Rubrika
HomilieBože, dej mi své světlo a svou věrnost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2016 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, o tom, že dnešní obřady mají čtyři části, to už jste slyšeli několikrát, ale k dnešním obřadům je možné přistoupit ještě z jiného hlediska. To hledisko patří na všechny ty části, na každou zvlášť. A sice my dnes na něco vzpomínáme, připomínáme si, co se stalo s Ježíšem, eventuelně co prožili Izraelité v Egyptě při odchodu. Tedy připomínka, to je jedno hledisko.
Druhé hledisko je přítomnost, realita, to jak já se k tomu postavím, jaký dopad to má na mě, na každého z nás.
A třetí hledisko, to je do budoucna, očekávání. Kam mě víra v toto všechno dovede. Kam mě přivede to, že říkám: „Ježíši, já spoléhám na tebe. Já chci jít za tebou.“
Všechny texty, které jsme dnes slyšeli, mají za úkol uvést do harmonie celé stvoření, do harmonie, kterou Bůh chtěl na začátku. My jsme v prvním čtení, které bylo z první knihy Mojžíšovy, slyšeli ten začátek: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Nám to připadá jako taková fráze trošku, ale ona to byla polemika se starými Řeky, kteří říkali, napřed byl chaos, zmatek. To byla jedna část řeckých filozofů. Druhá část říkala, jestli tu nejsme náhodou, jestli nejsme hříčkou těch bohů nebo prostě někoho. A třetí část, ti mluvili přímo o démonech, kterých se lidé mají bát. A na to říká posvátná kniha izraelského národa: „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“ Je to jeho dílo. Není to náhoda, není to dílo nějakého běsu, chaosu, ale je to chtěné, zamýšlené a je to celé chtěné jako dobré dílo.
Na konci stvoření, na vrcholu stvoření je člověk. Je zajímavé, že tam je použito množné číslo: „Učiňme člověka.“ Je to proto, že člověk, adamáh hebrejsky, je takzvané hromadné podstatné jméno, tedy to množné číslo tam je. Nemyslí jenom jednoho člověka, ale celé lidstvo. Celé lidstvo je od Boha chtěné, celé lidstvo má stejnou důstojnost. Stvořil je jako muže a ženu. Muž a žena jsou celý člověk. Ti dva se hledají, nacházejí, doplňují. Stvořil je ke své podobě.
Mnozí lidé přemýšlejí o tom, v čem jsme podobní Bohu. Svatý Augustin říká, no tím, že máme rozum, cit a svobodnou vůli. V tom jsme podobní Bohu. On říká, podobní, ne stejní. Ne, že bychom byli jeho nějaké klony. Každý z nás je originál.
Ale pak se zde mluví ještě o jedné velmi důležité věci, a sice že jsme podobní Bohu v tom, že jsme schopni navázat dialog, že jsme schopni komunikovat jeden s druhým, ale také s Bohem. A toto je právě něco, co přišel Ježíš Kristus obnovit.
Celá ta dnešní oslava nám chce odpovědět na otázku ne, jak se staly věci, ne jak byl stvořen svět, ne jak Kristus vstal z mrtvých, to nikde v evangeliu není, ale proč, proč se to stalo a k čemu to je.
A teď bych se chtěl ještě kratince vrátit úplně na samotný začátek toho, co jsme prožívali, k té první části, k slavnosti světla. Na počátku před kostelem byl požehnán oheň. Tento zvyk žehnat oheň při velikonoční vigílii, tam není úplně od začátku. Objevuje se v osmém století, a sice v Irsku, a z Irska se šířil tento zvyk, až v jedenáctém století už byl v celé církvi. Nejde o nějakou fascinaci ohněm, ale jde o poděkování za zase jeden z darů, který slouží člověku, aby viděl a aby se ohřál, aby tady mohl přežít. V těch severských zemích bývalo zvykem, že lidé, když odcházeli na velikonoční vigílii, tak doma uhasili veškeré ohně. Bylo to tak, že někdo byl pořád doma a hlídal oheň, ale uhasili ho a odnášeli si z velikonoční vigílie nový oheň, který má připomínat Krista, Krista vzkříšeného. Ten oheň nám připomínal ve Starém zákoně ten ohnivý sloup, který doprovázel Izraelity, a v Novém zákoně nám tato svíce, která hoří, připomíná Krista.
Šli jsme dovnitř do kostela za tou svící, za tím světlem. Tak máme jít za Kristem. A zase ta cesta, která byla víceméně potmě, nám měla připomenout odchod Izraelitů z Egypta, to že oni šli do neznáma. Nevíme, kam nás ta cesta zavede. Jít někam potmě rozhodně není jednoduché.
Ale tady ta cesta za tou rozžatou svící nám má připomínat ještě někoho, máme se připodobnit ještě k někomu. A tato myšlenka, kterou řeknu, je mi velmi sympatická. Ten krátký průvod do kostela nás má připojit k ženám, které v neděli ráno šly ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo mrtvé tělo. K těm ženám, které někdy mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní ještě za tmy vyrazily, aby udělaly, co bylo v jejich silách. Ony šly taky do temnoty. Ta temnota byla v tom, že počítaly, že naleznou mrtvé Ježíšovo tělo. Ta temnota byla v tom: „A co budeme dělat dál?“ Věděly, měly jasno na první dvě, tři hodiny: „Postaráme se o to tělo.“ Ale protože to jsou ty ženy, které stály pod křížem, to jsou ty osoby, které byly věrné, tak dostávají tu odměnu, tu výsadu, že se první dozvídají o tom, že Kristus žije, že stal z mrtvých. Tato věrnost je odměněna.
V jednom z těch žalmů, ke konci to bylo, tam žalmista prosí: „Bože, dej mi své světlo a svou věrnost. Světlo, ukaž mi, kudy mám jít, ukaž mi, co mám dělat. A buď ke mně milostivý, neobracej se ke mně zády. Když jsi jednou řekl, že se o mě budeš starat, prosím tě, splň to.“ Protože ten žalmista ví, že my lidé často svoje slovo měníme, a to je vždycky špatně.
A takovým vyvrcholením té první části byl velikonoční chvalozpěv, exultet. Snažil jsem se o tom chvalozpěvu najít toho co nejvíc, a moc se mi to nepodařilo. Víme, že ten chvalozpěv se objevuje mezi pátým a sedmým stoletím po Kristu. Vůbec netušíme, kdo ho složil. Víme, že použil některá slova, některé myšlenky svatého Augustina, především tu větu: „Šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký.“ Latinsky je to Felix Culpa. Někdy se to používá i mezi lidmi: „To byla šťastná náhoda, to byla šťastná okolnost.“ Svatý Augustin nechce tady tím říct: „Lidi, dělejte, co chcete. On to Bůh nakonec spraví.“ To v žádném případě, ale svatý Augustin tady vidí právě tu Boží dobrotu, velikost, milosrdenství, to že Bůh, který mohl říct: „Lidi, zkazili jste si to, tak si to spravte,“ přichází a říká: „Já vám pomůžu se z toho dostat.“ To je na tom to krásné, to je to, co svatý Augustin takhle opěvuje nebo je mu to velmi blízké.
A nakonec, my jsme to slyšeli v tom komentáři. Když jsme stáli s těmi hořícími svícemi, tak se připomínají především dva výroky s Písma svatého. Jednak z Matoušova evangelia: „Blaze těm, které Pán při svém příchodu najde, jak bdí,“ a druhý výrok z evangelia svatého Jana: „Já jsem světlo světa.“
Na tom obrázku tady máme pořád ještě to, co jsme viděli včera. To tmavé je ta kaple Božího hrobu a to světlo v té klenbě je kopule, které se říká Anastasis, Vzkříšení. My velmi, velmi nějakým způsobem bojujeme o to, aby v nás bylo to světlo, a ta temnota se nechce a nechce vzdát. Tato slavnost, kterou teď prožíváme, nám připomíná a říká: „Neboj se. Neboj se, přišel někdo, kdo ti pomůže z toho všeho se dostat.“
Tak ať nám jsou povzbuzením myšlenky svatého Augustina nebo ať je nám povzbuzením ta cesta žen, které takhle brzy ráno spěchaly k tomu hrobu, aby udělaly, co bylo v jejich silách. A vzpomeňme na to vždycky, každý rok, když budeme přicházet za tou velikonoční svící, do tmavého kostela: Ježíš přišel proto, aby ta tma pominula, abychom věděli, kam máme jít a za kým máme jít.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, prožíváme velikonoční vigilii. Prožíváme tu noc, v kterou byl Ježíš vzkříšen. Jsme tady kvůli tomu, abychom si uvědomili, že i my jsme součástí zvěsti. „Syn člověk musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“
První křesťané ze začátku nesepisovali všechny výroky nebo všechny události ze života Ježíše Krista. Více...
Mons. Mgr. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnský
20.04.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Člověk musí poznat, co je tma, aby pochopil, jakou cenu má světlo. Tma, symbol zla, smrti, hříchu, nevědomosti, beznaděje, nevěry, samoty, opuštěnosti. Světlo, symbol dobra, života, poznání, naděje, víry, společenství, jistoty, domova. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, začínáme slavit. Začínáme slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání. Slavíme to v noci, protože se to stalo v noci. Tato noc je zvláštní, je jiná než noc narození, je to noc vykoupení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2010 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, v dnešní liturgii je celá řada myšlenek. Vybral jsem z nich dvě: cesta a křik, nebo zvolání. Vlastně všechna čtení, která jsme slyšeli, obsahují tu myšlenku cesty. Už i to první, můžeme říci, že stvoření světa, stvoření člověka, že to je cesta z nebytí k bytí, z neexistence k existenci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2007 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, když píše poutnice Eterie o slavení Velikonoční vigilie v Jeruzalémě, tak píše těm svým známým, pro které píše celý ten spis, že ta vigilie se slaví stejným způsobem jako u nich doma, a nepovažuje nějak za nutné se o tom široce rozepisovat, pouze dává několik málo informací o jakýchsi podrobnostech. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2004 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Lk 24, 1-12;
Bratři a sestry, takovou hlavní a určující myšlenkou po celou dobu postní pro nás byla příprava na křest nebo, můžeme říct, pro většinu z nás obnova našeho křestního vyznání. Dneska jsme slyšeli celkem sedm čtení z Písma svatého. Více...