Rubrika
HomilieTajemství Nejsvětější Trojice přesahuje naše lidské schopnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Nejsvětější Trojice má dva rozměry: takový, řekněme, rozměr teoretický k zamyšlení, k zastavení se, a potom rozměr praktický pro život, jak jednat v životě.
Když bychom to trošku zevšeobecnili, tak můžeme říct, že tyto dva rozměry má každý svátek liturgického roku, protože církvi jde vždycky o to, aby se na jednu stranu člověk zamyslel, povzbudil, aby načerpal novou energii, nové odhodlání, novou radost, a potom, aby šel a žil, aby o to usiloval, aby se snažil uskutečnit to, co si třeba při tom zamyšlení uvědomil.
Problém dnešní slavnosti je v tom, že mnoho lidí ji vidí pouze v té rovině teoretické a je to takový svátek, který skutečně těžko chápeme. Tajemství Nejsvětější Trojice přesahuje naše lidské možnosti, naše lidské schopnosti, ale nebylo by správné říct: „Když nás to přesahuje, tak se o tom nebudeme vůbec bavit a necháme to být.“
Právě už první křesťané se snažili tuto skutečnost, že Bůh žije ve společenství tří osob, převést na rovinu praktickou. Ona ta praxe je nám bližší, co si budeme povídat, je to pro nás pochopitelnější. A tak dávali Božím osobám jména jako Stvořitel, Vykupitel a Duchu svatému říkali Láska. Za každým tímto pojmenováním je nějaká činnost: Stvořitel tvoří, Vykupitel zachraňuje a ten, kdo miluje, ten se stará, ten pečuje. A takhle už je to pochopitelnější nebo je nám to bližší.
Stejně tak vlastně jsou ještě jiná pojmenování, ta nejběžnější: Otec, Syn a Duch svatý. Ve staré češtině místo slova Duch bylo Dech, o tom jsme mluvili minule. Otec a Syn žijí ve vzájemném vztahu, v kontaktu. Co žije, to dýchá.
Bratři a sestry, a my si máme toto uvědomit, že my dnes oslavujeme život, oslavujeme vztahy. Oslavujeme vztahy, které jsou ideální. Jako jsou naše vztahy v našem životě? No, rozhodně ne ideální, protože jsme lidmi chybujícími, ale tenhle svátek, tahle slavnost nás má povzbudit k tomu, abychom se snažili ty vztahy budovat co nejlepší.
Druhé čtení říkalo, že žijeme v pokoji s Bohem. „Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ Tento list byl napsán řecky křesťanům v Římě, ale pro židy slovíčko „pokoj“ bylo slovíčko velmi důležité a velmi hluboké. Víme také, že židé se zdraví tímto slovem pokoj, šalom. Tady už apoštol Pavel používá to slovo pokoj v trošku jiném významu, ale pořád vychází z toho židovského.
Co to je pokoj? Tak na jedné straně to znamená, že se nikdo s nikým nehádá, že je klid. Ale klid taky může být takové to „mrazivé ticho“. To by bylo málo. Pokoj, to je víc, to je spolupráce mezi těmi lidmi, určitá harmonie, určité hledání, jak tomu druhému pomoci. Jak se říká: „Dřív, než on vysloví svoje přání, já už se snažím mu ho splnit.“
Ale tento pokoj, to je taky něco ještě daleko víc, to je vnitřní stav každého z nás. Když je v nás pokoj, tak je v nás zároveň taky radost, klid. Opakem pokoje je nepokoj, ale taky třeba strach, obavy z toho, co bude, ze života a takhle. Když je v člověku pokoj, tak to znamená, že všechny tyto obavy svěřil Bohu a Bůh přichází, aby se tohoto člověka ujal a aby řekl: „Neboj se, já se o tebe postarám.“
Bratři a sestry, toto všechno nám připomíná dnešní slavnost. V evangeliu Ježíš mluvil o tom, jak Otec nám dá, z jeho vezme nebo přímo Ježíš nám dá. Apoštol Jan to tam říká tak květnatě, my se v tom občas dost těžko orientujeme, ale hlavní myšlenka, proč to Ježíš takhle říká, spočívá v tom, že chce říct: „My to máme společné, my jsme ochotni se s vámi rozdělit.“
Takovým zabijákem, hrobem našich vztahů, je to, když někdo řekne: „To je moje, na to mi nesahej, s tím si budu dělat jenom já. Prostě to patří jenom mně.“ Tak tady končí všechny vztahy, ty vztahy jsou úplně zničené. A Ježíš říká, že v té Boží Trojici není takové to vlastnictví, ale že je tam otevřenost, ochota dělit se, ochota dávat. Toto je taky velmi důležitá věc v každém vztahu - tady ta otevřenost, tato ochota být k dispozici s tím, co mám, s tím, co umím.
Bratři a sestry, mnoho lidí dnešní slavnost bude slavit teoreticky, ale i kdybychom věděli a znali celou tu teologickou nauku o Nejsvětější Trojici, tak by se mohlo stát, že by to nemělo vůbec žádný vliv na naši víru, protože to je teorie. Už první křesťané dnešní slavnost slavili jako zážitek, jako slavnost zážitku. Oni se setkali s Ježíšem, oni viděli jeho úsilí, jeho námahu a řekli si: „Tak to je ten skutečný vztah.“
My už se setkáváme tady s Ježíšem v evangeliu, ale setkáváme se s Ním také v modlitbě a v našem osobním duchovním životě. Ale taky se můžeme setkat s Ježíšem v druhých lidech.
Bratři a sestry, udělejme si dnes čas, zamysleme se nad evangeliem, nad tím, jaké jsou tam vztahy mezi Otcem, Synem a Duchem svatým, ale hlavně prosme o to, abychom dokázali aspoň něco z těchto ideálních vztahů přenést do našeho každodenního života.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice. V Lažánkách při té mši o půl jedenácté půjdou k prvnímu svatému přijímání tři děti, a tak jsem si nachystal zase několik příběhů. A tak když jsem si je nachystal pro ně, tak je řeknu i vám. Ony se víc teda vztahují ke svatému přijímání, ale letos tady nebude. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, když přemýšlíme o Nejsvětější Trojici, tak ta nejčastější odpověď je: „To je tajemství.“ Tedy to znamená, že nejsme schopni svým rozumem, jak se říká, úplně tomu celému přijít na kloub. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2016 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes slavíme úplně jiný druh slavnosti, než jsme slavili doteď. Od Vánoc do Velikonoc všechno, co jsme si připomínali, tak se stalo na nějakém místě v nějakém čase. Bylo možné říct: „To se stalo tam a tam, byl tam Ježíš, byli tam učedníci, víme nebo nevíme to místo, kde to bylo, známe nebo dokážeme nebo naopak nedokážeme přesně určit čas. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes v žalmu zaznělo: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.“ A teď ten žalmista pokračoval: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc, hvězdy, které jsi stvořil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes neslavíme nějakou konkrétní událost z dějin spásy, ale slavíme, připomínáme si Boží existenci, základ Boží existence a je to pro nás těžké si to představit. Představit si nějakou konkrétní událost, to není celkem problém. Více...