Rubrika
HomiliePane, kde se s tebou mohu setkat?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
Bratři a sestry, svatý Matouš na začátku svého evangelia staví proti sobě vždycky dvojice, někdy dvojice osob, někdy dvojice událostí, ale víceméně jde mu tam vždycky o jakési srovnání. Nemusí jít přímo o protiklad, někdy taky, ale o srovnání vždycky.
Ti první, které staví nám před oči, tak prvním z těch lidí je Josef, snoubenec Panny Marie, který je zástupcem celého izraelského lidu, a i svatý Josef má vykonat jakousi cestu – cestu, která po té vnější stránce, není tak dlouhá, z Nazareta do Betléma, ale hlavně ta cesta se má odehrát uvnitř, v jeho srdci, v jeho rozumu. Je to cesta víry. On je vyzván andělem, aby uvěřil: „Dítě, které počala tvoje snoubenka, je z Ducha svatého. Je to Syn Boží.“ Tato cesta víry pro Josefa je velmi obtížná, velmi těžká a tuto cestu má vykonat právě celý izraelský národ, Josef je jeho zástupce.
Do toho srovnání s Josefem na druhou stranu Matouš zařazuje mudrce od východu. Nevíme, kolik jich bylo, nevíme přesně, odkud šli, i když nám to trošku napovídá to, že v originále se tam říká, že to byli mágové. Dneska, když se řekne mág, tak to zní tak trošku hanlivě, že to je nějaký šarlatán, takový nějaký kouzelníček nebo něco takového, ale v té době to bylo označení pro lidi, kteří byli jednak z Persie, to je dnešní Irán, Irák, ale pocházeli tam z velekněžské rodiny. Znamenalo to tedy, že to byli lidé bohatí, vzdělaní, ve své zemi něco znamenali. Tedy bylo to vesměs kladné hodnocení. A svatý Matouš říká: Tito mudrci od východu, tito mágové se vydávají na cestu. Na cestu, která je dlouhá i po té fyzické stránce, ale hlavně jak se přibližují k tomu cíli, tak právě dochází také, řekli bychom, k jakémusi tříbení jejich myšlenek, třídění, urovnávání a rodí se u nich víra. Tito mudrci jsou zástupci nás všech, celého lidstva.
Proč se říká, že tři? Jednak podle těch darů, že jsou tady jmenovány tři dary. V té době znali také tři světadíly – Evropu, Asii a Afriku, takže jako každý je za jeden ten světadíl, ale ten počet tří má oporu i v Bibli, kdy po potopě lidstvo začíná, biblicky řečeno, znovu a Noe má tři syny – Séma, Cháma a Jáfeta. Takže ta trojka tam vždycky symbolizuje všechny lidi, nás všechny. My všichni jsme křesťané z pohanů a my všichni máme urazit tady tu cestu. Cestu, řekli bychom, tělesnou, fyzickou, ale i duchovní, abychom se setkali s narozeným Spasitelem. To je to hluboké poselství. Matouš říká: „Spasitel už je narozený, je tady, a teď jde o to k němu přijít.“ Ti mágové jsou první neizraelité, první pohané, kteří se mu klanějí.
Do jakési, řekli bychom, druhé dvojice nebo do toho druhého kontrastu staví Matouš strach: strach a radost, strach z krále Heroda. Je zajímavé, že on říká „za časů krále Heroda“. On neříká, že by ho Židé uznávali za svého krále nebo že by říkali: „To je náš král.“ Ne, oni říkají: „Tady vládne Herodes.“ Za časů krále Heroda přicházejí mudrci a ptají se: „Kde je narozený židovský král?“
To je kontrast v přístupu, v chápání, v přijetí nebo odmítnutí. Pravda je ta, že Herodes byl skutečně zlý člověk, který se velmi bál, aby nepřišel o svůj trůn, a nechal popravit i své dva syny, o kterých si myslel, že proti němu kuli pikle. Ale nic nedělali. Jejich jediným proviněním bylo to, že už byli dospělí a on se domníval, že by ho chtěli vystřídat na trůnu. Takže zabíjel i vlastní rodinu, tedy nějaké betlémské děti, skutečně to mu nečinilo nejmenší potíže. Navíc on tam u toho nebyl, on tam poslal svoje lidi.
Takže byl to člověk moci chtivý, člověk tvrdý, bezohledný. A proto je taky takovým jakýmsi symbolem zla v tomto příběhu, ztělesněním zla. A je ztělesněním také toho, co lidé odmítají. „Za časů krále Heroda. On je tady, ale my s tím nechceme mít nic společného. Nebo s ním. Ale hledáme narozeného židovského krále. Tedy někoho, kdo přináší úplně jiné hodnoty.“
„Ulekl se Herodes i celý Jeruzalém.“ Ti obyvatelé už věděli, že bude zle, a říkali si: „Tady poteče krev. To nezůstane jen tak.“ Zlo působí vždycky, zlo svazuje. Zlo ničí, zlo nic nebuduje, ale jenom boří.
Naproti tomu když se mudrci vydávají na další cestu, uvidí hvězdu a říká se: „Zaradovali se nevýslovnou radostí.“ Hvězda, která je provázela, v tom příběhu symbolizuje náš rozum, všechno to, co jsme schopni se naučit, poznat. „Viděli jsme jeho hvězdu. My jsme bádali, my jsme hledali, co to světlo znamená, a dovedlo nás to sem.“ Náš rozum nás vede, je pro nás jakýmsi světlem, ale jsou momenty, kdy to světlo zhasne. Všichni to známe, přijde situace, kdy si řekneme: „A tady jsem s rozumem v koncích. Tady teď nevím, co dál, jak dál.“ Rozum připravuje místo, připravuje cestu, připravuje půdu víře. A potom se to podobá člověku, který stojí na kraji nějakého srázu a má udělat krok dopředu. A co je dál, jestli tam bude nějaká pevná opora nebo nebude, to pozná, až ten krok udělá. Vždycky se toho bojíme, ale víra vyžaduje odhodlání, vyžaduje udělat ten krok, vyžaduje tu odvahu.
Vemte si jenom to, že i ti mudrci, to chtělo odvahu, aby šli. Odcházeli z domu a: „Kam jdete?“ „My nevíme.“ „A koho hledáte?“ „No, nějakýho krále.“ „Vy nevíte, kde je, jak bude vypadat?“ „No, to nevíme.“ Myslím si, že spousta lidí, jestli se přímo nesmála, tak se aspoň usmívala. A určitě tady v těchto mudrcích musela hlodat pochybnost: „A když ho nenajdeme, to bude doma vostuda. To se nám budou smát. To budeme pro smích.“
Víra vyžaduje odvahu. Vyžaduje udělat ten krok, který vždycky bude těžký. Bylo to těžké pro mudrce, bylo to těžké pro Josefa, bude to těžké pro nás, ale jestli ten krok neuděláme, tak nezažijeme tu nevýslovnou radost. Hvězda se jim sice ztratila, to jsou právě ty situace, kdy jsme s rozumem v koncích, ale ona se potom znovu objeví. Co udělali? Zůstali v klidu. V momentě, kdy hvězda nesvítila, oni byli v klidu, ale nezůstali stát. To je to důležité. Oni se vydali z Jeruzaléma dál na cestu v momentě, kdy ta hvězda ještě nesvítila. Až se vydali na cestu, tak se ta hvězda znovu ukázala. My často právě chceme mít úplně jasno napřed, než něco udělám, než jak to udělám. A ona je tma, není nic. A my se chceme pohnout z místa, až teprve bude světlo. A ono to často funguje přesně naopak, že až se člověk začne hýbat, až začne pracovat na něčem v nějakém směru, tak potom se to světlo ukáže.
My bychom to světlo měli rádi hned, ale to světlo nás provází. To světlo je nám dáno jako průvodce, abychom na té cestě vytrvali. Mysleme na to, když nevíme jak dál, když si říkáme: „A co teď?“ Pokud budeme sedět na místě, tak ten cíl nenajdeme. Pokud by zůstali v Jeruzalémě, tak by ten cíl nenašli, a byli kousek od něho, ale protože se pohnuli… Oni v podstatě udělali to stejné nebo velmi podobnou věc, kterou udělali doma, vydali se na cestu. Oni si mohli v Jeruzalémě říct: „Tak není tady, tak jdeme domů.“ Ne, ale oni pokračovali v té cestě dál, přes překážky, přes tu tmu a hvězda se objevila znovu.
Když přišli do Jeruzaléma, tak se ptají: „Kde je ten narozený židovský král?“ Každý člověk je, bratři a sestry, charakterizován dvěma údaji – časem, kdy se narodil, eventuelně kdy zemřel, „kdy“, čas. A potom je to prostor, „kde“. V dějepise se učíme o různých lidech, že narodil se tam a tam, žil tady na tomto místě. Kdy a kde. Oni vědí kdy, Spasitel se narodil, Spasitel je tady, ale je potřeba odhalit to „kde“, abychom se s ním mohli setkat. A toto je to klíčové místo té zvěsti pro nás. To je to, co chce Matouš předat každému z nás.
Kdy, víme, ale kde? Spasitel se narodil, je tady, je tady se mnou, ale já musím hledat to, kde je, abych se s Ním setkal. To je úkol všech těch, kdo v něho uvěří. To je pozvání, to je poslání nás všech, abychom se stali podobní mágům, mudrcům od východu, abychom si kladli spolu s nimi tuto otázku a abychom hledali. Mágové našli. Našli krále, našli ho v úplně jiné podobě, než si mysleli, hvězda je dovedla jinam, než měli v plánu dojít, ale našli a setkali se. A to je to důležité, to je to podstatné. Často budeme muset odložit svoje plány, svoje představy, bude to jinak, než my jsme chtěli, ale můžeme náš život žít se stejným pocitem, s jakým odcházeli ti mágové z Betléma – s radostí, že našli, s radostí, že se setkali, s velkým pokojem v srdci a posíleni na té své cestě domů k těm povinnostem, k tomu co zanechali doma. Takže i my si klaďme tu otázku: „Pane, kde se s tebou mohu setkat?“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2023 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
 |
Kdy a kde | 11:28 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.54 MB] |
Bratři a sestry, náš život je určován dvěma kategoriemi – kdy a kde. To „kdy“ je tady v evangeliu jasné, oni už vědí, že se narodil. A pokud jde o to „kdy“, tak to evangelium chce říct důležitou věc – odpověď na to „kdy“ je nyní, teď, protože pouze to „teď“ máme ve svých rukou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2012 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
Bratři a sestry, slavnost Zjevení Páně, nebo, jak se lidově říká, Tří králů má v církevním roce velikou důležitost, protože ti mudrci od východu, to jsou první pohané, kterým se dostalo vlastně té možnosti, aby se poklonili Ježíši Kristu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
Já začnu tím, co je podstatné, proč jsme se tu sešli, a sice abychom si připomněli moudré muže od východu, kteří přišli hledat – hledat narozeného krále. V tehdejší době každý trošku větší kmen měl vládce a ten vládce si říkal král. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2006 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
(dětská mše svatá)
Tak já půjdu blíž k vašim veličenstvům (děti představující tři krále) a, děcka, na něco se vás zeptám. Co myslíte, mluví věci? Víte, co jsou to věci: stromeček, židle, stůl… Mluví věci? Mohou mluvit? Ne. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2005 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám připomíná to, že máme Ježíše hledat, že musíme počítat s tím, že cesta k němu bude vést přes překážky. Bůh nám nikdy nesliboval, že ten, kdo bude věřit v jeho Syna Ježíše, že bude mít všechno jasné, že bude mít cestičku umetenou, ale obrazně řečeno slíbil nám, že nikdy nezabloudíme, slíbil nám, že nás dovede k cíli cesty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.01.2004 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
Dnešní texty mluví vlastně o čtyřech králích – o těch třech, kteří přišli z východu, a o Herodovi. Mluví o třech, kteří hledají něco nového, nějakou novou cestu pro lidi, a Herodes je ten, který naopak říká: „Nebudeme nic měnit, necháme všechno při starém, každá změna je nebezpečná. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
06.01.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Zjevení Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 60,1-6; 2. čtení Ef 3,2-3a.5-6; evangelium Mt 2,1-12;
Bratři a sestry, Zjevení Páně, to není jenom jedna událost v lidských dějinách, Bůh se chce zjevovat světu stále. A v dnešní době to dělá skrze ty, kteří v něho uvěřili. Takovou tou hvězdou pohanům máme být my všichni. V Písmu čteme: „Tak, ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili Boha, který je v nebesích.“
Přišli za knězem snoubenci. Ženich katolík, ona bez vyznání. Chtějí se brát a ona se chce nechat pokřtít, chce se stát katoličkou. Kněz se ptá:
„Víte už něco o křesťanství?“
„Pane faráři, já mám tuhle Jirku ráda, a on je fajn. Více...