Rubrika
HomilieJaký je náš život, taková bude naše modlitba
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 35,15b-17.20-22a; ž. Žl 34b; 2. čt. 2 Tim 4,6-8.16-18; evang. Lk 18,9-14;
Bratři a sestry, možná, že nás trošku překvapil dnešní komentář, který říkal, že hlavní myšlenkou dnešního evangelia je modlitba. Překvapivé to bylo v tom, že nás komentář uvádí na to, že je velmi důležité to, co člověk dělá předtím, než se jde modlit. Nebo by se to dalo ještě říct jinak – jaký je náš život, taková bude naše modlitba. Prostě patří to k sobě a my tohle musíme přijmout. Jestliže náš život bude pokorný, potom bude pokorná i naše modlitba. Jestliže bude náš život pyšný, bude pyšná i naše modlitba. Ten příběh, který jsme v evangeliu slyšeli, si Ježíš vymyslel, je to podobenství. Ale je to zase jedno z těch podobenství, které, jak se říká, tne do živého. Ti, kteří byli kolem Ježíše, se v tom poznali. Poznali, můžeme říct doslova, rozzuřili, a Ježíš měl zase o nějakou desítku nepřátel víc. V dobách pozdějších už na to jdou lidé jinak. Přečtou si to a řeknou: „Aha, to se mě netýká, to se týká někoho jiného,“ a zůstanou klidní. Týká se nás to? Abychom to mohli dobře posoudit, přečtu znovu první větu: „Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství.“ Takhle to patří k sobě – ti, kteří si zakládají na tom, že jsou spravedliví a přitom pohrdají ostatními. Každý z nás má nárok na dobrou pověst, každý z nás je rád, když o nás dobře mluví ti ostatní, a v podstatě nikdo z nás nemá rád, když ti ostatní o nás říkají něco špatného. Ale s touto dobrou pověstí člověk taky musí umět dobře zacházet. Svatý Pavel na toto téma říká jednu krásnou větu: „Milostí Boží jsem co jsem.“ To je to. Pavel říká taky: „Děkuju ti Bože. Děkuju ti za to, že mě netlačí svědomí, že mě nehoní po soudech, že se nemusím zodpovídat z toho, že jsem někde něco ukradl, že jsem někoho zabil a já nevím co ještě, ale tys mi pomáhal a já ti za to děkuju. Ne jako ten farizej, který se chová jako páv.
Farizejové byli ve své době velmi vážení, protože oni studovali Písmo, oni se ho snažili zachovávat do puntíku, a v tom byl ten problém. Takže se to pak soustředilo na to vnější, na to všelijaké omývání nádob, omývání jídla, ovoce, zeleniny, rukou, nohou a já nevím ještě čeho. Ten celník, to bylo zase povolání, kterým všichni pohrdali, protože oni vybírali daně pro Římany nebo krále Heroda, a jak známo, tak jim ‚za nehty‘ uvázlo hodně z těch peněz, které vybrali. Takže celník měl své velké chyby, ale jeden rozdíl tady je – ten celník si je toho vědom. Ten celník si je vědom toho, že je na tom špatně, a proto tam opravdu stojí jako takový ten poslední vzadu. Farizeus začíná svou modlitbu tím, že vyjmenovává svoje dobré skutky, a známe přísloví, které říká, že sebechvála smrdí. A tady to opravdu smrdí. Známe to ze zkušenosti. S lidmi, kteří takhle chválí sebe, kteří ve svém životě pořád skloňují svoje „já“, s těmi nikdo nechce nic mít, protože se skutečně podobají pávům, kteří roztahují svůj ocas a chválí sebe, anebo jsou tito lidé směšní.
Vzpomínám si na jednu anekdotu. V té anekdotě je hlavní postavou žena, ale klidně by to mohl být muž. Žena, která jde ke zpovědi, jednou větou odbyde svoje hříchy a potom spustí dlouhou litanii, jak má líného muže, kterému se nechce nic dělat, jak má nevděčné děti, jak jí ubližují sousedé a prostě ji nikdo nemá rád a já nevím co. Když po deseti minutách skončí tuto litanii, tak ten kněz, který ji zpovídá, tak se zamyslí a říká: „Víte co? Tak za svoje hříchy jako pokání se pomodlíte jednou Zdrávas Maria a za hříchy těch ostatních pět desátků růžence.
A takhle to je bratři a sestry. To dnešní evangelium nás chce dovést k tomu, abychom si uvědomili, jak to je, abychom si uvědomili, že v modlitbě jde o vztah k Bohu. Z naší strany je k tomu potřeba určitá pokora, není to jednoduché. Kdykoliv máme za někým přijít a říct: „Ty, já od tebe potřebuju pomoc“, to není jednoduché, to se člověk musí víc nebo míň pokořit, aby tohle řekl. Na druhé straně u Boha je dar, to, čemu říkáme milost, pomoc, a jak vidíme na příkladu celníka, Bůh se nenechává moc prosit. Ale farizeus zaměňuje tyto dva póly – na jedné straně pokoru, na druhé straně Boží dar – tak je zaměňuje za vychvalování sebe, svého života, a za odsuzování druhých: „Děkuju ti, že nejsem jako támhle ten.“
Bratři a sestry, co je na tom snad nejhoršího je to, že on na něho neukáže prstem, ale on to říká v duchu. On navenek nic, on tam stojí. Farizeus tam stojí a vypadá, že je velmi zbožný, ale smrdí sebechválou a tím, že takhle ukazuje, že ‚nejsem jako támhle ten‘. Bratři a sestry, nikdy nemáme právo takhle ukázat a takhle odsoudit. Tohle může jenom Bůh, protože on zná člověka, my ne.
Bratři a sestry, zbožnost farizeje je postavena na kvantitativním vypočítávání: postím se dvakrát do týdne, odvádím desátky. My bychom řekli: jsem na každé mši svaté, na poutě jezdím pravidelně, na první pátek chodím ke zpovědi, v pátek se postím i od masa, i když už to není povinné, ráno, v poledne, večer se modlím, růženec nevynechávám. Ale náš Bůh by nám řekl: „A co dál? To je všechno dobře, to je dobře, že to děláš, ale nechybí tam něco? Je tam základ?“ Jestliže je tam základ, který má ten celník: „Bože já tě potřebuju“, tak je to v pořádku. Jestliže tam chybí ten základ zdravého vědomí, jak na tom jsem, tak je to potom všechno špatně, protože je to tělocvik, a bylo by možné tomu farizeovi říct: „Víš, jsou lidé, kteří se postí každý den, třeba proto, aby zhubli. Jsou lidé, kteří dávají daleko víc peněz než ty nebo jsou lidé, kteří je nedávají vůbec, protože je nemají.“ Tady nejde o nějaké sebecvičení, tady jde o postoj, o postoj k Bohu a jiným lidem.
Bratři a sestry, celník odešel ospravedlněný a nestálo to ani tak moc velkou námahu navenek. Stálo to námahu vnitřní. Nebojme se podstoupit tuto vnitřní námahu postavit se před Boha a říct mu: „Ty víš, jak na tom jsem. Já to vím taky a proto tě prosím buď se mnou, vždyť já tě moc a moc potřebuju.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.10.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 35,15b-17.20-22a; ž. Žl 34b; 2. čt. 2 Tim 4,6-8.16-18; evang. Lk 18,9-14;
Bratři a sestry, evangelium minulé neděle končilo, nevím, jestli mám říct, Ježíšovým povzdechem, nebo spíš takovou otázkou, kdy Ježíš říká: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“
Víra je to, co otvírá člověku dveře do věčného života, a Pán Ježíš tady právě staví takovou konstrukci, aby si to člověk dokázal nějak představit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.10.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 35,15b-17.20-22a; ž. Žl 34b; 2. čt. 2 Tim 4,6-8.16-18; evang. Lk 18,9-14;
 |
O modlitbě | 14:35 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.27 MB] |
Bratři a sestry, abychom dobře pochopili podobenství o farizeovi a celníkovi, kteří se šli modlit do chrámu, tak si musíme připomenout větu, kterou jsme slyšeli minulou neděli: „Ježíš vypravoval svým učedníkům, že je třeba stále se modlit a neochabovat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 35,15b-17.20-22a; ž. Žl 34b; 2. čt. 2 Tim 4,6-8.16-18; evang. Lk 18,9-14;
Bratři a sestry, při dnešní neděli víc myslíme na to, jak hlásat evangelium a kde je třeba hlásat evangelium. Všechny ty tři texty, o kterých jsme slyšeli, mluví o hlásání evangelia. Apoštol Pavel ho hlásá z vězení, Ježíš ho hlásá vyvolenému národu a stejně tak i první čtení z knihy Sirachovcovy bylo takové hlásání evangelia, Boží zvěsti dovnitř mezi vyvolený národ. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 35,15b-17.20-22a; ž. Žl 34b; 2. čt. 2 Tim 4,6-8.16-18; evang. Lk 18,9-14;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme dnes slyšeli ve druhém čtení z druhého listu apoštola Pavla Timotejovi, je svým způsobem výjimečný, protože je to Boží slovo a toto Boží slovo nám zvěstuje autor. Zpravidla Pavel mluví o tom, co Bůh dělá pro lidi. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 35,15b-17.20-22a; ž. Žl 34b; 2. čt. 2 Tim 4,6-8.16-18; evang. Lk 18,9-14;
Drazí v Kristu! Rodiče vybírali dárek pro svého syna k Vánocům. Chtěli pěkné lyže. On si je přál. Pan farář, který tam byl s nimi, se jich ptá: „No, ale nemyslíte, že je to trochu brzo? Vždyť Vánoce jsou teprve za dva měsíce, do Vánoc času dost.“ Ale ti rodiče říkali: „To není pravda, potom už nebude nic a už se nebude moct vybírat. Tak je dobře si to všecko zavčas nachystat.“ Ano, je to pravda. Je třeba všecko udělat včas, raději o něco dřív.
Teď budeme mít také svátky. Takové svátky jako Štědrý den. Více...