Rubrika
HomilieBlahoslavený znamená šťastný
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, kázat na dnešní evangelium, na Blahoslavenství, je velmi obtížné. Proč? Když bychom chtěli probrat všech osm Blahoslavenství, tak to bychom tady seděli do odpoledne a ještě bychom s tím nebyli hotovi. Na druhou stranu, když budu mluvit o jakémsi úvodu k tomu, co vlastně Ježíš řekl, proč to řekl a za jakých okolností, tak to bude takové hodně teoretické, čili nezáživné. No tak co jsem si vybral? Ten úvod, protože víc toho nezvládneme.
Ježíš má kolem sebe zástupy a vystoupil na horu. Pak je tam řečený ještě jeden takový detail, že k němu přistoupili jeho učedníci a on začal mluvit. Může nám to připadat úplně zbytečné, proč tam takový detail je, ale totiž když si tohle přečetl žid, který znal to, čemu my říkáme Starý zákon, tak hned se dovtípil, že to je odkaz na okamžik, kdy Izraelité putovali po poušti a kdy dostali desatero. Celý ten úryvek je jakási paralela právě k desateru a evangelista chtěl, aby ti, kteří to budou číst, srovnávali a udělali si závěr. V tom okamžiku, kdy židé dostali desatero, to bylo tak, že na horu Sinaj vystoupil pouze Mojžíš, nikdo jiný, naopak všichni ostatní dostali zákaz: „Tam nesmíte.“ V Blahoslavenstvích naopak Ježíš čeká, až k němu přijdou ti ostatní. Neříká to někde do prázdna, ale říká to lidem, kteří jsou kolem něho.
Desatero má také ten přívlastek, že jsou to přikázání. Blahoslavenství – tam se nemluví o tom, že to je nařízené, že to je přikázané. Je to Boží podaná ruka, je to Boží otevřená náruč s pobídkou: „Jestli chceš, tak pojď. Jestli chceš, tak to přijmi, zařaď to do svého života.“ Desatero je něco, o čem se říká, že když chce být člověk slušným člověkem, musí zachovávat desatero. Konec konců od čtvrtého do desátého přikázání se to netýká jenom věřících, ale úplně všech lidí. Od čtvrtého do desátého přikázání je to takzvaný přirozený zákon a to nemá s náboženstvím nic společného. Náboženství se jaksi bezprostředně týkají první tři přikázání desatera.
V Blahoslavenstvích, tam je to už o dost dál. O Blahoslavenstvích se říká, že když chce být člověk dobrým křesťanem, musí žít podle Blahoslavenství. Všichni desatero známe, ale dokážeme vyjmenovat osmero blahoslavenství? Každý ať si odpoví sám. Blahoslavenství, to je jakýsi souhrn toho, co Ježíš po nás žádá. Tam už se nemluví o tom, že něco nesmíme. Takhle začíná většina přikázání v desateru – nebudeš lhát, nebudeš křivě přísahat, nebudeš krást, nebudeš zabíjet – „ne“, něco nedělej. V Blahoslavenstvích už se mluví o tom, co dělat máme, jak se chovat máme, naopak jak se máme projevovat.
Mluvíme tady o Blahoslavenstvích a co to vlastně znamená to slovo „blahoslavený“? Shodou okolností jsme o Blahoslavenstvích mluvili i s dětmi v náboženství. Dalo nám to dost práce, než jsme přišli na to, co znamená to slovíčko blahoslavený – no šťastný. Takže na jedné straně Ježíš tady říká, kdo jsou šťastní. Na druhé straně je tady zmíněna vždycky jakási potíž, nějaká špatná situace: „Šťastni jsou ti, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Je v tom jakýsi rozpor. Na jedné straně je totiž Bůh a Ježíš, a Ježíš říká, co člověk má udělat, aby byl šťastný. Svět bez Boha nám říká, že šťastní budeme tenkrát, když budeme hromadit cokoliv – věci, moc, pocty, zásluhy. Když toho budeme mít co nejvíc, tak že budeme šťastni. Každý den se s tím setkáváme, každý den se setkáváme s touhle falešnou představou štěstí. Kde? Nejvíc v reklamě, protože v podstatě každá reklama říká: “Když si koupíš náš přípravek, náš produkt, tvůj život bude šťastný. Objevíš nové netušené možnosti, nové netušené obzory. Když si to naopak nekoupíš, budeš mimo (jak říkají mladí ‘out’).” A člověk si to pak koupí a řekne si: “Hmm, to jsem zase naletěl.” Je to skutečně tak. Takže bolestně vnímáme to, že štěstí nám slibuje mnoho lidí, mnoho institucí, ale vidíme, že to zpravidla nevede ke štěstí. Bůh říká: “Šťastný budeš tenkrát, když budeš žít v harmonii se mnou, když se mnou budeš v životě počítat, protože já počítám s tebou.”
Takže to je na jedné straně toho Blahoslavenství. Na druhé straně jsou tam právě vyjmenovány potíže našeho života, těžkosti. Když zůstaneme u toho třetího blahoslavenství, které jsem četl, tak Ježíš v něm vlastně konstatuje, že se můžeme a často setkáme s nespravedlností, že tu není taková spravedlnost, jaká by měla být. Ježíš, když vyjmenovává tyto svízele našeho života, ty obtíže, tak to nevyjmenovává s nějakou radostí, s nějakou škodolibostí, že by říkal: “Dobře vám tak a jen si toho užij.” Ne, Ježíš to vyjmenovává jednak proto, abychom my věděli, že jemu je to známe, že pro něho to není cizí a že on s tím počítá a že on to dokáže obrátit k našemu prospěchu. Víte, my, když usilujeme o dokonalost, o svatost, o to štěstí, tak na to pořád jdeme jakýmsi stylem známkování, čekáme, že budeme mít plný počet bodů, že to skutečně bude bez vady, bez chybičky, a říkáme si: “Tak já už dvacet, třicet let bojuju s nějakou svou špatnou vlastností a ono je to pořád stejné, ne-li horší a já už nevím co bych dělal a vždycky začnu a vydrží mi to tak den dva a pak jsem zase tam, kde jsem byl a možná je to ještě horší.” A zlobíme se sami na sebe. A v Blahoslavenstvích nám právě Ježíš říká: “Tady nejde o to, aby tvůj život byl bez chybičky, bez vady, bez nějakého kazu. Tady jde o to, jestli máš dobrou vůli, jestli máš ochotu s tím zápasit a s tím bojovat. Jestliže tam najde Bůh tu ochotu, pak jsi blahoslavený člověče.”
Bratři a sestry, Blahoslavenství, jak jsem říkal na začátku, to je podaná ruka, otevřená náruč. V Blahoslavenstvích Ježíš neříká “musíš”, ale říká “můžeš”. Blahoslavenství je velmi důležitý text evangelia, protože všechno to ostatní potom na to navazuje a v Blahoslavenstvích přímo Ježíš vysvětluje svůj způsob, jak chce získat lidi.
Abych to nějak zakončil, něčím, co se vlastně stalo v téhle farnosti. Stalo se to po Třech králích, kdy na slavnost Zjevení Páně tady v kostele nebylo mnoho lidí a potom se potkali lidé a jedna paní říká druhé: “Proč jsi nebyla v kostele?” A odpověď zněla: “Však neříkal farář, že je to povinný.” Ani Ježíš neříká, že je to povinný a nikdy to neřekne. Řekne: “Člověče, jestli máš zájem, jestli chceš, aby tvůj život k něčemu vypadal, jestli chceš být šťastný, přijď. Já na tebe čekám.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
29.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;
Milí přátelé, bratři a sestry, slyšeli jsme blahoslavenství, ale to slovo blahoslavený nám zní tak trochu vždycky zvláštně. Příliš nerozumíme tomu slovu nebo někdy se to překládá: „Šťastný je ten, …“ Zase říkáme, šťastný plačící, to taky nám moc nesedí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, když by se nás někdo zeptal, který je nejdůležitější text Starého zákona, tak věřím, že by nikdo z nás nezaváhal a řekli bychom Desatero. A když by se nás někdo zeptal, který je nejdůležitější text z hlediska učení, nauky, z hlediska toho, co Ježíš řekl, v Novém zákoně, tak bychom možná chvíli přešlápli, ale věřím tomu, že většina by řekla Blahoslavenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, my se teď před dobou postní naposledy setkáváme s úryvkem z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. K tomu, abychom dobře pochopili ten dnešní úryvek, je potřeba vrátit se k úryvku, který se četl minulou neděli. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
03.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 2,3; 3,12-13; 2. čtení 1 Kor 1,26-31 ; evangelium Mt 5,1-12a;
... Kdo je nejdůležitější při bohoslužbě? Mnoho lidí odpoví: „No přece důstojnej pán, bez toho by to nezačalo.“ Ale nejdůležitější při bohoslužbě je Kristus, Bůh a shromážděný lid. „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ A křesťané přichází na bohoslužbu, aby se společně modlili. Takže nejdůležitější je Bůh a lid. A k tomu, aby ta modlitba důstojným způsobem probíhala, aby všechno bylo správně zorganizováno, tak jak je to v celé církvi, tak k tomu jsou určití služebníci. Více...