Rubrika
HomilieTohle napodobujte
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, vlastně ještě na konci tohoto měsíce, na konci listopadu, už budeme slavit letos první neděli adventní a začne nový liturgický rok. A vždycky, když něco začíná, tak si dáváme nějaké předsevzetí nebo říkáme si třeba, s jakou myšlenkou, s jakým nápadem vstoupit do toho nového období, do toho nového začátku. A jednu tu myšlenku nám nabízí dnešní evangelium.
Toto evangelium se odehrálo, jak chápeme a poznáváme, v Jeruzalémě a stalo se to krátce před Velikonocemi, před těmi posledními Velikonocemi, které už Ježíš netrávil s učedníky. On už na začátku těch židovských svátků za nás zemřel, a potom vstal z mrtvých. A Ježíš připravuje učedníky na svůj odchod. Vlastně on jim říká: „Vy teď budete muset si dát tu práci, abyste si vybrali správné vzory. Doteď jste chodili za mnou, následovali jste mě, já jsem byl vaším vzorem, ale teď se to změní.
To co jsme dnes slyšeli, to je poslední, řekli bychom, taková vyučovací hodina nebo respektive dvě vyučovací hodiny, kdy tu jednu Ježíš věnuje zástupu a tu druhou svým učedníkům. A tím skončí celý takový ten velký úsek Markova evangelia a Ježíš už potom řekne to, čemu se říká eschatologická řeč, mluví o svém druhém příchodu a pak už následují pašije.
Ježíš začíná svoje vyučování, řekli bychom, takovým negativním příkladem. Proč? Bavíme se celou dobu o tom, že člověk si má vybírat ty správné vzory. Ale ty skutečně správné a kvalitní vzory, to je nepohodlné. V mnohém případě je to nezajímavé. Kdyby Ježíš neupozornil na tu chudou vdovu, tak by si jí nikdo nevšiml. Ona je taková šedivá, ona zapadne. Některým je i k smíchu. Až potom se dostaneme k té částce, kterou věnovala na jeruzalémský chrám, tak to pochopíte víc.
Naopak člověk, jak se říká, ve skvělém oděvu, to je někdo, kdo upoutá naši pozornost, někdo výjimečný. On dosáhl nějakého postavení. To se nám líbí. Že jo, je to podle přísloví, šaty dělají člověka. Ale Ježíš se dívá dál za ty šaty. A Ježíš nechce, abychom byli jenom věšákem na nějaké pěkné šaty, ale pokud to je pěkné na venek, má to být pěkné i uvnitř. Ježíš tedy varuje. Varuje před určitou skupinou lidí, kterým se říká učitelé zákona, byli to znalci Mojžíšova zákoníku a tento Mojžíšův zákoník vlastně plnil dvě funkce. Jednak to byla taková, řekli bychom, příručka teologická, a potom to byl spis právnický. Z té teologie nebo na teologii nikdy nikdo nezbohatnul. Ovšem na právu se dá vydělat. Zvlášť pokud se šikovně ohne. A toto byl jejich problém. Protože oni byli jediní, kdo to do detailu znal, a tak veliká skupina z nich si to přizpůsobovala podle svých potřeb, aby z toho měli zisk. Ne všichni, ale bylo jich hodně. A toto Ježíš kritizuje. Oni už tím, že znali víc než ti ostatní, tak to dávali najevo: Já jsem chytřejší, já jsem moudřejší, já jsem vzdělanější, já jsem něco jiného než vy. A tady ta snaha odlišit se pokračovala právě i navenek.
„Chodí v dlouhých řízách.“ Co to je, dlouhá říza? No, to je sváteční oblečení. Nic proti svátkům Ježíš nenamítá. Ve sváteční den se mají nosit sváteční šaty. Ale oni je nosili, řekli bychom, v den všední. V den všední se nosí pracovní šaty, a oni tím, že nosili ty sváteční, dávali najevo: Tohle já dělat nemusím, tohle já dělat nebudu. Nebo jak říká taky jedno takové to přísloví: Ručičky, nebojte se, já vás dělat nenechám.
Zase snaha odlišit se, způsob, jak ukázat, já jsem nějak víc, já jsem nadřazený. Samozřejmě to pokračuje. Byli rádi, když si jich někdo všiml. I dneska jsme svědky toho. V mnoha časopisech různého toho bulvárního typu se píší různé informace a pak se ti, kterým se dnes říká celebrity, ohánějí a říkají: „To není pravda, to oni o mně napsali neprávem. To vůbec se nezakládá na pravdě.“ Ti, kdo tomu rozumí, tak říkají: „Oni tady na jednu stranu jakoby se rozčilují, ale na druhou stranu jsou velmi rádi, že se o nich píše. Protože kdyby se o nich nepsalo, tak by se na ně mohlo zapomenout.“
Ježíš potom tam zmiňuje ještě něco jiného: první sedadla v synagogách. Že jo, v mnoha kostelích si třeba říkají, kéž by si u nás někdo sednul do první lavice. Bohudíky my tento problém nemáme. Proč tedy Ježíš kritizuje to, že jdou v synagóze dopředu? No, protože oni i v té synagoze chtěli být odděleni, chtěli být vidět. Oni se oddělili od lidí a oni se oddělili i od Boha. Oni vlastně chtějí, aby i Bůh obdivoval je. Oni do té synagogy nechodí kvůli Hospodinu, nechodí tam kvůli své víře, ale chodí tam proto, aby byli vidět. De facto oni ze sebe dělají boha, bůžka, modlu. A toto Ježíš kritizuje, velmi rázně, stroze: „Varujte se, takhle ne! Tudy ne. Tohle je cesta, která nevede k cíli.“
Ježíš se potom posadí. To je postoj učitele. V tehdejší době učitel seděl, žáci stáli kolem něho, a dívá se na jednu, jak jsem vyčetl v chytrých knihách, že těch pokladnic bylo třináct. Dávali se do nich různé daně, dávky pro chrám, a taky dary. U každé pokladnice seděl určený člověk, úředník, který ty dary přebíral. Jednak kontroloval, jestli ty mince, které tam někdo odevzdává, jestli jsou pravé, jestli nejsou falešné. A potom taky nahlas řekl, kolik kdo dává. Takže samozřejmě toto bylo jakýmsi zase zdrojem reklamy a mnozí, kteří se chystali dát nějaký obnos ve prospěch chrámu, také to oznámili všem svým známým, aby je nějakým způsobem doprovodili, aby se vědělo, že „já jsem přispěl“.
A teďka tady v tomto shromáždění, tam bylo určitě hodně lidí, se objeví tato chudá vdova, řecký originál dokonce říká žebračka. Žebrák zpravidla má nataženou ruku nebo klobouk, a čeká, že dostane. Chce brát. Ale tato žena v tom málu, které má, je ochotná se ho vzdát. Je ochotna se ho vzdát, teologové zdůrazňují, ve prospěch chrámu, který bude zanedlouho zbořen. Ale ona si tím postaví ten chrám ducha. Ona je potom tím vzorem, na který Ježíš ukáže a řekne: „Tohle napodobujte.“
Kolik dala? Dvě drobné mince. Jmenovala se ta mince kvadrans. Už to kvadrans naznačuje, že do jakéhosi celku byli čtyři. Čili jak by se řeklo lidově, čtvrťák. Podle našich počtů by to bylo teda pětadvacet haléřů jedna mince, padesátník dohromady. Byly ty mince velmi drobné, vážila každá ta mince tři gramy. Každá hospodyně, která doma váží něco na váze, ví, že tři gramy, to není vlastně nic. Takový plíšek. Je možné, že se tam ti kolemstojící ušklíbli, že si řekli: „Proč tady s tím sem vůbec chodí? Proč obtěžuje?“ Na druhou stranu ona bohatě překročila veškerá nařízení. Stačilo by, kdyby dala jednu tu minci a už za to by byla pochválená. Jednu dala, jednu by si nechala. Ale ona dala všechno.
Zase český překlad říká, dala ze svého nedostatku. Ti dali z nadbytku, ona z nedostatku. Je to básnické, je to hezké, ale není to přesně. Originál říká, dala to poslední, co měla. Prostě všechno.
Tento skutek, který udělala tato žena, se nazývá hrdinství. Je to víra v hrdinském stupni. A k tomu je potřeba velká odvaha a ta víra musí být pevná. Proč? Všichni to cítíme. „Já dám všechno.“ No dobře, ale okamžitě přijdou pochyby: A co bude dál? Co bude dnes večer, co bude zítra, co bude pozítřku? Musím myslet na ten zítřek.
Svatý Marek nám před několika týdny předložil příběh o bohatém mladíkovi, který přichází za Ježíšem. Bohatý mladík je jeden pól, a tato chudá vdova je druhý pól. Oni patří k sobě. Ten bohatý mladík to nedokázal. Nedokázal zahnat ty obavy, co bude, a tak ho to svázalo, že radši odešel. Přestože odchází a nepřijímá Ježíšovu nabídku, tak se Ježíš na něho dívá s láskou.
Hrdinství nelze nařídit. Hrdinství lze obdivovat. Ježíš proto nenařizuje a neříká: „Musíte to udělat jako ta vdova,“ ale dává to jako příklad, postaví ideál velmi vysoko, tu laťku zvedne do velké výšky a říká: „Na tohle se dívejte.“ Protože každý člověk, když si postaví nějaký ideál, tak potom má tendenci jít níž. A proto Ježíš říká: „Dejte si tu laťku vysoko a pak s ní žijte. Ale pořád to bude stát za to.“
Ježíš tady v těch dvou příbězích vlastně říká, každý člověk, když něco dělá nebo dává, ono je to v podstatě skoro jedno, by měl mít na mysli, pro koho to dělá nebo proč to dělá, proč to dává. Jsou lidé, kteří dělají to, co dělají, nebo dávají to, co dávají, před lidmi, aby to bylo vidět, aby si toho někdo všimnul, aby to někdo ocenil. A Ježíš říká: „Všechno co děláte nebo všechno co dáváte, dělejte a dávejte před Bohem, kvůli Bohu, a on to potom ocení. A ono se to přenese i do tohoto života, do tohoto světa, a nebojte se, že byste přišli o svou odměnu.“
Bratři a sestry, jak jsem říkal, možná budeme na začátku doby adventní přemýšlet, jaký vzor, koho si vybrat. Ježíš nás dnes na jednu stranu varoval, na druhou stranu nám nabídl někoho, kdo může být naším vzorem v pevné, hluboké a odvážné víře. Ať je nám toto povzbuzením.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou dnešní bohoslužby slova je víra. A sice víra nebo, řekli bychom, správně prezentovaná, správně vyjádřená i na venek. To je to, o co tu běží.
V prvním odstavci evangelia jsme slyšeli o špatně projevované víře. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, my si někdy říkáme, že náš život je těžký a že to máme složité. Nechci s tím vůbec polemizovat, ale Písmo svaté nám předkládá vlastně vzory, nějaké příklady lidí, abychom si uvědomili, že jiní byli na tom, můžeme říci, mnohdy ještě mnohem hůř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel o dnešních textech, jak je shrnout, jak je nějak charakterizovat, tak jsem došel asi k tomuto. Jednak ty texty mluví o víře, o pochybnostech a o odvaze. Víra, pochybnosti, odvaha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, vlastně první čtení i evangelium začíná tím, že někdo přišel a posadil se. V prvním čtení Eliáš přišel do Sarepty a posadil se u městské brány. Ježíš přišel do chrámu a posadil se u chrámové pokladnice. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení autor listu Židům používá obrazy, které ti první křesťané, zvlášť ti, kteří byli obrácení ze židovství, důvěrně znali: svatyně, velesvatyně, krev oběti, nejvyšší nebe nebo samé nebe a podobně. Více...