Rubrika
HomilieVidět toho druhého
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
O co tady jde? O co jde v dnešním evangeliu? Je tady člověk, který je zahleděný do sebe. Titulují ho znalec zákona. On tomu „rozumí“, je to „odborník“. A myslí si, že jako odborník se tedy může všech ptát. Ale on se neptá upřímně, ale aby přivedl Ježíše do úzkých. V tom je rozdíl mezi světem dospělých a světem dětí. Dítě nechce nikoho přivézt do úzkých. Dítě je přímočaré. Když má vztek, tak to všichni vidí. Když má radost, tak to všichni vidí. My dospělí dokážeme takhle kličkovat. Otázka vypadá učeně, vypadá dobře, ale nejde o to, nalézt správnou odpověď. Jde o to, přivést do úzkých, způsobit nesnáz, chytit za slovíčko. Tenhle znalec zákona si dokonce myslí, že je to jenom on, kdo zná správnou odpověď. A on to posoudí, jestli Ježíš odpověděl dobře. A Ježíš to celé postaví naruby. Ježíš mu jednak odpoví a jednak ho, můžeme říct, usvědčí z toho, že v něm je veliké sobectví.
Bratři a sestry, s tím sobectvím jsme se všichni narodili. Malé dítě se rodí jako sobec, téměř stoprocentní sobec. Proč? Protože to dítě by jinak nepřežilo. To dítě v okamžiku, kdy má problém, začne plakat. „A dospělí, vy se namáhejte a zjistěte proč, co mi chybí, co potřebuji.“ Maminka na to zpravidla přijde velmi rychle, protože zná své dítě. A jak přibývají roky, tak to sobectví, tato sebeláska, ustupuje. A je to v pořádku. Když ten člověk dospěje, tak jsou tři možnosti, co se stane. První možnost je ta, že ten člověk si to uvědomí: „Aha, myslím moc na sebe. Měl bych s tím něco dělat. Měl bych se snažit vidět ty druhé. Že tady nejsem na světě sám.“ A třeba o tohle šlo i na tom táboře: vidět druhé. Nechtít jenom, aby ti druzí se starali o mě, ale abych i já něco udělal pro ně. Nebo je tady druhá možnost. A sice, že ten člověk se zamiluje. Mít rád znamená myslet na druhého. Zapomenout na sebe. Jestliže se někdo zamiluje, tak se tak nějak samozřejmě vytratí sebeláska. Ono se to vylučuje, to nejde dohromady. Obě tyhle dvě možnosti jsou naprosto v pořádku. Buď, že si to ten člověk uvědomí, anebo že začne mít rád druhého. Zůstává třetí možnost, že si to neuvědomí, je dospělý, ale je sobec. Takový ten mistr světa. Jeden znalec zákona. Ten znalec zákona, to je příklad opravdu, můžeme říct, jak z čítanky. On to totiž celé staví: „Já jsem ten důležitý. Kolem mě se to točí.“ Ježíš, aby mu otevřel oči, tak vymyslí příběh, podobenství. Židé totiž si mysleli, že jejich bližní je pouze ten, kdo patří do židovského národa, kdo vyznává stejné náboženství, a nejlépe ten, kdo má stejné názory jako oni. V okamžiku, kdy něco z toho není splněno, tak už to není můj bližní, a já na něho nemusím brát žádné ohledy. Mnoho lidí to v praxi takhle dělá. Protože ten druhý má jiný názor, tak už se k němu nemusím chovat slušně. Ježíš vymyslí příběh, který by se ale klidně mohl stát. Krajina mezi Jeruzalémem a Jerichem je velmi členitá, skutečně z Jeruzaléma se jde pořád s kopce dolů. Ta cesta často vede mezi skalami, ještě i dnes, i když je asfaltová, není tam pořádně vidět. A skutečně, když tam za zatáčkou se někdo schová a potom na někoho vyskočí, tak ten moment překvapení je veliký.
Člověk v nesnázích. Kolem něho procházejí další dva. Kněz, levita. Proč Ježíš do toho svého příběhu zamontoval zrovna kněze a levitu? To byli lidé, kteří v té společnosti měli velkou úctu a velkou důležitost, protože oni fungovali v jeruzalémském chrámu. Oni byli strašně důležití. A byli taky na to náležitě pyšní a zahledění do sebe. Byli si vědomi této důležitosti. A proto, co kdyby se zmeškali? Co kdyby se opozdili a přišli by pozdě do práce, do své služby v chrámu? Nebo co kdyby se obřadně znesvětili a nemohli by to vykonávat? Anebo, co kdyby taky na ně někdo vyskočil? A tak proto pryč, pryč, pryč. Nekomplikovat si život. To je heslo mnoha lidí: nekomplikovat si život, mít svůj klid. Přežít to. Protože oni vidí sebe. Tady přichází někdo, kdo stojí úplně mimo izraelský národ, cizinec, kterým oni pohrdali. Je to vymyšlená postava, ale klidně se to takhle stát mohlo. A tento člověk nevidí sebe, nevidí svůj strach, nevidí svůj majetek, že by o to mohl přijít, že jemu by mohl někdo natlouct, ale vidí toho, který tam leží a který potřebuje pomoc.
Bratři a sestry, Ježíš toto všechno vykládá proto, aby otevřel oči tomuto znalci zákona. Aby tento znalec zákona si uvědomil, že ty předpisy jsou tady proto, aby lidem pomáhali jít k Bohu. Ne proto, aby znepříjemňovaly život. Ne proto, aby se je ti lidé učili zpaměti a uměli je v synagóze nebo v chrámu odříkávat, aby je z toho někdo zkoušel, ale aby tato doporučení, tyto rady byly uvedeny do života.
Vidět toho druhého. To neznamená vygumovat sebe. To neznamená popřít sebe. Ale to znamená otevřít dobře oči. Otevřít dobře oči a být vnímavý. Otevřít dobře uši, otevřít svoje srdce. Ten znalec zákona byl skutečný. Milosrdného Samaritána Ježíš vymyslel, aby nám postavil před oči ideál. Bohužel, takových znalců zákona je kolem nás mnoho, těch samaritánů je pořád nějak málo. Prosme za to a snažme se o to, aby se tento poměr změnil. A my sami se k tomu snažme přispět.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, otázka, kterou položil znalec Zákona, jak ho nazývá Lukáš, co mám dělat, abych dostal věčný život, je dobrá otázka. Je to vlastně otázka, která prochází celým Starým i Novým zákonem. A samozřejmě celým tím Starým i Novým zákonem také prochází odpověď na tuto otázku. Špatný je ten úmysl, aby přivedl Ježíše do úzkých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, ze všech těch textů, které jsme právě vyslechli, tak, řekli bychom, nejvíc vystupuje právě podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ale máme si uvědomit, že to podobenství je vyprovokováno tím rozhovorem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme jubilejní rok, který je věnován myšlence Božího milosrdenství, nejenom myšlence, ale i této vlastnosti. A ta výzva je: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný Otec.“ Slyšeli jsme to na konci toho dnešního podobenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry, prožíváme období dovolených, prázdnin, období cest a církev nám zase předkládá jeden příběh, který se odehrál na cestě. Jednak je to Ježíš, který jde do Jeruzaléma, a jednak celé to podobenství se odehrává na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Více...
P. Mgr. Jiří Buchta
11.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Bratři a sestry v Kristu, všichni známe jeden z prvních příběhů Bible, kdy Adamův syn Kain zabil svého bratra Ábela, a na tomto příběhu je výstižně vyjádřeno, a děti v náboženství se to učí, jak to zlo v Kainově srdci pomaličku narůstalo přes Boží varování. Bůh mu říkal, aby s tím něco udělal, aby to zlo si ho nepodmanilo. Kain Boha neposlechl a nakonec svého bratra zabil.
Ale je tam ještě jedna významná, ale taková málo povšimnutelná věc, kdy po bratrovraždě Bůh hledá Ábela a ptá se Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ a on na to odpovídá: „Nevím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 30,10-14; 2. čtení Kol 1,15-20; evangelium Lk 10,25-37;
Budeme mluvit a uvažovat nad úryvkem z listu Kolosanům, který jsme teď slyšeli. Krásně se ten úryvek myšlenkově shoduje s tím, co jsme slyšeli ve vstupní modlitbě. Tam se říkalo, že prosíme o to, aby v našem životě došlo k takové shodě, abychom se dokázali vyhnout tomu, co odporuje křesťanskému způsobu života a do svého života přijímali to, co se s křesťanstvím shoduje, protože právě některé věci, které jsou v rozporu s křesťanstvím, to byl takový impuls, proč Pavel psal do Kolos. Více...