Rubrika
HomilieNevynechat setkání s Pánem Ježíšem
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
09.06.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
10. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Oz 6,3-6; 2. čtení Řím 4,18-25; evangelium Mt 9,9-13;
Děcka, shodou okolností nebo Božím řízením, je to vlastně 10 let, co jsem jako jáhen ještě, před deseti rokama jsem byl svěcenej na kněze, tak ještě nějakej měsíc před tím, jsem sloužil v Humpolci jako kaplan. Tam jsem jako jáhen, kaplan-jáhen, připravoval děcka k prvnímu svatému přijímání. Bylo jich skoro tolik, jako je tady vás. Nevím už přesně ten počet, ale bylo to tak nějak podobný. Taková krásná podobná slavnost. Myslím si, že na začátku našeho společnýho setkání, to by nemělo být moje kázání, měli byste tady hovořit vy, co jste se všecko naučili, připravili, tak se vzájemně představíme. Já se jmenuju nějakej Pater Václav a zeptám se vás, jak se jmenujete. Stačí křestní jméno.
„Barbora.“ „Vojta.“ „Ludmila.“ „Petr.“ „Lucka.“ „Anička.“ „Mirek.“ „Kristýna.“ „Deniska.“
Máme jednu polovinu za sebou, větší polovinu.
„Karel.“ „Markéta.“ „Jan.“ „Ivana.“ „Honza.“ „Martina.“ „Jan.“ „Ivana.“
Děkuju. Děcka, a teďka společně. Jak se jmenuje ten, kterého přijmete?
„Pán Ježíš.“
Správně. Díky. Já, když jsem přijel sem za vama do kostela, tak jsem říkal: „Tady je určitě nějaká svatba, tolik družiček a mládenců, ty krásný bílý šaty, maminky si daly záležet.“
Ty bílý šaty něco znamenají. A znamenají obraz takovýho našeho srdíčka v nás, naší duše říkáme, prostě našeho svědomí. Tam někde na začátku, když jste byli úplně malinký ještě, tak vás přinesli rodiče semka do toho kostela, většinou, a byli jste pokřtěni. A při tom křtu jste dostali křestní roušku. Někteří ji máte možná s sebou, nebo doma uloženou, takovej nějakej vyšívanej pruh látky. Ten symbolizuje vlastně ty naše vnitřní šaty, to, co jsme na křtu dostali. Milost posvěcující. No, ale to víte, když tady ty šaty, který máte, ať už kluci, ti to budou mít špinavější dřív, budete nosit nejenom v tu neděli, dneska, ale měli byste ji celej tejden na sobě, tak ke konci tejdna už nemají bílou barvu ty košile a vaše, děvčata, sukně by byly urousaný a byly by špinavý. A zrovna tak je tomu s tím naším svědomím, s tou duší v nás. Prostě, když chodíme tímto světem, tak občas taky se nechováme dobře, že, někomu ublížíme, a někoho třeba pomluvíme, uděláme něco nepěknýho, a vlastně ten oblek naší duše se jako by zašpiní. Zrovna tak jako ty šaty. A je potřeba... Co uděláme s těma špinavejma šatama? Dáme je do prádelny, mamince do pračky, do čistírny některý šaty. A zrovna tak vy, když jste se připravovali na ten dnešní velkej den, první svatý přijímání, setkání s Pánem Ježíšem, tak jste šli taky do takový prádelny, čistírny, šli jste ke svatý zpovědi. A tam jste se zamejšleli nad svejma hříchama, nedostatkama, snažili jste se poznat takovou nějakou špínu na těch svejch šatech. To bylo nejdůležitější, poznání.
Já musím poznat, že jsem něco udělal špatně. Musím to vědět. A potom jste toho litovali. Určitě. Vemte si, že kdybyste teďka šli z kostela a hned jste – kluci šli hrát fotbal a prostě ty vaše krásný vobleky ste zašpinili, nebo vy děvčata, tak maminka jednak by vám vyhubovala, ale vás by to určitě mrzelo. Protože maminku to stálo hodně práce, než ty vaše šaty jenom ušila nebo taky hodně peněz, když je koupila třeba, nažehlila, upravila vás, a prostě nebylo by to pěkný ju zklamat a hned ty šaty ušpinit. A zrovna tak prostě při té svaté zpovědi musí přicházet lítost. My sme těma svejma nedostatkama někoho zranili, někomu ublížili, někomu, kdo nám věřil, někomu, kdo nás má rád ještě víc než ta maminka. Tím někým je Pán Ježíš. Proto je tak důležitá při svaté zpovědi lítost. Ten proces očištění, vyznání vin a vzkládání rukou kněze: „Odpouštějí se ti hříchy“, to už je vlastně samotný vyprání, vyčištění těch šatů. A my se musíme snažit ty naše šaty, ty duchovní šaty, udržovat v pořádku, v čistotě. Ono se nám to ale taky moc nedaří. Ty naše lidský síly jsou omezený. Potřebujeme nějakou pomoc shůry. Takovou pomocí shůry, to je právě to, na co jste se připravovali a co dneska přijmete. To je Pán Ježíš.
Víte, my, hlavně dospěláci, někdy zaměňujeme to správný pořadí hodnot. Myslíme si, že prvně musíme být dobří a svatí a musíme být dokonalí, a teprve potom můžeme jít sem k tomu oltáři ke svatýmu přijímání. A to jsme na velikým omylu. Ten omyl vyvrací Pán Ježíš v evangeliu, který jsme dneska slyšeli. Oni ho osočovali, říkali mu: „Vždyť on jí s celníkama a hříšníkama.“ A Pán Ježíš říká, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Já to převedu: svatý přijímání nepotřebují ti svatí, bez hříchu, ale právě ti nesvatí, ti hříšníci. Ti se potřebují často setkávat s Pánem Ježíšem. Aby v nás nevládlo to naše lidský smýšlení, ty naše kolikrát ubohý lidský plány, ale aby v nás kraloval Pán Ježíš. Aby naše nitro se proměňovalo podle Boží vůle. Abysme se rozhodovali podle Boží vůle, jednali podobně, jako jednal Pán Ježíš. Proto nám dává sám sebe, abysme byli silnější, abysme měli pokrm na té cestě, pokrm poutníků, pokrm silných. Proto vy, když už jste teďka, děcka, skoro dospěli, tak se setkáte s Pánem Ježíšem, abyste ten pokrm přijímali. A je strašně důležitý, aby to první svatý přijímání nebylo prvním a posledním, ale skutečně prvním, a abyste každou neděli, a třeba i častěj, chodili sem k oltáři ke svatýmu přijímání. A my dospěláci vám musíme být příkladem, vzorem. Častý svatý přijímání. Nejenom svátky, Vánoce, Velikonoce, ale i pokud možno při každé mši svaté nevynechat setkání s Pánem Ježíšem. Je to potřeba. Prostě, pokud přestanete jíst, přestanete pít, tak budete umírat. Když přestaneme jíst a pít duchovně, budeme umírat duchovně a skončíme někde v mravním bahně a propadlišti dějin. Proto je tolik důležitý to Ježíšovo slovo: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, bude mít život věčný.“ Kéž dobře domyslíme Ježíšova slova a dokážeme je převést taky v praxi. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
10. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Oz 6,3-6; 2. čtení Řím 4,18-25; evangelium Mt 9,9-13;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
10. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Oz 6,3-6; 2. čtení Řím 4,18-25; evangelium Mt 9,9-13;
Bratři a sestry, nás dnes čeká celkem obtížné téma. Bude to o víře, ale trošku jinak, než bychom čekali. Bude to o víře naší, o víře Abrahámově, a dokonce o víře Pána Ježíše. To je to asi nejpřekvapivější, o čem tam svatý Pavel mluví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.06.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
10. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Oz 6,3-6; 2. čtení Řím 4,18-25; evangelium Mt 9,9-13;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek se dá rozdělit na dvě části – na to, co dělá Ježíš, a na to, jak to komentují ti, kteří jsou kolem něho.
Ježíš volá člověka, který byl považován za veřejného hříšníka, a to proto, že vybíral peníze pro Římany. Více...