Rubrika
HomilieChyť se mě
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2012 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
 |
Chyť se mě | 12:24 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.41 MB] |
Bratři a sestry, naším průvodcem při vstupu do velikonočních svátků byl svatý Marek. Na Květnou neděli jsme vyslechli pašije z pera tohoto evangelisty. Pašije končí okamžikem uložení Ježíše do hrobu, a dnes slyšíme pokračování. Když si uvědomíme, že má evangelista psát o něčem, co se do té doby nestalo a u čeho nebyl, tak je to úkol velmi obtížný.
Mezi evangelisty nalézáme různé drobné rozdíly. Ne rozpory, ale rozdíly. Je to proto, že se událo něco, co se do té doby skutečně ještě nestalo. Ježíš Kristus se nevrátil do existence, ve které byl předtím. Jeho život nepokračoval tak, jako třeba život Lazara, když byl vzkříšen, nebo život Jairovy dcery. Ježíš vstal z mrtvých, vstoupil do nové skutečnosti, a tady musíme přiznat, že naše slova nějak končí, naše chápání se tak nějak zastavuje a my si můžeme vypomoci pouze příměry, příklady.
Ale vezměme to popořadě. Co nám říká svatý Marek? Ještě bych připomněl, že jsme včera mluvili o strachu, pravdě a rozhodnutí. Záležitost strachu, jak jsme slyšeli i v dnešním evangeliu, a je to evangelium o zmrtvýchvstalém, ten strach je tam pořád přítomný. Nezbavili se ho automaticky Ježíšovi učedníci a nezbavíme se ho i my, ale Ježíšovo zmrtvýchvstání je návod, jak se s tím vyrovnat, jak se k tomu postavit.
Svatý Marek mluví o ženách, které se z povzdálí dívaly na Ježíšovo ukřižování, snětí a pohřbení. Mluví o nich a vlastně tak chválí to, že s Ježíšem vytrvaly. A tyto ženy mají Ježíše rády, a jejich láska jde, jak se říká, i za hrob. Co je zajímavé, tak v tuto chvíli ony se nebojí. Ty ženy v první řadě musely čekat, protože byla sobota, sváteční den. Ale ony nečekaly nějak pasivně, trpně. Ony naplánovaly, rozhodly se, co udělají. Ty ženy jsou pro nás vzorem v čekání. Křesťan má být člověkem, který očekává a který se připravuje na to, co přijde, na setkání.
Ty ženy se vydaly na cestu, jak nejdříve to šlo – kdy začalo svítat. A tady tato jejich hbitost, pohotovost byla odměněna. Byly u hrobu první. Samozřejmě tam měli být první apoštolové, ale nebyli. Bůh odměňuje připravenost člověka, pohotovost, ochotu, to nasazení. Odměňuje věci velké, ale odměňuje i věci malé. Přišly, když vycházelo slunce.
Evangelista ještě připomíná, že přišly první den v týdnu. Často toto řešíme s dětmi v náboženství. Kterýže je to první den v týdnu? Ony, jak jsou zvyklé, že neděle je napsaná jako poslední, tak říkají: „No, pondělí.“ A já říkám: „Kdepak, neděle je první.“ Nedělí začala existence tohoto světa. Neděle je první den stvoření, a obrazem stvoření je Slunce. Slunce je symbol stvoření. Proto také v mnoha pohanských náboženstvích je Slunce často uctíváno. Slunce je symbolem tohoto světa, tohoto vesmíru a vůbec té existence, která je kolem nás. Ale ještě, než se toto Slunce ukázalo, tak se stalo něco. Něco, co se stalo potichu, nikdo z lidí u toho nebyl, a co změnilo ten svět na tolik, že od toho okamžiku mluvíme, že nastala poslední doba. Je jedno, jak bude dlouhá, ale už se nestane nic převratnějšího.
Ty ženy ale ještě pořád myslí na Ježíše jako na mrtvého. Co pro něho mohou udělat, pro mrtvého Ježíše? Nakoupit masti. Kupovat, prodávat, starat se, to jsou záležitosti tohoto světa a tohoto života, a ty nám nezískají život věčný, ale co nám získá život věčný, je ten vztah, ta myšlenka, pro koho to dělám, pro koho se nasazuji, s kým chci být, komu to chci věnovat.
Ten veliký kámen u vchodu do hrobu symbolizuje smrt. Kámen, se kterým ony nemohly pohnout. Bylo to nad jejich síly. Smrt, to je něco, s čím my sami nemůžeme pohnout. K tomuto bodu se upírají naše myšlenky a každý člověk si aspoň někdy připustí tuto myšlenku a zamyslí se nad tím, jak to asi bude. A už jenom někteří se zeptají: „A co bude potom?“ A někdo na to myslí s obavami, někdo na to myslí s nadějí a vírou.
Kámen, když ony přijdou, je odvalen a světlo, slunce proniká do hrobu. Když je kámen u vchodu, tak vevnitř je tma. První církev chtěla, aby ti, kdo přijímají křest, toto zažili, a proto se křtilo ponořením. O tom mluvil svatý Pavel v listě Římanům, aby si člověk uvědomil v ten moment, že mu hrozí nějaké nebezpečí, a potom aby zažil ten osvobozující okamžik, kdy z toho nebezpečí vyvázl, to vynoření. Svatý Pavel chce říct: „Ježíš je ten, který podává tu pomocnou ruku, aby tě zbavil toho nebezpečí.“
Izraelité byli povoláni k tomu, aby žili ve svobodě. Ne, aby žili jako otroci v Egyptě, ale aby byli jako svobodní lidé. A Ježíš přišel říct a říká: „Vy jste povoláni k tomu, abyste žili navěky. Ne jenom kousek tady na této zemi, ale aby váš život pokračoval se mnou. Já vám podávám ruku. Od vás čekám, že vy se jí chytíte.“
Ženy vstoupily dovnitř a polekaly se. Toto slovo provází celé Markovo evangelium. Učedníci se bojí, když k nim jde Ježíš po Genezaretském jezeře, učedníci se bojí, když jsou na lodi zase a loďka se kymácí, a tak bychom mohli pokračovat. Ale nejenom Ježíšovi učedníci. Už ve Starém zákoně, když Bůh přichází, tak často musí říct: „Neboj se!“ Zvláštní. Člověk se bojí Boha. A to je to, kvůli čemu přišel Pán Ježíš, aby toto se změnilo.
Markovo evangelium začíná tím, že káže Jan Křtitel, Ježíš přichází, aby se od něho nechal pokřtít, je pokoušen a pak začíná sám kázat. A první Ježíšova slova jsou, řecky je tam použito sloveso metanoeite – změňte smýšlení. Do češtiny se to bohužel dost často překládá jenom jako „čiňte pokání“, ale tam jde o víc: změňte smýšlení, přiblížilo se Boží království, věřte evangeliu. Toto říká Ježíš. A to „změňte smýšlení“ znamená: Nebojte se. Odložte své zbytečné a falešné obavy.
A teď můžete říct: Ale vždyť i ty ženy nakonec odešly z hrobu. Utíkaly, protože na ně padla hrůza a úžas, a nikomu neřekly, protože se bály.
Bratři a sestry, toto je poslední věta z Markova evangelia. Je to v 16. kapitole, osmý verš. Když si to nalistujeme, tak zjistíme, že to evangelium pokračuje, ale to je přídavek, který tam přidali, říká se jim redaktoři, protože jim to připadalo hloupé. Připadalo jim hloupé, že by zvěst o Ježíši Kristu měla skončit tím, že se někdo bojí a utíká. Ale Marek věděl, co píše. On si přál, aby člověk to evangelium otevřel znovu. Po prvním přečtení, když dojde na konec, aby ho otevřel znovu na začátku a začal číst znovu. Aby viděl souvislosti a aby se pomalu, ale jistě, přestával bát.
Proč se ty ženy bály? Protože to byli lidé jako my. Kdyby se ty ženy nebály, tak bychom si řekli: „Ony už byly někde dál. Ony byly někde výš. Nemám šanci. Já se svými strachy, se svými obavami, já se jim nemůžu rovnat. Nemám šanci.“ Ale evangelista říká: „Ani ony na prvním setkání nedokázaly zapracovat do svého života tu skutečnost, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije. Ony se potom setkávaly s Ježíšem znovu a znovu. S námi se Ježíš setkává ve svátostech, v Písmu. A proto zkusme si jako takové připomenutí letošních Velikonoc vzít Markovo evangelium. Postupně ho přečíst, třeba pomalu, ale nedělat mezi tím moc velké pauzy. A když ho přečteme poprvé, přelistovat zase na začátek a pomalu ale jistě pokračovat, abychom zažili tu radost ze zmrtvýchvstání, tu změnu smýšlení, kdy nemusím se bát, ale mohu se svěřit tomu, kdo mi podává ruku a říká: „Chyť se mě.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2024 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2021 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, slavíme Paschu, tedy přejití - svátky, kdy se Izraelité přemístili z otroctví do svobody. Ale tady v tomto svátku jde o přesun, posun, který má nastat v hlavách, v myslích a v srdcích všech, kdo tady tyto svátky slaví.
Čtení, která jsme slyšeli, tak ve všech těch čteních právě byl pohyb. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2018 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, prožíváme to, čemu se říká Velikonoční vigilie. To znamená bdění – bdění po té stránce fyzické, kdy bychom tedy mohli odpočívat, třeba i spát, být v pohodlí svého domova, tak jsme na místě, kde jsme společně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2015 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, včera nám byl průvodcem v tom okamžiku Ježíšovy smrti svatý Pavel a chtěl bych dnes, abychom se aspoň kratince zamysleli také nad tím, co jsme slyšeli v epištole, v dopise z Nového zákona svatého Pavla Římanům. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2009 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, jaký význam mají dnešní obřady, co si připomínáme? Slavíme to, čemu se říká už od dob Starého zákona pascha, přejití. Svatý Augustýn k tomu říká: „Pascha se neslaví jako výročí, ale slaví se jako svátost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2006 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, prožíváme Velikonoce, velikou noc vzkříšení. Nevím, jak vy, ale já se dost často setkávám s tím, že mi lidé říkají: „No, Velikonoce, to je v pondělí.“ Ne. Velikonoce jsou v noci ze soboty na neděli. Židé si připomínají v tuto noc svoje vysvobození z egyptského zajetí, noc, kdy odešli, kdy přešli rákosové moře suchou nohou a byli zachráněni. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2003 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, obřad vigilie Vzkříšení, na kterém jsme právě přítomni, prodělal velké změny, hlavně v minulém století. Vy starší určitě ještě pamatujete, že velká část obřadů se konala na Bílou sobotu ráno. Potom, zhruba v polovině minulého století, papež Pius XII. provedl takovou reformu, a všechy ty obřady byly přesunuty na večer, nebo resp. mají se konat v noci. Má to svůj důvod, já jsem to tady zmiňoval už o Vánocích. Křesťané dvakrát za rok bdí. O veliké noci Narození a o veliké noci Zmrtvýchvstání. Více...