Rubrika
HomilieČekání radostné, čekání aktivní
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
„Prolom, Pane, nebesa a sestup na zemi v život přečisté Marie Panny“. Tak volali starozákonní proroci. „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Tak voláme my při mši svaté. Prožíváme dobu adventní, dobu čekání. Ten svět kolem nás je jako velká čekárna. Každý něco čeká. Je to buďto čekání radostné, kdy čeká třeba maminka na dopis od svého syna, může to být čekání takové úzkostné, když nemocný v nemocnici čeká na výsledek vyšetření před operací, zda-li to bylo zhoubné anebo benigní. Může být čekání také i takové už před koncem života. Co bude se mnou? Tak skutečně žijeme jako v takové velké čekárně. Doba adventní, kterou začínáme, je dobou takového čekání, ale nejenom takového pasivního čekání, co přijde, ale aktivního, co chceme také pro to dělat, aby ten příchod byl krásný. Jen si vzpomeňte, jak se připravovala třeba primice, bylo to čekání aktivní, pracovní, každý se snažil něco pro to udělat, aby ten příchod byl opravdu krásný. Tak takové radostné, aktivní čekání máme prožívat teď v době adventní. Aby to bylo čekání radostné a aktivní. Máme právě také i to čekání tak dobře prožít.
Pěkně vypráví ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj takový krátký příběh. Ve městě bydlí švec Martin Azdič, má tam byt ve sklepě, kde je jenom jedno okno. Tam bydlí se svou manželkou a se svým synem. Tam pracuje, ale jednoho dne mu umře manželka. Zapláče, pochová ji, pomodlí se za ni. Zanedlouho mu umře i jeho syn. Zase stejně – pochová ho, pomodlí se za něho. A pak už je tam sám. Vždycky nějak chce každý ten den prožít ne sám, a tak si koupil Bibli, Písmo svaté. A vždycky večer si rožne lampičku, a čte si. Čte si Písmo svaté. Když přečte, tak se potom pomodlí večerní modlitbu, zhasne lampičku a jde spát. Tak si to zvykl, tak krásně prožívá to své osamocení. Jedné noci, když přečetl Písmo svaté, a usnul, měl takový zvláštní sen. Zdálo se mu, že někdo na něho volá: „Martine! Já zítra přijdu za tebou, přijdu k tobě. Dívej se po celý den na ulici, na náměstí, abys mě uviděl, až k tobě přijdu.“ Martin se probudil, říká: „No, to není jen tak, to asi Pán Ježíš mě takto vyzval, abych byl na něho připraven.“ Tak si řekl: „Dnes musím zvlášť dobře uklidit ve své dílně, když přijde taková vzácná návštěva.“ Tak všechno pěkně zametl, uklidil, aby měl pořádek, no a potom sedl a pracoval u okna a díval se ven, co se bude venku dít. Myslel, že přijde Pán Ježíš v nějakém bílém krásném rouchu. Zatím tam vidí takového stařečka, jak zametá sníh. Je mu zima a tak Martin má s ním soucit, volá na něho: „Pojď se ke mně zehřát, je ti zima.“ Tak ten dědeček k němu jde, u kamen se ohřeje, ještě si dá ještě sklinku – něco pro zahřátí, posnídá, a potom mu Martin Azdič vypravuje, co se mu v noci zdálo. A tento děda říká: „Tys mě dnes velice posilnil, na těle i na duši, Pán Bůh ti to zaplať.“ Odchází a Martin pracuje a dívá se zas. Přijde Pán Ježíš? Zatím tam vidí jakousi paní, nějakou chudou ženu, oblečenou jenom v takových slabých šatech, s dítětem v náručí. A venku už je zima. Jak ta paní to může vydržet? Zavolá na ni: „Pojď tady dovnitř, ke mně, zehřeješ se, najíš se teplé polévky, sníš chleba.“ Ona přijde, ohřeje se, a: „Neměl bys něco teplého, nějaké oblečení také pro mé dítě?“ „Ale to víš, že mám, tady je něco, tak jej pěkně zabal, aby mu nebyla zima.“ Tak ji nakrmil, posilnil, zahřál, a ona odchází: „Pán Bůh ti to zaplať, Martine.“ A švec Martin pracuje dál a dívá se ven. Kdy už Pán Ježíš přijde? Vidí tam jednu takovou babičku, prodavačku. Má na zádech košík, a v něm jablka, jde na trh. Pak má ještě také na rameni takový pytel a v něm třísky. Jde to všecko prodávat. Martin vidí, jak za tou babičkou utíká chlapec a tam jí z té nůše vytáhne jedno jablko. Chce s ním utýct, ale babička ho chytí za vlasy i za kabát, a nechce ho pustit: „Já tě předvedu tamhle před strážníka.“ Chlapec křičí, no Martin vyběhne ven: „Bábi, nebuď taková zlá, on to už víckrát neudělá.“ Prosí i ten chlapec, aby ho pustila. A Martin říká: „Tak bábi, to jedno jablko já ti zaplatím, dej mu ho.“ A chlapec říká: „Bábi, vy máte takový těžký pytel s těma třískama, já vám s tím pomohu.“ Tak jdou potom spolu, už se na sebe nezlobí. A Martin pracuje dál, a potom už nic zvláštního se neděje, čeká, kdy Pán Ježíš se objeví. Je večer, čte si Písmo svaté, čte si tam v evangeliu, jak Šimon, farizej, čekal na příchod Pána Ježíše. Jak ho ale špatně přijal. Nepřivítal ho, nedal mu políbení, ani nějaké pěkné přivítání. Tak se k němu choval jaksi cize, a Martin: „Já bych se jinak zachoval, kdyby ke mně Pán Ježíš dnes přišel.“ A jako by slyšel hlas: „Martine, já už jsem k tobě dneska přišel, a přišel jsem dokonce třikrát. Poprvé, když tam ten děda k tobě přišel a tys ho zahřál, tys ho posilnil. Potom jako ta paní, která se zahřála v tvém bytě, a také její dítě jsi nechal zabalit do tepla. A jako také i ten poslední návštěvník, to jsem byl vždycky já, který jsem k tobě přicházel.“ Martin potom zase otevřel Bibli, než půjde spát, si přečte něco z Písma svatého. A tam otevřel evangelium: „Cokoliv jste učinili jednomu z mých bratří nejmenších, to pro mě jste učinili.“ Tak to říká Pán Ježíš v evangeliu. Takže teď už Martin ví, že to, co prokázal těm třem takovým opravdu chudákům, že to prokázal Pánu Ježíši, v těchto chudých lidech se mu zjevil Pán Ježíš. Jak byl tomu rád.
Také my se připravujeme na příchod Pána Ježíše. Nemůžeme si myslet, že přijde v nějaké slávě, v nějakém krásném rouchu, jako král. Může přijít docela skromně, tak jako třeba ten děda, který tam odmetal sníh, jako ta chudá paní s děťátkem, nebo jako ten člověk, který tam pracuje. Tak, také my buďme takto připraveni, kdykoliv bude chtít k nám přijít Pán Ježíš. Jeden pán namaloval, jak Pán Ježíš klepe na dveře. „Klepu na dveře, otevři mi.“ Malá holka se dívá na ten obrázek a říká: „Ale tati, tys tam na tom obrázku něco důležitého zapomněl. Na těch dveřích přece chybí klika. Jak může Pán Ježíš potom jít dovnitř?“ A tatínek jí říká: „Víš, ta klika je jenom zevnitř, zvenku není. Takže když Pán Ježíš zaklepe, musí mu zevnitř otevřít, a on tam může vejít.“ Také teď v adventě Pán Ježíš stojí u dveří a klepe. Klepe, abychom mu otevřeli, když přijde v té podobě i nějakého trpícího člověka. Abychom měli otevřené srdce a také jej přijali jako Pána Ježíše samotného. Tak, to je to adventní očekávání – aktivní, radostné. „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Takhle čekejme, že v adventě k nám Pán Ježíš přijde takovým zvláštním způsobem – ze svatostánku, ve svatém přijímání. Ale přijde třeba k někomu v hodině smrti, také aby to očekávání se splnilo opravdu radostně, na to se aktivně připravujme v době adventní. Připravujme se takovou dobrotou, láskou ke svým bližním, takovou pravou zbožností, a také i bezhříšností, kajícností, aby pro nás také doba adventní byla dobou aktivního, radostného čekání a aby nás přivedla k tomu nebeskému Betlému. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, jak zaznělo v tom úvodu žehnání adventních věnců, tak ta doba adventní vlastně má několik myšlenek. Hlavní jsou dvě – příprava na Vánoce, ale také příprava na setkání s Kristem tváří v tvář při jeho druhém příchodu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, nevím, jestli jste si někdy položili tu otázku, kdy vlastně přesně končí liturgický rok, ten starý, a začíná nový. Tak je to v sobotu při západu slunce. V sobotu před první nedělí adventní vlastně západem slunce končí starý liturgický rok a začíná nový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad tím, co jsme slyšeli v prvním čtení z knihy proroka Izaiáše. Doba, ve které to Izaiáš proslovil, řekl veden Duchem svatým, byla doba neklidná. Byla to vlastně válka. Nacházíme se někdy mezi lety 730 až 700 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, advent je dobou, kdy se připravujeme na něco pěkného, krásného. Na konci adventu budeme slavit Vánoce. Advent je doba, která nám má připomenout, že v našem životě nejsou jenom těžkosti, problémy, ale že jsou tady taky krásné okamžiky, krásné momenty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, co nám říkají dnešní čtení? Mluví o naději. Apoštolové se zase ptají Ježíše: „Pane, kdy přijdeš? Jak moc tě máme vyhlížet?“ A jak jsme to slyšeli v komentáři – máme Pána vyhlížet a máme se na Jeho příchod těšit. Více...