Rubrika
HomilieTvoje víra má být tvojí silou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, i když to tak na první pohled nevypadá, hlavní myšlenkou evangelia a prvního čtení je víra – víra v obtížné situaci. Ještě bychom mohli říct víra nás slabých chybujících lidí v obtížné situaci.
První čtení, které jsme slyšeli, o lidu, který žije ve tmě a vidí veliké světlo, jsme četli nedávno, četli jsme ho o Vánocích, a církev nám toto čtení předkládá teď znovu. Je to především proto, že evangelista svatý Matouš přímo cituje proroka Izaiáše, a proto se to jaksi samo nabízí přečíst si to znovu. Je potřeba si uvědomit, že první čtení i evangelium se odehrávají na stejném místě – v území, které je označené jako krajina Zabulon a krajina Neftali.
Co to tedy je nebo kde to je, kde to bylo? My bychom dnes řekli, že je to území severní Galileje. Je to území, které Izraelité zabrali. Neftali a Zabulon byli synové Jákobovi. Patří mezi těch dvanáct zakladatelů kmenů Izrale, a když Jozue přivedl izraelské kmeny do Zaslíbené země, tak jim rozdělil zemi. Na jedné straně je toto území ohraničeno Středozemním mořem, na druhé straně jeho hranicí je řeka Jordán a Genezaretské jezero.
Tady dochází v těch textech k takové záměně. Slyšeli jsme i o tom, že Ježíš se usadil v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově. Tím mořem, o kterém se tady mluví, je právě míněno Genezaretské jezero. Je to jezero dosti velké, dlouhé 15 km, široké od 5 do 10 km, tedy hodně velká vodní plocha, a proto jí Izraelité říkali moře.
Ale vraťme se k proroku Izaiášovi. Kmeny Zabulon a Neftali na svém území žili až do roku 732 před Kristem. V ten rok asyrský král Tiglatpilesar dobyl toto území a odvedl velkou část obyvatelstva do zajetí. V tu chvíli začal, řekli bychom, takový duchovní úpadek tohoto místa, této krajiny. V tu chvíli, kdy tam byla válka, tak byl i úpadek hospodářský, ale z toho se po čase dostali, protože tam začínala takzvaná „Mořská cesta“. Říkám to dobře? Tato Mořská cesta byla obchodní stezka, která začínala u Středozemního moře a pokračovala odtud do Damašku. Takže po stránce hospodářské dohnali ten úpadek, zacelili tu mezeru, ale už ji nezacelili po té stránce, my bychom řekli, duchovní.
Těch důvodů, proč to tak bylo, bylo vícero. Jedním z těch důvodů bylo to, že po té obchodní cestě přicházelo spoustu cizinců, spoustu pohanů, a tak se ti Izraelité setkávali s lidmi jiného náboženství, s velkým množstvím lidí, kteří vyznávali jiné náboženství. A oni se ptali: „Kde je pravda? Co je pravda?“
Už jsem několikrát říkal, že víceméně izraelské náboženství je velmi těžké náboženství, protože nesměli zobrazit Boha, nesměli malovat žádné postavy, žádné lidi, žádné figury. Je to náboženství, které spočívá na slově. Kdežto ti pohané měli obrazy, sochy, toto všechno, co je člověku bližší.
A tak tady před těmi Izraelity, kteří tam zůstali, byla pořád ta otázka: Kdo má pravdu? Samozřejmě ti pohané jim právě říkali: „Vaše náboženství je těžké, je to nějaké zvláštní,“ a takhle.
Tady v té nejisté době toho asyrského vpádu se ptali: „O co se můžeme opřít, když se hroutí jistoty? (Jim se zhroutil způsob života.) A o co se opřít? Co vydrží? Dá se vůbec na něco spolehnout?“ A hledali. Hledali pod vlivem pohanů všechno možné. Věštili z hvězd budoucnost, a co bylo zvláštní (prorok na to naráží s obrazem té tmy), tak se ptali duchů zemřelých, aby jim duchové zemřelých prozradili, co bude v budoucnosti. V Izraeli toto věštění bylo zakázané a velmi potírané, nicméně tady v tuto chvíli tady na tomto území to bylo velmi populární.
My bychom se tomu asi dneska smáli, protože ten člověk, který o sobě říkal, že má tu schopnost mluvit s těmi duchy zemřelých, si bral do ruky nějakou zvířecí kost, s ní tancoval kolem ohně a něco drmolil. Anebo byl ještě jiný způsob. Ten člověk se nechal na noc zavřít do hrobky, tam si ustlal a řekl, že v noci bude mít sen a skrze ten sen ti duchové zemřelých řeknou, co je čeká v budoucnosti. Je to takové nesympatické, odpudivé a prorok doslova říká: „To je tma!“
Co je to tma? Tmy se člověk bojí, tma brání člověku v chůzi. Když člověk přesto v noci někam jde, hrozí mu, že zabloudí nebo že spadne, že se zraní. Tma je nepřátelská, tmou si člověk nepomůže. A prorok chce říct: „Tady tím si taky nepomůžete. Jednak je to k smíchu, jednak je to takové odpudivé, a hlavně vy tím zapíráte svoji víru, ukazuje se vaše nevěra, nevíra. Ukazuje se, že nespoléháte na Boha, ale hledáte různé způsoby, různé metody, které jsou koneckonců k smíchu a k ničemu vám nakonec stejně nebudou.“
Prorok přirovnává Boží působení, Boží činnost ke světlu. Chce tím říct: „Jako každý den vychází slunce, každý den přichází světlo, začíná tím den.“ To znamená, to světlo přichází bez ohledu na to, jaký člověk je. To světlo nezkoumá: „Byls hodný? Budeš hodný? Co budeš dnes dělat? Bude to něco pořádného?“ To světlo přijde. A takhle přichází Bůh. Bůh přichází, ať jsi, člověče, jaký jsi. Bůh přijde a zjedná ti jasno. Je na tobě, čím ty ten den vyplníš, ale ta nabídka toho světla tady je každý den, pořád dokola. Záleží na tobě, jak ty ji využiješ nebo nevyužiješ.
Bratři a sestry, to Boží působení je často skryté. Uvědomme si, že většinu života Ježíš Kristus prožil ve skrytosti. Dnes jsme slyšeli o tom, jak začal kázat, ale těch - počítá se, že v Egyptě byli nějakých pět až šest let, tak do těch třiceti nějakých pětadvacet let prožil v Nazaretě. Nazaret je na území Zabulon a Neftali. Nazaret je to místo, kde obchodně dobře, po té stránce, řekli bychom, náboženské už to tam bylo takové slabší.
Jak jsme slyšeli v komentáři před prvním čtením, že mnozí Izraelité v té době, kdy vznikaly tyto texty, se domnívali a říkali si: „Jenom my a nikdo jiný. Jenom my máme pravdu, my jsme ti praví a nikdo jiný.“ Tato vlastnost, tato špatná vlastnost se týkala především těch, kteří žili v Jeruzalémě a v Judsku. Galilejce, ty už považovali za takové druhořadé. Už říkali: „Ani oni ne. My jsme ti praví, tady v tom Jeruzalémě a jeho nejbližším okolí.“
Ježíš Kristus začíná svoje působení a většinu toho působení strávil kolem Genezaretského jezera, tedy mezi lidmi, kteří měli slabou víru, mezi lidmi, kteří tu víru hledali, kteří o ni zápasili. Koneckonců vybírá si učedníky, kteří také neměli příliš pevnou víru. Jak se to pozná? No, přes různá ujištění a takhle, z dvanácti apoštolů pod křížem stál jenom Jan. To je jasný výsledek, na kolik ti ostatní měli nebo neměli pevnou víru. Ty texty, které jsme dnes slyšeli, nám chtějí říct: „Tvoje víra je, člověče, něco, o co se můžeš opřít. Tvoje víra má být tvojí silou. Ne tvým břemenem, ale tvojí posilou. To neznamená, že ti to bude vždycky všechno jasné. O tu víru musíš zápasit, o víru se musíš starat. Ty ji musíš budovat, ty ji musíš prohlubovat.
Úplně na konci toho prvního čtení bylo napsáno: „Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjánských dnů.“ Co to bylo? Kdo to byli Midjanité? Byl to kmen, který žil v Palestině ještě dřív, než tam přišli Izraelité, a Izraelité s nimi vedli válku, nebo spíš Midjanité s Izraelity, a Midjanité vítězili a s Izraelity to vypadalo velmi špatně. A Bůh si povolává soudce Gedeona, který má vysvobodit Izraelity. Ale Gedeon neví.
Někdo by mohl říct, že Gedeon protestuje proti Bohu, proti Božím záměrům, ale Gedeon se ptá Boha, Gedeon bojuje za svoji víru a Gedeon dělá tu známou zkoušku. Říká: „Bože, jestli chceš, abych šel, tak tady je ovčí kůže.“ Vezme ovčí rouno a položí je na zahradu za svůj dům a říká: „Ať je zítra všude kolem sucho a rouno ať je mokré.“ Druhý den přijde a vyždímá z něho vodu. A potom ale znovu říká: „Ale Bože, jestli chceš, abych šel, tak ještě jednou a přesně naopak. Ať je všude kolem mokro, rosa, a jenom to rouno ať je suché.“ A když je druhý den rouno suché, tak Gedeon jde. Svolá izraelské muže a přijde dvaadvacet tisíc vojáků. A Bůh mu říká: „To je moc. Vy byste si pak mysleli, že jste to dokázali sami vlastní silou, vlastní mocí.“ A Gedeon je začne pouštět domů. Napřed ty, kteří mají strach, potom ty, kteří mají rodiny a takhle, až nakonec zbyde tři sta vojáků a s těmi Gedeon porazí Midjánce.
Bratři a sestry, naše víra není něco hotového, něco, co jsme získali, když jsme chodili do náboženství nebo na poučení před svátostmi. Naše víra není něco, co bychom mohli zavřít někde doma do kredence a říct: „Mám to tam. Nikdo mi to nevezme.“ Naše víra každý den buď roste, prohlubuje se, anebo se ztrácí. Žije s námi podle toho, jak žijeme my. Záleží na nás, jestli na svou víru budeme myslet.
Církev nám předkládá tyto texty o víře, o povolání na začátku kalendářního roku. Je to také proto, že v tuto chvíli se dělají plány – kam pojedeme, co budeme dělat, co navštívíme, co opravíme a podobně, čím se budeme přes celý ten rok zaobírat. A církev by si přála, abychom tam zařadili také otázku své víry, abychom si naplánovali, jak se letos budeme starat o svoji víru, jak na ni nezapomeneme a jak o ni budeme pečovat. Protože i tady v tomto platí: „Člověče, přičiň se a Bůh ti požehná.“ Tak se přičiňme, aby nám Bůh mohl požehnat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, svatý otec František, když vyhlásil neděli Božího slova, tak v tom listu říká, že ta třetí neděle v mezidobí není vybrána náhodou. Že mu tam šlo právě o to, že je to v blízkosti týdne modliteb za jednotu křesťanů, a tedy to Boží slovo je to, co křesťany spojuje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Svatý Matouš zdůrazňuje, že Pán Ježíš začal svoje veřejné působení v nejtěžším místě. To místo bylo příhodné, jak se říká, zeměpisně, geograficky. Byla to křižovatka, kde se setkávali lidé různých národů, kde byli obchodníci v návaznosti na ty karavany, s nimi cestovalo hodně lidí a takhle. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, evangelium nás zavádí na samotný začátek Ježíšova veřejného působení a to Ježíšovo veřejné působení je uvozeno větou: „Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Více...
P. Josef Fasora
27.01.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Milí farníci z Bítýšky, nechtěl bych hned navázat na to dnešní evangelium, protože považuji za rozumné, abychom si vzpomněli také na evangelium z minulé neděle. Máme přece mladé lidi učit a zvykat tomu, že naše myšlenky a náš život mají mít nějakou souvislost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Proč Ježíš začal kázat v Galileji? Někdo by to přehlédl, ale mnoho lidí si nad tím láme hlavu. Proč, když se narodil v Betlémě, žil v Nazaretě, Jan Křtitel kázal v té části Jordánu, která se nachází v Judsku, proč se Ježíš rozhodl začít kázat v Galileji? Proč se přestěhoval do Kafarnau, proč tohle všechno? Někdo může říct: „Protože to řekl prorok,“ ale to jsou spojité nádoby. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
27.01.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Tak dnes zase pokračujeme ve vzdělávání. Co udělat proto, aby naše vzdělávání bylo účinné. Je to, jako kdyby nějaký cizinec přijel do Veverské Bítýšky a ptal se někoho na cestu, jak se jede do Chudčic. A jistě každý občan Veverské Bítýšky by mu ukázal rád cestu, řekl by, že tam může jet buď zkratkou nebo kolem dokola po pěkné silnici, a všechno by mu pěkně vysvětlil. A když by on se vydal po té cestě, tak by dojel k cíli. To, co je důležité na vzdělávání, je, aby tam byla touha dojet k cíli. Abych chtěl jet do Chudčic. Více...