Rubrika
HomilieNaše vztahy jsou živé, protože i my jsme živí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes neslavíme nějakou konkrétní událost z dějin spásy, ale slavíme, připomínáme si Boží existenci, základ Boží existence a je to pro nás těžké si to představit. Představit si nějakou konkrétní událost, to není celkem problém. Představíme si lidi, co kdo dělal, jak to probíhalo, kde to probíhalo a podobně. Ale představit si, jak žije náš Bůh, je pro nás velmi těžké.
Písmo svaté a především Boží Syn Ježíš nám přichází na pomoc. On ve všech svých vyjádřeních používá pojmy, které známe z našeho, řekl bych, běžného života. Proto Ježíš sám sebe nazývá syn, o Bohu mluví jako o otci, protože všichni známe, víme, jaký je ten vztah dítě-rodič, otec-syn nebo to může být i matka-dcera, to je jedno. Pohlaví v tomto případě vůbec nehraje roli. A potom také Ježíš mluví o Duchu, mluví o něm jako o pomocníku, o dechu, o tom, který oživuje. Všechno toto nám pomáhá, abychom aspoň částečně pronikli do této otázky, do této problematiky.
Když to shrneme, tak nám Ježíš chce sdělit velmi důležitou věc, a sice náš Bůh není samotář, žije ve společenství tří osob. Tedy dnes slavíme slavnost, svátek vztahů. Náš Bůh žije ve vztazích. Základem jeho existence jsou vztahy – vnitřní vztahy, a potom vztahy k nám lidem a k celému stvoření.
Bratři a sestry, když budeme pokračovat, když bychom hledali v Písmu svatém místa, kde se mluví o tomto životě Boží Trojice, tak tam najdeme všechny dobré a krásné vlastnosti tak, jak bychom je třeba i my chtěli zažívat ve svém životě. Ježíš Kristus mluví o Otci v tom smyslu, že se s ním rozděluje, dělí: „Z mého vezme a vám to dá.“ Jinými slovy, není tam žádná žárlivost, není tam sobeckost, že by někdo držel něco pro sebe a nechtěl to tomu druhému dát. My pro toto máme termín láska agapé, láska, která dává. Ale když budeme se dívat dál, tak tam najdeme i výrazy, které jsou takové, troufám si říct, milé. Zajímavé, překvapivé, milé.
Když se podíváme na první čtení ze Starého zákona, jak bylo naznačeno v komentáři, ve Starém zákoně nebyla zjevena Boží trojjedinost, Boží Trojice. Proč? Protože pro Izraelity to bylo ještě těžší. Tam bylo veliké nebezpečí, že oni by si řekli: „Aha, tak to jsou tři Bohové. Ne jeden Bůh ve třech osobách, ale tři Bohové.“ A proto tajemství trojjedinosti Boha zjevil až Ježíš Kristus.
V prvním čtení z knihy přísloví se mluvlo o Moudrosti. Pod tímto pojmenování jsou ukryty osoby Syna a Ducha svatého. Téměř na konci toho čtení byl takový krásný a právě milý obraz: „Hrála jsem si.“ Moudrost si hrála. Kdy si dítě hraje? Když se cítí v bezpečí, když se cítí dobře. Hrát si je vlastní projev dítěte, to přísluší dítěti. A dítě si hraje, kdykoliv to jde, ale jestliže přijde nějaké nebezpečí, tak i to dítě odloží svoji hru. Někdo by mohl říct: „To je takový zvláštní obraz, obrat,“ ale je určitě poučný a milý.
Jednotlivé osoby v Boží Trojici působí a žijí tak, že se cítí v bezpečí. Vyzařuje z Boha bezpečnost. Jak je to v našich vztazích? Co vyzařuje z našich vztahů? Svátek Nejsvětější Trojice nás má vést k tomu, abychom obnovili svoje vztahy, abychom se dívali na to, jak žije Bůh, a abychom alespoň něco maloučko z toho se snažili uskutečnit ve svém životě. Něco málo. Máme se nechat inspirovat.
V tom prvním čtení se mluvilo dále o živlech. Už ve starověku si lidé všimli, že svět je tvořen v podstatě čtyřmi skutečnosti. Je tu voda, vzduch, oheň, hlína (země). Tady v tom prvním čtení se mluvilo především o vodě a o hlíně. Palestina je země velmi hornatá. Někdy tam voda chybí, někdy je jí tam zase naopak moc. Izraelité měli respekt před horami a měli respekt před vodou. Říkali si: „Podívejte, jak ty hory jsou mohutné, jak ta voda je rozlehlá, veliká, není vidět na druhou stranu, na druhý břeh, a někteří se tomu začali klanět. Ale svatopisec říká: „Pozor, vy zapomínáte na toho, kdo stojí za tím, kdo stojí v základu, a na toho myslete, k němu se modlete a jeho obdivujte.“
Bratři a sestry, všechna tato obrazná vyjádření nám mají pomoci, mají nás inspirovat pro náš život, abychom i my se snažili hledat to, co je pro náš život potřebné, abychom se snažili postavit svůj život na pevném základu. Ne na něčem, co platí chvíli, rok, dva a pak se přijde na to, že to je špatně, ale na něčem, co je osvědčené, vyzkoušené. A potom máme na tom dále stavět.
Bratři a sestry, i my jsme byli povoláni k víře společně. I my prožíváme vztahy na několika rovinách. V našem životě jsou to vztahy v rodině, jsou to vztahy na pracovišti, jsou to vztahy ve farnosti a já nevím ještě, kolik rovin bychom dokázali najít. Všechny tyto naše vztahy se vyvíjejí, není to nic hotového. Když třeba nějaký truhlář udělá stůl, my si ho koupíme, postavíme si ho doma v kuchyni, ten stůl tam stojí. Než ho někdo odnese, tak ten stůl tam bude, ale s našimi vztahy to takto není. Naše vztahy se neustále vyvíjejí. Jsou živé, protože i my jsme živí. Buď se ty vztahy prohlubují, máme k sobě blíž a blíž, anebo se naopak rozvolňují, máme k sobě daleko, jsme si cizejší. Naše vztahy jsou živé, protože i my jsme živí. Nelze se říct: „Tak já už jsem si vybudoval vztahy v rodině. Pomyslně si je zavřu tady do nějakého šuplíku a ony tam budou.“ Ne, nic takového. Naše vztahy vytváříme každý den a každý den začínáme znovu. Dnešní slavnost nám chce připomenout, že je potřeba do těchto věcí investovat. Když budeme listovat evangelii, tak několikrát tam objevíme, jak Ježíš po skončení celodenní námahy odchází na osamělé místo, aby se modlil, aby rozmlouval se svým Otcem, aby dále utužoval ty vztahy v Nejsvětější Trojici, aby se ty vztahy nějakým způsobem nerozvolnily, neztratily.
A to byl Ježíš. I v tomhle je nám příkladem, bratři a sestry. Dokonce vztahy v Boží Trojici nám ukazují, že to tam nebylo vždycky jednoduché. Ježíšův výkřik na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!“ ukazuje na určité napětí, které v těch vztazích vzniklo. Ale dále nám také ukazují postoje všech tří božských osob, že se ty vztahy nikdy nepřerušily, neskončily. A to je další hluboká myšlenka pro náš každodenní život.
My často máme tendenci říct: „Tak moc jsi mě naštval, naštvala. Už s tebou nebudu mluvit. Už s tebou nepromluvím. Je to konec. Přeruším s tebou všechny vazby, všechny kontakty.“ Slavnost Boží Trojice nám připomíná a říká: „Takhle by ses, člověče, chovat neměl. Všechny vztahy lze obnovit, lze je oživit, pokud je dobrá vůle z obou stran.
Bratři a sestry, mohli bychom nad tímto vším ještě dost dlouho rozjímat a dost dlouho se tím obírat. Žijeme ve vztazích. Žijeme v době, která na toto moc nedbá. Žijeme v době, která buduje, ale především hmotné věci. Žijeme v době, kdy mnohé vztahy jsou porušené, mnohé vztahy umírají a je to bolestivé, ale nemá smysl nad tím lkát, nemá smysl se nad tím nějakým způsobem rozčilovat. Je potřeba dělat něco, co pomůže k tomu, aby se ten stav zlepšil. Jak říká jedno přísloví: Lepší, než nadávat na to, že je tma, je škrtnout aspoň sirkou a rozsvítit malé světélko.
Bratři a sestry, nechme se v našich vztazích inspirovat těmi vztahy, které panují v Nejsvětější Trojici. My jsme lidé, jsme hříšní a chybující lidé, ale můžeme aspoň něco málo udělat. Tak každý podle svých schopností, podle svých možností a sil to s Boží pomocí zkusme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice. V Lažánkách při té mši o půl jedenácté půjdou k prvnímu svatému přijímání tři děti, a tak jsem si nachystal zase několik příběhů. A tak když jsem si je nachystal pro ně, tak je řeknu i vám. Ony se víc teda vztahují ke svatému přijímání, ale letos tady nebude. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, když přemýšlíme o Nejsvětější Trojici, tak ta nejčastější odpověď je: „To je tajemství.“ Tedy to znamená, že nejsme schopni svým rozumem, jak se říká, úplně tomu celému přijít na kloub. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2016 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes slavíme úplně jiný druh slavnosti, než jsme slavili doteď. Od Vánoc do Velikonoc všechno, co jsme si připomínali, tak se stalo na nějakém místě v nějakém čase. Bylo možné říct: „To se stalo tam a tam, byl tam Ježíš, byli tam učedníci, víme nebo nevíme to místo, kde to bylo, známe nebo dokážeme nebo naopak nedokážeme přesně určit čas. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes v žalmu zaznělo: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.“ A teď ten žalmista pokračoval: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc, hvězdy, které jsi stvořil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Nejsvětější Trojice má dva rozměry: takový, řekněme, rozměr teoretický k zamyšlení, k zastavení se, a potom rozměr praktický pro život, jak jednat v životě. Více...