Rubrika
HomilieJenom Ježíš skutečně nabízí budoucnost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se, bratři a sestry, zamyslíme nad dnešním prvním čtením. Vždycky, když si to čtu nebo když to někde slyším, tak si vzpomenu na rčení, které se dnes užívá dost často, a sice že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Abych to trošku připomněl, přiblížil, co se tam vlastně stalo. Apoštolové Petr a Jan jdou do Jeruzalémského chrámu na odpolední modlitbu, u brány leží ochrnutý člověk, čeká, že dostane nějaké peníze. Petr říká celkem známou větu: „Zlato, ani stříbro nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň, zvedni se, choď.“ Ten člověk je uzdraven, začne chodit, začne tam běhat, všem to říká. Vzbudí to nevoli velekněze, nechá apoštoly zavřít, ale protože je odpoledne, tak veleradu svolají až na druhý den. Mezitím ale v noci anděl otevře dveře žaláře, ale přikáže apoštolům, aby druhý den přišli zase do chrámu a dál hlásali zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání. Když druhý den zasedne ta část velerady, vojáci jdou do vězení, vězení najdou prázdné, ale jiní lidé jim hlásí: „Ty, které hledáte, tak ti stojí tady v chrámě a učí.“ Oni je přivedou a my jsme teď slyšeli Petrovu obhajobu.
To shromáždění se snaží vzbudit jakýsi dojem soudu, ale není to soud. Oni nemají právo apoštoly soudit. Je to spíš takový zoufalý pokus apoštoly umlčet. Celé se to dá označit jako takové šikanování. Proč? Jednak ti, před kterými se apoštolové zodpovídají, to je jenom část velerady. Velerada měla soudní pravomoc. Velerada měla 72 členů a byla rozdělena na třetiny. Třetinu tvořili kněží, mezi nimi hlavně tedy velekněz. Druhou třetinu tvořili takzvaní zákoníci, znalci písma. Častěji o nich Ježíš mluví. A poslední třetí třetinu tvořili takzvaně starší. To byla šlechta. A teď, aby to bylo ještě trošku složitější, tak si musíme uvědomit, že všichni ti lidé, co tam byli, měli nějaké politické názory. To, že někdo byl knězem, znalcem Písma, šlechticem, to je nějaké zařazení ve společnosti, postavení ve společnosti, ale každý ten člověk měl nějaké své politické přesvědčení.
Tehdy tam hlavně byli tři strany: farizeové, saduceové a herodiáni. Velekněz a ta skupina kolem něho a ti starší, šlechta, to byli všechno saduceové. V té době, kdy byl Ježíš odsouzen, saduceové měli většinu ve veleradě. Saduceům patřily ty stánky v Jeruzalémském chrámu, které Ježíš zpřeházel a vyhnal je odsud. Takže opravdu oni, když slyšeli jméno Ježíš z Nazareta, tak se jim zavíraly ruce v pěst. Oni došli tak daleko v té své nenávisti, že úplně pominuli to, co se stalo. To, že člověk, který byl dlouhá léta nemocný, který trpěl, tak že mu bylo pomoženo, že je mu teď dobře, že mu nic nechybí, vrátilo se mu zdraví. To v tu chvíli nehraje roli. Pro ně hraje hlavní roli to, že při tom uzdravování bylo proneseno jméno Ježíše z Nazareta.
Svatý Petr toho využívá, aby se obhájil, nebo spíš, aby obhájil Ježíše. Říká: „V nikom jiném není spása. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, stojí tento člověk před vámi zdravý. Vy jste ho ukřižovali a Bůh ho vzkřísil.“
Svatý Petr jednak zdůrazňuje to jméno. Proč? V orientě nejde jenom, když se řekne jméno, o nějaké pojmenování osoby, ale jde o soubor vlastností, jde o nějaký program. Za každým tím jménem stojí program, nějaké postoje, nějaké názory konkrétního člověka. Všichni víme, že v dějinách bylo x lidí, kteří nabízeli nějaký program a slibovali lidem něco, že se v něm zlepší a podobně. A většinou to dopadlo špatně a naopak se lidstvu přitížilo. A svatý Petr (v té době to bylo stejné) říká: „Jenom Ježíš je ten, který skutečně nabízí nějakou budoucnost – budoucnost, která je spojena s životem. Zpravidla ti lidé, kteří nabízejí ten svůj program, tak vyvolají nějakou válku a vede to ke smrti. Ale Ježíš je ten, který neposlal bojovat za sebe někoho, ale šel tam sám. A Ježíšův program je spojen s životem.
Svatý Petr tady nabízí takovou paralelu a říká: „Uvědomte si, že máte volbu, možnost volby, k čemu povede vaše jednání, vaše názory. Povede to k životu, k rozkvětu, anebo to povede k neštěstí?“ A skutečně za nějakou dobu tady tato klika, která soudila Pána Ježíše, ti, kteří soudili ty apoštoly, vyvolali válku proti Římanům a důsledkem bylo zničení Jeruzalémského chrámu. To, kvůli čemu oni říkali, že se musí zbavit Ježíše, aby nedošlo ke zničení chrámu, tak to potom sami nakonec uskutečnili. A svatý Petr tady vlastně mluví i k nám a říká: „Každý s vás má možnost této volby.“ A má si uvědomit, co je to důležité. Důležité bylo uzdravení toho člověka. Ta formule tam byla už k tomu jenom přidaná, ale to hlavní je, že bylo pomoženo, byl vykonán dobrý skutek. A my mnohdy zapomínáme na to hlavní a zaobíráme se tím vedlejším. Zapomínáme na to důležité a věnujeme se tomu nepodstatnému.
Svatý Petr, když mluví o Pánu Ježíši, tak ho přirovnává, tady se říká kámen nárožní, někdy se to překládá kámen úhelný. Oba překlady jsou možné. A my tady musíme říct, že jsou dvě možné varianty, jak toto místo vysvětlit. Svatý Petr se tady odvolává na citát z proroka Izaiáše, cituje žalm 118 a ještě, aby to bylo úplně jaksi pohromadě, tak naráží na Ježíšův výrok, který zaznamenán v Matoušově evangeliu, kdy Ježíš sám o sobě říká tady toto, že on se stane tím kvádrem úhelným, nárožním.
Shodou okolností včera jsem byl svědkem takového výroku. Stáli jsme u jedné stavby a tam byl ve fasádě základní kámen. A ten výrok byl: „To je zajímavé, že ten základní kámen je vždycky někde vprostřed toho baráku.“ Základní kámen by měl být v základech. Ale my rádi vyrábíme symbolické základní kameny, ozdobné. Napíše se tam letopočet, napíše se tam třeba i nějaký text. Když je to základní kámen ke kapli nebo ke kostelu, tak ho posvětí pan biskup nebo teď v poslední době se stalo trošku takovou módou, že to světí svatý otec. No, a samozřejmě, když se to takhle vyrobí nákladně, tak nikdo ten kámen potom nedá někde dolů do základů, aby nebyl vidět, ale dají ho opravdu na fasádu, aby si ho všichni všimli, nejlépe ve výšce očí, a pak je z něho opravdu takový symbolický základní kámen, protože ten kámen je tam na parádu, ale ten kámen nic nedrží.
A jak je to s tím Pánem Ježíšem? Jak jsem říkal, toto místo umožňuje dva výklady. Buď je ten kámen opravdu v rohu stavby, v základu – v rohu stavby musí být pevný kámen, který drží, aby se ta stavba nerozjela, ale potom, jak se staví, tak vlastně ty základy jsou zasypány a na nich roste zeď, a ten kámen není vidět.
Druhý výklad, který toto místo umožňuje, je ten, že je to kámen, který je nahoře v klenbě. Jak se staví klenba, jak se dávají cihly, tak vlastně ta poslední cihla, která je vprostřed, to takzvaně rozpírá, aby to nespadlo. Když by ji někdo vytáhl, tak může klenba spadnout.
Je jedno, jakým způsobem toto místo vyložíme. Proč? Protože oba ty výklady říkají to důležité. Ježíš není nějaká ozdoba. Ježíšův program není na ozdobu. Na Ježíši to skutečně drží. On je ten, který to podpírá, ať už ze spodu nebo to udržuje z vrchu, to je jedno.
Bratři a sestry, toto si máme uvědomit, tohoto si máme být vědomi vždycky, v jakékoliv naší životní situaci. A potom jde o to, abychom jako svatý Petr byli ochotní, když na to přijde, vydat svědectví o své víře. Obhájit svůj způsob života, obhájit to, jak žijeme a proč tak žijeme. Svatému Petrovi pomohl Duch svatý. Bylo tam řečeno: „Petr naplněn Duchem svatým řekl.“ Ježíš slíbil tohoto Ducha svatého všem. Řekl: „Nedělejte si starosti. Až to přijde, bude vám dáno, co a jak máte říci.“ A můžeme si být jistí, že tento příslib, který dal Pán Ježíš, se naplní i na nás. Ale na nás je, abychom řekli: „Ano, Pane. Souhlasím s tím, že, když na to přijde, můžeš mě použít, abych se stal obhájcem tvé smrti a tvého vzkříšení.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, tady ten úryvek, který jsme vyslechli, je z desáté kapitoly Janova evangelia a začíná tím, že Ježíš právě říká: „Já jsem dveře,“ k ovcím, dveře do ovčince. A potom vlastně to ještě víc konkretizuje a říká, já jsem pastýř dobrý, a potom, dobrý pastýř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o velké debatě, která vznikla nebo se rozpoutala poté, co Petr uzdravil v Ježíšově jménu chromého člověka, který sedával u brány, která se jmenovala Krásná. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v desáté kapitole Janova evangelia jsou, řekli bychom, dvě takové velké Ježíšovy řeči. Ježíš tam o sobě říká: „Já jsem dveře k ovcím do ovčince“ a: „Já jsem dobrý pastýř.“ Je to taková velká rozprava, předtím ale byl, řekli bychom, i velký čin. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se bratři a sestry budeme věnovat zase druhému čtení, ale ještě předtím bych se s váma chtěl rozdělit o krásný zážitek, který jsem ve středu v náboženství. S těma nejmenšíma jsme probírali neděli a taková první otázka byla, proč že chodíme v neděli do kostela na mši svatou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu. Více...