Rubrika
HomilieJežíš chce stavět na tom, co my zde uděláme
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,1-5; 2. čtení 1 Kor 12,4-11; evangelium Jan 2,1-11;
Text, který jsme slyšeli, bratři a sestry, je pouze v Janově evangeliu. Ty tři ostatní ho nemají. A někdo se ptá, proč. Proč se tam mluví o nějaké svatbě? Ona to není jen tak nějaká svatba, není to jan tak nějaký div, není to jeden z divů, ale říká svatý Jan, že to byl počátek znamení a že tím Ježíš zjevil svou slávu.
Ono totiž zase se ukazuje, že i svatý Jan, než začal psát, tak velmi pečlivě utřídil všechny myšlenky, všechno to, co napsat chtěl. A i jeho evangelium má velmi pečlivě vypracovanou osnovu. A od začátku do konce tam můžeme nalézt stejné myšlenky.
Když bychom si vzali celé evangelium a četli bychom ho, tak zažíná to vlastně tím prologem, kdy Jan mluví o tom, že Ježíš je Slovo poslané od Otce, Ježíš se nechá pokřtít v Jordánu od Jana Křtitele, postaví se mezi hříšníky, vyvolí si první učedníky, jde na svatbu a potom ještě to pokračuje tím, že vyžene z chrámu prodavače, obchodníky. Ježíš je tedy učitel, který učí jako ten, kdo má moc. Učí jinak, dává důraz na jiné věci, než na které dávali ostatní učitelé, ostatní rabíni.
V Janově evangeliu se taky dočteme, který den v týdnu byla ta svatba. Nevíme rok, nevíme měsíc, to není důležité. Důležitý je ten den. Kdy to bylo? V pátek. Ježíš začal svoje, řekli bychom, veřejné působení v pátek, zjevil svou slávu v pátek na svatbě v Káni Galilejské, a skončí svoje veřejné působení na Velký pátek na kříži, kdy opět zjeví svou slávu, svou smrtí zachrání. Ježíš vždycky pomůže. Od začátku do konce Ježíš pomáhá. Přišel proto, aby pomáhal.
Tento text, který se nám zdá tak milý, on milý je, je zase text, který má více rovin. Je možné tam rozjímat o úloze Panny Marie, protože jsou to poslední slova Panny Marie, která jsou zaznamenána v Písmu svatém. Potom Maria se objevuje v Písmu pod křížem, ve večeřadle, kdy se modlí a očekává Ducha svatého, ale nemluví. Úkolem Marie nebylo učit slovy, to je úkol Ježíše. Jejím úkolem bylo, aby ona svým životem podporovala působení Ježíše, působení Vykupitele.
Je tam vidět její všímavost, ta její angažovanost. Maria vlastně v tu chvíli supluje to, co má dělat ten správce svatby. Ten správce svatby, netušíme, kde byl, co dělal nebo nebo spíš co nedělal, protože on měl být ten, kdo si měl všimnout, že dochází víno, že nastává problém. Maria tu svatbu neorganizuje, nepořádá ji, ale angažuje se tak, aby pomohla. Angažuje se dostatečně dopředu, aby se problém nevyhrotil, aby vlastně se vyřešil, ještě než to začne být svým způsobem akutní.
Toto jsou všechno myšlenky, které jsou pro náš každodenní život. Jsme povoláni, pozváni k tomu, abychom žili podobně s otevřenýma očima jako Maria. Každý z nás máme nějaký úkol. Nemáme všichni stejný úkol. Někdo víc mluví, někdo měně mluví, ale všichni máme nějakým způsobem toto dílo podporovat.
A potom dál se to dá rozvíjet z toho pohledu Starého a Nového zákona. Těch šest džbánů symbolizuje Starý zákon s jeho přikázáními, s jeho nařízeními, ale jsou prázdné, jsou vyschlé, protože tam něco chybí. Chybí tam láska, chybí tam ochota vyjít vstříc jeden druhému.
My se často divíme a říkáme si, proč je to tak těžké, proč ty národy nejsou ochotné vyjít jeden druhému vstříc, ale sami vidíme, když to domyslíme na tu nejspodnější úroveň, na úroveň, ve které žijeme, žijeme ve společnosti, která je velmi málo ohleduplná, žijeme ve společnosti, kde mnoho lidí vidí „to moje“ a dělám to, co je pro mě výhodné, a že to, co je pro mě výhodné, ubližuje někomu jinému, omezuje ho nebo podobně, tak to už vidí velmi málo lidí nebo tito lidé to vidět nechtějí.
A Ježíš právě přichází do této situace, kdy říká: „Já to naplním.“ Vlastně Ježíš, on to taky sám potom řekne: „Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit.“ Tady to gesto naplnění těch džbánů vodou jakýmsi způsobem ukazuje, jak bude Ježíš dál fungovat, pracovat, postupovat. On nebude tvořit něco z ničeho, to bylo při stvoření, ale on chce stavět na tom, co my zde uděláme. Proto řekne těm učedníkům: „Naplňte ty džbány vodou.“ Bude stavět na tom, co oni udělali, na jejich spolupráci, na tom, že oni budou zapojeni. A takto Ježíš pokračuje. Začal a pořád takhle pokračuje i dnes. Chce stavět na tom, co my mu nabídneme.
Ten rozhovor mezi Ježíšem a Marií, který je přeložený: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Ve starých překladech je ten otazník až na konci. V té Mariině větě: „Už nemají víno,“ je prosba a je očekávání. I my často Ježíše prosíme, otázka zní, jestli očekáváme. Je to očekávání, které je otevřené. „Nemají víno, tak s tím něco dělej.“ My ve svých modlitbách často říkáme: „Ježíši, Bože, dělej tohle, tohle, tohle. Já to chci takhle.“ A když se to nestane, tak řekneme: „On mě nevyslyšel.“ Ale tady je to volné. Ona ví, že on pomůže. Jak to bude, to nechává na něm.
Nám se ta věta zdá jako odmítnutí. Není to odmítnutí. Je to věta, které nerozumíme příliš. Ti, kdo se v tom vyznají víc, tak říkají, že je to takové rčení, které je použito z diplomatického slovníku tehdejší doby. Víte dobře, že diplomaté mluví trošku jinak než obyčejní lidé. Vždycky to tak bylo a asi to tak bude. A tato věta v originále, když by se přeložila, tak zní: „Co je mě a tobě?“ Tomu už nerozumíme vůbec. Jednalo se o jakési vyjádření, o frázi, která byla vyslovena v okamžiku, kdy dva, řekněme třeba kmeny, spolu sjednali smlouvu a jeden z těch kmenů měl pocit, že ten druhý nedodržuje tu smlouvu. Sjednali jednání a to bylo zahájeno tady tou větou: „Co mě a tobě?“ Jinými slovy šlo o to vyjasnit si, kdo se k čemu zavázal, kdo má jaká práva a jaké povinnosti. A Maria ví, že Ježíš ji neodmítá, protože říká těm služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ A Ježíš touto větou, která je pro nás těžko pochopitelná, vlastně říká: „Já vím, proč jsem přišel. Já vím, jaké závazky mám vůči vám.“ Otázka by byla další, jestli my víme, jaké závazky máme vůči němu.
Ale tak, bratři a sestry, celé vlastně to vyprávění na konci končí tím, že se debatuje o tom, co to znamená. Ten samotný zázrak není nijak popsán. Ale je popsáno právě, co to znamená. Co se stalo, co tím zázrakem Ježíš udělal? Zachránil štěstí, zachránil radost, zachránil veselost těch svatebčanů. Svatba není všední den, ale radost, veselí jsou hodnoty, nad kterými někdo mávne rukou. Nejde o život. Neuzdravil vážně nemocného, neudělal to v chrámu, neudělal to v synagóze. Někde doma? Bylo to vlastně v novém domě těch novomanželů. Pro Ježíše to bylo důležité. Pro něho byli důležití ti lidé, kteří byli kolem něho. My je neznáme jménem. Ale můžeme oprávněně předpokládat, že jsme pro Ježíše důležití. Tak jako byli ti lidé důležití tenkrát pro něho, jsme i my důležití teď pro něho. A i my si máme položit otázku: „Co to pro mě znamená, co z toho vyplývá pro mě, že Ježíš přišel, že ho znám, že vím, že se o mě stará, že se k němu hlásím“, a tak dál.
Bude to pokračovat tím, že Ježíš vyžene z chrámu všechny ty obchodníky, všechny ty prodavače, protože on chce ukázat a chce říct: „Skutečná hodnota náboženství nespočívá v tom, že někdo prostřednictvím toho náboženství získá nějakou výhodu, domůže se nějakého postavení, bude ovládat někoho, to v žádném případě. Ale jde tady o to vytvořit úplně jiné vztahy, úplně nové vztahy, které jsou právě v Písmu svatém velmi často přirovnávány ke vztahu muže a ženy, ke vztahu ženicha a nevěsty, kdy Ježíš říká: „Já přicházím jako ženich. Vy jste moje nevěsta.“ Všichni ti, kteří tam byli. A toto platí, bratři a sestry, tak o nás.
Takže když budeme prožívat všední dny, budeme v práci, ve škole, tam kam nás naše povinnosti zavedou, vzpomeňme si občas na tento velmi milý úryvek. Ježíš přijme i naše pozvání, tak jako přijal pozvání na svatbu v Káni Galilejské. To slovo kána znamená získat. Tím, že pozveme Ježíše do svého života, neskutečně moc a moc získáme. Nezapomeňme na to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.01.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,1-5; 2. čtení 1 Kor 12,4-11; evangelium Jan 2,1-11;
Bratři a sestry, skončila doba vánoční a prožíváme, řekli bychom, všední dny našeho života. A dnešní liturgie nám předkládá tady do této situace obraz slavnosti. Svatba, to je jeden rozhodně z nejvýznamnějších, jestli ne vůbec nejvýznamnější den v životě člověka, a také zpravidla nejslavnostnější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.01.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,1-5; 2. čtení 1 Kor 12,4-11; evangelium Jan 2,1-11;
Bratři a sestry, z dnešního evangelního příběhu vystupuje tvář Božího Syna a je to tvář velmi přívětivá. Je to velmi povzbuzující obraz. Je to obraz takový, řekli bychom, hodně civilní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,1-5; 2. čtení 1 Kor 12,4-11; evangelium Jan 2,1-11;
Bratři a sestry, jaká je hlavní myšlenka dnešní neděle, dnešních textů? Těch myšlenek se tam dá najít několik, ale takové dvě hlavní: Všechny ty texty mluví o Božích vlastnostech a zasazují ty Boží vlastnosti do vztahů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,1-5; 2. čtení 1 Kor 12,4-11; evangelium Jan 2,1-11;
Bratři a sestry, zamyslíme se zase nad dnešním druhým čtením. Krásně to druhé čtení souvisí s evangeliem. Když bychom hledali takovou hlavní myšlenku, o čem že ty texty jsou, tak to můžeme shrnout do takové věty „zvláštní projevy Ducha svatého“. Více...