K čemu to všechno bylo?

	K čemu to všechno bylo?	11:16
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.15 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty bychom mohli shrnout do jedné věty: K čemu to všechno bylo? K čemu bylo všechno to, co podstoupil, prožil, protrpěl Pán Ježíš o Velikonocích, k čemu je všechno naše, řekli bychom, trápení, veškeré situace, které nemáme nějak rádi. Dnešní texty nám na to dávají odpověď.

Ty texty jsou velmi zajímavě poskládané. Jednak v prvním čtení, to jsme asi zaznamenali, že si svatý Petr ve svém kázání, které pronesl hned o Letnicích, hned po seslání Ducha svatého, tak do toho kázání si vypůjčil slova, věty z žalmu, který jsme slyšeli vzápětí potom. Je to žalm, který má číslo 16. A to vyprávění, které jsme slyšeli v evangeliu, řekli bychom, to je vyprávění v próze, to stejné nebo stejný obsah má právě ten žalm číslo 16.

Je to o člověku, když se budeme bavit o tom žalmu, tak tam vystupuje jeden člověk, který má chuť všechno to zahodit. Už má všeho dost a chtěl by někde začít znovu, někde s někým. Prožívá, my bychom řekli, takovou krizi. Asi bych tady měl říct, že ten žalm číslo 16 je jeden ze starších žalmů, a čím jsou ty texty starší, tím je pro nás složitější, obtížnější pochopit jejich význam, nějakým způsobem je správně vyložit. A tak tady u toho žalmu se objevuje několik možností, jak ten žalm vykládat, jak ho vysvětlit.

My totiž ani nevíme přesně, kým byl ten žalmista. Faktem je, že byl člověkem, který měl nějaké vyšší postavení ve společnosti. On v některých momentech toho žalmu mluví jako kněz a v jiných momentech jako král. S největší pravděpodobností byl knězem v Jeruzalémském chrámu nebo někým, kdo měl k tomu chrámu velmi blízko, blízko k chrámové bohoslužbě. On té bohoslužbě nějakým způsobem předsedal, vedl ji, protože tam říká: „S mým dědičným podílem i mou číší ty mně zachováváš můj úděl,“ a dál se tam mluví o tom kalichu. Tedy to nemohl každý. A zmiňuje i krále a tím zřejmě chce říci, že i lidé, kteří jsou úplně na špici té společnosti, že i na lidi, kteří mají nějaké, my bychom řekli, vůdčí postavení, přichází krize, slabost, okamžik, kdy ten člověk pochybuje o sobě, o tom, co dělá, a hledá. Jinak se to nedá charakterizovat.

Ten žalm vznikl v okamžiku, kdy ten žalmista překonal tady tuto krizi a děkuje za Boží pomoc, právě za to, že tu krizi překonal, že našel tu cestu, kterou považuje za správnou. Když se z té krize jakýmsi způsobem vyhrabal, dostal, tak říká: „Ty jsi můj Pán.“ Musíme si uvědomit, že to je reakce na okolní národy, které uctívají různé modly, a on říká: „Jenom ty, jenom tebe uctívám. Ty jsi pro mě ten na špici.“

Každá doba má nějaké své modly. Současní teologové říkají, že nás nějakým způsobem trápí nebo útočí na nás modla, které se říká konzum. To je to pokušeni jako mít, vlastnit a takhle. Anebo je to modla vlastního úspěchu, že pořád budeme úspěšní, vždycky a pořád že podáme vyšší a vyšší výkon. Úspěch, výkon, konzum, to jsou tři takové problémy, které trápí současnou společnost, a ten žalm nás vybízí k tomu, abychom se zeptali čas od času každý sám sebe: „A kdo je pro tebe pán? Nebo co je pro tebe pán?“ Protože někdy je to „něco“ a měl by to být „někdo“. Abychom tedy jakýmsi způsobem vyčistili ten prostor, zorné pole svého života.

A dál se tam připomíná v tom žalmu událost, kdy přišli do zaslíbené země, obsadili ji, každý kmen dostal určité území, ale pouze Levi a jeho synové, kteří byli pověření tím, aby vykonávali kněžskou službu, nedostali nic. Oni si mohli vybrat žít v městě, které by se jim líbilo, ale žili vlastně způsobem, který ukazoval na to, že všichni ti Izraelité jsou v té zemi hosty a že jsme na této zemi jakýmisi poutníky, kteří putují k Bohu. Neměli tady žádné území. A on zase říká: „Ty jsi to moje dědictví, ty jsi to nejcennější, co mám. Lehko se to řekne, ale říct to tak, aby to byla pravda, aby za tím stálo to vnitřní přesvědčení, to není vůbec jednoduché.

Jak už jsem říkal, děkuje za to, že mu Bůh pomáhal se z té krize dostat, on říká: „Že mi byl rádcem. Nezakolísám, když je mi po pravici,“ a takhle. A dál se tam mluví o tom právě, že si uvědomuje, že je povolán i k tomu, čemu se říká život věčný. Izraelité, kteří měli zkušenost z Egypta, kde Egypťané taky věřili v posmrtný život, ale brali to jako dva životy – město živých, město mrtvých. Živí – mrtví. A Izraelité proto zdůrazňují a říkají, to je jeden život. Člověk žije jeden život. Část toho života je na této zemi a druhá část, dokonalejší, je u Boha, ale říkají, je to pořád jeden život.

A tento žalm chce říct: Když hledám tento život, když hledám, jak žít dobře na této zemi, jak získat život věčný, tak v tom hledání nejsem sám. Mám někoho, kdo mi pomáhá. A to je vlastně ten příběh z evangelia.

Podařilo se mi k tomu celému najít obrazný příběh, alegorický příběh, který myslím docela dobře vysvětluje podstatu obou těch textů, ať už toho žalmu nebo evangelia. V tom příběhu vystupuje muž, který je vlastně pořád na cestách, má koně a psa. Při jedné té cestě blízko nich sjede blesk a všichni zemřou. V tom příběhu se tak poeticky říká: „Aniž si to uvědomili, všichni nastoupili cestu do věčnosti.“ A cesta do věčnosti je cesta do kopce. Slunce svítí, je velké vedro, všichni mají žízeň. Po nějaké době té cesty přicházejí na náměstí, které je celé vydlážděné mramorem, je tam mramorová brána, na náměstí je mramorová kašna a v ní je spousta vody, studené chladivé vody. U brány stojí vrátný a ten člověk se ho ptá: „Kam jsem to přišel?“ Ten strážný, vrátný říká: „Do nebe.“ A člověk říká: „Chtěl bych se napít. Mám velkou žízeň.“ A ten vrátný říká: „Ale klidně. Tady v kašně je vody dost.“ A ten člověk říká: „Ale ta zvířata, která jsou tady se mnou, mají taky žízeň.“ A ten strážný říká: „Lituji, zvířatům je sem vstup zakázán.“

A člověk se zarazí a řekne si: „Tak to nejde. Přece moji věrní průvodci nebudou strádat žízní a já sám se nenapiji.“ Tak jde dál. Pořád jde do kopce, pořád svítí slunce, žízeň je čím dál tím větší. A přijde k druhé bráně. Dřevěná vrata, za nimi je alej ze stromů, stín a zase je tam vrátný. A člověk už se neptá, kde je, ale říká: „Chtěl bych se napít. Všichni máme žízeň.“ A ten vrátný říká: „Ale jistě. Tam za těmi stromy je pramen, tam se běžte napít.“ „Můžeme všichni?“ „Ale jistě, všichni. Jak chcete. Podle libosti.“

Když se tedy všichni napijí, tak ten člověk se vrátí, aby poděkoval. Jednak děkuje, a ptá se toho vrátného: „A kde to jsem?“ A on mu říká: „No, v nebi.“ Člověk se zarazí a říká: „Ale to tam dole u té mramorové kašny říkali taky.“ Ten vrátný se usměje a říká: „Ale kdepak. Tam dole u toho mramoru, to nebylo nebe, ale to bylo peklo.“

Člověk se zarazí ještě víc a říká: „Jak to, že oni používají vaši značku? Vždyť tím matou lidi! To jim musíte zakázat. To se nesmí, aby oni používali váš název.“ Vrátný se usměje a říká: „A víte, že to ani tak nevadí? Naopak, dojde tady k takovému velkému vytřídění, protože tam zůstanou, tam se zastaví všichni ti, kteří jsou ochotní opustit své přátele.“

Bratři a sestry, tady ten příběh končí. Evangelní příběh i ten žalm chce připomenout a chce říct: „Člověče, Bůh tě neopouští.“ Evangelium je o tom, jak dva učedníci se chystají opustit Ježíše. V podstatě už na tom pracují a už nechtějí být učedníky Ježíše z Nazareta. Ale Ježíš neopouští učedníky, kteří odcházejí. Je to taková trošku slovní hříčka, ale má nám to dodat pocit bezpečí, má nám to dodat naději, hlavně v těch chvílích, hlavně v těch situacích, kdy hledáme, kdy jsme nejistí. Ježíš, Bůh nás neopouští. Neopouštějme my jeho.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Bůh přichází způsobem, který je pro člověka pochopitelný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;

Bůh přichází způsobem, který je pro člověka pochopitelný

8:47

---

Jak ho poznali při lámání chleba

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;

	Jak ho poznali při lámání chleba	13:00
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.84 MB]

Bratři a sestry, vyprávění o dvou učednících, kteří jdou do Emauz, zaznamenal ve svém evangeliu pouze svatý Lukáš. Proč ho tam třeba ti ostatní nemají? No, protože ho nepokládali za tak důležité. Všechna evangelia, všechny biblické spisy jsou inspirované Duchem svatým.    Více...

---

Apoštol Petr připomíná minulost, aby položil základy

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;

	Apoštol Petr připomíná minulost, aby položil základy	5:37
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.05 MB]

Bratři a sestry, my jsme v prvním čtení slyšeli dosti dlouhou řeč, kterou měl apoštol Petr veden Duchem svatým hned ten den, můžeme říci, v zápětí, kdy na něho a na apoštoly sestoupil Duch svatý.    Více...

---

Bůh Otec má zalíbení ve všech

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;

	Bůh Otec má zalíbení ve všech	11:18
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.85 MB]

Bratři a sestry, my se dnes budeme zase zamýšlet nad tím, co napsal svatý Petr. Je to text, který byl v prvé řadě určen někomu jinému, ale je určen i nám. Je to text, i když to na první pohled tak nevypadá, polemický.    Více...

---

Cum Clavis

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;

	Cum Clavis	13:09
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.77 MB]

Bratři a sestry, chtěl bych se ještě dneska v promluvě vrátit k tomu, co prožíváme. Vyšel bych asi z té věty, kterou jsem tady říkal už minulou neděli a kterou řekl kardinál Vlk: „Smrtí papeže církev neumírá.“

Papež Jan Pavel II.    Více...