Rubrika
HomilieBůh hledá člověka
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, dnes, o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, je na výběr několik evangelií. Já jsem schválně zvolil Lukášovo evangelium o tom, jak Ježíš doprovází učedníky jdoucí do Emauz, protože se to nečte příliš často, a je to škoda. Je to krásné evangelium, které vypráví o tom, co Ježíš dělá první den po svém zmrtvýchvstání. Je to o tom, jak Ježíš v praxi naplňuje podobenství, které sám kdysi řekl, o pastýři, který, i když má 100 ovcí a jedna se ztratí, tak nechá těch 99 a jde hledat tu ztracenou. Ježíš se přidává ke dvěma učedníkům, kteří doslova utíkají z Jeruzaléma. Cesta do Emauz, to je útěk. Oni si říkají: „Co kdyby se dál zatýkalo, co když přijde další vlna pronásledování? Tak buďme raději někde, jak se říká, za větrem, trošku dál.“ Oni vědí, že se v Jeruzalémě dějí velké a podivuhodné věci, ale to jim nebrání v tom, aby utekli. Cesta do Emauz, to je takový náš výmysl, takový náš produkt. Každý z nás má nějaké svoje Emauzy, kam se schovává, nebo za co se schovává. A teď se dostáváme k prvnímu momentu, který je pro mnohé lidi určitě překvapující. Nejsme to my, kdo hledá Boha, ale je to Bůh, který hledá nás na naší cestě do Emauz. Přidává se k nám, je velice jemný, ostýchavý.
Kdyby to bylo po lidsku, po našem, tak by ten Bůh přišel, zastavil je a řekl: „Co to vidím? Kam jdete? Máte být v Jeruzalémě a ne se vracet.“ Ne, on se k nim přidá a chvíli mlčí, chvíli čeká, co oni. Oni spolu hovořili o Bohu, o tom všem, co se stalo. Nechyběly jim informace, tak jako informace nechybí nám. My známe fakta, co všechno se stalo. Ale oni si to neuměli dobře vysvětlit. A zrovna tak si to často i my vysvětlujeme po lidsku. Zkrátka a dobře, nemáme správný obraz o Bohu. Máme plná ústa Boha, ale nemáme ho ve svém srdci. Ježíš se jich zeptal, Ježíš je iniciativní, nenechává je v tom plácat, ale zeptal se: „Co se stalo? O čem to spolu rozmlouváte?“ A oni? Oni Ježíšovi začnou vyprávět, co všechno Ježíš zažil a prožil. Oni mu zvěstují jeho vlastní život, to, u čeho oni nebyli, protože byli schovaní. Ale oni mu to zvěstují jako velkou novinu. A s námi to v modlitbě bývá často podobně. My vyprávíme Bohu o tom, co Bůh udělal. Místo toho, abychom Bohu vyprávěli sami o sobě, o svém životě, tak mu vyprávíme jeho skutky a jeho život. Ale co je na tom postoji emauzských učedníků nejhorší je to, že oni jsou smutní. Bůh nás zachránil, Bůh zachránil i je, a oni jsou z toho smutní. Uvědomme si, že oni věděli, co se stalo ráno. „Některé naše ženy nás sice překvapily, byly ráno u hrobu, tělo nenašly.“ Byli tam i další, kteří shledali, že je to tak, a přesto tyhle dva učedníky to neodradilo od cesty do Emauz.
Co zastaví nás? Co ještě Bůh bude muset udělat, abychom my se zastavili, abychom se otočili a nešli do svých Emauz. My si to umíme často krásně zdůvodnit: „Mám práci, zábavu, sport. Musím se rozvíjet, svoji osobnost.“ Ale když je to bez Boha, je to k ničemu. My jsme na tom jako oni. My jsme taky informováni, víme, co se stalo s Ježíšem, víme, že vstal z mrtvých. Teoreticky to všechno máme zmáknuté, uspořádané, ale nežijeme podle toho. A v tom je ten problém. Ale je tady Bůh, který hledá člověka. A Ježíš s nimi došel až do Emauz, Ježíš s nimi došel až k cíli této cesty, která nevede nikam. K cíli této slepé uličky. Dá se to říct ještě jinak: Ježíš doprovází člověka neustále a je ochoten doprovázet nás doslova až až k branám pekla. Nezůstali hluší k tomu, co jim Ježíš říkal, pohnulo se to v nich. A tak řekli: „Nechoď dál. Zůstaň.“ On by se sám k nim nepozval, protože Bůh není vtíravý. Bůh nám dal svobodu a my sami se máme rozhodnout, jestli ano nebo ne, jestli ho chci nebo ne. A oni mu říkají: „Zůstaň, už se připozdívá.“ To byla první rozumná věc, kterou udělali ten den. A on zůstal. Zůstal a přijal jejich pozvání. A na toto jejich pozvání začal dělat velké věci. Ježíš s nimi slavil mši svatou, eucharistii. Je to Ježíšova druhá eucharistie, první byla na Zelený čtvrtek a druhá v neděli. A teď se podívejme na ty, kteří jsou tam přítomní. Na Zelený čtvrtek apoštolové, kteří utečou, kteří ho zapřou, a v neděli dva učedníci, kteří utíkají. To nejsou rozhodně vzory, to nejsou žádné pilíře církve, ale Ježíš s nimi slaví eucharistii. Oni Ježíšovi stojí za to. Oni byli u svatého přijímání, ti dva.
Bratři a sestry, takovéhohle Boha by si nikdo nevymyslel. Když lidé vymyslí nějakou modlu, nějakého bůžka, tak budou říkat: „On je silný, je potřeba se ho bát, je potřeba se před ním mít na pozoru.“ Ale takovéhohle Boha, který hledá člověka, který se snižuje na naši úroveň, na úroveň nás slabých, chybujících, takový Bůh se musel zjevit, ukázat, my bychom ho nenašli. Pokud my pozveme Boha do svého života, i v našem životě začne dělat velké věci. Ti dva se zvedli, otočili a ještě ten večer šli do Jeruzaléma. Tam se setkali s Církví, stali se z nich křesťané a přestali být emauzskými učedníky. To stejné se, bratři a sestry, čeká od nás. Nechme zapálit svoje srdce Božím slovem, nechme se oslovit tím, co Bůh pro nás dělá v našem životě. Přiznejme si, že hledá každého z nás. Udělejme obrátku, zastavme se ve svých Emauzích, otočme se a pojďme do Jeruzaléma, protože tam se dějí velké věci.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2024 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, slavíme Velikonoce, hebrejsky Svátek paschy, přejití. A všechny texty, které jsou vybrány pro tyto svátky, vyprávějí o nějakém přemístění z místa na místo. Izraelité odcházejí z Egypta do svobody. Abrahám má obětovat na jedné z hor svého syna Izáka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2015 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, možná jste si řekli, že ten dnešní úryvek evangelia končil nějak zvláštně: „Báli se totiž.“ „Nikomu nic neřekli, báli se totiž.“ Ale on to není jenom konec toho dnešního evangelia, ale on je to konec celého Markova evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, když jsme začali slavit velikonoční třídenní, naším průvodcem o letošních Velikonocích bude svatý Pavel. Svatý Pavel nám podává výklad, jak máme Velikonoce slavit.
Můžeme říct, že v evangeliích se mluví o takovém základním faktu, že se tam ti lidé třídí, kdo věří, kdo nevěří, že Ježíš vstal z mrtvých. Více...