Rubrika
HomilieNechat si umýt nohy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek si připomínáme hodně událostí. Připomínáme si ustanovení svátosti kněžství, ustanovení eucharistie, oběti mše svaté, připomínáme si Ježíšovo bdění v Getsemanské zahradě, jeho zatčení a takový ten první soud, který proběhl před veleradou a před Anášem a Kaifášem. Bratři a sestry, připomínáme si tady ale ještě jednu důležitou věc. A sice: je to ustanovení Církve, protože všechny svátosti se udělují v Církvi. A je velice zvláštní, že Pán Ježíš ustanovil Církev právě tím, že apoštolům umyl nohy. Oni to ještě tak nechápali a nevěděli. Ta Církev se totiž projevila až o Letnicích. Až o Letnicích oni dostali odvahu říct: „My patříme k Ježíšovi.“ Až na ně sestoupil Duch svatý, tak otevřeli dveře. Do té doby se schovávali. A co teda Ježíš udělal tak převratného? Pro všechny Židy velikonoční večeře, to byl největší svátek v celém roce, na to se připravovali, na to se chystali. Samozřejmě si také na to brali ty nejlepší šaty. Ta večeře měla svůj předepsaný rituál, každý věděl, co tam má dělat. A když přišli do večeřadla, tak u jeho dveří byl otrok, který jim umyl nohy. A teď to Ježíš opakuje. Ježíš sám sebe staví do role otroka. On to dělá naprosto záměrně, on ví, že už má málo času, a tak všechno, co dělá a co říká, má hluboký význam. Takže Ježíš si sundal sváteční šaty a vzal si takový pracovní oděv. My bychom dnes řekli montérky. A dělal práci, kterou dělal ten nejposlednější otrok. On také byl potom zrazen za 30 stříbrných a to byla cena, za kterou bylo možné koupit si otroka. A zemřel ukřižováním, což byla smrt uprchlých otroků, které chytili. Ale v tuhle chvíli Ježíš bere umyvadlo a kleká si před každého z apoštolů a umývá jim nohy. Kdy si klekáme? My si klekáme před svatostánkem, před Bohem, když adorujeme, když se klaníme. Boží Syn si kleká před člověkem. Jsme ochotni vůbec si to nějak připustit?
Bratři a sestry, biblisté se přou, jestli Jidáš, který zradil Pána Ježíše, byl ještě ve večeřadle v okamžiku, kdy bylo, my bychom dnes řekli, svaté přijímání. Jestli Jidáš přijal Tělo a Krev Páně. To nevíme jistě a asi to nikdy s jistotou nezjistíme. Ale co víme jistě, že i Jidášovi Pán Ježíš umyl nohy. Teď by asi bylo dobré udělat si chvíli pauzu, aby se každý z nás mohl zamyslet nad tím, jestli bych byl ochoten komukoliv, koho znám, umýt nohy. Anebo jestli by se ve mně neozvalo: „Tomu ne, tomu nikdy.“ Byl bych ochoten umýt nohy i tomu, kterého označuji za svého nepřítele? Tomu, o kterém říkám, že mi ublížil? Že Jidáš ublížil Ježíšovi, je beze sporu. Ježíš to udělal. Udělal to proto, aby nám dal příklad. „Dal jsem vám příklad, co jsem udělal já, máte dělat i vy.“ Mohli bychom říct: „Takže co máme dělat?“ Nechat si umýt nohy. K tomu je potřeba určitá pokora. Těm apoštolům určitě bylo všelijak, snad možná i trapně, protože jejich rabbi, ten, který vždycky znal každou odpověď, ten, kterého se mohli ptát, ten, který byl vzorem, teď tam klečí. Určitě se dívali jeden na druhého, červenali, bledli, krčili rameny a nevěděli, jestli to přijmout, odmítnout... A tak promluvil Petr, který mluví dost často za ně: „Ne, nebudeš.“ Na jednu stranu to vypadá jako výraz toho: „Já nechci, aby ses, Pane, ponížil.“ Ale na druhou stranu je v tom velký kus pýchy. A tak Ježíš mu to poodhaluje, říká: „Jestli chceš patřit ke mně, tak to musíš přijmout.“ A Petr jde do druhého extrému: „Tak teda celý.“ A Ježíš znovu vysvětluje, dělá takovou narážku, která znamená křest: „Jestliže je někdo vykoupaný, stačí mu nohy umýt.“ To vykoupání, tím se myslí svátost křtu. A co je teda to ‚nechat si umýt nohy‘? To znamená přijmout odpuštění.
Bratři a sestry, tady jde o takový okamžik, který má dvě fáze. Nechat si nohy umýt a druhým nohy umývat. Nebo se to dá říct jinak: přijmout odpuštění a odpustit druhým. Nebo se to dá říct ještě jinak: nechat si pomoci a pomáhat druhým. Anebo: nádech, výdech. Když nadechuji, přijímám. Když vydechuji, vydávám. A takhle to má, bratři a sestry, fungovat v Církvi. Když by to tak fungovalo na 100%, byla by Církev naprosto ideální a bez chybičky, a lidé by se tam asi jenom hrnuli. Ale protože si Pán Ježíš do Církve vybral nás, chybující lidi, tak to má své chyby. Ale jde o to, abychom to nevzdali. A jako člověk, který žije, dýchá, tak my jako křesťané se máme vracet tady k tomuto: nechat si nohy umýt a umývat je. Nechat si posloužit, přijmout pomoc, a posloužit druhým. Takové krásné svědectví tady o tomto se zachovalo z úst Matky Terezy. Ona jednou řekla: „Když se dotýkám těch páchnoucích ubožáků, vím, že se dotýkám těla Kristova, stejně jako když ho dostávám ve svatém přijímání v podobě chleba. Toto přesvědčení mi dává odvahu v této činnosti, protože jinak bych ji nemohla dělat.“
Bratři a sestry, co si máme odnést z této bohoslužby? Z této bohoslužby si máme odnést takové poznání, co Bůh je ochoten udělat pro člověka. On je ochoten si před nás kleknout. Tak moc o nás stojí. Na druhou stranu si máme uvědomit, před kým já bych byl ochotný si kleknout, kam až já bych byl ochotný zajít ve vztahu k druhým lidem. A máme prosit o tu velkorysost, kterou měl Ježíš. Nechat si nohy umýt a umývat je. Pomoct a přijmout pomoc. Odpustit a nechat si odpustit. To, co udělal Ježíš, bylo takové podobenství. Podobenství se zpravidla vypravuje, ale Ježíš v tuhle chvíli nic neříkal, protože věděl, že by to těžko chápali, ale vzal zástěru a umyvadlo a obešel je. Oni to třeba nepochopili všechno hned, ale určitě o tom uvažovali. My to třeba taky nepochopíme úplně do hloubky, ale je důležité, abychom o tom začali uvažovat. A musíme začít v té fázi nechat si nohy umýt. Abychom byli dobrými křesťany, musíme přijmout Boží obdarování, Boží odpuštění, všechno, co on nám nabízí. A potom? Potom si to nemáme nechat pro sebe, ale máme to dát dál. Kéž se nám to s Boží pomocí daří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, stojíme na prahu svátku, kterému říkáme Velikonoce, izraelité Pascha, přejití. Slovo přejití nebo tento termín „přejít odněkud někam“ tam zazní vícekrát v různých souvislostech.
Slyšeli jsme, že svatý Jan říká, že Ježíš měl přejít z tohoto světa k Otci. Je to jedno přejití. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, prožíváme rok věnovaný eucharistii, a pokud jde o eucharistii, tak v každém liturgickém roce vystupují dva svátky – Zelený čtvrtek a Slavnost Těla a krve Páně, jak se lidově říká, Božího těla. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, možná jste si někdy položili otázku: „Jaká byla atmosféra ve večeřadle při poslední večeři?“ Evangelia ukazují na různé aspekty. Třeba svatý Lukáš ukazuje na to, že to tam nebylo všechno tak ideální, jak bychom si možná mysleli, protože krátce předtím se apoštolové přou o místa a doslova se dohadují, kdo z nich je největší, jinými slovy, kdo z nich je nejdůležitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty dnešní liturgie tvoří myšlenkovou jednotu. První čtení mluví o předobrazu, o večeři, kterou si židé připomínají vysvobození z Egypta. Všimněme si, že to není žádná oslava, která by se děla v nějakém chrámu, ale je to oslava, která se děje doma do dnešních dnů. Více...