Rubrika
HomilieBůh nám nedá zahynout v Rákosovém moři
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2004 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, takovou hlavní a určující myšlenkou po celou dobu postní pro nás byla příprava na křest nebo, můžeme říct, pro většinu z nás obnova našeho křestního vyznání. Dneska jsme slyšeli celkem sedm čtení z Písma svatého. Dvě jsme vynechali, mělo by se jich číst devět, ale to už by bylo asi pro nás skutečně moc. I tak asi je těžké z celé té nabídky si vybrat a neztratit se v tom. Takže, když bych měl trošku nějak napovědět, trošku pomoci, tak která ta čtení byla nejdůležitější? No, tak samozřejmě o tom, že ženy našly prázdný hrob, a potom v pořadí třetí čtení ze Starého zákona z Druhé knihy Mojžíšovy o tom, jak Izraelité unikli svým pronásledovatelům, jak přešli suchou nohou přes Rákosové moře a z egyptského otroctví se dostali do svobody. A toto všechno nám připomíná křest. Jak ten odvalený kámen, tak to, že ti Židé se zachránili. V první církvi, když byli většinou křtěni dospělí lidé, tak byli až na výjimky pokřtěni tzv. ponořením. V církvi vzniklo takové zvláštní zařízení v každém kostele, kterému se říká baptisterium. Je to takový bazének, kde, když se naplnil, bylo asi do pasu vody, a do tohoto bazénku se sestupovalo po schodech. Ale, co bylo zvláštní, tak ta schodiště tam byla dvě. Řekli bychom, jedno nalevo a jedno napravo. Když mělo dojít ke křtu dospělého, tak první tam sestoupil biskup s jáhnem, který mu pomáhal. Potom přišel ten, kdo měl být pokřtěn, se svým kmotrem. Sestoupili po jedněch těch schodech a biskup se zeptal toho, kdo chtěl být pokřtěn: „Věříš v Boha Otce?“ On řekl: „Ano.“ Biskup mu dal ruku na hlavu a celého ho ponořil. Potom, když ten se vynořil, tak se ho biskup zeptal podruhé: „Věříš v Ježíše Krista?“ Ten dotyčný znovu řekl: „Ano.“ a biskup ho znovu ponořil. A potřetí: „Věříš v Ducha svatého?“ A třetí odpověď: „Ano.“ a třetí ponoření. A potom? Po tomto křtu vlastně ten nově pokřtěný člověk už se nevracel a nevystupoval po těch schodech, kterými přišel, ale odešel na druhou stranu, po druhých schodech. I ta stavba, řekli bychom, tohoto ryze praktického zařízení, které sloužilo ke křtu dospělých, měla symbolický význam: to, že ten nově pokřtěný začíná něco nového, že se nevrací k tomu starému, ale že v jeho životě nastává nějaká nová skutečnost.
Bratři a sestry, v životě každého z nás jsou takové okamžiky, kdy se pro něco rozhodneme, když se třeba pro to i nadchneme a řekneme si: „Ano, tak já to udělám.“ To rozhodnutí, to je okamžik, nebo třeba to může trvat jeden dva dni, než to v nás dozraje. Ale je to časově krátké období. A potom? Potom nastane třeba dlouhé období realizace toho, co jsme si předsevzali. A tady v tom druhém, třeba i dlouhém období člověk si říká: „A má to cenu? Mám pravdu? Má to cenu přinášet tolik obětí? Má cenu se zapírat?“ A jsme v pokušení to vzdát, opustit to své prvotní nadšení, to prvotní rozhodnutí, to první odhodlání. Židé se nadchli pro Mojžíše. Napřed se jim nechtělo, moc mu nevěřili, když přišel. Ale když začaly egyptské rány, tak se nadchli a řekli: „My půjdeme.“ Ale po prvním půldnu cesty už se jim to začalo jevit nějaké divné. Před nimi bylo moře, za nimi faraonovy vojáci. A začali křičet na Mojžíše. První věta, kterou jsme slyšeli v tom třetím čtení, byla právě, že Bůh řekl Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál.“ Je to takový rozkaz. Ono někdy v těch chvílích, které jsou tak nějak vypjaté, je potřeba dát takový jasný rozkaz, co dělat. „Jděte dál a uvidíte. Já se o vás postarám.“ Ale přiznejme si všichni, že to je těžké, tenhle rozkaz poslechnout. To je otázka víry, důvěry. „Opravdu se o mě ten Bůh postará? Přede mnou moře, nalevo napravo poušť, za mnou faraonovy vojáci. To není zrovna záviděnihodná situace.“ Bůh to proměnil a to moře, které vypadalo, že je zahubí, se pro ně stalo bránou do svobody. Ale tohle bylo možné jenom proto, že oni uvěřili. Bůh je přivedl až k tomu moři a teď jim řekl: „Běžte.“ A když by oni řekli: „My nepůjdeme, my tady zůstaneme, my tady budeme otročit.“ tak by s nimi nic nenadělal, protože Bůh nám dal svobodu. Bratři a sestry, Izraelité překročili tady tuto hranici a prošli do svobody, ale potom se celých čtyřicet let učili, jak s touto svobodou žít, jak ji používat, jak ji nakládat, jak s ní hospodařit. Velikonoce pro Židy, to byly skutečně dva tři dny, když se rozhodli a šli z Egypta. Ale potom je tady těch čtyřicet let, to dlouhé období, kdy si taky mockrát říkali: „Mělo to cenu? Neměli jsme tam zůstat?“
Bratři a sestry, uvědomme si, že Velikonoce, to je několik dnů v roce, kdy k nám Bůh promlouvá intenzivněji, kdy nám intenzivněji říká: „Mám pro tebe nachystané svoje dary. A chci ti je dávat po celý rok, nejenom o Velikonocích. Ale je na tobě, jestli ty ten krok uděláš, jestli mi uvěříš, že tě ty vody Rákosového moře nepohltí, jestli mi uvěříš, že tě nebudou pronásledovat faraonovy vojáci. Je na tobě, jestli mi uvěříš, že ten hrob byl opravdu prázdný a že kámen byl odvalený a já jsem živý.“ Tohle už za nás nikdo neudělá. Bůh nám nabízí svou pomoc, svou posilu. Ale tento krok víry musí udělat každý z nás, každý z nás sám. Bůh nás k němu zve, ale nenutí. Bratři a sestry, než se nějak rozhodneme, zamysleme se nad tím a vzpomeňme si, co všechno Bůh pro nás udělal, co všechno pro nás vykonal. A potom s velkou důvěrou, než budeme odcházet teď z kostela, tak mu řekněme: „Ano, Bože, já v Tebe věřím. A nejenom teď o Velikonocích, ale i potom, v ty další dny, kdy to třeba nebude tak sváteční a kdy to bude třeba ještě i těžší.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, prožíváme velikonoční vigilii. Prožíváme tu noc, v kterou byl Ježíš vzkříšen. Jsme tady kvůli tomu, abychom si uvědomili, že i my jsme součástí zvěsti. „Syn člověk musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“
První křesťané ze začátku nesepisovali všechny výroky nebo všechny události ze života Ježíše Krista. Více...
Mons. Mgr. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnský
20.04.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Člověk musí poznat, co je tma, aby pochopil, jakou cenu má světlo. Tma, symbol zla, smrti, hříchu, nevědomosti, beznaděje, nevěry, samoty, opuštěnosti. Světlo, symbol dobra, života, poznání, naděje, víry, společenství, jistoty, domova. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2016 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, o tom, že dnešní obřady mají čtyři části, to už jste slyšeli několikrát, ale k dnešním obřadům je možné přistoupit ještě z jiného hlediska. To hledisko patří na všechny ty části, na každou zvlášť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, začínáme slavit. Začínáme slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání. Slavíme to v noci, protože se to stalo v noci. Tato noc je zvláštní, je jiná než noc narození, je to noc vykoupení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2010 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, v dnešní liturgii je celá řada myšlenek. Vybral jsem z nich dvě: cesta a křik, nebo zvolání. Vlastně všechna čtení, která jsme slyšeli, obsahují tu myšlenku cesty. Už i to první, můžeme říci, že stvoření světa, stvoření člověka, že to je cesta z nebytí k bytí, z neexistence k existenci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2007 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, když píše poutnice Eterie o slavení Velikonoční vigilie v Jeruzalémě, tak píše těm svým známým, pro které píše celý ten spis, že ta vigilie se slaví stejným způsobem jako u nich doma, a nepovažuje nějak za nutné se o tom široce rozepisovat, pouze dává několik málo informací o jakýchsi podrobnostech. Více...