Rubrika
HomilieAdventní čas je čas rodiny
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, advent je dobou, kdy se připravujeme na něco pěkného, krásného. Na konci adventu budeme slavit Vánoce. Advent je doba, která nám má připomenout, že v našem životě nejsou jenom těžkosti, problémy, ale že jsou tady taky krásné okamžiky, krásné momenty. Vánoce mezi ně patří na prvním místě. Vánoce proto, že víme, že přišel Ježíš.
V dnešním druhém čtení, v listě Římanům, apoštol Pavel říká: „Život bez Ježíše, život bez Krista, to je noc. Takový život se podobá noci, je to tma.“ V okamžiku, kdy přijde Ježíš, tak se náš život začíná měnit, dostává se do něho světlo. V podstatě cokoliv, když člověk má udělat, potřebuje k tomu světlo. Bez světla to jde velmi těžko.
Budeme v době adventní vyzýváni k tomu, abychom podnikli různé věci. Bude na nás útočit reklama, abychom si zakoupili různé věci, a budou nám říkat, že když to uděláme, tak že potom o Vánocích budeme šťastni, spokojeni, že to je ta pravá oslava Vánoc.
Budeme vybízeni k dobročinnosti. K adventu dobročinnost patří, to určitě, ale svým způsobem to je to nejjednodušší „na něco dát peníze“, „někam poslat peníze“, protože to ode mě nechce až tak moc. Minulý týden jsem četl na jednom plakátu, který byl zaměřený na advent, takovou myšlenku: „Adventní čas je čas rodiny.“ Bohužel ten plakát nebyl tady v naší vlasti, byl v cizině, a říkal jsem si: „Je to škoda, že i u nás se něco takového neobjeví.“ Ono to totiž nebylo na žádném kostele, to bylo normálně na ulici.
Připomínka toho, že náročnější, těžší, než někoho odbýt tím, že pošlu peníze, je věnovat se někomu, kdo je vedle mě, někomu, kdo je tady každý den, někomu, kdo třeba se mnou ve všem nesouhlasí, někomu, kdo má taky „svou hlavu“, svoje názory a který jenom nekýve.
A co je úplně nejtěžší? Věnovat se sám sobě, dopřát si čas, protože my si pořád říkáme: „Musím udělat to, musím zařídit ono,“ a zpravidla se to týká těch druhých, ale věnovat se sobě. Ne v tom smyslu, že si udělám čas, abych se podíval na nějaký film nebo na něco podobného, ale věnovat se sobě v tom slova smyslu, že udělám si čas na sebe, skutečně na svůj život, na to, co mě obohatí, na to, co mě nějakým způsobem naplní.
Bratři a sestry, adventní doba je dobou radostného očekávání. Na konci je světlo – světlo narození Ježíše Krista. Prožijme tedy tuto dobu tak, abychom skutečně, až budeme slavit ty Vánoce, byli šťastni, abychom se cítili naplněni. Věnujme se charitě, věnujme se těm, kteří jsou kolem nás, a věnujme taky každý sám sobě, protože to všechno k adventu patří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, jak zaznělo v tom úvodu žehnání adventních věnců, tak ta doba adventní vlastně má několik myšlenek. Hlavní jsou dvě – příprava na Vánoce, ale také příprava na setkání s Kristem tváří v tvář při jeho druhém příchodu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, nevím, jestli jste si někdy položili tu otázku, kdy vlastně přesně končí liturgický rok, ten starý, a začíná nový. Tak je to v sobotu při západu slunce. V sobotu před první nedělí adventní vlastně západem slunce končí starý liturgický rok a začíná nový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad tím, co jsme slyšeli v prvním čtení z knihy proroka Izaiáše. Doba, ve které to Izaiáš proslovil, řekl veden Duchem svatým, byla doba neklidná. Byla to vlastně válka. Nacházíme se někdy mezi lety 730 až 700 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, co nám říkají dnešní čtení? Mluví o naději. Apoštolové se zase ptají Ježíše: „Pane, kdy přijdeš? Jak moc tě máme vyhlížet?“ A jak jsme to slyšeli v komentáři – máme Pána vyhlížet a máme se na Jeho příchod těšit. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
„Prolom, Pane, nebesa a sestup na zemi v život přečisté Marie Panny“. Tak volali starozákonní proroci. „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Tak voláme my při mši svaté. Prožíváme dobu adventní, dobu čekání. Ten svět kolem nás je jako velká čekárna. Každý něco čeká. Je to buďto čekání radostné, kdy čeká třeba maminka na dopis od svého syna, může to být čekání takové úzkostné, když nemocný v nemocnici čeká na výsledek vyšetření před operací, zda-li to bylo zhoubné anebo benigní. Může být čekání také i takové už před koncem života. Více...