Rubrika
HomilieVztah mezi Pannou Marií a Bohem nebyl nikdy porušen
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2009 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 3,9-15.20; 2. čtení Ef 1,3-6.11-12; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, dnešní svátek se týká výhradně Panny Marie a vůbec se vlastně netýká Pána Ježíše. V podstatě tady takhle nějak podobně začínám kázání každý rok a každý rok během roku se setkávám s tím, že i lidé, kteří chodí do kostela, se domnívají, že dnešní slavnost Neposkvrněného početí má něco společného s tím, že Panna Maria počala Božího Syna Ježíše bez pomoci muže.
Tenhle dnešní svátek se týká okamžiku početí Panny Marie, kdy její rodiče (nevíme, jak se jmenovali, ale podle tradice Jáchym a Anna) jí dali tělo a v okamžiku početí Bůh přidává člověku duši. Bohužel po pádu prvních lidí Adama a Evy je ta duše zatížena dědičnou vinou. U Panny Marie došlo k vyjímce, bylo to jinak. Dnes si tedy připomínáme toto. Početí Pána Ježíše a to, co jsme slyšeli vlastně v evangeliu, to si připomínáme 25. března každý rok.
K dnešní slavnosti jako takové vlastně není přímý text v Písmu svatém. Můžeme říci, tam je ten opačný text, právě to, co jsme slyšeli v prvním čtení, jak Adam s Evou zrušili svoje přátelství s Bohem. Hřích, to není nějaká maličkost, hřích to není, že člověk udělá něco špatně. Hřích boří. Hřích ničí vztahy – mezi lidmi, mezi člověkem a Bohem. Ten dnešní svátek, dnešní slavnost chce říct: Vztah mezi Matkou Boží Pannou Marií a Bohem nikdy nebyl ničím porušen, nebyl tím zlým porušen.
Je to taky důležitý svátek. Je pro nás pro mnohé těžko uchopitelný, ale je velmi důležitý, protože chce říct zase věc, kterou potřebujeme slyšet, že dobro je silnější než zlo, že dobro má větší moc než zlo, že ta vůle Boha stavět, budovat vztahy je silnější než „schopnost“ člověka ty vztahy bořit.
Na východě v to, co dnes my tady slavíme, věřili v podstatě už od začátku. Východní církevní otcové nazývají Pannu Marii nejkrásnější, nejvznešenější, milostiplnou, jak ji nazývá Písmo svaté. Tady na západě byl trošku problém, protože někteří lidé se zamysleli a říkali: „No, jestli teda ta Panna Maria byla uchráněna od všech těch vin, tak to by pak taky mohlo znamenat, že nepotřebovala vykoupení. Ale my věříme, že Ježíš svou obětí o Velikonocích vykoupil úplně všechny a že úplně všichni lidé potřebovali jeho výkupnou oběť. A tak jak to teda je?“ A dosti dlouho se o tom vlastně mluvilo, až ve 14. století filosof Jan Duns Scotus, který byl právě nazýván také doktor subtilis. Že jo, subtilní je něco, na co se ani moc nedá šáhnout, ale co tu je a je potřeba starat se o to, aby se to subtilní neztratilo, nezničilo.
Tak tento filosof se zamyslel a říká jinou důležitou věc. Říká: „No jo, ale u Pána Boha není čas.“ Jak my o tom uvažujeme, tak uvažujeme v čase a máme to poskládané za sebou. Bylo to stvoření světa, dědičný hřích, pak běžely dějiny, dlouho, dlouho, pak se narodila Panna Maria, pak přišel Pán Ježíš, pak byly Velikonoce. Ale tohle platí v čase. Jestliže není čas, tak je to jinak, tak tam toto není. On přišel s tím a říká: „Uvědomme si, u Boha není čas.“ To znamená, že samozřejmě i pro Pannu Marii platí, že ji Ježíš vykoupil, i ona potřebovala Ježíšovu výkupnou oběť, ale jaksi dopředu pro Ježíšovy zásluhy ona byla uchráněna té dědičné viny.
Od roku 1476, to je asi sto let po tom, co žil tady tento Duns Scotus, to bylo zavedeno do celocírkevního kalendáře jako svátek. A vlastně v roce 1830 při zjevení, které měla Kateřina Labouré, tak právě na té medailce je tady ten obraz toho neposkvrněného početí. A když Kateřina přišla s tím, že měla toto vidění, tak to byl takový velký impuls k tomu, aby se o této otázce začalo znovu mluvit. A trvalo to ještě nějakou dobu, kdy v roce 1854 papež Pius IX. toto prohlásil jako článek víry, to, čemu se lidově říká dogma. A v podstatě za čtyři roky toto dogma bylo nějakým způsobem, můžeme říci, potvrzeno Pannou Marií, kdy se Bernardeta v Lurdech ptá: „Paní, kdo jsi?“ tak ona jí říká: „Já jsem Neposkvrněné početí.“
Bratři a sestry, jak říkám, těžko to chápeme. Těžko to chápeme, těžko to nějakým způsobem zařazujeme, ale přesto se nás to dotýká. Máme si uvědomit, že hřích něco boří. Hřích nám často připadá velmi silný, ale my také ve svém životě usilujeme o dobro a to dobro, třeba to každodenní malé dobro je silnější než ty hříchy. To dobro, které konáme, je silnější než naše hříchy. To nám dodává důvěru, když prosíme o odpuštění.
Potom dál nám ten svátek právě připomíná, jaký Bůh chtěl mít svět. Že Bůh ho chtěl mít v nějaké harmonii a nebe, tam zase budou vztahy v těch harmoniích. Že to nebude rozházené, ale že to naopak bude uspořádané.
Na jednu stranu nám to tedy připadá, že je ten svátek vzdálený, k Panně Marii ty dva tisíce let a takhle, ale na druhou stranu je to svátek, který nám říká: „Človíčku, uvědom si, že i takového, takhle tě Bůh chtěl mít. Protože to Adam s Evou nějakým způsobem pokazili, ale Ježíš se do toho vložil, tak na konci, až Ježíš přijde podruhé, tak takoví budete všichni, jako Matka Boží Panna Maria.“ A z toho se radujme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2004 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 3,9-15.20; 2. čtení Ef 1,3-6.11-12; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek se opírá o to, co jsme slyšeli v evangeliu: „Buď zdráva, milostiplná“, jinými slovy - buď zdráva ty, které nic nechybí, která má všechny dary od Boha, všechno, co je potřebné pro život. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2003 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 3,9-15.20; 2. čtení Ef 1,3-6.11-12; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek Neposkvrněného početí Panny Marie nám připomíná to, že když Panna Maria začala existovat, když byla ona sama počata svými rodiči, že se jí nedotkla dědičná vina, neměla dědičný hřích. Více...