Rubrika
HomilieK lidskému životu patří také oslava
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, dnešní texty by se daly shrnout do jednoho slova, do jednoho hesla, a to slovo je důvěra. Důvěra, kterou má Bůh v nás, důvěra, kterou nám dává a říká: „Já jsem tady něco udělal, něco jsem stvořil, a teď to, člověče, dávám tobě, aby ty ses o to staral, abys to rozvíjel, aby ses radoval z toho, jak to vzkvétá.“
Možná to tak nebylo úplně vidět. To první čtení já když jsem si ho přečetl poprvé, tak jsem si říkal: „No, to se nebude vůbec hodit k té dnešní oslavě.“ Ale když se podíváme na širší souvislosti, tak se to velmi hodí. Jsou to slova, která pronesl prorok Ámos v městě, které se jmenovalo Bétel, a v tom městě Bételu, bylo to v severním Izraeli, slavili dožínky. Taky se sešli, aby poděkovali za úrodu. Ale prorok veden Duchem Božím viděl do srdcí těch lidí, kteří se tam sešli, a viděl tam vlastně dva takové postoje – postoj těch obyčejných lidí, kteří přišli a upřímně děkovali, ale potom také postoj druhé skupiny, která tam sice stála, kteří se toho účastnili, ale v duchu už mysleli úplně na něco jiného. V duchu už si říkali: „Kdy už toto skončí? Kdy už se budeme moci věnovat sobě, tomu abychom svůj majetek rozmnožili? Kdy budeme moci naplno prosazovat svoje záležitosti?“
Vlastně tady ta druhá skupina k těm svátkům přistupovala tak, že je to zdržuje, že období těch svátků jim brání rozmnožovat jejich bohatství a vlastně tito lidé se přetvařovali. Ti lidé neuměli slavit. K lidskému životu patří práce, ale k lidskému životu patří také oslava. Obojí je tam potřeba. Když jsem říkal, že hlavním mottem dnešního textu je důvěra, tak je to v tom smyslu, že Bůh říká: „Člověče, já ti důvěřuji, že zvládneš ty starosti, ale já ti taky věřím, že budeš umět správně slavit, že budeš umět správně odpočívat, že se budeš umět správně radovat z toho, co jsi z té země vyzískal.“
Takže to, co jsme slyšeli vlastně v prvním čtení, je takový negativní příklad – příklad toho opravdu jak ne, jak nestavit, jak se nenechat pohltit tím během událostí a když oslavujeme, tak naopak ty starosti odsunout a říci: „Ano, každý den má dost svých starostí a dnes chci děkovat.“
V žalmu jsme slyšeli vlastně chválu. Je to žalm, který má číslo 113 a je to takový zvláštní žalm. Slyšeli jsme ho skoro celý. Je to žalm, ve kterém je důležitá číslice 3. Žalm má 3 sloky a každá ta sloka má vždycky 3 verše anebo 3 takové oddíly. A na začátku toho žalmu je třikrát výzva k tomu, aby lidé chválili Boha. Proč zrovna třikrát? No, číslovka 3 v Písmu svatém znamená nebeskou dokonalost, je to číslo plnosti, a proto je tam tak trojka takhle zdůrazňována.
Ještě bych měl říct, kdy se ten žalm zpíval nebo recitoval. Nebylo to v chrámu, ale bylo to doma, při domácí bohoslužbě a byla to vlastně modlitba před jídlem. To bylo víceméně dobrovolné, ale kdy tento žalm byl předepsaný, tak to bylo o Velikonocích. Než začali jíst velkonočního beránka, tak celá rodina zpívala tento žalm. Za chvíli ještě pochopíme, proč je to tak důležité.
A co tedy ten žalm nám chce říct? Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého. Chvalte Hospodinovy služebníky, chvalte jméno Hospodina. V první řadě ten žalm připomíná a říká: „Člověče, nezapomeň Boha chválit a nezapomeň mu děkovat.“ Nezapomínáme prosit, to nám jde tak nějak ze srdce nebo, jak by se to řeklo, z úst celkem samospádem. Ale děkovat a chválit (jsou to dvě různé věci, ale jsou si velmi blízké), děkovat a chválit, to už je trošku slabší. A proto to žalmista připomíná a říká: „Když totiž zapomeneš, člověče, děkovat, tak budeš pořád myslet jenom na ty starosti, na ty problémy a bude se ti zdát, že tvůj život je plný jenom nepříjemných věcí. V okamžiku, kdy začneš děkovat, tak si uvědomíš, kolik dobrého dostáváš, kolik krásného je kolem tebe a už to budeš vidět všechno úplně jinak, nebudeš to vidět všechno tak černě. A také víš, komu za to máš děkovat.
Takže to je první věc. Hospodinovi služebníci mají děkovat. To je kdo? No, to jsou všichni. To jsou všichni lidé. Ten žalm právě chce říct: „Ne jenom někdo, ale úplně všichni lidé, protože každý člověk dostává a každý tedy má za co děkovat.“
A odpověď žalmu nás vybízela, abychom chválili Boha, který povyšuje chudého. Ten žalm dál potom připomíná a říká, že Bůh je stvořitel toho všeho. A ta odpověď zdůrazňuje druhý takový protipól tohoto. Ano, ten Stvořitel vidí každého jednotlivého člověka. Je to vlastně jakýsi kontrast, který ten žalm chce navodit. Bůh je na jedné straně svrchovaný, ale na druhé straně je zase všímavý. Je to on, který vidí každého člověka jednotlivě, vidí každého v jeho situaci a jestliže ta situace je nějakým způsobem špatná, negativní, tak Bůh pomáhá tomu člověku tuto situaci změnit a zvládnout.
Tento žalm se opírá o modlitbu, kterou pronesla Anna, nebo někdy říkáme Channá, matka Samuelova, když prosila právě v chrámu v Silo za syna, za to aby dostala syna, a potom když za něho děkovala. Takže na začátku to byla taková osobní modlitba, ze které se později stal žalm, tedy něco, co se zpívalo veřejně. A nakonec se z této, řekli bychom, zase veřejné modlitby stává osobní modlitba Matky Boží Panny Marie, protože na konci byla slova, která známe z toho známého Mariina chvalozpěvu Magnificat, kdy se Maria setkává se svojí příbuznou Alžbětou. Tady se říkalo: „Slabého pozdvihuje z prachu, povyšuje chudého.“ V Magnificat se říká: „Povýšil poníženého,“ ale je to vlastně variace na toto téma.
Bratři a sestry, my dnes chceme děkovat. Chceme děkovat za všechno, co jsme dostali. A když do toho vtáhnu ještě evangelium, to evangelium začalo slovy, že jeden bohatý člověk měl správce. Každý správce má důvěru od toho, kdo ho pověřuje správcovstvím. Ježíš právě chtěl říct: „Máte od Boha důvěru. Neztraťte ji. Je to velká věc, protože mít důvěru, to se těžko buduje, ale lehko ztrácí.“ Známe to všichni, jak to mezi námi je v našich vztazích. Důvěra se staví, tvoří roky a za chvíli je možné ji zničit a je to potom velká škoda. My jsme dnes tady proto, abychom řekli: „Bože, vážíme si tvé důvěry, vážíme si toho, že s námi počítáš, a i když prožíváme třeba hodně starostí, dnes chceme děkovat, dnes se chceme radovat, dnes chceme vidět to, jak ty nám pomáháš, jak jsi s námi, jak nás povyšuješ. Chceme se dnes radovat z celého srdce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.09.2022
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Já bych se chtěl teďka společně s vámi zamyslet nad prvním čtením. Je to úryvek z Knihy proroka Ámosa. Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, je v tom stejná myšlenka, kterou Ježíš vysloví v tom přikázání lásky k Bohu a k bližnímu: Miluj Boha nade všechno, bližního jako sebe.
Prorok Ámos prorokoval někdy mezi lety 780-760 před Kristem v místě, které se jmenovalo Bétel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, když bychom hledali nějakou myšlenku, hlavní téma dnešní neděle, textů dnešní neděle, tak bychom to mohli shrnout do dvou protikladů. Na jedné straně hamižnost, na druhé straně velkorysost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, jestli to počítám dobře, tak letos už čtvrtým rokem se tady scházíme takhle vždycky odpoledne, buď je to nějaká neděle na konci měsíce září anebo na začátku října, abychom jednak poděkovali za úrodu, a jednak abychom si připomněli výročí postavení tohoto kostela, tedy místa, kde děkujeme, kde prosíme. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, jak jsme dnes slyšeli v komentáři k druhému čtení, tak v tom dnešním úryvku dává apoštol Pavel pokyny Timotejovi, jak konat bohoslužbu. Byly tam dvě věci: jednak pokyny pro tu bohoslužbu, pak tam byl takový věroučný odstavec o Ježíši Kristu Vykupiteli a zase jsme končili upozorněním, jak má ta bohoslužba nebo společná modlitba vypadat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
Bratři a sestry, můžeme říct, že v evangeliu je pouze jeden takový úryvek, který jsme právě slyšeli. Tenhle úryvek je svým způsobem opravdu šokující. Šokující proto, že je nám před oči postaven zloděj, třeba sympatický, protože to uměl zařídit a nakonec byl pochválený od svého pána, ale je to zloděj, který svého pána okrádal. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;
První věc, ke které vybízím, je toto: „Ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné. Za všecky lidi, za kraj a všechny co mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu a našemu Spasiteli. On chce, aby všichni lidé se zachránili a došli k poznání pravdy.“
Tak jsem vám zopakoval vlastně to druhé čtení, které jsme slyšeli, z listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. Ať se dějí modlitby přímluvné. My je konáme vždycky při mši svaté po bohoslužbě slova. Více...