Pátek 17.05.2024, sv. Paschal Baylon, Aneta
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Duch svatý přichází způsobem, že si ho každý může všimnout

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;

Duch svatý přichází způsobem, že si ho každý může všimnout10:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.36 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš nás v prvním čtení zavedl do Jeruzaléma na slavnost Letnic. Původně to byly dožínky, tedy oslava, poděkování za sklizenou úrodu. Později k těmto svátkům, k té myšlence poděkování za úrodu byla přidána další myšlenka, a sice výročí, kdy si připomínali uzavření Smlouvy na Sinaji a takovým tím hmatatelným znamením smlouvy bylo Desatero. Tuto myšlenku, tedy, že Letnice jsou oslavou, připomínkou smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým vyvoleným národem, tuto myšlenku velmi prosazovali farizejové a tato myšlenka se dostala do popředí v momentě, kdy byl v roce 72 po Kristu zničen Jeruzalémský chrám. A svatý Lukáš píše Skutky apoštolů v době, kdy Jeruzalémský chrám už neexistoval. Tedy Lukáš staví tady v té druhé kapitole proti sobě, nebo spíš srovnává dvě scény – scénu na Sinaji, kdy Mojžíš je na hoře, Izraelité jsou pod horou. Hora je zahalena kouřem, oblakem, Izraelité se nesmějí dotknout této hory a za zvuku hromu, bouře, vichřice Bůh dává Mojžíšovi Desatero, a potom uzavírá tedy se svými vyvolenými smlouvu.

A Lukáš používá velmi podobné výrazy: Duch svatý je ten, který se projevuje hukotem, znamením, ohněm. Duch svatý přichází způsobem, že si ho každý může všimnout. To je první myšlenka, kterou Lukáš zdůrazňuje: Každý se může setkat s Duchem svatým.

A je tady další myšlenka. Už tady není nějaké oddělení – Izraelité nesměli přistoupit k té hoře, ale naopak ti, kteří jsou vevnitř, na které ten Duch svatý sestoupil, vycházejí ven k těm, kteří tam přišli, třeba ze zvědavosti, a zvěstují jim a říkají: „I vy můžete takhle obdržet Ducha svatého. I vás chce naplnit.“

Svatý Lukáš tady změnil chápání svátku Letnic. Židé to brali jako oslavu, připomínku něčeho, co bylo. Ale Lukáš říká: „Od teď, od toho okamžiku sestoupení Ducha svatého, od toho okamžiku, kdy se viditelně, slyšitelně projevil, je to svátek, který je orientován do budoucnosti, k tomu, co přijde, co se má stát, co se má naplnit na každém člověku, protože každý pokřtěný je povolán k tomu, aby se setkal s Duchem svatým, aby byl naplněn Duchem svatým.“

Svatý Pavel, jak jsme slyšeli v druhém čtení, říká: „My máme ty zárodky Ducha, ten začátek, ale těšíme se, doufáme, věříme, že to pořád poroste a že budeme naplněni Duchem svatým.“ Předpokladem toho, aby takhle Duch svatý mohl na člověka sestoupit, aby se mohl projevit, tak musí být ti lidé společně pohromadě.

Apoštolové s matkou Marií a dalšími ženami společně pohromadě setrvávali na modlitbách. Proč společně pohromadě? Někdo by mohl říct: „Vždyť to je to stejné. Tak buď byli společně, nebo byli pohromadě.“ Není to to stejné a oba ty výrazy tam patří.

Co to znamená být pohromadě? Být pohromadě znamená, že jsou lidé shromážděni v nějakém prostoru, třeba v nějaké místnosti, ale nemusí být tam společně. Pohromadě mohou být lidé i v nějaké frontě, v nějakém zástupu, ale tam je každý sám za sebe. Tam nebýváme pohromadě.

Já si dost často vzpomenu na takovou scénu za minulého režimu, jak všichni chodili do prvomájového průvodu. Na střední škole se to velmi kontrolovalo, a pak jsme samozřejmě, když nám tam udělali tu čárku, hleděli co nejdřív zmizet. A tak ještě s jedním spolužákem jsme to obkroužili, abychom nikoho nepotkali, nasedli do tramvaje. Když jsme tam vlezli, tak jsme se podívali a jaké bylo naše překvapení, když v té tramvaji už seděl náš třídní, který teda utekl taky, ještě dřív než my. A on uviděl nás, otočil se jako k okýnku, ven, my jsme se otočili na druhou stranu v té tramvaji, nikdo jsme nikoho neviděli. Tedy my jsme tam byli pohromadě, ale nebyli jsme tam společně. Být společně, to znamená naopak vědět o tom, kdo je vedle mě, s kým tam jsem, mít o něho zájem. Žít ne vedle něho, ale s ním. Žít v nějaké komunikaci. Duch svatý je ten, který přichází, aby nám právě pomohl tady v této komunikaci, tady v těchto věcech.

Když sestoupil Duch svatý, mnoho lidí se přišlo podívat, co se děje. Byli zvědaví. Nebylo v tom nic duchovního, nebylo v tom nic nadpřirozeného. Chtěli vidět, co se děje. To stačilo. Pro tu chvíli to stačilo. A Petr začíná mluvit. A teď oni žasnou: „Každý z nás ho slyší mluvit jeho vlastní řečí.“ Řeč, to není to stejné, co jazyk. Mluvíme všichni stejným jazykem, ale každý z nás mluví svou vlastní řečí. Naše řeč, to je něco specifického, něco, co je nám vlastní. Výrazy, které požíváme, ten způsob intonace a další věci. Duch svatý se nám přizpůsobuje. Přichází ke každému z nás jednotlivě. On z nás nechce udělat nějakou uniformovanou skupinu, kde všichni se mají chovat stejně, ale přichází, aby umocnil, vyzdvihl, ukázal na dary, které máme, na charismata, která jsme dostali, aby nás vyzval a řekl: „Používej to! Nenech to ležet ladem.“

A potom tam Lukáš připomíná a vyzdvihuje takovou myšlenku, která je na pomezí politiky, morálky, náboženství. On tam vyjmenovává sedmnáct skupin. Ony to nejsou všechno jenom národnosti, protože se tam říká: „Židé i proselité,“ ale všichni ti, které tam vyjmenovává, tak žili v Římské říši. Často to vnímali ti lidé, že jsou tam jako otroci, že tam nejsou svobodně, ale Řím, to byla velmoc v té době, velmoc, která říkala: „My jsme vám přinesli kulturu. My jsme vás pozdvihli. Jenom od nás přichází to dobré.“ A koneckonců v době, kdy Lukáš napsal Skutky apoštolů, římští císařové, každý z nich o sobě jednotlivě říkal: „Já jsem bůh.“

A Lukáš to staví zase do protikladu a říká: „Ne. Skutečná obroda nevyjde z Říma, ale z Jeruzaléma. Skutečné myšlenky, které jsou hluboké, pravdivé, které člověka nezavedou někam na scestí, tak tyto myšlenky přinesl Ježíš Kristus. Ne žádný římský císař. Mnozí z nich byli moudří, ale myšlenky, které dávají věčný život, tak ty má Ježíš Kristus. V té době to bylo takové téma výbušné, myšlenka velmi úderná. Mnohé povzbudila, mnohé rozčílila.

Bratři a sestry, Duch svatý je ten, který přichází, aby zůstal. Nebylo to tak, že by jenom sestoupil a odešel, že by se tu ukázal na chvíli, ale On přišel, aby zůstal, aby naplňoval stále. Abychom cítili jeho pomoc nejenom o svátcích, ale abychom cítili jeho vliv, jeho pomoc i, jak se říká, ve dny všední.

My máme trošku problém s tím slovíčkem Duch. Co to je? Ve staré češtině to znamenalo to stejné co dech. A, jak víme, všechno, co žije, dýchá. A, jak říkal jeden filosof, dokud dýchám, doufám. Tedy dýcháme. Ale snažme se, abychom dýchali opravdu zhluboka. Aby ten náš život z víry nebyl jenom přežívání, ale aby byl skutečně prožíváním toho, co nám přinesl Ježíš Kristus. Duch svatý je ten, který nám pomáhá toto správně pochopit a potom zařadit do našeho života.

Kéž tedy s pomocí Ducha svatého žijeme a jsme stále lepšími a lepšími Ježíšovými učedníky.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ovoce a dary Ducha svatého

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;

Ovoce a dary Ducha svatého10:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB]

Bratři a sestry, když se provádějí různé ankety a ptají se lidí, co se oslavuje o Letnicích, tak ty odpovědi jsou opravdu velmi zajímavé. Že se o Vánocích slaví narození Ježíše, ví celkem dost lidí na světě.    Více...


Ano Bože, já chci Tvůj dar

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;

Bratři a sestry, my dnes slavíme Hod Boží svatodušní, tedy svátek, který se svou důležitostí řadí mezi ty největší, nejhlavnější, nejdůležitější svátky v křesťanském církevním roce. A přesto pro mnoho lidí je to „obyčejná neděle“. Mnoho lidí to přejde bez povšimnutí. Dokonce mnoho křesťanů, mnoho katolíků nějak na to zapomene. Na Vánoce a na Velikonoce se uklízí, peče se na Vánoce cukroví, na Velikonoce beránci, zdobí se vajíčka, chodí se na návštěvy. Na Letnice vpodstatě nic z toho. Na Vánoce a Velikonoce si posíláme přání, pohlednice.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.