Rubrika
HomilieObstál jsem, protože mám silného ochránce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Dt 26,4-10; ž. Žl 91; 2. čt. Řím 10,8-13; evang. Lk 4,1-13;
Bratři a sestry, společně se zamyslíme nad žalmem, který jsme před chvílí zpívali. Má číslo 91, pokud by ho někdo z vás hledal. Vykladatelé Písma říkají, že to je jeden z nejkrásnějších žalmů vůbec v celém biblickém žaltáři. My jsme ten žalm slyšeli především z toho důvodu, že se o něm mluvilo v evangeliu, a sice v takové opravdu zvláštní situaci, kdy slova žalmu, Boží slovo, cituje zlý duch. Vidíme, kam až je to Zlo ochotné zajít, aby člověka, i člověka Božího, dokonce Božího Syna, nějakým způsobem zavedlo na zcestí, kam až ten Zlý je ochoten zajít, aby překroutil pravdu, aby někoho získal pro svoji věc.
Když se ale vrátíme k tomu žalmu jako celku. O čem to je? V tom žalmu vystupují tři osoby. První osobou je člověk, který podává svědectví. To je ten, kterému říkáme žalmista. Je to někdo, kdo obrazným způsobem mluví o životních problémech, o životních zkouškách, většinou svých. A říká nakonec: „Já jsem v tom obstál ne vlastní mocí, vlastní silou, ale proto, že mám silného ochránce. Mám pomocníka, který je silnější než to Zlo.“ A touto druhou osobou, která má přijmout toto svědectví, to jsme my, každý z nás jednotlivě, osobně.
V tom žalmu ta druhá nemluví, ale celá ta kompozice právě předpokládá, že ten, kdo vydává svědectví, ho říká někomu konkrétnímu, někomu kdo se třeba cítí špatně, kdo se cítí unavený, kdo čelí nějakému nepřátelství, nějaké zkoušce, nějakému zlu.
A třetí osobou, která vstupuje a v tom žalmu mluví, je sám Bůh.
Ten žalmista používá obrazy. Obrazy, které jim byly celkem lehce srozumitelné. Hnedka ten první obraz, který jsme slyšeli, je obraz vůbec toho místa, mít kde bydlet a být ve stínu. Jsou to i obrazy pro nás celkem snadno pochopitelné. Obraz toho stínu chápeme, víme, že vlastně v těch zemích Středního Východu je stromů velmi málo a každodenní žár de facto likviduje, spaluje všechno a člověk se musí chránit, jinak takzvaně zkolabuje. A žalmista chce říct: „Jestliže se nebudeš, člověče, chránit před tím zlem, tak to zlo tě pohltí. Nějakým způsobem vlastně i tady v tomto směru a v tomto slova smyslu zkolabuješ.“
„Přebýváš v ochraně Nejvyššího.“ Vlastně se tím říká, že to je stav, stálý stav. Ne, že je to jenom chvíle. My si někdy říkáme a někdy nám to tak připadá, že my když se k tomu Bohu přihlásíme, tak že on se nám jako věnuje o trošku víc, a pak na nás jakoby zapomene a my se mu zas musíme připomenout, aby se o nás staral, aby nás chránil. A ten žalmista říká: „Ale kdepak. Ze strany Boží je to stálý stav. Je to ustavičná péče. Akorát jde o to, člověče, že ty to ne vždycky vidíš, ne vždycky si toho všimneš.“
Potom dál žalmista vyjmenovává právě různé zkoušky, úskalí, protivenství. On tam mluví o nemocech, o hladu, o válce, o zlých lidech. Toto jsme dnes neslyšeli, ono ty to bylo pak hodně dlouhé. Ale jsou to protivenství, jsou to překážky, jsou to svízelné situace, které všichni známe, se kterými se všichni nějakým způsobem setkáváme. Ale ten žalmista tam říká ještě jinou důležitou věc: „Řekni Hospodinu, mé útočiště jsi a má tvrz.“
Mají se tady na mysli stavby dvojího druhu. Jednak opravdu různé úkryty v horách na nepřístupných místech, kde se schovávali především v době třeba nějakých těch loupeživých nájezdů a takhle. Takové útočiště měl třeba i budoucí král David, když se schovával před Saulem. Ale má tady na mysli také to, čemu se říká svatyně. V pohanské svatyni ti pohané věřili a věří dodneška, že ta socha, ta modla, že přebývá tady, že ten bůžek tady na tom místě, kde je postavena ta socha, má největší moc a největší sílu, a proto že je potřeba přijít na to místo a tam ho nějakým způsobem vzývat. A tady žalmista takovým nenápadným způsobem říká velmi, ale velmi důležitou a zásadní věc, a sice Bůh, Hospodin, není spojen s nějakým konkrétním místem, ale je spojen s člověkem. A toto je zásadní i pro nás. Bůh se neváže na nějaké místo, ale váže se na člověka. On chce být tam, kde jsme my. Ale je to: „Ty, kdo přebýváš, Ty, kdo jsi.“ Protože samozřejmě, když je někdo hostem, může odejít, je svobodný, může říct: „Já to pohostinství nepřijímám. Já si budu žít po svém.“
Potom žalmista vyjmenovává způsoby, kterými se to Zlo nějakým způsobem projevuje. Dělá to obrazným způsobem. Nesmíme zapomenout na to, že je to báseň, je to vyjádřeno poezií a říká tady tedy: „Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku.“ Není to tak, že by doslova šlapal po nějakých zvířatech nebo takhle, ale za pomoci zase těchto obrazů těchto zvířat, toho lva, draka a hada, je vyjádřeno, jak funguje Zlo, jak působí. Někdy funguje silou, tak jako to dravé zvíře honí svoji kořist, až ji užene, až ji uštve, a potom ji roztrhá. Tak Zlo někdy takhle, jak se říká, válcuje silou, mocí, ničí, boří, brání druhým ve svobodě a podobně. To symbolizuje ten lev.
Drak symbolizuje jiné působení Zla, za pomoci různých nástrah, polopravd, vytáček, přetvářky, kladení různých léček. A tady tu lstivost, tu úskočnost, tu symbolizuje v tomto žalmu právě drak.
No, a had? Had je známý tím, že svoji kořist zabíjí tím, že ji uštkne, že do ní dostane jed. A tímto jedem jsou myšleny všechny pomlouvačné řeči, všechny nepravdivé řeči, všechny právě zase polopravdy, všechno to, co štve člověka proti člověku, co otravuje náš život, naše prostředí.
A žalmista nakonec říká: „Ale i o tom všem platí, že mám Pomocníka. Mám někoho, kdo mi to pomůže překonat, kdo způsobí to, že se mně to nějakým způsobem netkne, že mně to neublíží.
A jako poslední právě vstupuje, řekli bychom, na scénu v tomto žalmu Bůh, Hospodin, a říká: „Vysvobodím ho, ochráním ho, protože zná mé jméno.“
Znát jméno ve starověku bylo spojeno s tím, že když znám něčí jméno, tak mám nad tímto člověkem nějakou moc. Pokud šlo o vztah právě k Bohu nebo i k těm pohanským bůžkům, pokud znám jeho jméno, mohu se dovolávat jeho ochrany, jeho pomoci. Vzpomeňme si, že když se zjevil Bůh Mojžíšovi v hořícím keři a posílá ho do Egypta, tak Mojžíš říká: „A jaké je tvé jméno? Co jim řeknu? Budou se mě ptát: ‚Kdo tě posílá?‘“
Když znám jméno někoho, tak můj vztah k tomu člověku už není nějaký anonymní, ale je mnohem víc intenzivní, mnohem víc konkrétní. Vezmeme si takový banální příklad, když někdo jde po ulici a něco mu vypadne. Když toho člověka neznám a chci ho upozornit: „Hej, ty tam. Hej, vy tam.“ Co? Je to problém. Když vím, jak se ten člověk jmenuje, není problém na něho zavolat, upozornit ho a takhle.
Jde tedy o to, aby náš vztah k Bohu byl takový osobní. Bůh to nabízí, ale dává nám svobodu. Čeká na nás. Čeká na nás, jak my se k tomu postavíme, jestli tuto nabídku toho osobního vztahu přijmeme. Nejde o to někam přijít, nejde o to něco odříkat, ale jde o to mluvit s Bohem, jde o to přebývat v jeho blízkosti, jde o to setkat se s ním.
Ať je nám letošní doba postní takovým vodítkem, vybídnutím a motorem k tomu, abychom se k našemu Bohu zase víc přiblížili.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Dt 26,4-10; ž. Žl 91; 2. čt. Řím 10,8-13; evang. Lk 4,1-13;
Bratři a sestry, texty, které uslyšíme letos v době postní, především ty nedělní texty, tak mají jednu společnou myšlenku a tou společnou myšlenkou je pokání, náprava, znovuobnovení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Dt 26,4-10; ž. Žl 91; 2. čt. Řím 10,8-13; evang. Lk 4,1-13;
Bratři a sestry, zamyslíme se nad texty, které nám dnes církev předkládá v první postní neděli. Jak už jsem zmínil na začátku mše svaté, tak texty, které budeme letos číst o nedělích, mají takovou jednotící hlavní myšlenku, a tou je smíření nebo znovuobnovení vztahu, především myslí se člověk – Bůh, aby se člověk vrátil k Bohu, k svému Tvůrci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Dt 26,4-10; ž. Žl 91; 2. čt. Řím 10,8-13; evang. Lk 4,1-13;
Bratři a sestry, dnešní neděle nabízí vícero myšlenek, ale ze všech těch čtení se dá vytáhnout jedna jediná, a sice je to víra.
Apoštol Pavel v listě Římanům říká, jaká naše víra má být: má být v našem srdci a má být v našich ústech. Více...