Rubrika
HomilieBýt s Ježíšem, jít za Ježíšem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Svatý Matouš zdůrazňuje, že Pán Ježíš začal svoje veřejné působení v nejtěžším místě. To místo bylo příhodné, jak se říká, zeměpisně, geograficky. Byla to křižovatka, kde se setkávali lidé různých národů, kde byli obchodníci v návaznosti na ty karavany, s nimi cestovalo hodně lidí a takhle. Na druhou stranu zase se tam ti lidé střídali, tedy byl tam takový jakýsi koloběh, a tady toto místo rozhodně nepatřilo mezi místa, která by byla označována jako zbožné kraje. Dokonce právě v době Pána Ježíše v Galileji vzniklo to hnutí, kterému se říká zéloti. Víme, že jeden z apoštolů, Šimon horlivec, nebo se mu také říkalo Šimon zélota, tak to všechno byli Galilejci. Tam to vzniklo, a když se o někom řeklo, že je Galilejec, tak to vlastně znamenalo, že je takový jako kverulant. Že prostě jsou to lidé, kteří pořád jsou nespokojení, kteří si na něco stěžují a chtějí ty poměry měnit třeba i za cenu té revoluce nebo nějakého násilného řešení.
Takže mezi těmito lidmi Ježíš začíná svoje veřejné působení. Začíná tím, že vlastně říká dvě věty: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“
Nebeské království je v protikladu ke království lidskému nebo k jakémukoliv tady tomu zřízení. Velmi často se stává to, že to lidské království nebo nějaká tady ta forma vlády vznikne ze strachu – ze strachu proti někomu nebo proti něčemu. Ze strachu, aby nás nenapadl někdo z venku, ze strachu, aby nebyly nepokoje zevnitř, tak proto lidé nějakým způsobem velmi často něco budují. A Ježíš říká: „Tady to, co přináším já, tak vám chce pomoci právě zbavit se všech těch strachů.“
Svatý Matouš potom líčí, jak vlastně Ježíš se pohybuje. Matouš záměrně, je to teda v náznacích, ale záměrně to srovnává s první knihou Mojžíšovou, kdy vlastně se mluví o světle, o vodě, a pak se tam taky říká, že Bůh viděl, že je to dobré. Tak Pán Ježíš se pohybuje kolem Genezaretského jezera, kterému pro jeho velikost říkají moře. Matouš zdůrazňuje, že se má znovu naplnit to, co předpověděl Izaiáš o osvobození toho území. To území kdysi ovládli Asyřané, politicky bylo osvobozeno za nějakou dobu, ale Matouš má na mysli a říká, jakousi svobodu ducha přináší právě až Ježíš. Tu svobodu v plnosti přináší evangelium.
No, a právě v první knize Mojžíšově vždycky nějak se dočteme o tom, že Bůh něco udělal, a viděl, že je to dobré. Napřed je jeho slovo, a pak je tady vlastně to konstatování.
Tady v Matoušově evangeliu je to naopak. „Uviděl Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje a povolal je. Pojďte za mnou. Udělám z vás rybáře lidí.“ „Pojďte za mnou“ je teď v přítomnosti. To „udělám z vás“, to je v budoucnosti Pojďte za mnou, aby se z vás stalo něco, aby z vás byl někdo.
„Pojďte za mnou“, to je podstata křesťanské víry. Být s Ježíšem, jít za Ježíšem. My si často říkáme, že k té podstatě patří třeba právě to, že člověk vykonává nějakou náboženskou praxi – chodím v neděli do kostela, modlím se a podobně. Ne. Ta praxe musí vyplývat z toho, že jdu za Ježíšem. Pokud by ta praxe nebo i ty zvyky nebo ten systém nauky nadřazený, tak by to bylo mrtvé, tak by to bylo málo. Jestliže je tam to první, „chci jít za Ježíšem, pojďte za mnou“, tak všechno to ostatní už bude následovat.
On po nich žádá, aby vybrali, aby se rozhodli, aby zvolili variantu. Když se třeba ráno vzbudíme nebo večer, než jdeme spát, tak plánujeme, co budeme dělat ten další den, a říkáme si: „Můžu to udělat tak, tak, tak, nebo to můžu změnit.“ To jsou možnosti, to jsou plány. Zpravidla z těch možností uskutečníme něco, nějakou menší část, a Ježíš tady po nich chce, aby třeba odložili všechny plány a aby uskutečnili něco. Na vysvětlenou je potřeba dodat, že to neznamenalo, že už by se nikdy nevrátili domů, že už by třeba nikdy nemluvili se svými blízkými a takhle. To ne. Oni chodili domů a tak, ale v tuto chvíli vlastně Ježíš po nich žádá rozhodnutí.
Svatý Matouš zdůrazňuje to, že to rozhodnutí bude mít vliv na celý jejich další život. Matouš to už věděl, oni to ještě v tu chvíli nevěděli. Ale bylo to rozhodnutí. Chce po nich, aby to, co bylo v možnosti, „mohli bychom za ním jít“, aby se to stalo, „my za ním jdeme, my jsme za ním šli“. Tedy navíc po nich ještě žádá, aby to, pro co se rozhodli, aby to bylo pořádně. Ježíš není nějaký učitel, kterého si pro jeho oblíbenost vyberou studenti. Tam je to přesně naopak. Ježíš si volí, Ježíš si vybírá, a je na nás, abychom my tady toto jeho, řekněme, povolání nebo vyvolení, abychom ho nepřeslechli.
Tedy šli, následovali ho. Jsou tady povolání čtyři. Je první jmenován Petr. Petr, jehož původní jméno je Šimon. Petr, petra, to je řecky kámen, skála. Hebrejsky je to to kéfa, a to zní ještě mnohem hůř. Doslova to znamená tvrdá palice. Ježíš začal na nejtěžším místě a vybral si lidi, kteří nějakým způsobem nebyli dokonalí, ale vybral si obyčejné lidi, a na nich založil tady toto své dílo. Za to máme děkovat a máme děkovat za to, že patříme k těm, které si Ježíš vybral a kteří se snaží podle svých možností a podle svých sil za ním jít a následovat ho.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, svatý otec František, když vyhlásil neděli Božího slova, tak v tom listu říká, že ta třetí neděle v mezidobí není vybrána náhodou. Že mu tam šlo právě o to, že je to v blízkosti týdne modliteb za jednotu křesťanů, a tedy to Boží slovo je to, co křesťany spojuje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, evangelium nás zavádí na samotný začátek Ježíšova veřejného působení a to Ježíšovo veřejné působení je uvozeno větou: „Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, i když to tak na první pohled nevypadá, hlavní myšlenkou evangelia a prvního čtení je víra – víra v obtížné situaci. Ještě bychom mohli říct víra nás slabých chybujících lidí v obtížné situaci. Více...
P. Josef Fasora
27.01.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Milí farníci z Bítýšky, nechtěl bych hned navázat na to dnešní evangelium, protože považuji za rozumné, abychom si vzpomněli také na evangelium z minulé neděle. Máme přece mladé lidi učit a zvykat tomu, že naše myšlenky a náš život mají mít nějakou souvislost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Proč Ježíš začal kázat v Galileji? Někdo by to přehlédl, ale mnoho lidí si nad tím láme hlavu. Proč, když se narodil v Betlémě, žil v Nazaretě, Jan Křtitel kázal v té části Jordánu, která se nachází v Judsku, proč se Ježíš rozhodl začít kázat v Galileji? Proč se přestěhoval do Kafarnau, proč tohle všechno? Někdo může říct: „Protože to řekl prorok,“ ale to jsou spojité nádoby. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
27.01.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Tak dnes zase pokračujeme ve vzdělávání. Co udělat proto, aby naše vzdělávání bylo účinné. Je to, jako kdyby nějaký cizinec přijel do Veverské Bítýšky a ptal se někoho na cestu, jak se jede do Chudčic. A jistě každý občan Veverské Bítýšky by mu ukázal rád cestu, řekl by, že tam může jet buď zkratkou nebo kolem dokola po pěkné silnici, a všechno by mu pěkně vysvětlil. A když by on se vydal po té cestě, tak by dojel k cíli. To, co je důležité na vzdělávání, je, aby tam byla touha dojet k cíli. Abych chtěl jet do Chudčic. Více...