Rubrika
HomilieLáska k Bohu a láska k člověku spolu souvisí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty dnešní liturgie tvoří myšlenkovou jednotu. První čtení mluví o předobrazu, o večeři, kterou si židé připomínají vysvobození z Egypta. Všimněme si, že to není žádná oslava, která by se děla v nějakém chrámu, ale je to oslava, která se děje doma do dnešních dnů. Na této oslavě má každý z rodiny nějaký úkol, od nejstaršího po nejmenšího. Nejmladší syn se ptá otce: „Co znamená, otče, tato noc?“ A otec odpovídá a vypráví příběh o vysvobození.
V evangeliu jsme uslyšeli ne o samotném proměnění chleba, vína v Ježíšovo tělo a krev, ale o tom, co to provázelo, o dalších gestech, která Ježíš při této jediné večeři učedníkům ukázal, udělal. A ve druhém čtení od svatého Pavla jsme slyšeli o tom, jak se má ta, jak my říkáme dnes, mše svatá slavit.
Svatý Pavel bude naším průvodcem o letošních Velikonocích. On dělal takového průvodce Korinťanům a ve svém prvním listě Korinťanům jim napsal vícero ponaučení o tom, jak se mají chovat při slavení eucharistie, co dělat mají, co dělat nemají. Mimochodem jim tam píše, aby nechodili předčasně domů. Nás trápí třeba zas něco jiného. U nás zase lidé pozdě chodí na mši svatou. Tam zase brzo odcházeli.
Ale to hlavní, co jim Pavel chce říct. Říká: „Musíte uvažovat o tom, co nám Ježíš odkázal. Musíte hledat smysl toho, co nám Ježíš odkázal a musíte se ptát, jaký to má dopad pro můj každodenní život. Co s tím udělám, že slavím tuto paschu, tuto oběť beránka? To, že jsem na mši svaté, jak se to dotýká mého každodenního života?“
Co s tím máme dělat? Můžeme slyšet ve svém životě dva takové povzdechy. Jeden ten povzdech, říkají lidé: „No, já bych do kostela šel, ale já nemám čas. Já mám moc starostí.“ A někdy dokonce třeba řeknou: „Já se musím starat o někoho nemocného.“ Uvedou nějaký důvod, který se jeví, jako že je opravdu vážný. Pavel říká: „Bylo by chybou kvůli lásce k člověku zapomenout na lásku k Bohu. Bylo by chybou kvůli člověku zanedbat Boha. Protože abych mohl milovat člověka, musím napřed milovat Boha. Bůh mi dává sílu, abych miloval chybujícího člověka.“
Druhý povzdech, který se čas od času ozve. Nebývá tak častý, jako ten první, ale taky bývá. Když se něco zase chce po nějakém člověku, tak on zase řekne: „Nemám čas. Já musím do kostela.“ Je velkou chybou kvůli lásce k Bohu zapomenout na člověka, na bližního.
Ježíš, jak si teď asi všichni vzpomínáme, řekl, že ta dvě přikázání spolu souvisí – láska k Bohu, láska k člověku. A Pavel to opakoval Korinťanům. Pavel jim to opakoval a připomíná jim, že Ježíš při poslední večeři řekl několikrát „to čiňte na mou památku“. Jednak když mluvil právě o proměnění chleba a vína, ale potom také, když jim umyl nohy. Říká: „I v tom jsem vám dal příklad. To dělejte taky.“
Jinými slovy: nemáme zanedbávat naše bohoslužebná shromáždění, máme přicházet, abychom se společně modlili, abychom společně Boha chválili, děkovali mu, abychom ho prosili. Ale také nesmíme zapomenout na toho, kdo stojí vedle nás anebo koho potkáme, až odsud vyjdeme.
Všechno to, co Ježíš konal, když tady žil jako člověk, tak konal proto, aby se obnovili naše vztahy k Bohu, obnovily, upevnily. Vztah, to je něco, co může vždycky růst do hloubky, co se může upevnit. Neexistuje žádný mezilidský vztah, o kterém by se mohlo říct: „Ten je tak dokonalý, že už tady není co vylepšit.“ Vždycky to jde spravit nebo ještě vylepšit. Vždycky to může být lepší. A stejně tak k Bohu.
Bratři a sestry, Pán Ježíš, když byl se svými učedníky, s těmi dvanácti, tak jim dal něco ze sebe. Nedal jim nějakou památku, že by jim řekl: „ Tak já vám tady nechám šaty. Rozstříhejte si je, každý si vemte domů kousek.“ Nedal jim nějaké medajlonky, nebo nějaké knížky nebo já nevím co. Protože to všechno by bylo mimo něho. Od dal ze sebe.
Bratři a sestry, to je ten nejcennější dar, který můžeme dát, když dáme něco ze sebe – svůj čas, svůj úsměv, to, co umíme. I k tomuhle právě Ježíš říká: „To čiňte na mou památku. To dělejte podle mě a pak budete mými učedníky.“
Bratři a sestry, přišli jsme sem s tím, že jsme pozváni jako apoštolové na poslední večeři. Přišli jsme sem, abychom přijali od Pána dar, ten nejcennější, protože nám dává sebe. Tenhle dar máme přijmout. On nás má posílit a my máme být schopni, až odsud vyjdeme, to, co budeme dělat, dělat na Jeho památku, jako Jeho učedníci.
Kéž se nám to podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, stojíme na prahu svátku, kterému říkáme Velikonoce, izraelité Pascha, přejití. Slovo přejití nebo tento termín „přejít odněkud někam“ tam zazní vícekrát v různých souvislostech.
Slyšeli jsme, že svatý Jan říká, že Ježíš měl přejít z tohoto světa k Otci. Je to jedno přejití. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, prožíváme rok věnovaný eucharistii, a pokud jde o eucharistii, tak v každém liturgickém roce vystupují dva svátky – Zelený čtvrtek a Slavnost Těla a krve Páně, jak se lidově říká, Božího těla. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, možná jste si někdy položili otázku: „Jaká byla atmosféra ve večeřadle při poslední večeři?“ Evangelia ukazují na různé aspekty. Třeba svatý Lukáš ukazuje na to, že to tam nebylo všechno tak ideální, jak bychom si možná mysleli, protože krátce předtím se apoštolové přou o místa a doslova se dohadují, kdo z nich je největší, jinými slovy, kdo z nich je nejdůležitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek si připomínáme hodně událostí. Připomínáme si ustanovení svátosti kněžství, ustanovení eucharistie, oběti mše svaté, připomínáme si Ježíšovo bdění v Getsemanské zahradě, jeho zatčení a takový ten první soud, který proběhl před veleradou a před Anášem a Kaifášem. Bratři a sestry, připomínáme si tady ale ještě jednu důležitou věc. A sice: je to ustanovení Církve, protože všechny svátosti se udělují v Církvi. A je velice zvláštní, že Pán Ježíš ustanovil Církev právě tím, že apoštolům umyl nohy. Více...