Rubrika
HomilieSvatost je způsob Boží existence
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, dnešní první čtení z třetí knihy Mojžíšovy je takový poměrně nenápadný text. Přesto je to text, troufám si říct, hodně důležitý. Vzpomeňme na moment, kdy k Ježíšovi přijde zákoník a ptá se: „Pane, které přikázání je v Písmu největší?“ A Ježíš odpovídá: „Miluj Boha nade všechno a bližního jako sám sebe.“
To zaznělo v tom dnešním prvním čtení. Je to vzato z třetí knihy Mojžíšovy, latinsky Leviticus. Je to podle toho, že vlastně celá ta kniha, to jsou přikázání, nařízení, předpisy. Takže málokdo to čte, protože je to takové opravdu suché, pořád se to vlastně opakuje, styl té knihy je takový monotónní a mnoha těm předpisům my dnes už nerozumíme, protože jsou to předpisy právě o ustanovení kněží z rodu Levi. Jsou to předpisy o zachovávání různých obřadů, svátků, ale také je tam devět kapitol, které se týkají sebeposvěcení, tedy posvěcení členů izraelského národa.
Řekli bychom, těch devět kapitol se týká duchovního života každého Izraelity. A tady toto už je taková vlastně první myšlenka. Už ve Starém zákoně byl kladen důraz nejenom na to, aby Izraelité jako celek se hlásili k Bohu, ale bylo jasné, že ten celek se skládá z jednotlivců, z jednotlivých lidí, a že nestačí jenom jakási víra celku, ale jednotlivá osobní víra jednotlivých členů národa, jednotlivých osob. Tedy nešlo jenom o to, že bude tady něco nařízeno z vrchu, budete slavit svátky, ale už ve Starém zákoně se mluví o jakémsi osobním nasazení.
My jsme slyšeli, jak říkám, maličký kousek. Slyšeli jsme začátek, kdy Bůh říká: „Mluv ke společenství izraelských synů. Buďte svatí, protože já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ Potom bylo vynecháno dost textu a slyšeli jsme tady to přikázání lásky k bližnímu. A nakonec to bylo zase ukončeno výzvou: „Já jsem Hospodin.“
Je to tady prezentováno jako přikázání, jako něco, co je jejich povinnost. Lze lásku přikázat? Lze ji nařídit? To se ptám, s otazníkem, a pokusíme se najít odpověď na toto. Pán Ježíš v evangeliu, abychom to dobře pochopili, už to nepřikazuje, Ježíš vyzývá, a tam je důležitá ta poslední věta: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ I v Ježíšově době bylo mnoho lidí, kteří se takzvaně vezli, kteří se schovávali za nějaký průměr – lepší, horší – a říkali: „Vždyť já nejsem nejhorší. Tady jsou ještě další, kteří žijou mnohem hůř než já.“ A Ježíš jim právě říká: „Ale na ty se nedívejte. Vy se dívejte, jak by to mohlo být lepší.“ A Ježíš teda tu laťku posouvá hodně nahoru, opravdu hodně vysoko a říká: „Na to se dívejte a tím se inspirujte a aspoň trochu se snažte o toto.“
Ono je vždycky jednodušší dívat se dolů a říkat: „Nejsem nejhorší.“ Je už těžší a nepohodlnější říci: „Ale šlo by to líp. Moh bys být lepší.“ No jo, moh bych být lepší, ale samo se to neudělá a mně se nechce. A tak jak to uděláme? No, řekneme: „Zítra. Ne dnes, ale zítra.“ A zítra řekneme zase: „Zítra.“
Pán Ježíš přímo reaguje na text dnešního prvního čtení. Ne, že by s ním nesouhlasil, proti tomu textu Ježíš nic nenamítá, ale Ježíš má výhrady proti tomu, jak židovští rabíni ten text vysvětlovali. Konkrétně jde o tu větu: „Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe.“ Rabíni přečetli to o těch krajanech a řekli: „Aha. Tak mým bližním je ten, kdo je ze stejného národa a má stejnou víru. Jestliže tam něco z tohoto chybí, už to není můj bližní.“ To je něco, proti čemu Ježíš protestuje, s čím nesouhlasí a aby vysvětlil, jak on to chápe a jak to myslí, a také jak to chápe a vlastně myslí Bůh, tak Ježíš svým učedníkům a všem těm lidem kolem sebe říká podobenství o milosrdném samaritánovi, aby vysvětlil, kdo je to můj bližní.
Bratři a sestry, vraťme se k té úvodní výzvě, kterou jsme slyšeli v prvním čtení: „Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ Ještě bych asi měl říct, že v originále tam, kde je to jméno Hospodin, tak v hebrejském originále je užito jméno Jahve, tedy to jméno, které řekl Bůh Mojžíšovi v hořícím keři. Asi je to lepší a bylo by lepší, kdyby i v tom českém překladu zůstalo to pojmenování Jahve, protože každé to znamená něco jiného.
Hospodin se dá přeložit jako dobrý pán anebo dobrý hospodář. Kdežto to jméno Jahve vyjadřuje něco jiného. Vyjadřuje na jedné straně Boží neměnnost – Jsem, jsem který jsem, jsem dokonalý – ale na druhé straně je také možné to jméno vysvětlit, přeložit jako „Jsem tu pro vás, pro lidi“. A mezi těmito dvěma póly se to celé pohybuje. Buďte svatí, protože já, váš Bůh Jahve, jsem svatý.
Co je to svatost? Když se nás někdo zeptá: „Co je to svatost?“ Asi by nám to dalo hodně zabrat. Většina lidí to převádí na nějaké morální zásady, ale o to tady nejde. Svatostí nazýváme způsob Boží existence. Myslíme tím, že Bůh je na jedné straně spravedlivý, ale na druhé straně také milosrdný. Že je věrný, není v něm přetvářka, není obojaký, ale je také milující. Ale potom hlavně, Bůh je oddělený od zlého. V Bohu zlo nemá místo. My každý den bojujeme se zlem. Každý den nás napadají myšlenky, co bychom mohli udělat a co bychom neměli dělat a podobně. Bůh je oddělený od zla, to na jedné straně, ale na druhé straně, když to řeknu lidově, přátelí se, kamarádí s námi, hříšnými lidmi. To jsou ty dva póly, mezi kterými to osciluje a to je to, o co tu jde.
A to je také to, k čemu vybízí Ježíš. To tam zaznívali vždycky v tom: „Někdo tě nutí, abys s ním šel kus, tak s ním jdi ještě dál.“ Je to příklad, neslyšel jsem nikdy, že by někoho někdo někde nutil tady k tomuto nebo podobně, ale je to příklad, kdy Ježíš říká svým posluchačům: „Snažte se vyvarovat všeho zlého, ale na druhou stranu zůstaňte žít svůj život mezi lidmi.“ Proč? Protože už v době Ježíšově byli lidé, kteří se oddělovali od druhých lidí. To je to. Bůh je oddělen od zlého, ale přátelí se s námi, s lidmi. Ale ti lidé se oddělovali. Říkali: „My jsme vyvolený národ. My s vama nic.“ Oddělovali se způsobem života, oddělovali se oblékáním, oddělovali se vším možným.
V církvi jednu dobu se stalo taky něco podobného. Na východě byli lidí, kteří říkali: „Nebudeme na tomto světě. Nechceme mít s tímto zkaženým světem nic společného.“ Těmto lidem se říkalo stylité. Stéla je sloup. Zapíchli sloup do země tři, čtyři metry vysoký, na sloupu si udělali plošinku dvakrát dva metry, tam vylezli a řekli: „Já už neslezu.“ Nejznámější je Šimon Stylita, který tam vydržel mnoho let na tom sloupu. Chodili tam na to lidé se dívat, obdivovali to, jaké je to úžasné. Ale Ježíš to nechválí, Ježíš to neobdivuje a Ježíš naopak říká: „Zůstaňte mezi sebou, žijte spolu. Neoddělujte se.“ Koneckonců příklad Ježíše by nám měl být dostatečně silný, kdy Ježíš, Boží Syn, vstupuje mezi nás, hříšné lidi.
Přikázání lásky. Už se k tomu dostáváme. Čili teda ta svatost je jakási orientace, kdy máme napodobit Boha. A jak v tom přikázání lásky? Tam se říká: „Miluj bližního jako sebe.“ To znamená ani víc, ani míň. Toto nařizuje už Starý zákon a toto Ježíš opakuje.
Je zajímavé, že v tom přikázání lásky k bližnímu je zmíněno napomenutí. Tedy jestliže mám někoho rád, tak to neznamená, že budu přehlížet jeho chyby, to neznamená, že budu dělat, že nevidím jeho nedostatky. To by pak mohlo vést k tomu, že rodiče, kteří mají rádi své děti, by je přestali vychovávat a nenapomínali by je, nevarovali by je a podobně. To by bylo špatně. Ale už Starý zákon varuje před jakousi dvojakostí, před přetvářkou, a říká: „Aby ty vztahy byly dobré, aby to fungovalo, musí být ty vztahy takzvaně rovné. To znamená, jestliže se mi něco nelíbí na tom druhém, tak je potřeba, abych s ním o tom mluvil. Ne za jeho zády s někým dalším, ale abych s ním to probral, abych s ním to prodiskutoval a abychom společně hledali cestu, jak z toho ven, jak to napravit.
Bratři a sestry, nejnižší míra lásky, která je skutečně přikázána, je slušnost, a to je právě toto. Slušnost znamená pozdravit, hezky promluvit, nepomlouvat toho člověka, jak říká ta jedna pohádka, nekout pikle za jeho zády, ale jednat s tím člověkem narovinu. Toto je přikázáno, všechno to ostatní, to další, je doporučeno.
Izraelité se měli dívat na to, jak jedná jejich Bůh, a měli ho napodobovat. Uzavřeli s ním smlouvu a svatost pro Izraelce znamenalo zachovávat tuto smlouvu, usilovat o zachovávání smlouvy. Pro nás je to jednodušší. Izraelité Boha nikdy neviděli. Ježíš Kristus tady žil třicet tři let a vidělo ho mnoho lidí a máme evangelia, máme Písmo, kde je zachyceno, co Ježíš dělal, co nedělal. Co tedy znamená svatost pro nás? To je to základní rozhodnutí: „Pane Ježíši, chci jít za tebou. Přes všechny svoje chyby, přes všechny svoje nedokonalosti, chci se dívat na tebe, na ten ideál. Nechci se nechat strhnout těmi špatnými příklady, ale chci se dívat na tebe a tebe následovat podle svých sil a podle svých možností.“ A toto rozhodnutí máme obnovovat pokud možno každý den ráno, vždycky když začínáme svůj den. I my pamatujme na to, že jsme pozváni k tomu, abychom se dívali na ty lepší vzory, na ideál, na lepší příklady, a tím se nechali ve svém životě inspirovat, tím se nechali vést.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, s určitou nadsázkou se říká, že téměř na každé stránce Starého zákona je alespoň jeden mrtvý. Té krve je tam opravdu hodně, přesto myšlenky, o kterých dneska mluvil Pán Ježíš, už nacházíme ve Starém zákoně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, my jsme dnes vyslechli závěr poměrně dlouhé Ježíšovy řeči. Pořád se pohybujeme ještě v tom, čemu se říká horské kázání. Na jeho začátku Ježíš řekl to, čemu se říká Blahoslavenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, Ježíš je ten, který se snaží posunout nás kousek dopředu. Dnešní evangelní úryvek začíná takovou zásadou oko za oko a zub za zub. My tuto zásadu máme spojenou se Starým zákonem, to je v pořádku, ale zpravidla ji máme spojenou s něčím negativním, že to už se nedělá. Více...