Rubrika
HomilieVstupme do postní doby upřímně
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, postní doba nás vybízí k tomu, abychom přemýšleli. A o čem? O čem máme přemýšlet? Těch námětů je určitě celá řada a můžeme si vybrat.
Texty, které jsme teď vyslechli, nás vybízejí k tomu, abychom přehodnotili postoje, abychom se zamysleli nad tím, jaké zaujímáme postoje k tomuto světu, k Bohu, k sobě, k druhým lidem. A první čtení a evangelium, tam ty myšlenky byly hodně podobné. Druhé čtení nás vede trošičku jiným směrem.
To první čtení vlastně varuje před postojem určité nabubřelosti, před postojem „já to nepotřebuju“ nebo před postojem „já se nebudu nikoho doprošovat, já nebudu nikoho prosit o nějakou milost, o nějaké milodary, o nějaké smilování“. Je to postoj pýchy, který de facto vlastně toho člověka může zničit.
A tak vlastně prorok Joel vybízí vůbec k tomu: „Ano, zamyslete se nad sebou. Změňte ten postoj z té pýchy na postoj pokory.“ Protože jenom pokorný člověk dokáže říct: „Já jsem udělal chybu a já se za to omlouvám,“ nebo: „Je mně to líto.“ K tomu je potřeba dost velká pokora.
Navíc ještě právě ten Joel připomíná a říká, v tom je to podobné evangeliu: „Když někdo něco takového řekne, tak to musí být pravda. Nestačí jenom zahrát divadlo, nestačí se přetvařovat.“ To je další postoj, před kterým jsme varováni – před postojem přetvářky, před postojem herectví. A prorok Joel říká: „Musí tomu odpovídat i to vnitřní rozpoložení.“
Prorok tady dál potom jmenuje různá gesta kající, která jsou, řekli bychom, docela hlasitá: „Na Siónu zatrubte na polnici, nařiďte půst, svolejte shromáždění, zasvěťte obec,“ potom to pokračuje: „Ať kněží, Hospodinovi služebníci pláčou mezi předsíní a oltářem.“ Někdo by mohl říct: „Vždyť to je právě takové divadlo.“ Ne. Pokud tomu odpovídá ten vnitřní rozměr, tak potom je to v pořádku. Některým národům jaksi víc sedí to, že ten smutek a tady to projevují potichu, jsou jiné národy, které to projevují zase nahlas, ale důležité je, aby tomu odpovídalo vnitřní rozpoložení.
Ve stejném duchu mluví vlastně Pán Ježíš. Pán Ježíš cituje tři obvyklé prostředky, které mají vést člověka k tomu, aby právě přehodnotil svoje postoje, prostředky, které vedou člověka k tomu, aby přemýšlel o svém životě. Je zajímavé to pořadí, v jakém to říká. První je almužna, tedy je to vztah k druhému člověku, že mi přestává být lhostejný ten vedle mě. To je zase změna postoje. Druhá změna, modlitba, postoj k Bohu, postoj zase té určité pokory, že si uvědomuji, že ho potřebuji. Nemodlím se proto, že by to potřeboval Bůh, ale modlím se proto, že to potřebuji já.
Řekl bych, že v naší době především tento moment je velmi důležitý, protože se na nás valí spousty informací, spousty událostí. Dozvídáme se, jak se dnes říká, online, okamžitě, co se stalo na druhé straně světa a mnohdy nás to znepokojuje, mnohdy nevíme, co s tím, kam to zařadit, co s tím udělat a modlitba je to správné místo, abychom to svěřili Bohu. A říct: „Pane, s tímto se potýkám. Tady si nevím rady. Tady bych tě prosil o tvoji podporu, o to, aby tys mi zjednal jasno, abys mi ukázal, jak se k těm událostem mám postavit.“
No, a to třetí je půst. Žijeme ve společnosti, která je hodně, hodně zaměřená na materielní věci, na co se dá sáhnout a je to společnost, která se domnívá, že když všichni budou mít dostatek těch hmotných věcí, tak že budou šťastní. Za touto vidinou sem přichází i mnoho těch lidí z jiných světadílů. Oni se domnívají a říkají: „Tady je všeho dost.“ A oni doufají, že když budou mít všeho dost, těch hmotných věcí, že budou šťastní. A to není pravda. Je to vlastně velký paradox, že v okamžiku, kdy člověk dokáže si odříct to, co má, to co je dovolené, to co by mohl mít, dokáže se toho vzdát, tak jakýmsi způsobem vlastně získá navrch a potom je šťastný. Protože všechny ty hmotné věci, které máme, které nás obklopují, nám mají sloužit, nám mají být ku prospěchu, a ne my abychom sloužili jim a abychom byli v jejich područí.
A když se vrátíme kratince k druhému čtení, tak tam je řečena velmi krásná myšlenka: „Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo.“ Vlastně mluví se o tom, že všechno to, co tady vykonal Pán Ježíš, že to je nabídka – nabídka zadarmo daná. My používáme slovo dar, v náboženské mluvě se tomu říká milost. Dar je něco, na co člověk nemá nárok. Milost chápeme jako to stejné. A tady je nám nabízen veliký dar a veškeré to naše úsilí v té době postní, to nemá být nějaká gymnastika, nějaké cvičení, abychom něco dosáhli, abychom byli spokojení nad svými výkony. To nás má vést k tomu, abychom byli schopni přijmout tento dar toho usmíření. Abychom ho uviděli, objevili a řekli: „Ano, Pane, tento dar chci, za tento dar ti děkuji.“
Takže, bratři a sestry, vstupme do postní doby hlavně nějak upřímně, vstupme tam i s očekáváním, udělejme si plány, v čem chceme postoupit, co chceme nějakým způsobem v sobě oživit, a jak budou plynout jednotlivé dny doby postní, myslím, že hlavně tedy o nedělích všechny ty texty nám budou dobrou pomůckou a dobrým průvodcem, abychom letošní dobu postní prožili opravdově a k našemu užitku.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, dnešní starozákonní čtení i dnešní evangelium vlastně podávají jakési praktické návody, jak by se měl chovat člověk, který uznává svou chybu, svou vinu, a chce ji především napravit.
Chtěl bych se společně s vámi krátce zastavit u toho textu z knihy proroka Joela. On je v několika ohledech velmi zajímavý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Začínáme dobu, ve které se máme dívat dovnitř, do sebe. Je to doba liturgického roku, ve které mají trošku ustat vnější aktivity a čas, který člověk uspoří, má věnovat sám sobě. Protože každá aktivita vyžaduje určité plánování, ale také vyžaduje určitou sebereflexi, říkáme zpětnou vazbu, hodnocení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, všechna tři čtení, jak jsme je slyšeli, to je takový program, program pro duchovní obnovu. A to je to, o co má jít v té postní době. To je to hlavní, člověk se má vnitřně obnovit, každý z nás by se takhle měl vnitřně obnovit. Více...