Rubrika
HomilieBez Boha jsme prach
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, všechna tři čtení, jak jsme je slyšeli, to je takový program, program pro duchovní obnovu. A to je to, o co má jít v té postní době. To je to hlavní, člověk se má vnitřně obnovit, každý z nás by se takhle měl vnitřně obnovit. A je jasné, že tahhle vnitřní obnova musí být potom vidět nějakým vnějším způsobem. Bylo by chybou myslet si, že jde jenom o ty vnější věci. To bychom se potom podobali nějakým jogínům, kteří mají své cvičení a říkají si: „Čím výš postoupím, tím jsem na tom lépe.“ Ale nám nejde o to, abychom zvládli nějaké cvičení. To, co děláme se svým tělem, to znamená, že se třeba postíme, že si odřekneme něco, co je nám milé, to není samoúčelné. Tam je hluboký důvod v tom, abychom se přiblížili Bohu, řečeno lépe, abychom v sobě udělali místo, abychom viděli, jak On je nám blízko. O tom totiž mluvilo dnešní druhé čtení: „Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.“
Bratři a sestry, všechny ty texty, které jsme teď slyšeli, nás chtějí upozornit na to, že Bůh je nám blízko, moc a moc blízko. Ale jsme to my, kteří máme v sobě různé přehrady, různé bariéry, jsme to my, kteří jsme napůl hluší a slepí a nevidíme to. A toto období, které začínáme, těch čtyřiceti dnů, nám má pomoci v tom, abychom alespoň některé ty přehrady a bariéry zbourali, abychom se zklidnili, abychom zklidnili svůj pohled, abychom se soustředili, abychom se zaposlouchali, abychom si uvědomili, jak Bůh je nám blízko. Mnohdy totiž si lidé říkají: „Bůh je nám daleko.“ Ono je to přesně naopak: my jsme se vzdálili, On je pořád blízko. Někdy lidé říkají: „Bůh na nás zapomněl.“ Ne, my jsme zapomněli na Něho. My říkáme: „Bůh se hněvá.“ Ne – jsme to my, kdo se hněvá jeden na druhého, jsme to my, kdo se nechce usmířit.
Bratři a sestry, zkuste poslouchat i dál modlitby, jak jsou v této mši svaté. Modlitbu na dary a modlitbu po přijímání. Krásně se tam mluví o tom, co je a co má být výsledkem právě toho našeho svatopostního úsilí: přiblížit se Bohu, udělat v sobě místo, abych pochopil, co Bůh mi chce dát, udělat v sobě pořádek, zařadit ty hodnoty, všechno to, co prožíváme, tam, kam to patří, nepřeceňovat věci, které patří do tohoto světa, a naopak nezatlačovat do pozadí věci, kterým říkáme duchovní, věci, které se týkají našeho věčného života. Abychom si to nějak tak dobře uvědomili, že teď začínáme něco nového, proto budeme označeni popelem. Popel je na jedné straně znamením zmaru. Když nějaké město skončí, když se přes něj přežene válka, je tam popel. Prach a popel. Ale všichni také víme, že ten popel zpravidla bývá velice úrodný a na místě, které je posypáno popelem, velice brzo vyrazí nová vegetace a často jsou to krásné rostliny.
Máme si, bratři a sestry, uvědomit, že bez Boha je to skutečně jenom prach a popel, že bez Boha náš život bude hrozně šedivý, škaredý, že mu opravdu bude mnoho chybět. Na druhé straně, že Bůh je ten, který ten popel může proměnit, popel našeho života, může mu dát oživnout. Může způsobit to, že na něm vykvetou ty nejkrásnější a velice barevné a rozmanité květiny. Ale my musíme chtít, my se mu musíme dát k dispozici. Dneska je možné při tom udílení popelce říkat dvě věty. Buď a nebo, nikdy se neříkají obě dvě zaráz. Buď ta stará: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ A ta druhá: „Čiň pokání a věř evangeliu.“ Obě ty věty vystihují dobu postní, my se snažíme zamyslet nad sebou proto, abychom v sobě udělali místo pro Boha. Chceme dělat pokání, ne jako nějací lidé, kteří si chtějí dokázat, jak jsou na tom dobře, ale má to svůj význam. Bez Boha jsme prach, a proto se k němu obracíme, proto se k němu obracíme a chceme znovu naslouchat evangeliu, které je radostnou zvěstí o tom, že On nám odpouští. S tím, který byl bez hříchu, jednal jako s největším hříšníkem, abychom my byli ospravedlněni, abychom byli zachráněni.
Bratři a sestry, zkusme si třeba z té věty „Čiň pokání a věř evangeliu.“ udělat opravdový program pro letošní dobu postní, abychom, až budeme slavit Velikonoce, abychom mohli říct: „Bože děkuji Ti. Děkuji Ti, žes ke mně promlouval, děkuji Ti, žes mi ukázal zase novou cestu, žes mi do mého srdce dal novou odvahu, novou naději, žes posílil mou víru. Děkuji Ti, Bože, že jsi se mnou a že mohu zakoušet Tvou přítomnost, ať je mi dobře anebo ať je mi zle.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, dnešní starozákonní čtení i dnešní evangelium vlastně podávají jakési praktické návody, jak by se měl chovat člověk, který uznává svou chybu, svou vinu, a chce ji především napravit.
Chtěl bych se společně s vámi krátce zastavit u toho textu z knihy proroka Joela. On je v několika ohledech velmi zajímavý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, postní doba nás vybízí k tomu, abychom přemýšleli. A o čem? O čem máme přemýšlet? Těch námětů je určitě celá řada a můžeme si vybrat.
Texty, které jsme teď vyslechli, nás vybízejí k tomu, abychom přehodnotili postoje, abychom se zamysleli nad tím, jaké zaujímáme postoje k tomuto světu, k Bohu, k sobě, k druhým lidem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Začínáme dobu, ve které se máme dívat dovnitř, do sebe. Je to doba liturgického roku, ve které mají trošku ustat vnější aktivity a čas, který člověk uspoří, má věnovat sám sobě. Protože každá aktivita vyžaduje určité plánování, ale také vyžaduje určitou sebereflexi, říkáme zpětnou vazbu, hodnocení. Více...