Rubrika
HomilieOpravdovost mé lásky
P. Mgr. Jiří Buchta
11.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry v Kristu, všichni známe jeden z prvních příběhů Bible, kdy Adamův syn Kain zabil svého bratra Ábela, a na tomto příběhu je výstižně vyjádřeno, a děti v náboženství se to učí, jak to zlo v Kainově srdci pomaličku narůstalo přes Boží varování. Bůh mu říkal, aby s tím něco udělal, aby to zlo si ho nepodmanilo. Kain Boha neposlechl a nakonec svého bratra zabil.
Ale je tam ještě jedna významná, ale taková málo povšimnutelná věc, kdy po bratrovraždě Bůh hledá Ábela a ptá se Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ a on na to odpovídá: „Nevím. Což jsem strážcem svého bratra?“ Bůh na tuto Kainovu výhradu neodpovídá, začíná s obžalobou Kaina, ale mezi řádky je cítit, jako by Bůh říkal Kainovi: „Ano, ty jsi strážcem svého bratra.“ Nejenom zloba učiněná vůči druhému člověku je špatná, ale již samotná lhostejnost. Vzpomeňme na podobenství o boháči a Lazarovi, kde to Pán Ježíš říká naprosto jasně.
V knize proroka Izaiáše jsou napsána slova: „Slyšte Hospodinovo slovo, sodomská knížata. Poslechněte příkaz našeho Boha, komorský lide. Vaše ruce jsou plné krve.“ Vždycky, když slyším toto slovo při mši svaté, tak to chápu velice osobně, že to není nasměrováno jenom v tehdejší době, ale že to je nasměrováno i do dnešní doby, nám lidem dnešní doby, ale potom jsem si říkal: „Ale copak jsem někoho zabil? Copak jsou mé ruce plné krve?“
Bratři a sestry v Kristu, a co skutečnosti, kdy žijeme ve svém sobectví, kdy neslyšíme volání trpících a potřebných, kterým bychom měli pomoci? Jen co je velký počet dětí v naší společnosti, které jsou zabité před svým narozením. A my žijeme v této společnosti. Děláme všechno pro to, co udělat můžeme? Vím, že nejsme v takovém postavení, abychom mohli změnit zákony, ale můžeme se snažit proměňovat smýšlení lidí v prostředí, ve kterém žijeme. Všude tam, kde říkáme: „To není moje věc, o to se nemusím starat. To ať si vyřeší druzí lidé,“ potom se podobáme lidem, které Bůh jednou bude volat k odpovědnosti za utrpení druhých a nevinných – o kterém jsme věděli, ale nic jsme pro to neudělali. A přitom mnohdy by stačila jenom snaha projevit odvahu, alespoň souhlasně nepřikyvovat anebo vyslovit svůj názor tam, kde to není sympatické, kde lidé dnešní doby myslí nějak jinak. Nebát se a ozvat se. A pokud už nemůžeme skutečně vůbec nic udělat, leží nám to aspoň na srdci, utrpení nevinných a potřebných lidí. Modlíme se za to, prosíme Boha tam, kde my nemůžeme pomoci.
Všichni známe události, kdy děti, když mají vykonat nějakou práci a nechce se jim, tak se dokážou do krve hádat, aby to udělal ten druhý. A přitom se někdy nad tím usmíváme, že by stačilo prostě to vzít a udělat a bylo by po všem, a to zdůvodňování skutečnosti, že to nemám dělat já a že to má udělat ten druhý, nás mnohdy stojí více úsilí než provedení samotného činu.
Se stejným problémem přichází zákoník za Ježíšem. V tehdejší době se vedly diskuse o tom, ne kdy mám něco pro druhého udělat, ale kdy ten člověk není už můj bližní a já pro něho nemusím nic dělat, kdy jsem od požadavku lásky osvobozen. Velké úsilí, velké diskuse, ale špatným směrem. A můžeme obdivovat Ježíšovu lehkost, se kterou z té nastražené léčky (Lukáš píše, že přišel, aby ho pokoušel) jak z toho Ježíš úplně jednoduše vyklouzl. Proč? Protože Kristus to měl v hlavě poskládané, on věděl, jak ty věci jsou.
Cesta, ve které se snažím vykroutit z odpovědnosti za druhého, nikam nevede. Pokud hledám cestu, abych to nemusel dělat, tam není řešení. Jakmile se potkám někdy s nějakým člověkem a mé cesty se s ním zkříží nebo dokonce zapletou, už nikdy nemohu říci před Bohem, že ten člověk je mi lhostejný.
Bratři a sestry v Kristu, toto všechno je v nás, ta lhostejnost vůči druhým lidem. Na začátku toho krátkého zamyšlení jsem záměrně použil výraz, že Kain je syn Adamův. Každý z nás je syn nebo dcera Adama. Každý neseme v sobě tento postoj lhostejnosti vůči druhým. Můžeme říci, že máme rádi své bližní, že nám na nich záleží, ale nemilujeme v nich spíše sami sebe? Matka, která miluje své dítě velkou mateřskou láskou, je krásná a vždycky v dějinách lidstva byla opěvovaná. Odpusťte mi to, ale, víte, ona může být i sobecká a živočišná, kdy ta matka miluje své dítě jako součást svého života a teprve až přijde chvíle, kdy ta matka se má vzdát svého dítěte, kdy mu má dát prostor, aby žil svůj vlastní život, aby ho k sobě neměla připoutaného pupeční šňůrou, potom se ukáže opravdovost její mateřské lásky. Mnohé ženy, víme, že to nedokážou.
Naše láska začíná tam, kde nejprve cítíme, že jsme přijímáni a milováni – v rodině mezi blízkými. Je to nutné, potřebné a my jsme se tam učili nebo učíme milovat druhé lidi, ale opravdovost mé lásky se ukáže až tam, kdy se mám stát služebníkem druhých lidí a oni mi to nemají čím odplatit. Jak to říká Pán Ježíš – je to v Lukášově třinácté kapitole, třináctý, čtrnáctý verš: „A dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají ti čím odplatit, ale bude ti to odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, otázka, kterou položil znalec Zákona, jak ho nazývá Lukáš, co mám dělat, abych dostal věčný život, je dobrá otázka. Je to vlastně otázka, která prochází celým Starým i Novým zákonem. A samozřejmě celým tím Starým i Novým zákonem také prochází odpověď na tuto otázku. Špatný je ten úmysl, aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, ze všech těch textů, které jsme právě vyslechli, tak, řekli bychom, nejvíc vystupuje právě podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ale máme si uvědomit, že to podobenství je vyprovokováno tím rozhovorem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme jubilejní rok, který je věnován myšlence Božího milosrdenství, nejenom myšlence, ale i této vlastnosti. A ta výzva je: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný Otec.“ Slyšeli jsme to na konci toho dnešního podobenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme období dovolených, prázdnin, období cest a církev nám zase předkládá jeden příběh, který se odehrál na cestě. Jednak je to Ježíš, který jde do Jeruzaléma, a jednak celé to podobenství se odehrává na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Budeme mluvit a uvažovat nad úryvkem z listu Kolosanům, který jsme teď slyšeli. Krásně se ten úryvek myšlenkově shoduje s tím, co jsme slyšeli ve vstupní modlitbě. Tam se říkalo, že prosíme o to, aby v našem životě došlo k takové shodě, abychom se dokázali vyhnout tomu, co odporuje křesťanskému způsobu života a do svého života přijímali to, co se s křesťanstvím shoduje, protože právě některé věci, které jsou v rozporu s křesťanstvím, to byl takový impuls, proč Pavel psal do Kolos. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
O co tady jde? O co jde v dnešním evangeliu? Je tady člověk, který je zahleděný do sebe. Titulují ho znalec zákona. On tomu „rozumí“, je to „odborník“. A myslí si, že jako odborník se tedy může všech ptát. Ale on se neptá upřímně, ale aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...