Rubrika Homilie

Víra a věrnost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.10.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Hab 1,2-3; 2,2-4; ž. Žl 95; 2. čt. 2 Tim 1,6-8.13-14; evang. Lk 17,5-10;

Víra a věrnost11:40
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.07 MB]

Bratři a sestry, na první pohled to tak nevypadá, ale hlavní myšlenkou všech dnešních textů je víra z pohledu věrnosti. Ve Starém zákoně ve staré hebrejštině pro víru a věrnost bylo jedno jediné slovo, jeden jediný výraz. Nový zákon už to rozlišuje. V Novém zákoně my často, když uvažujeme o víře, tak o ní uvažujeme jako o důvěře v Boha. Ale dnes nám Písmo předkládá zase otázku víry, ale z pohledu věrnosti. Být věrný tomu, co jsem jednou přijal, k čemu jsem se jednou přihlásil.

Dnešní texty chtějí vybídnout nás, kteří je slyšíme, čteme, abychom byli věrní ve své víře, ale (zase není to na první pohled tak vidět) ty texty také připomínají, že Bůh je věrný nám lidem, že Bůh, který povolal tento svět k bytí, který ho stvořil, tak je mu věrný. Bůh nikdy neřekl: „Zničím ho a udělám nějaký lepší svět.“ Řekl: „Ne. Jste tady, já vás beru, já s vámi počítám. Je tu pro vás místo.“ Takže takhle se dívejme na ty texty, které jsme slyšeli.

Vezmeme zase čtení z knihy proroka Habakuka. Takové zvláštní jméno. Dokonce ani nevíme, co to jméno přesně znamená. Jsou dvě možnosti. Buď to znamená obětí, někdo někoho objímá, anebo je to označení pro jednu rostlinu, která roste ve vodě. Každý si může vybrat. Co o tomto člověku víme? Víme, že své proroctví pronesl v Jeruzalémském chrámu. Dokážeme to určit v rozpětí asi pěti let- někdy mezi lety 605 až 600, maximálně nějakých 597 před narozením Pána Ježíše. Jeho proroctví je velmi krátké. Kniha proroka Habakuka je spíš knížka, má tři kapitoly, ale jsou to kapitoly, které jsou velmi důležité pro nás. Proč? To, co jsme slyšeli v prvním čtení, je otázka, kterou prorok klade Hospodinu, otázka velmi naléhavá: „Jak dlouho, Hospodine?“ Křičí: „Proč mi dáváš hledět na bezpráví?“

Prorok volá Hospodina k odpovědnosti. Říká mu: „Ty jsi ten svět stvořil. Já vím, že ty jsi nejvýš dobrý, spravedlivý, ale proč teda dopouštíš, aby se na tomto světě děly takové věci? Proč to dovoluješ?“ Zaznělo to i v komentáři. My se ptáme úplně stejně a dáváme Bohu úplně stejné otázky.

Abych to zasadil trošku do souvislostí, co se tam stalo. Judské království vedlo válku s Egyptem a král Joziáš v té válce zahynul. Joziáš byl velmi významný judský král, který provedl reformu celé říše i celého náboženského života a je považován za velmi dobrého panovníka. Po něm nastoupil jeho syn, který mu, jak se říká lidově, nesahal ani po kotníky a začalo období zmatků, kterého se snažili využít různí lidé ve svůj prospěch a snažili se, zase lidově řečeno, urvat, co se dá. Navíc se ještě začíná objevovat velký nepřítel – Babylónská říše. A prorok se ptá: „Proč musel zahynout ten dobrý král? Proč teď máme tak špatného krále? Proč jsou tady tyhle zmatky? Bože, proč to dopouštíš?“ A co je zvláštní, je to, že Bůh odpovídá.

Víte, když budeme číst pozorně tyto řádky, tak uvidíme, že Habakuk nebyl člověk slepé víry, ale živé víry. Nebyl člověk, který by jenom slepě odříkal naučené modlitby, plnil si svoje náboženské povinnosti, ale on o své víře přemýšlel. On se zaobíral těmito otázkami a hledal na ně odpověď. A proto se ptá. Je to překvapivé, že Bůh to strpí, a ještě překvapivější je to, že Bůh odpovídá. Ale, a úplně nejvíc, překvapuje to, že tento dialog je u Habakuka zaznamenán dvakrát. Dvakrát se prorok ptá a dvakrát mu Bůh odpovídá.

Bratři a sestry, v tomto je vyjádřena Boží věrnost nám, lidem. Bohu nevadí naše otázky, pokud jsou upřímné. Pokud upřímně hledáme odpověď, Bohu to nevadí. Mnohdy totiž lidé se takzvaně vytáčí, vymlouvají. Všichni to známe. Když se nás dítě na něco zeptá, my nemáme zrovna náladu nebo nevíme, co říct, tak řekneme: „Buď zticha. Teď na to nemám čas.“ Bůh nic takového neříká. Naopak říká Habakukovi: „Mám na tebe čas a odpovím ti.“

Ta Boží odpověď, kterou dává prorokovi, je všeobecná. Proč? No, protože je určena nejen prorokovi, ale taky nám. V té odpovědi Bůh žádá trpělivost a říká: „Všechno má svůj čas. Ve svůj čas pochopíš můj plán. Je potřeba, abys ve své víře byl pevný i v momentě, kdy tomu nerozumíš, abys v té víře byl pokorný, abys připustil tu možnost, že jsou tu věci, které přesahují tvůj rozum, nebo že teď zrovna neznáš odpověď.“

A potom prorok se dozvídá, že Bůh bude jednat jinak, než jednal dosud. Izraelité byli zvyklí, že Bůh je zachraňoval z různých obtížných situací i za cenu zázraku – odchod z Egypta, živil je na poušti – a tak to čekali, že to bude takhle pořád. A prorok se dozvídá důležitou změnu: „Ne, už to tak nebude. Ano,“ říká Bůh: „budu se o vás starat dál, ale už to nebude za cenu takových zjevných zázraků. Spíš to bude nenápadné. Budete muset to hledat, budete muset na to dávat pozor, ale budu se o vás starat.“

Abych to vysvětlil, vzpomněl jsem si na jeden příběh ze života Terezie z Avily. Žila ve Španělsku v době, kdy tady v této části Evropy, kde žijeme, bylo to, čemu se říká reformace, kdy vystoupil Martin Luther a mnoho lidí odpadlo od katolické víry. Terezie v té době se snažila reformovat karmelitánský řád. Jezdila od kláštera ke klášteru a prováděla tu reformu, utvrzovala své spolusestry ve víře a snažila se, aby jejich život byl co nejvěrnější evangeliu. A při jedné té cestě, kdy jela otvírat nový klášter, se její kočár dostal do rozvodněné řeky. Koně se splašily, kočár uvázl ve vodě a vypadalo to, že se převrhne. A ona v tu chvíli se začla modlit, ale jinak, než my bychom čekali, a říká Bohu: „ Bože, proč mi to děláš? Já tam přece nejedu kvůli sobě. Já tam jedu kvůli tobě. Kdyby bylo na mně, tak budu v Avile ve svém klášteře, nikam nebudu chodit, budu se modlit, budu s tebou. Ale já jsem na té cestě kvůli tobě! Proč mi to děláš?“

A Bůh jí odpovídá (ona měla ten dar, že si takhle s Bohem povídala), Bůh jí říká: „Terezie, já jsem tvůj Bůh, ne tvůj podkoní!“

Bratři a sestry, mnoho lidí v době proroka Habakuka i v době naší si myslí, že Bůh je ten, který takzvaně ucpává díry. Tam, kde se něco děje, že on zasáhne za cenu zjevného zázraku. Ne, tak to není. Co máme udělat, je potřeba, abychom udělali. A jak to dopadlo s tou Terezií? Kočí uklidnili koně, uvolnili kola od vozu a vytlačili vůz na břeh. Ale udělali to ti kočí!

Dnešní čtení končilo větou: „Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.“ Jak jsem říkal, ten Starý zákon měl jedno jediné slovo pro víru a věrnost, ale to je ono. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. Bratři a sestry, a to je to, k čemu jsme povoláni – aby naše víra nebyla jenom nějakou nálepkou, abychom to neměli napsané jenom na tričku, ale abychom žili ze své víry.

Tato otázka nebo tato věta, myšlenka neskončila ve Starém zákoně. Svatý Pavel ji rozvinul v listě Římanům, potom ji ještě cituje v listě Galaťanům, dokonce se tím zabývá i autor listu Židům. Je to takový program: žít ze své víry, zůstat věrný, usilovat o spravedlnost každý den, nejenom v neděli.

Bratři a sestry, i my žijeme v době, kdy je mnoho věcí, které se nám nelíbí, je to doba rychlá, doba překotná, s mnoha věcmi nesouhlasíme, mnoha věcem nerozumíme. Často se ptáme tak, jako se ptá prorok. Ptejme se upřímně, hledejme odpovědi, ale buďme trpěliví. Buďme si jistí, že Bůh odpoví, ale ve svůj čas. A to, co máme udělat my, je to, abychom usilovali o to, abychom žili ze své víry. Naše víra má být aktivní, má být jednak ve slovech, ale potom také v činech. Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Spirála dobra

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Hab 1,2-3; 2,2-4; ž. Žl 95; 2. čt. 2 Tim 1,6-8.13-14; evang. Lk 17,5-10;

Spirála dobra9:25


Spravedlivý bude žít pro svou věrnost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Hab 1,2-3; 2,2-4; ž. Žl 95; 2. čt. 2 Tim 1,6-8.13-14; evang. Lk 17,5-10;

Spravedlivý bude žít pro svou věrnost11:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.48 MB]

Bratři a sestry, hlavní myšlenkou, hlavním tématem všech textů, které jsme právě vyslechli, je víra, respektive otázka posílení víry.

Apoštolové, v evangeliu slyšíme toto označení, a nás hned napadne těch dvanáct.    Více...


Bůh chápe naše postoje, ale chce, abychom byli otevření

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.10.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Hab 1,2-3; 2,2-4; ž. Žl 95; 2. čt. 2 Tim 1,6-8.13-14; evang. Lk 17,5-10;

Bůh chápe naše postoje, ale chce, abychom byli otevření12:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.44 MB]

Bratři a sestry, zastavíme se dnes opět u žalmu. Má číslo 95 a je to zase jeden z takových specifických žalmů. Minulou neděli jsme rozebírali žalm, který používali Izraelité jako ranní modlitbu, taky už jsme vlastně rozebírali nebo zamýšleli se nad žalmem, který byl používán jako modlitba před jídlem.    Více...


Radost

Mons. Mgr. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnský
07.10.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Hab 1,2-3; 2,2-4; ž. Žl 95; 2. čt. 2 Tim 1,6-8.13-14; evang. Lk 17,5-10;

Já začnu něčím, co jsem zažil tady nedaleko vaší farnosti. Měl jsem jednou dovolenou a zastavil jsem se tam nahoře u hradu Veveří u té kaple. Seděl jsem v autě, byly otevřené dveře a četl jsem si z nějaké knížky. Tam do stínu přijelo auto a vystoupila nějaká rodinka. Tatínek se dvěma dětmi, asi tak desetiletým klukem a dvanáctiletou holkou; maminka zůstala sedět v autě. A oni šli ke dveřím u té ohrady, zdi, zkoušeli dveře – byly zamčené. A tak obešli aspoň tu kapli. A zaslechl jsem, jak se ptá děvče toho kluka:
„Byls někdy v kostele?“
A on říká: „Ne, nikdy.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.