Rubrika
HomilieRozumnost, fantazie a odvaha ve víře
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, můžeme říct, že v evangeliu je pouze jeden takový úryvek, který jsme právě slyšeli. Tenhle úryvek je svým způsobem opravdu šokující. Šokující proto, že je nám před oči postaven zloděj, třeba sympatický, protože to uměl zařídit a nakonec byl pochválený od svého pána, ale je to zloděj, který svého pána okrádal. Pro židy to musel být ještě větší šok, než pro nás. Proč to Ježíš dělá? Protože chce vysvětlit něco důležitého. Když chtěl Ježíš vysvětlit, co to znamená „mít rád bližního“ a „kdo je to ten bližní“, tak řekl podobenství o milosrdném Samaritánovi, a jak všichni víme, tak první, kdo šli kolem toho okradeného a zbitého člověka, tak byl kněz a levita, a nepomohli. Potom šel kolem Samaritán, cizinec, vlastně nepřítel, a pomohl. A tohle podobenství, někdy se říká o nepoctivém správci, někdy se říká o prozíravém správci, má tu stejnou logiku, jako podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ježíš chtěl zatřást těmi, kteří ho slyšeli, a svým způsobem chce zatřást i s námi, protože ti, kteří ho slyšeli, si říkali: „No my to máme přece s Pánem Bohem srovnané“, navíc oni si říkali: „My jsme vyvolený národ, tak tady to bude všechno určitě v pořádku.“ A Ježíš říká: „Bůh po vás chce víc, než to, abyste přišli třikrát za rok do chrámu, než abyste tam do pokladnice dali nějaké peníze, On chce vás. A jinými slovy nám Bůh říká to stejné: „Mně nejde o to, kolikrát za rok se objevíš tady v kostele, mně jde o to, jestli to bereš vážně. Mně jde o tebe, mně nejde o nějaké čárky, o vyplněné výkazy, o to, jestli ty sloupce tam sedí, jestli sedí všechny součty, odečty a já nevím co ještě, mně jde o tebe a o to, jak se ke své víře stavíš. A tady musíme přiznat, že ten nepoctivý správce je nám vzorem. Je nám vzorem ve třech věcech – v rozumnosti, ve fantazii a v odvaze. Když se dozvěděl, že nebude správcem, tak si řekl: „Co si počnu, můj pán mě zbavuje mého správcovství.“ Přišel o všechno, ale zůstal mu rozum a on se rozhodl ten rozum použít. My bychom možná mohli říct: „Poškrábal se za uchem a …“
Bratři a sestry, my se často oháníme tím, že máme pravdu, že pracujeme pro velkou věc, pro spásu světa, pro evangelium, ale vypadá to podle toho? Že máme pravdu, to nestačí. My ji taky musíme umět sdělit. Že máme pravdu, neznamená, že se můžeme chovat arogantně nebo na druhou stranu, že se můžeme chovat hloupě. My máme příručky, knížky. Ty jsme nastudovali, a když se nás na něco někdo zeptá, tak ze sebe vychrlíme odpověď, ale nepoužíváme rozum a to je chyba. My bychom se měli taky pomyslně poškrábat za uchem anebo někdy, jak se říká děckám třeba ve škole: „Přešlápni si, stojíš si na vedení.“ I my bychom si měli takhle přešlápnout, zamyslet se a začít používat svůj rozum. Anglický spisovatel Bruce Marshall, kterého asi většina z nás zná z románu „Plná slávy“ nebo „Dělníci na vinici“, tak říká: „To, že máme pravdu, tak nás ještě neopravňuje k tomu, abychom mluvili špatně anglicky" (on byl Angličan). Jinými slovy to, že se hlásíme k pravdě, že říkáme pravdu, že ji vyznáváme, nás neopravňuje k tomu, abychom dělali hlouposti a abychom se schovávali za něco takového. Máme používat svoji fantazii. Co on udělal? „Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě, až budu zbaven svého správcovství.“
Bratři a sestry, používat fantazii ve víře, to je něco, co nám nějak nejde dohromady, a máte pravdu, protože ještě před nějakými čtyřiceti padesáti lety se říkalo: „Hlavně být poslušný, hlavně poslouchat, nevyčuhovat z řady, a to i v církvi.“ Ale na druhou stranu už třeba Terezie z Avilly říkala: „Když si budu mít vybrat mezi zpovědníkem zbožným a vzdělaným, půjdu k tomu vzdělanému.“ Zbožnost nemůže nahradit rozum a nemůže nahradit fantazii. Anebo ještě jinak, už svatý Augustin v pátém století po Kristu se modlil: „Bože, nedej mi zevšednět“, protože věděl, že když se něco opakuje, i to nejkrásnější, nejhezčí, když se to říká často, je tu nebezpečí, že už to přijde člověku samozřejmé a že to potom říká mechanicky, že si neuvědomuje krásu, hloubku toho, co říká a toho, co dělá, a proto je potřeba zapojit fantazii, proto je potřeba, abychom se chovali jako Ježíš. Ježíš byl obviněn z toho, že ruší staré pořádky, stejně tak apoštolové. Apoštolové byli obviněni z toho, že bourají společenský řád a že přivodí katastrofu, protože to tady všechno obracejí naruby. A co my? No nad náma se usmějou a mnoho lidí řekne: „No já to nepotřebuju“ nebo ještě taky říká jeden: „Já jsem k tomu ještě nedorostl, možná k tomu někdy dorostu“, a bylo mu v očích vidět, jako že si říká: „No možná v pětasedmdesáti já třeba přijdu.“
Bratři a sestry, ze mě tady teď nevypadne nějaká konkrétní věc, protože to by byla moje fantazie, ale je potřeba, aby každý z nás zapojil fantazii do svého duchovního života, aby přemýšlel o tom, „jak já oživím svoji víru, jak oživím prožívání neděle u nás doma, jak oživím svátky, jak oživím svůj vztah k Bohu, svoji modlitbu“.
Slyšeli jsme v komentáři, když lidé vymýšlejí něco zlého, nějakou kulišárnu, lumpárnu, kolik energie tomu věnují. Kolik energie věnujeme my své víře, svému duchovnímu životu? A tady už se pomaličku dostáváme k tomu třetímu – mít odvahu.
Dvacáté století bylo definováno jako století strachu a je to pravda – dvě hrozné války, totalitní systémy, a mnoho lidí se bálo a bojí. Je to v nás, v nás je mentalita diváků. Nechceme si to přiznat, ale my stojíme na chodníku, díváme se a říkáme: „Počkám, jak to dopadne, protože tolik lidí, kteří se zapojili, shořelo.“ Skutečně mnoho lidí bylo nespravedlivě odsouzeno, mnoho lidí přišlo o svůj život, a v nás je tato opatrnost: „Tak se radši budu dívat.“ Ale Bůh tohle nechce, Bůh chce, abychom se zapojili, abychom měli odvahu. Odvahu, kterou měli apoštolové, kterou měli ti, které nazýváme svatými. My žasneme nad tím, co ti lidé udělali, ale tím to končí. Skutečně nejsme dneska přitažliví, nejsme těmi, kteří by nadchnuli. Oni se nad námi tak shovívavě pousmějí.
Bratři a sestry, to, že se hlásíme k evangeliu, že říkáme, že pracujeme na velké věci, to neznamená, že se z nás mají stát strážci muzea. Naše víra musí být rozumná, musí být v ní fantazie a musíme mít odvahu tuhle víru vyznávat. V podstatě to znamená tyhle tři věci zapojovat do svého života každý den, nejenom v neděli, nejenom ve svátek, ale každý den ráno vzpomenout si na to, že moje víra vyžaduje tyhle tři věci, že Ježíš to myslel naprosto vážně, a proto nám dal za vzor nepoctivého nebo prozíravého správce, aby nám řekl: „Je to důležité, nezapomeň na to.
Bratři a sestry, a nakonec neudělejme tu stejnou chybu, kterou udělali Ježíšovi posluchači. Oni říkali: „Moje účty jsou s Bohem v pořádku“, protože to brali po té vnější stránce. Ale Bůh nesoudí podle vnějšku, ale dívá se dovnitř, do nitra každého z nás, a říká nám: „Já nechci jenom něco na povrchu, já chci tebe. Já chci tebe a chci být s tebou. Ne proto, abych ti něco vzal, ale proto, abych ti dal, ale čekám od tebe, že ty mi k tomu dáš svůj souhlas.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.09.2022
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Já bych se chtěl teďka společně s vámi zamyslet nad prvním čtením. Je to úryvek z Knihy proroka Ámosa. Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, je v tom stejná myšlenka, kterou Ježíš vysloví v tom přikázání lásky k Bohu a k bližnímu: Miluj Boha nade všechno, bližního jako sebe.
Prorok Ámos prorokoval někdy mezi lety 780-760 před Kristem v místě, které se jmenovalo Bétel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, když bychom hledali nějakou myšlenku, hlavní téma dnešní neděle, textů dnešní neděle, tak bychom to mohli shrnout do dvou protikladů. Na jedné straně hamižnost, na druhé straně velkorysost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, dnešní texty by se daly shrnout do jednoho slova, do jednoho hesla, a to slovo je důvěra. Důvěra, kterou má Bůh v nás, důvěra, kterou nám dává a říká: „Já jsem tady něco udělal, něco jsem stvořil, a teď to, člověče, dávám tobě, aby ty ses o to staral, abys to rozvíjel, aby ses radoval z toho, jak to vzkvétá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, jestli to počítám dobře, tak letos už čtvrtým rokem se tady scházíme takhle vždycky odpoledne, buď je to nějaká neděle na konci měsíce září anebo na začátku října, abychom jednak poděkovali za úrodu, a jednak abychom si připomněli výročí postavení tohoto kostela, tedy místa, kde děkujeme, kde prosíme. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, jak jsme dnes slyšeli v komentáři k druhému čtení, tak v tom dnešním úryvku dává apoštol Pavel pokyny Timotejovi, jak konat bohoslužbu. Byly tam dvě věci: jednak pokyny pro tu bohoslužbu, pak tam byl takový věroučný odstavec o Ježíši Kristu Vykupiteli a zase jsme končili upozorněním, jak má ta bohoslužba nebo společná modlitba vypadat. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
První věc, ke které vybízím, je toto: „Ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné. Za všecky lidi, za kraj a všechny co mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu a našemu Spasiteli. On chce, aby všichni lidé se zachránili a došli k poznání pravdy.“
Tak jsem vám zopakoval vlastně to druhé čtení, které jsme slyšeli, z listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. Ať se dějí modlitby přímluvné. My je konáme vždycky při mši svaté po bohoslužbě slova. Více...