Rubrika
HomilieMáte možnost žít novým životem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2015 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, včera nám byl průvodcem v tom okamžiku Ježíšovy smrti svatý Pavel a chtěl bych dnes, abychom se aspoň kratince zamysleli také nad tím, co jsme slyšeli v epištole, v dopise z Nového zákona svatého Pavla Římanům.
Většinou píšeme dopisy někomu, koho známe. To dělal taky svatý Pavel, psal Korinťanům. Nejdřív do Korinta přišel, seznámil se s Korinťany, založil tam církevní obec a pak jim posílal dopisy. List Římanům je něco jiného. Pavel se do Říma chystá a připravuje si půdu. Tedy nezná ty lidi, nezná je osobně, ale zná je z doslechu, ví, jaké mají, řekněme, problémy, jaké mají radosti, ví, jak prožívají svoji víru. A právě to je to, co je spojuje, Pavla a Římany, víra, snaha o to, aby víra byla co, řekněme, nejhlubší a aby byla i pevně zakotvena.
Víme o tom, jak Pavel v podstatě bolestně hledal víru nebo spíš jak se rodila jeho víra. Jak se domníval, že ti, kteří se hlásí ke Kristu, škodí tomu náboženství otců a musel spadnout, aby se setkal s Kristem.
Svatý Pavel ve svých listech má takovou celkem pevně danou osnovu. Střídá okamžiky nebo odstavce, kdy mluví teoreticky, mluví o nauce, o teologii, a potom hned k tomu připojuje nějaký praktický závěr. A to stejné je v tom úryvku, který jsme slyšeli teď před chvílí.
„My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni do Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti.“ Svatý Pavel tady spojuje vlastně dva obrazy, to když mrtvého ukládají do země. V prvotní církvi se totiž vždycky a zásadně křtilo ponořením, když biskup tomu, kdo byl křtěn, položil ruce na hlavu a celého ho ponořil. Okamžik smrti do té doby, než Ježíš vstal z mrtvých, tak byl považován za něco absolutně jistého. Byla to jistota, mnohdy bolestná jistota, jistota ztráty blízkých, milovaných a podobně, ale bylo to něco, s čím se prostě nedalo hnout. A teď svatý Pavel říká: „Od toho okamžiku, kdy Ježíš vstal z mrtvých, je to jinak.“
Přirovnává ten moment, kdy toho mrtvého kladou do hrobu. Ten mrtvý už nemůže vůbec nic. Je vlastně odkázán na to, čemu říkáme pieta – starost, péče těch pozůstalých. A Pavel říká vlastně: „Ten člověk, který přijímá křest, tak také dává sám sebe k dispozici.“ A potom, když se nabídne takto Bohu, tak „je odkázán na Boží péči“, na to, že Bůh se ho ujme, postará a že ho obdaruje.
Svatý Pavel vychází z praxe. My o té praxi toho mnoho nevíme. Nejdříve první křesťané rádi křtili venku, v přírodě, tak jak byl pokřtěn Ježíš v řece Jordánu. Potom začali křtít po domech, později v kostelech, a křtili na místě, kterému se říká baptistérium, tedy jakýsi bazének, do kterého vedly dvoje schody. To schodiště mělo sedm stupňů dolů i nahoru. A dole v tom bazénku zpravidla bylo šest dlaždic a na těch dlaždicích, které většinou byly mozaikové, byli andělé. Tedy ten, kdo měl být pokřtěný, sestoupil dolů po těch sedmi schodech (sedmička je číslo plnosti), ale dole, proč je těch dlaždic jenom šest? Kůrů andělských, jak se tomu obrazně říká, je taky sedm, a to mělo připomínat tomu, kdo byl pokřtěný: „Ty patříš mezi ty vyvolené, ty patříš mezi ty, kteří jsou Bohu nejblíž. Počítá se s tebou.“ A také, aby se zdůraznilo to, že v životě toho člověka nastává něco radikálně nového, tak se neobrátil a nešel zpátky po těch schodech, po kterých sestoupil, ale vystoupil po těch druhých schodech. Tedy, řekli bychom, jakási tlustá čára v životě, hodně tlustá mezi tím co bylo a mezi tím co přijde. To je ta část, řekli bychom, teologická. A ta praktická? I my teď musíme žít novým životem. To je to, co Pavel chce předat křesťanům v Římě.
„Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání.“ Jestliže jsme s ním srostli. Ono by to mělo být spíš naopak, jestliže on tak srostl s námi, protože my si vybírat nemůžeme. On si vybrat mohl. Ale Pavel říká: „My jsme se přidali k němu, protože on je ten lepší, on je ten dokonalejší. V žádném případě Pavel neumenšuje právě tu velikost toho gesta, kdy Ježíš Kristus přichází k nám, a pro něho to bylo opravdu to, čemu říkáme ponížení.
A teď už pořád svatý Pavel mluví o tom, že máme žít tím novým životem a říká: „Víme, že starý člověk v nás byl ukřižován, aby ztratila moc hříšná přirozenost,“ a tak dál. Říká zajímavou myšlenku: „Kdo umřel, je osvobozen od hříchu.“ Tato myšlenka velmi zaujala středověkou teologii a byla vyzdvihována, jako že ten mrtvý nemůže udělat nic zlého. To je pravda, ale on taky nemůže udělat nic dobrého, a o toto tady Pavlovi jde. Svatý Pavel byl vychován ve starozákonní tradici a znal to, čemu říkáme Smlouva a Desatero. Když čteme nebo když si přeříkáváme Desatero, tak je uvedeno negativně: Nebudeš. Nebudeš mít jiné bohy, nevezmeš jména Božího nadarmo, nepromluvíš křivého svědectví, nezabiješ a tak dál, a tak dál. Ale samozřejmě to Desatero je možné také otočit a říci: Budeš uctívat pravého Boha, máš možnost uctívat skutečného Boha, máš možnost mluvit pravdu, máš možnost vážit si věcí svého bližního a nic si nebrat, máš možnost vážit si jeho života a chránit ho, a tak dál, a tak dál. A svatý Pavel tady v tom úryvku, který jsme slyšeli, začíná stejnou logikou. Říká: „Ten, kdo je pokřtěn, umřel hříchu.“
Co je to hřích? Pavel nemá na mysli lidské slabosti, ale má na mysli v podstatě dvě věci. První hřích spočíval v tom, že člověk chtěl být jako Bůh: „Já budu rozhodovat, co je dobré a co je zlé. Já to budu určovat.“ A to nejde. Ono to nefunguje. Tedy ten, kdo věří v Krista, se nechová jako Pán, jako nějaký uzurpátor, který něco bere, ale chová se jako správce, který ví, že mu bylo hodně svěřeno, ale taky se hodně od něho očekává.
A hřích? Jak ho známe z definice morálky a katechismu, hřích je vědomé a dobrovolné zlo. Ten, kdo se hlásí ke Kristu, by nikdy neměl konat vědomě a dobrovolně něco špatného. Tady především se mluví právě o tom, co se týká osmého, sedmého přikázání a tak dál. To toho bych se nechtěl zamotat. Svatý Pavel když skončí tady toto, řekli bychom, negativní vymezení, tak právě říká: „Máte možnost žít novým životem.“ Tedy to je to hledání té cesty, kterou bychom označili jako pozitivní, kladnou.
On říká: „Když se ten člověk vynoří, tak začíná ten nový život.“ Člověk nemůže žít z toho jenom, že bude nějakým způsobem zpytovat chyby, hříchy, ale člověk potřebuje nějaký kladný vzor. A ten nejkladnější vzor a ten nejlepší vzor pro náš život je Ježíš Kristus, na kterého jsme se dívali teď po celé Velikonoce, ale na kterého se díváme pokaždé, když čteme z evangelia, ať už tady, doma nebo kdykoliv. A tak děkujme za to, že je nám nabídnuta tato cesta.
Většina z nás tady byla pokřtěna jako malé děti, to znamená, nepamatujeme si to. To rozhodnutí za nás udělal někdo jiný, ale udělal ho proto, že byl přesvědčený o tom, že tato cesta je dobrá: „Toto se ti bude hodit. Jestliže půjdeš po této cestě a budeš se řídit těmito zásadami, nebudeš toho litovat a tyto zásady ti budou ku prospěchu.“
Slavíme noc zmrtvýchvstání, vzkříšení. Máme si uvědomit nebo říkáme si, že jsme byli zachráněni. Ale jak to je s tou záchranou? My jsme nebyli zachráněni od smrti, kdo se narodil, musí zemřít, ale je nám nabídnuta záchrana ve smrti. V tom okamžiku, který je pro nevěřící svět koncem všeho, tak věřící člověk věří a doufá, že v tom okamžiku začne něco nového, nový život, který začal právě Ježíšovým zmrtvýchvstáním.
A za to děkujme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2024 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2021 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, slavíme Paschu, tedy přejití - svátky, kdy se Izraelité přemístili z otroctví do svobody. Ale tady v tomto svátku jde o přesun, posun, který má nastat v hlavách, v myslích a v srdcích všech, kdo tady tyto svátky slaví.
Čtení, která jsme slyšeli, tak ve všech těch čteních právě byl pohyb. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2018 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, prožíváme to, čemu se říká Velikonoční vigilie. To znamená bdění – bdění po té stránce fyzické, kdy bychom tedy mohli odpočívat, třeba i spát, být v pohodlí svého domova, tak jsme na místě, kde jsme společně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2012 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
 |
Chyť se mě | 12:24 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.41 MB] |
Bratři a sestry, naším průvodcem při vstupu do velikonočních svátků byl svatý Marek. Na Květnou neděli jsme vyslechli pašije z pera tohoto evangelisty. Pašije končí okamžikem uložení Ježíše do hrobu, a dnes slyšíme pokračování. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2009 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, jaký význam mají dnešní obřady, co si připomínáme? Slavíme to, čemu se říká už od dob Starého zákona pascha, přejití. Svatý Augustýn k tomu říká: „Pascha se neslaví jako výročí, ale slaví se jako svátost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2006 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, prožíváme Velikonoce, velikou noc vzkříšení. Nevím, jak vy, ale já se dost často setkávám s tím, že mi lidé říkají: „No, Velikonoce, to je v pondělí.“ Ne. Velikonoce jsou v noci ze soboty na neděli. Židé si připomínají v tuto noc svoje vysvobození z egyptského zajetí, noc, kdy odešli, kdy přešli rákosové moře suchou nohou a byli zachráněni. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2003 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, obřad vigilie Vzkříšení, na kterém jsme právě přítomni, prodělal velké změny, hlavně v minulém století. Vy starší určitě ještě pamatujete, že velká část obřadů se konala na Bílou sobotu ráno. Potom, zhruba v polovině minulého století, papež Pius XII. provedl takovou reformu, a všechy ty obřady byly přesunuty na večer, nebo resp. mají se konat v noci. Má to svůj důvod, já jsem to tady zmiňoval už o Vánocích. Křesťané dvakrát za rok bdí. O veliké noci Narození a o veliké noci Zmrtvýchvstání. Více...