Rubrika
HomilieŽít svůj život jako pastýř
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v desáté kapitole Janova evangelia jsou, řekli bychom, dvě takové velké Ježíšovy řeči. Ježíš tam o sobě říká: „Já jsem dveře k ovcím do ovčince“ a: „Já jsem dobrý pastýř.“ Je to taková velká rozprava, předtím ale byl, řekli bychom, i velký čin. Ježíš uzdravil člověka od narození slepého. Uzdravil, dal mu zrak. Ten člověk nikdy předtím neviděl. Ježíšovi nepřátelé na tohoto bývalého slepce dotírají a ptají se ho: „Kdo ti vrátil zrak? Co o něm říká?“ a takhle, protože nechtějí uznat, že Ježíš je poslaný od Boha. A ten bývalý slepec říká: „Musí být poslaný od Boha, protože to se doteď nestalo, že by naráz uviděl někdo, kdo byl od narození slepý. A tak Ježíš tady v té desáté kapitole potom vede takovou rozpravu, ve které právě mluví o tom, proč přišel.
Dveře, to je místo, kde se setkává svět soukromý a svět veřejný. Za dveřmi vevnitř se cítíme v bezpečí. Naopak ty dveře nám ale umožňují, abychom šli k druhým lidem, abychom se setkali, navštívili se, abychom nějakým způsobem byli propojeni. A Ježíš vlastně o sobě říká: „Já jsem ty dveře do věčného života.“ Ale nespokojí se s tím, že by řekl: „Támhle máte nějaký cíl. Támhle k těm dveřím dojděte.“ ale on říká: „Já jsem dobrý pastýř,“ tedy já vás tam povedu. Já vás budu provázet na té cestě k těmto dveřím, k tomuto setkání nebo setkávání s Otcem. A v tomto směru se ta dvě přirovnání nějak doplňují. Ale Ježíš právě říká: „Je to na vás, jestli teda se svěříte do té mé péče.“
Ježíš využívá obraz, který oni znali. Jednak v té době tam byli pastýři, oni jsou tam i dnes. Ti pastýři byli a jsou pořád dvojího druhu. Buď že to stádo jim patří, anebo nějaký člověk, který má peníze, zakoupí ovce nebo kozy a najme někoho, kdo se má o ně starat. Ale jak víme, vždycky když je někdo opravdu najatý, tak se velmi často stává to, že mu to nepřiroste k srdci, nepovažuje tato zvířata za vlastní, ale bere to jenom jako „nějak se živit musím, něco dělat musím, a tak udělám to nejnutnější a proč se namáhat víc“.
Ale tento obraz toho pastýře je vlastně Izraelitům velmi drahý. Víme o tom, že Abrahám měl stáda, stejně tak jeho syn Izák, Jákob, Mojžíš, ještě o tom bude řeč, pásl stádo svého tchána, a nejmilejší obraz je obraz ze života krále Davida, který než se stal králem, tak je pastýřem. Tedy ve Starém zákoně a v Izraeli je velmi živá myšlenka „žít svůj život jako pastýř“, jako tedy ten, kdo se na jednu stranu stará, kdo přijme odpovědnost, ale také na druhou stranu ví, že vlastně to stádo nějakým způsobem je mu zdrojem obživy, zdrojem života. A tak vlastně Ježíš právě říká: „My patříme k sobě. Vy mě potřebujete a já jsem si dobrovolně zvolil tuto cestu, že budu s vámi.“
Ježíš říká: „Já jsem pastýř dobrý.“ Proč tady v tomto pořadí? Když jsme právě už mluvili o Mojžíšovi, tak když pase ty stáda, která mu nepatří (Mojžíš je právě vzorem člověka, který se i o to cizí stádo stará velmi dobře) a Bůh se mu zjevuje v hořícím keři, posílá ho do Egypta a Mojžíš se ptá a říká: „Já tam přijdu a oni mě řeknou: ‚Kdo tě posílá?‘, co jim mám říct? Jaké je tvé jméno?“ A Bůh mu říká: „Já jsem. Já jsem, který jsem. Jahve.“ Taky to znamená „Jsem s vámi“, „Jsem pro vás“. Já jsem.
Být, existovat, to je to nejcennější, co máme, ale bohužel na to zapomínáme. Žijeme v době, kdy se klade velký důraz na to „mít“. Kdy se zapomíná na to „být“, ale „mít“. Mít majetek, mít úspěch, mít moc, mít postavení. Ne, že by tyto věci byly špatně, ale je to jakýsi doplněk toho „být“. A v okamžiku, kdy člověk zapomene, že to nejdůležitější je být, tak potom je to špatně. Protože když na to zapomene, tak ta cesta k tomu se mu stává cílem. Člověk zamění ty hodnoty a nedopadne to dobře.
Ježíš tady v tom říká: „Já jsem přišel, abych byl. On skutečně je. On je tady přítomen nejenom tím, že by tam fyzicky byl, ale víme a říkáme, sdílel, sdílí s námi lidmi všechno. Není přítomen napůl, ale cele. A tak tady vlastně vůbec to první sousloví nám připomíná a říká: „Člověče, dostal jsi velmi vzácný dar – být na této zemi a jednou na věčnosti. Nepromarni ho. Je to to nejcennější, na co máš, a tak teda buď, naplno.
Pastýř. O tom už jsem mluvil, že ve Starém zákoně je to celý styl, životní styl, přijmout starost, přijmout péči o někoho a ten někdo mi to nějakým způsobem zase vrátí. Nejde jenom o nějaké slovo, ale jde o skutek, protože za tím pastýřem potom musí být vidět činnost. Nemůže to skončit jenom u slov, nemůžou to být jenom prázdné fráze, nějaké proklamace, vyhlášení, ale ten pastýř musí každé ráno vstát a jít k těm ovcím, pokud chce, aby to fungovalo.
Dobrý. Proč je to takhle? Česky by se spíš řeklo: „Já jsem dobrý pastýř.“ Proč „pastýř dobrý“? Protože když půjdeme ještě hlouběji do Starého zákona, a sice ke stvoření světa a ke stvoření člověka, tak když budeme číst tady na začátku první knihy Mojžíšovy, Bůh stvořil něco, pak se tam říká co, a pak se říká: „A viděl, že je to dobré.“ Člověk je povolán ve své existenci k tomu, aby konal dobro. Pastýř dobrý. Jsme povoláni k tomu, aby každý z nás byl dobrý na tom místě, kde jsme. Dobrým otcem, dobrou matkou, dobrým farářem, dobrým dědečkem, dobrou babičkou. Jsme povoláni tady k tomuto ideálu. Ne vždycky nám to jde, ne vždycky to dokážeme, ale máme to mít před očima a máme za tímto ideálem jít, máme o to usilovat.
Ono totiž, když se řekne ovce, tak v nás to vzbuzuje takový pocit toho stáda a my nemáme rádi tu stádovitost. My jsme si každý vědomi: „Já jsem originál. Já jsem tady jedinečnou existencí.“ Ježíš nás uklidňuje a kousek dál říká: „Znám svoje ovce a moje ovce znají mne.“ Kousek předtím než jsme my to četli, tak dokonce říká: „Znám je jménem.“ Pro Ježíše nejsme jenom nějaké číslo, nějaká skupina, ale zná nás každého jednotlivě, uklidňuje nás a říká nám: „Neboj se. Vím o tobě. Potřebuješ být jedinečnou existencí, ale potřebuješ taky zažít tu skutečnost, že někam patříš.“
Stádo ovcí má tu vlastnost, že se nechá vést. A člověk potřebuje s pokorou přiznat: „Ano, potřebuji, aby mě někdo vedl. Potřebuji, aby mi někdo radil. Sám to nezvládnu, sám to nedokážu.“ Ale to nebrání tomu, abych svůj život prožíval nebo abych ho mohl prožívat jako jedinečný dar. On člověk se totiž vždycky zařadí do nějaké skupiny, buď do stáda ovcí, anebo do smečky vlků. A když je sám? Tak se říká, že je vlk samotář. O těch vlcích nebo tady tom stádu těch vlků, to je symbol zla. Je to symbol zla ve všech možných podobách. Někdy ti vlci mají jméno nebo příjmení, ale to jenom výjimečně. Spíše jsou to jakési zlé směry, které člověka stahují z té cesty k té bráně, k těm dveřím. Je to často to, čemu se říká móda. Je to často to, že se řekne: „To dělají všichni, to je normální,“ a podobně. Tedy jsou to věci, které třeba ani na první pohled nejsou viditelné nebo ony jsou spíš nenápadné, ale jsou přítomné a člověka strhují – strhují z té správné cesty. Nabízejí mu něco jiného a říkají mu: „Vždyť si užij. Vždyť se zařiď sám pro sebe. Vždyť se nedívej na ty druhé. Seš tady ty, seš jedinečnou existencí, tak si to užij!“ Nejde o to si život užít. Jde o to život prožít, jde o to přijmout dar, a právě to, že člověk je v nějaké skupině, mu umožňuje, aby prožíval i v té skupině ten svůj život jako dar, jako vzájemné obdarování a jako to, že to společně prožíváme, že to společně slavíme, že se z toho společně radujeme.
Takže, bratři a sestry, Ježíš tady v té velké polemice říká: „Já jsem ten, který vám ukazuje cíl, ale jsem taky ten, který vás doprovází na té cestě. A je to jenom a jenom na vás, nakolik se rozhodnete jít za mnou. Jste povoláni k tomu, abyste byli, abyste v první řadě existovali a radovali se z toho. A jste povoláni k tomu, aby za vámi zůstalo co nejvíc dobra.
Děkujme za toto povolání a snažme se ho naplnit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. Více...