Rubrika
HomilieBýt moudrý
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.08.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 9,1-6; 2. čtení Ef 5,15-20; evangelium Jan 6,51-58;
 |
Být moudrý | 13:52 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.87 MB] |
Bratři a sestry, určitě už jsme si někdy povzdechli a řekli jsme si, že máme těžký život a že ta doba, ve které žijeme, je složitá a že dřív to třeba bylo lepší. Slyšeli jsme ve 2. čtení z listu Efezanům, jak svatý Pavel říká: „Žijeme ve zlých dobách.“ Jsme vlastně téměř před dvěma tisíci let. I svatý Pavel přiznává a říká: „Nemáme to jednoduché.“
Ty doby, kdy to bylo v klidu, v pokoji, kdy to skutečně bylo o něco jednodušší, tak to byla menší část dějin lidstva. Většina těch dob je spíše neklidných, nepokojných, složitých. Ale nás by měla zajímat jiná otázka: Jak v této nepokojné době, v této složité době obstát? Co mám udělat, aby ke mně třeba ten nepokoje nedošel, aby mě neovládl, aby nade mnou nezvítězil? Být moudrý. Moudrost je určitý postoj, který připomíná svatý Pavel, připomíná ho i první čtení.
Moudrost, to není vychytralost. Moudrost, to neznamená za každou cenu zvítězit, ale moudrost je postoj, který člověku pomůže, aby ho to zlo neovládlo, aby to hlavní, čím se nechá vést, byl pokoj a radost. Ne strach, nejistota, stres a podobně.
V prvním čtení jsme slyšeli kratičký úryvek z knihy Přísloví. Kniha Přísloví má čtyři části, hlavně čtyři části – je to úvod, jedna sbírka přísloví, potom je několik dalších krátkých přísloví, potom druhá sbírka a závěr. Jmenovitě ta první sbírka někdy bývá nazývána jako Sbírka přísloví Šalamounových. Je to možné. Jsou to staré výroky, které lze vystopovat až do 8. století před Kristem. Výslovně se nedá poznat, jestli by jejich autorem byl Šalamoun, ale taky nic nemluví proti tomu, že by nebyl jejich autorem. Naproti tomu právě třeba ten úvod a závěr, ty pocházejí z 5. století před Kristem. A v té době svatopisec ty výroky shrnul do jedné knihy, do knihy Přísloví.
Jsou to výroky, které v hebrejštině se většinou rýmují, většinou to má dva řádky. Jsou to výroky, které jsou krátké, snadno zapamatovatelné, a jsou to výroky, které popisují nebo spíš radí, jak by se člověk měl zachovat ve svém každodenním životě. Pouze menší část má přímo náboženský charakter, obsah. Většina je takzvaně profánní. Týká se každodenního dne těch starých Izraelitů. Tím, že ten svatopisec to shrnul do sbírky, do jedné knihy, tak se nám před očima ukazuje takový průřez. Průřez téměř tří století, jak mysleli, jak tady ty zkušenosti, zážitky vtělili do těch krátkých výroků. Vidíme tam taky tu důležitou věc, že i oni žili v dobách neklidných, složitých, že pořád hledali. To je asi to hlavní, aby člověk nerezignoval, aby se nevzdal.
Ten úryvek, který my jsme slyšeli, to byla jedna jeho část, bylo to o moudrosti, ale celé se to nazývá O moudrosti a hlouposti. Ono totiž, když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že jsou dvě možnosti. Buď člověk bude usilovat o moudrost, nebo nebude usilovat o nic, a pak se bude sunout k tomu druhému pólu, a to je ta hloupost. Moudrost je zde představena jako osoba. Je to symbolické. Je to proto, aby nám to bylo bližší, protože jak si představit moudrost? My si dokážeme představit moudře jednajícího člověka, ale nějaká ta abstraktní moudrost, to je dost složité. Co je ještě zajímavé, tak v originále se nemluví o jedné moudrosti, ale v množném čísle o mnoha moudrostech. Je to tak. V našem životě ta moudrost, když řekneme jako celek, tak má mnoho podob. Mnoho podob a je velmi rozmanitá.
„Moudrost si zbudovala palác. Opřela jej o sedm sloupů.“ Myslí se dům, místo, stabilní místo. Dům se zpravidla nestěhuje, ten stojí. Stěhují se lidé, kteří v něm bydlí, ti se mění, ale dům stojí na místě. Člověk, který nemá dům, bezdomovec, bloudí. Bloudí, hledá, žádá o pomoc, o přístřeší a je to člověk, který nemá jistotu. Naopak ten, kdo má dům, v tom domě má domov. To je místo, kde se cítíme dobře, kam se rádi vracíme, kde jsou ti, které máme rádi, a s nimi se můžeme podělit o to, co jsme zažili.
Tedy moudrost je představena jako obyvatelka domu. To znamená, že je možné ji najít, že se neschovává, že se nestěhuje z místa na místo, ale můžeme ji najít. Můžeme k ní přijít, můžeme se s ní setkat. Těch sedm sloupů je zase symbolické vyjádření. Sedmička je číslo plnosti, a to plnosti jak pozemské, tak nebeské, a chce se tím říct to, že není na světě člověk, který by se nemohl něčemu přiučit. Mnozí lidé se domnívají a říkají si: „Nepotřebuji, aby mě někdo radil,“ ale to si říkají ke své škodě, protože my všichni víme, že druhý člověk nás může obohatit. Můžeme vždycky poznat něco lepšího, něco dokonalejšího, krásnějšího.
Tedy zbudovala palác a připravila hostinu. Pobila dobytek, smísila víno, připravila svůj stůl. Je to obraz obětní hostiny. Všichni víme, že Izraelité v Jeruzalémském chrámu obětovali zvířata. Každý den odpoledne obětovali beránka a toho celého spálili. Ale mimo toho do chrámu přicházeli lidé, kteří přišli poděkovat nebo přišli poprosit. A tito lidé přinášeli oběti. Buď přinesli zase nějakého beránka, kůzle nebo býčka. Pokud přinesli býčka, tak to už byla velká oběť a znamenalo to, že jsou to lidé velmi majetní.
Kněží nejdříve na hlavu toho obětního zvířete vložili ruce a modlili se nad ním. Potom to zvíře zabili a rozdělili. Bylo přesně určeno, jak se to zvíře má rozdělit. Malou část toho zvířete spálili na tom oltáři pro zápalné oběti. Další část, také poměrně malou, dostali ti kněží jako mzdu za tu vykonanou oběť. A velkou část toho zvířete si ti lidé zase odnesli domů. Připravili z tohoto zvířete hostinu a pozvali celou rodinu. Do Jeruzaléma šli třeba dva nebo tři, ale svolali doma celou rodinu, aby celá rodina měla účast na tomto obětním hodu, obětním jídle. Ti lidé se měli jednak nasytit při té hostině, ale šlo také o to, aby se setkali jeden s druhým, aby si uvědomili, že tvoří společenství s Bohem.
Při těchto hostinách se hodně mluvilo o všem možném, a to je to důležité. Aby člověk byl moudrý, tak se musí setkat s druhými. Musí naslouchat, to je také velmi důležité, a potom může i mluvit. Musí přijímat, ale také dávat. Někteří teologové mluví o tom, že tento dům, který zbudovala moudrost, že to je církev. Církev je místo, ve kterém můžeme nalézat bezpečí, ale nejde o to jenom, abychom žili pasivně v církvi, jsem členem církve, ale abychom žili s církví. Abychom naslouchali, ale abychom také mluvili. Abychom přijímali, ale abychom také dávali. Aby to nebylo jednostranné.
„Moudrost poslala své služebnice, aby volaly: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit.“ Svatopisec tady naráží na jednu věc, kterou všichni dobře známe – na reklamu. To je vidět, že už v té době byla nějaká reklama. Když dělá někdo reklamu, tak ji dělá pro sebe, svému výrobku, aby se to prodalo, abych já z toho měl zisk. Často víme, že ta reklama nebývá zcela pravdivá, a v tom je asi ten největší kámen úrazu. Ale ty služebnice, které jsou tady poslané, aby zvaly, tak ony nedělají reklamu sobě, ony nezvou nikoho k sobě, ale posílají je k moudrosti. Tedy nesnaží se získat prospěch samy, ale nabízejí možnost, aby získali ti druzí. Kdo je nezkušený, ať sem přijde. Kdo si uvědomuje, že mu něco chybí, že potřebuje, aby byl obohacen, někdo, kdo chce získat. Vyžaduje to určitou pokoru, aby si člověk toto přiznal, aby byl ochoten.
„Kdo je bez rozvahy, toho chci učit.“ Jsou tady tím míněni lidé, kteří neměli žádné vzdělání, neměli žádné školy, ale bylo jim řečeno: Záležitost vzdělání a záležitost moudrosti, to jsou dva různé světy. Každý člověk, pokud chce, i když nemá vzdělání, může získat moudrost, může být moudrý.
„Nechte dětinství a budete žít. Po cestě poznání choďte.“ Je zde nakonec řečeno, že tady to úsilí o získání moudrosti je cesta, tedy na dlouho. Není to záležitost jednoho odpoledne nebo třeba jednoho školního roku, ale je to dlouhodobá záležitost, ke které jsme povolání všichni. Nebo spíš je nám to nabídnuto.
Bratři a sestry, v létě je hodně práce na zahradách, na polích, chceme toho hodně stihnout. Někdy jsme z toho už unavení, vyčerpaní. Zkusme si nalistovat knihu Přísloví ve Starém zákoně a začněme si je pomalu pročítat. Nejde o to, abychom tu knihu rychle přečetli, ale spíš, abychom přečetli kousek a nechali to, co přečteme, na sebe působit a hlavně, abychom si uvědomili, že je to možnost, jak obohatit náš každodenní život.
Kéž se nám toto s Boží pomocí podaří a dokážeme co nejvěrněji a nejlépe jít po té cestě moudrosti.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.08.2018
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 9,1-6; 2. čtení Ef 5,15-20; evangelium Jan 6,51-58;
Bratři a sestry, začal bych jenom takovou maličkou zmínkou z listu Efezanům. Často mám tendence říkat si, jak v té době, ve které žijeme, je to obtížné, jak je to těžké a složité, tak si vzpomeňme na to, že už v tom listě Efezanům, který byl napsán v druhé polovině prvního století po Kristu, je těžké určit nějak přesněji ten rok, tak vlastně svatý Pavel už píše: „Žijeme ve zlých dobách. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 9,1-6; 2. čtení Ef 5,15-20; evangelium Jan 6,51-58;
Bratři a sestry, zhruba v polovině minulého století udělali takový zajímavý experiment. Vzali takový jeden text, ve kterém se psalo o tom, jak je ta dnešní doba špatná, ta mládež zkažená, jak lidé jsou k sobě zlí, nepomáhají si, jak té veřejné správě vládne korupce, úplatky, a vlastně byl to takový pesimistický text, který si naříkal, stěžoval a výsledek byl asi takový, že to všechno skončí nějak hrozně špatně. Více...