Rubrika
HomilieMyšlenky, které v sobě neseme, ovlivňují náš život
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, slavíme Velikonoce, hebrejsky Svátek paschy, přejití. A všechny texty, které jsou vybrány pro tyto svátky, vyprávějí o nějakém přemístění z místa na místo. Izraelité odcházejí z Egypta do svobody. Abrahám má obětovat na jedné z hor svého syna Izáka. Dnes ženy jdou ke hrobu. To je jeden aspekt těch textů. Ale pak je tady druhý aspekt jakéhosi přejití, přemístění, změny, která má proběhnout v našem rozumu a v našem srdci. Samozřejmě má to být posun vždycky kupředu. Nemá to být nějaká stagnace anebo naopak pokles dolů. Proto ty svátky slavíme vlastně každý rok. Každý rok je to jakýsi nový začátek v křesťanském životě.
Izraelité začínají tady ty svátky Paschy slavit tím, že odstraní ze svých domovů kvasnice, všechno kvašené a začíná to znovu. Vychází se tam z té historické skutečnosti, že neměli čas si připravovat jídlo, a tak jim chleba nenakynul. Ale potom je to přeměněné do té symbolické roviny, a sice jako ty kvasnice prokvasí celé těsto, změní ho, tu strukturu, tak myšlenky, se kterými člověk prožívá svůj život, mění ten jeho život. Myšlenky, které v sobě máme, které v sobě neseme, tak ovlivňují náš život, ovlivňují naše jednání, naše postoje, zkrátka a dobře, je to tak. A proto tedy máme si dát tu námahu, abychom k sobě dovnitř pustili opravdu ty nejlepší myšlenky. Aby to byly myšlenky, které nás obohacují, které nás naplňují, které nám pomáhají. Tedy Velikonoce jsou právě o tomto.
Když se budeme dnes dívat na ty ženy, které šly v neděli ráno ke hrobu. Jsou to ty stejné ženy, které stály pod křížem, mimo tedy matky Ježíšovy, Marie. Jsou to ženy, které chtějí dokončit to, co začaly na Velký pátek. Je tam ta myšlenka tedy neodejít od rozdělaného díla. Je to krásná myšlenka. Co jsem začal, tak také chci dokončit, i když je to třeba tak smutné dílo, tak těžké dílo.
Ale samozřejmě je zde ještě i něco dalšího, a sice ony se o Ježíše a učedníky staraly tři a půl roku, a teď je to prázdné. Co bude dál? Je zde ta myšlenka právě toho hledání. Co jsme prožily s Ježíšem, to bylo nadarmo? To všechno skončilo? To je pryč? Ti učedníci se teď rozejdou a budou dělat každý to své povolání, které dělali předtím? Je to všechno nadarmo? Končí to? Nebo co bude dál? Čím naplníme náš další život?
To je, bratři a sestry, opět důležitá myšlenka. Čím naplníme další život? Čím naplníme další dny po Velikonocích?
Přicházejí, aby tam svěřily právě i svoje obavy, svůj strach. Ony přicházejí a chtějí udělat něco pro mrtvého Ježíše. Ale setkávají se se vzkříšeným Kristem. Je to pro ně naprosto překvapivé a budou to muset zpracovat.
V tuto chvíli bych odbočil. Vzpomněl jsem si na jeden příběh, který jsem četl. Vypráví o turistovi, který byl v Himalájích a když se vrátil domů, tak vypráví své zážitky. A říká v jedné té vzpomínce: Šel jsem, měl jsem najatého horského vůdce, abych nezabloudil. Byli jsme poměrně vysoko a zastihlo nás nepříznivé počasí. Vůdce říká: „Musíme okamžitě sestoupit, abychom se zachránili.“
Jak jsme sestupovali, tak jsme uslyšeli, že někdo tam volá o pomoc. Někdo spadl do strže. Já jsem říkal: „Pojďme, vezmeme ho.“ A vůdce říká: „Ne. Sami jsme v nebezpečí života, sami jsme ohroženi. Nikdo nám to nemůže zazlívat, že ho tady teď necháme. Když dojdeme dolů, uvědomíme další, bude záchranná výprava.“
Nicméně ten člověk říká: „Mně to nedalo. Sestoupil jsem do té strže, vytáhl jsem toho člověka, měl pochroumanou nohu od kamení. Naložil jsem si ho tak jaksi na záda a začal jsem s ním sestupovat dolů. To, jak jsem ho táhnul, ve mně rozproudilo krev, já jsem se zahřál, a i to nepříznivé počasí jsem přestál. Jak jsem ho táhl dolů po cestě, tak naráz jsem si všiml, že u té cesty sedí zmrzlý můj horský průvodce. Protože ten šel sám, byl unavený, sednul si, aby si odpočnul, usnul, zmrznul, jak to v horách bývá.“
A teď závěr z toho. Ten turista říká: „Já jsem si myslel, že zachraňuji toho ubožáka, který spadnul do té strže, ale vlastně on zachránil mě.“
Ty ženy šly pomazat mrtvého Ježíše, chtěly něco udělat pro něho. Ale nalezly vlastně anděla, který jim vydal svědectví o tom, že Ježíš žije.
Tady v tuto chvíli by se zdálo, že jsme došli k tomu, čemu se říká happy end, šťastný konec. Markovo evangelium ale pokračuje. A těm, kteří dávala dohromady vlastně ten lekcionář, ty texty, tak jim připadalo nepatřičné přidat ještě jeden verš, a ten říká: „Ženy s velkým strachem opustily hrob, utekly a nikomu nic neřekly. Bály se totiž.“ Markovo evangelium končilo slovem totiž, bály se totiž. To nám tam nějak, jak se říká, neladí, nevíme, co s tím. Máme si uvědomit, že ta velikonoční změna v nás bude probíhat postupně. Pán Ježíš vstal z mrtvých z okamžiku na okamžik, ale v nás tady toto bude dozrávat postupně. Pán nám na to dává čas. Ví, že jsme takoví váhaví, a proto říká ten anděl ženám: „Povězte jeho učedníkům, i Petrovi: ‚Jde do Galileje, tam ho uvidíte.‘“
My víme, jak svatý Petr zapíral, jak potom nad tím plakal a takhle. Ale i ostatní učedníci si nebyli jisti, jestli s nimi Pán bude počítat dál. A proto tady to první poselství: „Řekněte jeho učedníkům, i Petrovi.“ Tam je to jméno. Místo toho jména svatého Petra tam každý z nás by si měl dosadit svoje jméno: „Řekněte jeho učedníkům, i … teď je jméno každého z nás …, jděte do Galileje“
Proč do Galileje? Protože tam byla většina z nich doma. Ježíš se s nimi chce setkat, řekli bychom, na domácí půdě. Chce vstoupit do jejich domovů, než je pošle do celého světa. Tam ho uvidí. Co to ale znamená? To znamená další cestu. To je další přechod, tentokrát z Jeruzaléma do Galileje. Učedníci budou muset jít, jestli se chtějí setkat se vzkříšeným Ježíšem. Je to na jejich svobodě.
Ta cesta nebyla až tak dlouhá. Dala se zvládnout za den, za dva. Ale je zde otázka zase rozhodnutí: „Půjdu do Galileje? Není to nějaký podvod? Nenalhávám si něco? Co když se tam Ježíš neukáže? Co když tam nebude a já budu pro smích? Anebo co když tam nepůjdu, a propásnu velikou šanci? Co když tam nepůjdu a budu ochuzen o toto setkání se zmrtvýchvstalým?“
To jsou, bratři a sestry, otázky, které provázely apoštoly, ale to jsou otázky, které provázejí i nás. Jak budu prožívat svoji víru? Jak se ty Velikonoce odrazí v mém dalším životě? Jak se odrazí tento můj postoj, tato velikonoční myšlenka v těch ostatních myšlenkách, které se na mě valí teďka, v tyto dny, v tyto měsíce?
Bratři a sestry, prožíváme různé cesty a bylo by dobré během těch cest přemýšlet, uvažovat. Teď prožíváme Velikonoce. Velikonoce v nás, to by měl být takový postupný proces, který bude přetvářet nás samotné, abychom od těch myšlenek, kde převládá strach a obavy, abychom se dostali k té myšlence, že Ježíš přišel, aby nás obdaroval, přišel, aby se staral, a přišel, aby nás doprovázel. Aby nás doprovázel na této zemi a jednou aby nás doprovodil do života věčného.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2024 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2015 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, možná jste si řekli, že ten dnešní úryvek evangelia končil nějak zvláštně: „Báli se totiž.“ „Nikomu nic neřekli, báli se totiž.“ Ale on to není jenom konec toho dnešního evangelia, ale on je to konec celého Markova evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, když jsme začali slavit velikonoční třídenní, naším průvodcem o letošních Velikonocích bude svatý Pavel. Svatý Pavel nám podává výklad, jak máme Velikonoce slavit.
Můžeme říct, že v evangeliích se mluví o takovém základním faktu, že se tam ti lidé třídí, kdo věří, kdo nevěří, že Ježíš vstal z mrtvých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, dnes, o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, je na výběr několik evangelií. Já jsem schválně zvolil Lukášovo evangelium o tom, jak Ježíš doprovází učedníky jdoucí do Emauz, protože se to nečte příliš často, a je to škoda. Je to krásné evangelium, které vypráví o tom, co Ježíš dělá první den po svém zmrtvýchvstání. Je to o tom, jak Ježíš v praxi naplňuje podobenství, které sám kdysi řekl, o pastýři, který, i když má 100 ovcí a jedna se ztratí, tak nechá těch 99 a jde hledat tu ztracenou. Více...