Rubrika
HomilieBoží moc a záchrana se ukáže skrze obrovskou pokoru
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.06.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;
Bratři a sestry, všechna tři čtení, která jsme vyslechli, vypráví o změnách. O změnách v životě člověka, v evangeliu i o změně třeba i v životě Božího Syna. Druhé čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům mluvilo spíš o změnách, řekli bychom, vnitřních o změně postojů, o změně chování. Ale první čtení a evangelium přímo mluvili o změně způsobu života.
V prvním čtení Eliseus, který se má stát následovníkem proroka Eliáše, ztrácí. Ztrácí jistotu. Dvanáct spřežení býků, to by i v dnešní době byl majetek. Tenkrát to bylo něco nepředstavitelného. Když budeme uvažovat i o tom, že zemědělec vlastně podniká s jakýmsi rizikem, že jednou může pršet moc, podruhé neprší vůbec, bude úroda, nebude, tak rodina Elisea podnikala v tak velkém rozsahu, že vždycky se někde něco urodilo a on byl víceméně zajištěn.
A taky z tohoto pohledu, když to vidí Eliáš, hodí na něj ten plášť, což je gesto vyvolení, tak mu říká: „Co jsem měl udělat, tak jsem udělal.“ Když slyší právě tady tu prosbu: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku, pak půjdu za tebou,“ tak to bere jako vytáčku: „Jo, on jde a on už se nevrátí.“ A k velkému Eliášovu překvapení se Eliseus vrátil. A z člověka, který žil jakýmsi předvídatelným způsobem života, v relativně velkém zajištění a v relativně velkém pohodlí, se stává žák, který vlastně nemá nic jistého. On neví, kde budou zítra spát, neví, co budou jíst, jestli budou něco jíst, neví, kam ho Bůh pošle. Ale jde, podstupuje tady toto riziko. Přijímá to povolání, které mu nabízeli. Pro něho je to obrovský krok do nejistoty. Neví, on opravdu neví, co bude.
V porovnání s ním Ježíš Kristus ví, co bude. Ví, co bude v Jeruzalémě, co ho tam čeká. My jsme dnes slyšeli z evangelia podle Lukáše takové rozhraní. Kdyby to někdo hledal, jsme v 9. kapitole, 51. verš a dál. Do této chvíle Ježíš byl Mesiáš, Zachránce, Boží Pomazaný, který učí, který dává rady, který vede skrze slovo. Ale teď k tomu přibude také, řekli bychom, ta záchrana skrze skutek. A bude to skutek, kdy on bude trpět.
Tady se dostáváme do situace, kdy i apoštolové s tím mají velký problém – Jakub a Jan. To je tady náš Jakub, který chce svolávat oheň z nebe. Nevidí v tom nic špatného, protože on se právě odvolává na Eliáše. Ale ani tento Jakub, který potom vlastně položí pro Krista život jako první z apoštolů, netuší, že ta Boží moc a záchrana se ukáže skrze obrovskou pokoru. Toto je něco, s čím máme pořád problémy. Nám se do toho pořád nechce, protože jsme zvyklí na to, že vyhraje ten, kdo je často arogantní, kdo jde, jak se říká, hlava nehlava, kdo tvrdě jde za svým cílem, tak ten se prosadí. A Ježíš Kristus je úplně něco jiného.
Lukáš líčí okolnosti toho příběhu, co se tam stalo. My víme, že tam byly tři provincie, nahoře Galilea, v ní žili Židé, potom Samařsko, Samaritáni. Samaritáni jsou lidé, které tam nastěhovali Asyřané v době, kdy ovládali toto území. Čili neizraelité a také lidé jiného náboženství, i když hodně podobného, ale jiného. A zase Judsko – Židé. A takoví hodně „zanícení“ Izraelité v době Pána Ježíše, když měli jít z Galileje do Judska nebo naopak, vyrazili hodně brzo ráno, vzali si všechno na cestu, aby nemuseli požádat ani o vodu, ani o jídlo, o nic, a prošli to území, aby do večera byli zase mimo toto území. Čili je to jednání, které není nijak přátelské. Je to jednání, které vlastně dává najevo: „Já od vás nic nechci.“ A ti místní jim teda zase opláceli.
Ježíš, který přichází a dělá se závislým na nás, lidech, to je ta pokora. Chtěl by, aby byl přijat. On nechce projít bez povšimnutí, ale on u nich chce zůstat. Právě, řekli bychom, ty problémy soužití Izraelitů, Samaritánů, to je obraz toho, jaké problémy zažíváme my v našem životě. A Ježíš do toho přichází a chce nějakým způsobem navázat dialog, chce navázat kontakty, chce to, co je tam, řekli bychom zraněné, co je tam špatně, chce to nějakým způsobem uzdravit, začít znovu. A tady tito lidé ne, „protože jde do Jeruzaléma“. Doslova tam je: „Protože měl tvář obrácenou k Jeruzalému.“
To je taková, řekli bychom, záminka: „Kdyby šel někam jinam, tak my bychom ho přijali.“ Oni ho neviděli, oni s ním nemluvili, on tam ještě nebyl, Ježíš. Ale protože jde tam a tam, tak „my ho tady nechceme“. Je to malicherné a vidíme, jak touto malichernosti často lidé mohou přijít o mnoho. V této vesnici ti Samaritáni přišli o velmi mnoho.
Slyšíme na druhé straně o tom: „Šli do jiné vesnice.“ Tedy ne všichni byli stejní. To je hluboká útěcha, že Bůh, Ježíš, nás neháže všechny do jednoho pytle, že rozlišuje a že vidí, že nás vnímá nejenom jako lidstvo, ale také každého zvlášť jednotlivě. A za toto musíme děkovat.
Bratři a sestry, svatý Lukáš nám tady vlastně v tomto textu zprostředkoval jakési upozornění: i Ježíš - Ježíš je na jedné straně Boží Syn, na druhé straně je člověk, obojí naplno, a v tom lidství se Ježíš musí utvrzovat, připomínat si ten úkol, pro který přišel. On věděl, jak to bude těžké, o těch Velikonocích. Eliseus nevěděl, co všechno bude. Pro Ježíše to bylo tak těžké, protože znal budoucnost. Pro nás je to právě jednodušší, že se podobáme Eliseovi a že nevíme, co nás čeká. Čekají nás v našem životě dny radostné, dny kdy budeme šťastni, ale čekají nás také dny těžké. Ale máme si uvědomit, že i v těchto dnech můžeme být šťastní, protože nejsme na to sami, protože jsme byli povoláni. Děkujme za to, že máme víru, že věříme v Ježíše Krista a že žádný den našeho života nejsme sami.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.06.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;
Bratři a sestry, především v evangeliu jsme slyšeli o různých setkáních člověka s Bohem, s Božím Synem, s Ježíšem. Jsou tam vylíčena setkání, kdy Ježíš přímo ty lidi vybízí, volá je, a jsou tam lidé, kteří taky nabízejí své služby, ale mají třeba nějaké požadavky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.06.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;
Bratři a sestry, začínají prázdniny, doba dovolených, doba cestování a církev nám předkládá úryvky, které se odehrávají na cestě. Církev si přeje, abychom se víc zamysleli v tyto dny, kdy třeba budeme mít více volna, více času, abychom se hlouběji zamysleli nad svým životním putováním, na svojí životní cestou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;
Bratři a sestry, jak jsem už říkal na začátku mše svaté, jednou z myšlenek, kterou můžeme nalézt v dnešních textech, je myšlenka svobody.
Co to je svoboda? Často o tom slyšíme, že někde chybí svoboda, nebo zase naopak někdo říká: „Já jsem svobodný, mám svobodu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.06.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;
Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou dnešního evangelia je to, že jsme na cestě, ale ne na nějaké cestě, která by neměla cíl nebo smysl. Že jsme na cestě za Ježíšem, že On nás volá. Tady ta myšlenka o tom, že Bůh volá někoho, ta zazněla ve všech třech čteních. Více...