Rubrika
HomilieTo jsou ti, kdo přicházejí z velkého soužení
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2015 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, společně se zamyslíme nad dnešním prvním čtením. V souvislosti se slavností Všech svatých, eventuelně i se svátkem Věrných zemřelých se, věřím tomu, každému z nás vkrádá otázka typu, jak mohu obstát, jak mohu třeba získat tady to, co se tady slibuje. Jak to udělat, abych se dostal nebo byl zařazen tady do toho společenství? A právě ta otázka, kdo obstojí nebo jak obstát, to je otázka, kterou si kladli už Izraelité, je to otázka, kterou si kladou křesťané od počátku. A na tuto otázku odpovídá poslední kniha Nového zákona, Zjevení. Ta kniha odpovídá na další otázky, třeba na otázku, odkud se tu vzalo zlo a podobně.
Tam dochází k takové zajímavé situaci, kdy je to poslední kniha Nového zákona, ale ty knihy, můžeme říci, se dají postavit do jakéhosi pomyslného kruhu a touto poslední knihou Nového zákona se dostáváme zase na začátek k první knize Mojžíšově a ten kruh se tím uzavírá.
Kniha Zjevení vypráví za použití obrazů o tom, co nějakým způsobem čeká věřící, co čeká církev, co čeká celý svět. Nejsou tam vypodobněny nějak konkrétní události, jako že by se mohlo říct, já nevím, ta a ta kapitola odpovídá letopočtu tolik a tolik, ne, ale jsou tam vypodobněny, jak my říkáme, různé typy, různé situace, protože ono se to pořád opakuje v dějinách.
My jsme dnes četli úryvek ze sedmé kapitoly. Pokud budete mít čas, tak si přečtěte doma tu kapitolu celou. Kniha Zjevení začíná tím, že Bůh posílá dopisy sedmi církevním obcím. Andělé jim je tam to roznášejí. Potom další je tam zjevení sedmi pečetí. A právě mezi šestou a sedmou pečetí se nachází to, co jsme my dnes četli.
Pečeť na jedné straně, když je něco zapečetěné, tak to znamená, že je to tajemství, že to nemůže přečíst každý, nemůže se s tím seznámit každý. Ty pečetě jsou postupně v té knize otvírány, rozlamovány právě na znamení toho, že každý může přijít, každý se může seznámit, každý si může odnést.
My chápeme pečeť také v tom smyslu, jako záruku nějaké kvality, pravosti. Dneska je pečeť často nahrazována nějakou nálepkou nebo nášivkou, kterou lze celkem lehko zfalšovat. Ale tady v tom čtení, které jsme slyšeli, je pečeť ještě znamením vlastnictví. Pečeť byla značka, která byla vyražena, a už to nešlo smazat. A tady když bylo něco označeno pečetí, tak se tím říká, to patří někomu, to je něčí majetek, něčí vlastnictví. A tady jsme slyšeli o zástupu, který je jmenován jako 144 tisíc. Je to počet symbolický. Tisíc znamená nespočítatelné množství a 144 je dvanáct na druhou, což je mocnina těch dvanácti. Znamená to plnost, absolutní plnost. V žádném případě není možné to chápat, jak to chápou třeba svědci Jehovovi, kteří to berou, že je to doslova, že v nebi bude 144 tisíc lidí. Pak až jich bylo víc, tak řekli, to bude to nejvyšší nebe, pak bude nějaká další kategorie. Ale to je vedlejší.
Navíc tady to číslo 144 tisíc, jak jsem říkal, je symbolické, ale mluví o zástupu, určitém společenství, ještě na této zemi. Tam jsou v tom úryvku, který jsme slyšeli, vlastně dva obrazy a v obou těch obrazech vystupují zástupy a ten první zástup se nachází na zemi a je to společenství lidí, kteří, jak potom jsme slyšeli na konci, procházejí velkým soužením. A Bůh jim přichází na pomoc, ujišťuje je, že o nich ví, hlásí se k nim a říká: „Já vás nenechám samotné.“
Tady tento obraz o tom Božím vyvolení, o tom označení, ještě se vztahuje k zachránění Izraelitů z Egypta. Ale tam, jak víme, ti kdo natřeli krví beránka ty veřeje, byli zachráněni. Ti, kdo to neudělali, tam zemřel prvorozený syn. Přešli přes Rákosové moře, viděli mrtvé Egypťany, cítili prostě tu Boží ochranu a toto se událo během několika málo dnů. Okamžitě byli zachráněni, okamžitě cítili tu Boží pomoc. Ale tady, tady už říká Zjevení, že to bude fungovat jinak. Jak? Že to bude fungovat jako v případě Pána Ježíše.
Ježíš na kříži zemřel. Nepřišla žádná legie andělů, nestal se žádný zázrak, zemřel. Pro mnohé to bylo znamení, že je konec. A teprve v neděli, až za nějakou dobu, se ukázalo, že to funguje jinak. My s tím máme taky problém. Já jsem říkal, tu pečeť chápeme jako že je to něčí vlastnictví, něčí majetek, tak když má někdo nějaký majetek, tak to bereme tak, že se o to má starat, aby se tomu nic nestalo, aby se to nezničilo, aby to nedošlo nějaké úhony. A tak my bychom chtěli říkat Pánu Bohu a my mu to i říkáme často: „Tak když jsme teda tvůj majetek, tak se o nás starej, ať se nám nestane nic zlého.“ Chceme, aby nám tu cestu takzvaně umetl. Ale on říká, tak to nefunguje. Tak to nefungovalo u Ježíše, a jestliže vy chcete být jeho učedníky, tak musíte počítat s tím, že to bude fungovat taky podobně jak u toho Ježíše.
Bůh tedy se k nám hlásí, připomíná a říká: „Jste moje vlastnictví. Já vás znám, já vás budu podporovat, já vám dál sílu přežit nebo přestát, jak by se to řeklo, to velké soužení, abyste v tom neuvázli, abyste se z toho dostali. Ale musíte počítat s tím, že to bude fungovat podobně jako u Pána Ježíše.“
No, a potom je velká změna. „Potom se podívám, a hle, velký zástup.“ Teď se ten obraz přenáší do nebe. To už je zástup těch, kteří dosáhli toho cíle. Můžeme říci vlastně, ten první zástup je na cestě, ten druhý zástup je v cíli. A ten první zástup se včlenil do toho druhého. Oba ty zástupy splynuly. Tady už se neříká žádné číslo. Prostě veliký, tak veliký, že by ho nikdo nespočítal.
A popisuje se tady oslava. Oslava, která se těžko líčí, jak to v tom nebi vypadá. I Ježíš říká, oko nevidělo, ucho neslyšelo. A svatý Jan veden Duchem svatým si pomáhá dvěma obrazy, obrazem, řekli bychom, z takové té vlády králů a císařů, kdy na těch mnoha královských a císařských dvorech tehdejší doby ti služebníci si opravdu lehali na zem před těmi panovníky, ti panovníci o sobě říkali: „Já jsem bůh, já jsem ten nejvyšší.“ Tak svatý Jan používá jednak tento obraz nebo to líčení tady z tohoto a říká: „Bůh je ten nejvyšší a Bůh je ten, komu náleží tato úcta. Žádnému jinému člověku.“
A ta druhá část, tak tady si pomáhá zase z dějin izraelského národa, to je to o těch palmách v rukou, o té radosti a tady to, kdy s palmami v rukou, průvody, oslavami, hostinou se slavil svátek Stánků. Bylo to zpravidla na konci června, kdy Izraelité už sklidili úrodu, radovali se a připomínali si ve stanech putování po poušti. Od toho svátek stánků nebo spíš i stanů by se dalo říct.
A tady už, Jan říká, tady už je to stan trvalý. Že jo, stan je symbolem něčeho přechodného, stěhování, ale tady už jde o trvalé jakési společenství, kde je Bůh. On je tím, kdo zajišťuje tu trvalost.
A pořád jsme u té otázky, jak se tam dostat, kdo obstojí. A tady nám odpovídá ten zpěv těch zachráněných: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi. Vlastně se tady říká, ta záchrana, to je dar, který nám byl v Ježíši nabídnut. My známe z filmů, kterým se říká akční nebo katastrofické, jak se celé lidstvo dostane do nějaké velmi svízelné situace, vypadá to, že se to tady celé zhroutí, a naráz se objeví nějaký schopný hrdina, který v poslední minutě, nejlépe v poslední vteřině to vyřeší svou šikovností. Zabrání katastrofě, celé je to krásné, všichni se smějí, všichni tleskají.
Takhle je to ve filmu, ale Zjevení nám říká, záchrana je dar, dar, který vám je nabídnut, dar, který máte přijmout. Přijmout tento dar neznamená být pasivní. Teď se dostáváme k poslední větě úryvku, který jsme dnes četli, když se Jan ptá, odkud přišli. „Ti přicházejí z velkého soužení,“ říká mu ten stařec.
„Roucho si doběla vyprali v beránkově krvi.“ Je to určitý protimluv, protože vyprat něco v červené barvě doběla není možné. Ale tímto obratem nebo obrazem, chceme-li, chce svatý Jan říct něco jiného. Ti lidé, kteří přicházejí z toho velkého soužení, na jedné straně ten dar přijali, ale na druhé straně nezůstali pasivní. Ten dar rozvíjeli, používali. Nějakým způsobem se k tomu snažili přidat svoje možnosti, svoje schopnosti, to co uměli, to co znali, to jaké nadání dostali. Prostě skloubit obojí. Jak jsem říkal, svatost, to je koncept života, ve kterém není místo pro lhostejnost. To se prostě vylučuje.
Ale já bych chtěl zmínit ještě jednu věc. To jsou ti, kdo přicházejí z velkého soužení. Bůh ví o našich problémech, o našich zkouškách, o našich bojích vnitřních i vnějších. On ví o těchto našich zápasech a bere je vážně. My často si říkáme třeba, já to mám v životě těžké. Ano, dokonce i tady Písmo svaté to potvrzuje, že může být, ale dnešní svátek, dnešní slavnost nás chce vybídnout k tomu, abychom si položili otázku: A je na světě někdo, kdo to má lehké? Byl vůbec někdy na světě někdo, kdo to měl lehké?
Každá doba má své radosti, má své starosti. V každé době žijí lidé, kteří mají svoje kladné i záporné vlastnosti. A v každé době jsou potřeba lidé, kteří nebudou lhostejní k tomu, co se děje kolem. Nestačí jenom tady takováto, řekli bychom, angažovanost lidská. Ta naše angažovanost vychází a je inspirována evangeliem a bere si jako vzor Ježíše. Svatost je určitý koncept života. Vždycky bude těžká, vždycky bude nepopulární a vždycky ti, kteří o to budou usilovat, tak jich bude menšina. Ale to nevadí nebo nebrání tomu, aby přes všechny tyto zápory a tyto problémy, to nic nebrání tomu, abychom se k tomu přihlásili i my a abychom podle svých možností a schopností usilovali žít tak, jak nás Ježíš a evangelium vybízí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2023 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2022 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2021 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, dnešní první čtení z knihy Zjevení apoštola Jana před nás staví dva obrazy. Ten první obraz, kdy vystupuje anděl, který drží v ruce pečetidlo živého Boha, to se odehrává na zemi. Přichází anděl, který označuje ty, kteří patří k Bohu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2020 - neděle , Veverská Bítýška
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, drazí farníci, prožíváme neděli 1. listopadu, slavnost Všech svatých. K této příležitosti náš diecézní biskup, otec Vojtěch, posílá pastýřský list. Jeho hlavní myšlenkou, hlavním tématem je svatost. Tedy ta myšlenka, že svatost se hodí pro každou dobu a že každá doba potřebuje své svaté. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2018 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, dnešní slavnost se začala slavit už ve čtvrtém století po Kristu na východě jako svátek všech mučedníků. Mučedníci jsou ti, kdo kvůli Pánu Ježíši prolili svou krev. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2017 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Všech svatých se původně slavila jako památka nebo slavnost mučedníků, tedy těch, kteří kvůli evangeliu, kvůli víře v Ježíše Krista prolili svou krev. A začali to takhle slavit na východně, východní část katolické církve. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2014 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Dnes slavíme slavnost Všech svatých a chtěl bych, abychom se zamysleli nad prvním čtením, které bylo z knihy Zjevení. To, co jsme slyšeli v tom zjevení v nebi a na zemi, jsou to dvě takové vize, které spolu úzce souvisí, ale obě ty vize jsou naplněny pokojem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2013 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, určitě jste si někdy položili otázku: „A kdo je to světec? Kdo je to svatý?“ Když se díváme na obrazy a sochy, eventuelně když čteme nějaké životopisy, ty starší, tak máme pocit, že to byli lidé, kteří nechodili po této zemi, kteří se tak nějak vznášeli, neřešili problémy, které řešíme my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2012 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, pro dnešní slavnost Všech svatých byl vybrán jeden z nejdůležitějších textů Nového zákona. To, co Ježíš dnes říká apoštolům, co jsme slyšeli, tak vlastně tomu odpovídá ve Starém zákoně Desatero, přijetí smlouvy, a znamením té smlouvy mezi Bohem a izraelským národem je Zákon, to, čemu my říkáme Desatero. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2011 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Všech svatých a zítřejší památka Věrných zemřelých patří k sobě. Oba ty svátky tvoří jednotu. Dnes si připomínáme ty, kteří už došli do cíle našeho putování, a zítra budeme prosit za ty, kterým ještě něco chybí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2010 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, kdo je to světec? Zůstaňme u této otázky a hledejme na ni odpověď. V první řadě musíme říct, že ti světci, jak známe ta jednotlivá jména, to byli lidé své doby. To znamená, jejich konkrétní chování odpovídalo té době, ve které žili. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, začnu dnes zase otázkou. Když by se nás někdo zeptal: „Chceš do nebe?“, myslím si, že sto procent z nás, jak tu jsme, by řeklo: „No, jistě. Proto se modlím, proto chodím do kostela, proto věřím v Boha, protože se s Ním chci po smrti setkat, chci s Ním po smrti být, chci, aby si mě vzal k sobě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2008 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, když se v církvi slaví nějaký velký svátek, nějaká velká událost nebo když se udělují některé svátosti, tak se při nich vzývají svatí. Říkáme, že to všechno prožíváme ve společenství svatých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2006 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Když jsem teď jel z Lažánek, tam teda pršelo fest, tak jsem si vzpomněl na to, že původně se tenhle svátek slavil v květnu. Tak jsem si říkal, jestli to nebylo lepší, protože teď to je rok co rok. V neděli byla taky řádná bouřka, takže kdybychom chtěli jít na ten hřbitov v neděli, tak bychom si taky nepomohli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2005 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, možná vám někdo někdy položil otázku: „A kdo je to ten svatý?“, nebo: „Kdo to byli ti svatí?“ Náš národ má jedno takové mínus, a sice většina těch svatých, kteří byli z našeho národa prohlášeni úředně za svaté v Římě, tak to jsou lidé, kteří už žili dávno, ve středověku, a navíc většina z nich jsou šlechtici. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám chce připomenout lidi, kteří tady žili mezi námi, lidi, kteří vzali vážně svou víru, lidi, které známe třeba jenom my, protože troufám si říct, že v každé naší rodině je nějaký takovýhle svatý, někdo, na koho se vzpomíná s úctou a láskou, někdo, kdo je vzorem celé té rodině. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2003 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Bratři a sestry, co nám chce říct dnešní svátek? Chce nám připomenout všechny ty, kteří vzali vážně to, že byli pokřtěni a řekli si: „Pro mě to nebyl jenom nějaký obřad, já se budu snažit podle toho žít.“ Dnešní svátek nám připomíná milióny lidí, kteří šli za ideálem, za opravdovým ideálem, za Ježíšem, za evangeliem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.11.2002 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Všech svatých
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zj 7,2-4.9-14; ž. Žl 24; 2. čt. 1 Jan 3,1-3; evang. Mt 5,1-12a;
Tak, kdo má tedy vlastně dnes svátek? Jsou to třeba ti, na které skutečně už v tom církevním kalendáři nezbylo místo, protože počet svatých a blahoslavených dneska dosahuje několik desítek tisíc a rok má 365 dnů, takže se tam všichni zdaleka nevlezou. Ale spíše je tento svátek, tato slavnost myšlena jako připomínka všech těch, kteří nikdy nebyli za svaté nějak výslovně prohlášeni, jako připomínka všech těch, kteří vzali vážně svoje křestní povolání, kteří to nevzali jenom jako nějakou ozdobu svého života, že byli někdy kdysi pokřtěni, ale kteří si řekli: „To je něco, podle čeho bych měl žít. Více...