Rubrika
HomilieVyjdi ven, podívej se na ty věci jinak
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.02.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Když se člověk podívá na hvězdy, tak má v sobě takový majestátní pocit. Někdy ho přepadne bázeň. Mnozí básníci tvořili básně, když se dívali na hvězdnou oblohu. Je velmi známý výrok filosofa Kanta. Když se ho ptali, proč věří v Boha, tak říká: „K víře v Boha mě vede pohled na hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
Abrám znal hvězdnou oblohu, dokonce podle hvězd chodili, a přesto mu Bůh říká: „Pojď ven ze stanu.“ Nejde jenom o to, aby udělal těch několik kroků, aby vyšel před stan, ale jde o to, aby se na skutečnost, kterou zná, se kterou se setkává každý den, každý večer, aby se na tu skutečnost podíval jinak, aby se v jeho přístupu něco změnilo. Pohled na tu oblohu mu bude znamením. Hvězdná obloha ho bude přivádět k myšlence na Boha.
To je jedna z možností, jak prožít dobu postní, aby věci, se kterými se setkáváme každý den, skutečnosti, které nás obklopují, nás přiváděly k Bohu, připomínaly nám Boha.
K tomu se samozřejmě musí něco stát. Abrám má zážitek, velmi silný. To, co jsme četli, bylo z patnácté kapitoly první knihy Mojžíšovy, ale nečetli jsme tu patnáctou kapitolu od začátku, a na začátku je Abrámova stížnost: „Bože, jsem v této zemi. Nic mi tady teda nepatří, ale mám hodně majetku a já už jsem starý. Brzo umřu a po mně to zdědí někdo, kdo je velmi vzdáleně příbuzný, vlastně téměř cizí člověk. Nemám, komu bych to odkázal, komu bych to předal.“
Abrám si stěžuje dost trpce a je to velmi silné, tady ta jeho stížnost. A Bůh na to reaguje tím, že mu říká: „Vyjdi ven. Podívej se na ty věci jinak.“ Mnohé věci nás znepokojují, mnohé věci nás zneklidňují a Bůh každému z nás říká: „Podívej se na to jinak. Hledej jiný pohled, může ti ulehčit. Snaž se spojit svůj pohled s mým pohledem a ponese se ti to lépe.“
Bůh mu slibuje potomka a říká mu: „Já se ti k tomu zavážu smlouvou, abys věděl, že to nejsou prázdná slova,“ a uzavřeli smlouvu obřadem, který byl v té době obvyklý. Nám ten způsob připadá už trošku morbidní a my to rozhodně děláme jinak. Oni ty smlouvy uzavírali většinou ústně. Podali si ruku, bylo u toho několik svědků, a potom byl ten velmi zvláštní obřad – rozpůlili několik zvířat, položili je ve vzdálenosti asi dva metry od sebe a potom tady tímto takovým zvláštním špalírem ti dva, kteří uzavírali tu smlouvu, prošli. A byla v tom taková zvláštní myšlenka. Říkali: „Jestliže kdokoliv z nás, kteří tady uzavíráme tu smlouvu, tu smlouvu poruší, ať se mi stane to, co se stalo těm zvířatům, tedy ať zemřu a je se mnou naloženo takto hrozným způsobem.“
Tento způsob je pro nás, jak říkám, už cizí. Co my si z toho máme zapamatovat a odnést je to, že to mysleli vážně, že i Bůh to myslí s Abrámem vážně, že i Bůh to myslí se mnou vážně. Už vůbec ta první myšlenka: Bůh uzavírá smlouvu. Smlouvu uzavírají dva subjekty, které jsou si rovné, které uznávají suverenitu jeden druhého, důstojnost jeden druhého. Proto uzavřou smlouvu. Když ne, když je jeden výš a jeden níž, tak to nikdy není smlouva. Smlouva znamená partnerství. Jestliže jeden je výš a jeden je níž, tak je to nařízení, diktát, zákon a něco takového. Bůh nás tedy uznal za sobě rovné, a proto s námi uzavírá smlouvu.
Abrám připraví všechno pro uzavření této smlouvy. Nachystá ta zvířata a brání je. Je to přirozená reakce. Dravci cítí krev, cítí, že by se tam mohli nějakým způsobem přiživit, a proto se tam slétají. Někteří vykladatelé Písma v tomto obrazu vidí působení, jak říkáme, temných sil, zlého ducha. Ale jiní říkají: „Není potřeba jít tak daleko. Stačí si jenom uvědomit to, že i nám se do našeho života s Bohem vkrádají, dostávají každý den potíže, překážky, a my je překonáváme, chceme je překonávat. Chceme překonat ty obtíže tak, jako Abrám odháněl ty dravce. I my musíme překonávat překážky.
Ale Abrám usíná v určitou chvíli. Nejde jenom o to, že by byl unavený, že by byl tak vysílený tady tímto. Slyšeli jsme, že i v evangeliu učedníci usnuli. Je to spánek, který sesílá Bůh, protože v určitém momentu člověk udělal všechno, co udělat mohl. Abrám připravil všechno pro uzavření smlouvy, hlídal, odháněl. Učedníci vyšli na horu Tábor, a je to pěkný výšlap, který trvá několik hodin. Byli tam. Udělali všechno co měli, co se od nich očekávalo. A teď v danou určitou chvíli už bude jednat Bůh a je potřeba, aby mu v tom člověk nepřekážel, aby Bůh mohl jednat svobodně.
Je to zvláštní. Bůh dává svobodu člověku a nechává člověka jednat svobodně. V určitém momentu je potřeba, aby člověk to nechal na Bohu. To je docela obtížné poznat, kdy tento moment nastává.
Když se Abrám vzbudí, má strach, že to nezvládl, že neudělal všechno, co měl. Ještě neví, jak se věci mají. Vidění pokračuje a objevuje se oheň, pochodeň. Ve Starém zákoně se Bůh velmi často objevuje v podobě ohně. Nejznámější je zjevení Mojžíšovi v hořícím keři. Oheň je znamení ryzosti, čistoty. Když se taví kov, zůstane ryzí kov, nečistoty se spálí. Proto Bůh tak rád ve Starém zákoně používal tuto podobu, tento obraz.
A co je zvláštní? Mezi těmi zvířaty tou uličkou projde Bůh sám. Neprojde Abrám, neprojdou spolu, ale projde jenom Bůh. Bůh zavazuje sám sebe. Nežádá po Abrámovi, aby prošel s ním.
Bůh ve Starém zákoně uzavírá smlouvu téměř se všemi patriarchy. První smlouva je už s Adamem. Adam dostává úkol střežit zahradu, aby se do ní nedostalo nic zlého. Noe dostává za úkol stavět loď, aby se zachránil nebo aby ho Bůh zachránil. Ale Abrám nedostává žádný takový úkol. Od něho se očekává, že bude věřit. Nemá nic udělat, on už je v zaslíbené zemi, ale má věřit.
Myslím si, že v určitém směru je toto mnohem těžší. V určitém směru je jednodušší postavit loď, ale věřit v něco, co se stane v budoucnu, že to je obtížnější.
Bratři a sestry, jak jsem říkal, tématem dnešní neděle je proměna. Ne snad ani v nějakých dnech svátečních, ale v těch dnech všedních, v době postní, abychom ty věci, které nás obklopují, nějakým způsobem zapojili do následování Krista. Aby ty věci, které nás obklopují, nám Boha a Krista připomínali.
Abrám určitě, když se potom podíval kterýkoliv večer na hvězdy, tak si vzpomněl: „Aha, to bylo tenkrát.“ Určitě si to připomínal, než se narodil dědic, než se narodil Izák. Ale určitě si to připomínal i po narození dědice a určitě o tom Izákovi vyprávěl. „Bůh mi to slíbil.“ Vždycky, když se podíval na hvězdy, vzpomněl si na Boha a na to, k čemu se Bůh zavázal.
Bratři a sestry, jsme ve velmi podobné situaci. Nežádá se od nás ani tak, abychom něco dělali svýma rukama, ale Bůh od nás očekává víru a očekává od nás, že tuto víru budeme prožívat každý den. Nejenom ve svátek, obrazně řečeno, nejenom na hoře Tábor, ale každý den našeho života, tam, kde zrovna jsme. Potom v nás bude růst vědomí, pocit, že svůj život nežiji sám, ale že Bůh jde se mnou.
Můžeme to přirovnat asi k tomu, jako když horolezci lezou na skálu. Nikdy neleze sám. Vždycky je tam někdo, kdo toho, kdo je první, jistí, kdo ho drží na laně, aby nespadl. Tak takhle Bůh drží nás. Držel Abráma, drží nás. Nezapomeňme na to, držme se toho, žijme s tímto přesvědčením.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
13.03.2022
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Naše farnosti již pomáhaly obětem války. V době 1. světové války žili na území našich farností Italové násilně vystěhovaní z okolí Tridentu, aby "snad" nepomáhali italské armádě. V matrikách jsou vedeni jako uprchlíci, ale byli nuceně přesídleni. Narodili se zde jejich děti, jsou zde pohřbeni jejich zemřelí. Bylo jim zde zima a trpěli depresemi. Podle jejich svědectví byli šťastni, že s nimi byl jejich farář a udržoval jejich společenství.
V pátek jsem mluvil s ředitelem Diecézní charity, nabídnuté ubytovací kapacity v diecézi byly vyčerpány. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Bratři a sestry, jak už jsem zmiňoval, hlavní myšlenkou textů, které letos čteme, je smíření, řekli bychom znovusmíření, obnovení vztahů – především mezi člověkem a Bohem. A z tohoto pohledu se máme také dívat, ať už na evangelium, anebo na čtení ze Starého zákona, vůbec na všechny ty texty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením. Vystupuje v něm člověk, kterého my známe pod jménem Abrahám, ale tam bylo ještě jméno Abrám. Je to ten stejný člověk, ta stejná osoba, ale zatím v tom vyprávění má jméno, které mu dali jeho rodiče.
Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.02.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou, hlavním tématem všech dnešních textů je víra. Jak vypadá moje víra? Je slabá, je silná, je ryzí nebo je něčím zatížená, je nějak pokroucená, anebo je opravdová, skutečná? Tady tuto otázku si zpravidla klademe při nějakých význačných příležitostech, a tuto otázku si položil taky žalmista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Bratři a sestry, než začnu mluvit blíže k dnešnímu úryvku z listu Filipanům, tak bych chtěl připomenout aspoň v kostce okolnosti vzniku listu. Apoštol Pavel je ve vězení a Filipy byly první církevní obec, kterou Pavel založil na evropském kontinentu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 15,5-12.17-18; ž. Žl 27; 2. čt. Flp 3,17-4,1; evang. Lk 9,28b-36;
Já začnu takovou poznámkou. Pokud jste dobře poslouchali první čtení, tak jste si říkali: „To je nějaký divný s tím Abrahámem, že se tam říká Abrám.“ Jedná se skutečně o jednoho a téhož člověka, který se svým původním jménem jmenoval Abrám, a když s ním Bůh uzavřel smlouvu, ve které mu řekl, že mu dá zemi a že ho učiní praotcem velkého národa, tak na znamení té smlouvy mu také změnil jméno na Abrahám. Více...