží pohlazení.

Svatý je ten, kdo má ryzí a upřímné srdce, nezakalené sobectvím a vypočítavostí. Neviditelný Bůh se s ním jednou setká tváří v tvář.

Svatý je ten, kdo smířlivostí přináší pokoj, kdo usiluje o pokojné vztahy, kdo odpouští, aby sám mohl přijat Boží odpuštění. Podle toho Ježíšovo: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“

Takové jsou milované Boží děti. A svatý je taky ten, kdo snáší nepřijetí, ústrky i posměch kvůli své víře v Krista. Ty, vysokoškolák, věříš v Boha? Diví se někteří.

Líbila se mi odpověď jedné slečny, kterou jsem zpovídal v jiné farnosti než tady, a ta studovala nějakou strojárnu, radši to nebudu popisovat, ať nepoznáte, kdo to je, ale neznáte ji pochopitelně. Tak si říkám: „Ty?“ taková šikovná děvčica to byla. „Ty ses dala na strojárnu? Chlapi mají co dělat, aby vystudovali tu školu.“ „No, ale jo. Mně jde fyzika, matematika.“ Tož mně to zas nešlo nikdy, a říkám: „A nedělá ti to problémy, že jsi tak exaktně zaměřená a přitom věříš v Boha?“ A ona mně odpověděla: „No, ale to se nevylučuje, to že dělám exaktní vědu,“ a chtěla doktorát si dělat a setkává se tam s vědci, kteří většinou jsou ateisté, v té hmotě se hrabou a Boha tam nikde nevidí. A říká: „To se nevylučuje, víra v Boha a věda.“ Já jsem jí říkal: „To jsi mě tak potěšila.“

Nakonec skončila svatá zpověď, svátost smíření, a ona mně říká: „Můžu vás obejmout?“ A já říkám: „Můžeš.“ Rychle jsme se objali na konci svátosti smíření. Ještě že tam nebyla kamera a že to nikdo neviděl.

Snažil jsem se tedy přiblížit ta Ježíšova blahoslavenství, aby nám byly blíž, aby byly blíž našemu životu. Žít podle toho, co jsem řekl, se myslím dá, a troufám si říct, že i mnozí z vás podle toho žijí. Že ty blahoslavenky, svaté, že tady máme, že tady jsou. Jsou tady mezi námi, v této farnosti. Ne, že ne.

Ježíš ve vašich životech je tou svatostí, je ta svatost. A tak snažme se s ním žít, přijímat ho, naslouchat mu, aby ta svatost proměňovala nás, naše rodiny, naše blízké, tuto farnost, tuto společnost.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Jak přijmout Blahoslavenství

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;

Jak přijmout Blahoslavenství8:00


Hledejte Hospodina všichni pokorní v zemi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;

Hledejte Hospodina všichni pokorní v zemi15:43
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.94 MB]

Bratři a sestry, když by se nás někdo zeptal, který je nejdůležitější text Starého zákona, tak věřím, že by nikdo z nás nezaváhal a řekli bychom Desatero. A když by se nás někdo zeptal, který je nejdůležitější text z hlediska učení, nauky, z hlediska toho, co Ježíš řekl, v Novém zákoně, tak bychom možná chvíli přešlápli, ale věřím tomu, že většina by řekla Blahoslavenství.    Více...


Jsme povoláni k bytí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;

Jsme povoláni k bytí8:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.43 MB]

Bratři a sestry, my se teď před dobou postní naposledy setkáváme s úryvkem z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. K tomu, abychom dobře pochopili ten dnešní úryvek, je potřeba vrátit se k úryvku, který se četl minulou neděli.    Více...


Blahoslavený znamená šťastný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;

Blahoslavený znamená šťastný10:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.21 MB]

Bratři a sestry, kázat na dnešní evangelium, na Blahoslavenství, je velmi obtížné. Proč? Když bychom chtěli probrat všech osm Blahoslavenství, tak to bychom tady seděli do odpoledne a ještě bychom s tím nebyli hotovi.    Více...


Při bohoslužbě je nejdůležitější Bůh a Boží lid

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
03.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;

... Kdo je nejdůležitější při bohoslužbě? Mnoho lidí odpoví: „No přece důstojnej pán, bez toho by to nezačalo.“ Ale nejdůležitější při bohoslužbě je Kristus, Bůh a shromážděný lid. „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ A křesťané přichází na bohoslužbu, aby se společně modlili. Takže nejdůležitější je Bůh a lid. A k tomu, aby ta modlitba důstojným způsobem probíhala, aby všechno bylo správně zorganizováno, tak jak je to v celé církvi, tak k tomu jsou určití služebníci.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.