Pátek 17.05.2024, sv. Paschal Baylon, Aneta
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Ovoce a dary Ducha svatého

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;

Ovoce a dary Ducha svatého10:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB]

Bratři a sestry, když se provádějí různé ankety a ptají se lidí, co se oslavuje o Letnicích, tak ty odpovědi jsou opravdu velmi zajímavé. Že se o Vánocích slaví narození Ježíše, ví celkem dost lidí na světě. Že o Velikonocích si připomínáme jeho zmrtvýchvstání, to už je slabší, a o Letnicích příchod Ducha svatého, tak to už ví jenom malá část. I já sám jsem dneska ráno slyšel v rádiu, že Letnice, že to jsou pohanské svátky, kdy si připomínáme příchod léta. Takže potom člověk se nemůže divit.

Co si teda dnes připomínáme? O co nám jde? Dnešní slavnost nás vrací samozřejmě do minulosti, ale dnešní slavnost se taky dívá dopředu a ten pohled dopředu je důležitější než ten pohled dozadu. Ale začneme tím pohledem dozadu.

Apoštolové poslechli Ježíše, když on odchází, když vstupuje na nebe a říká jim: „Čekejte. Přijde Pomocník.“ Oni nevědí, jak to bude přesně vypadat, jak to proběhne, ale spolehnou se na Ježíšovo slovo, na to, že je vyzývá: „Čekejte,“ protože Ježíš, když něco slíbí, tak to splní. A splnilo se to padesátý den.

To mohli tušit. Vás to možná překvapuje, ale dalo se to předpokládat, že to bude padesátý den po Velikonocích. Proč? Židé sice slavili to, čemu se říká dožínky, poděkování za úrodu, ale to nebylo to hlavní. To hlavní, co si Židé připomínají padesát dní po Velikonocích, je uzavření smlouvy na hoře Sinaj, a znakem této smlouvy je Desatero. U hory Sinaj oni se stali národem. Tam začíná to povědomí vyvoleného národa. Oni se stali lidem Smlouvy a každý padesátý den po Velikonocích si to připomínali. Proto, když přichází Duch svatý právě padesátý den po Velikonocích, to je velmi symbolické, protože tím opravdu Bůh říká všem těm, kteří v něho věří: „Vy jste můj vyvolený lid, vy ke mně patříte. Tak, jako jsem si kdysi vyvolil Abraháma a jeho potomky, tak jsem si v Ježíši Kristu teď vyvolil vás. Vy jste stejně tak můj vyvolený lid, patříte ke mně.“

Krásné je to, že Duch svatý přichází k apoštolům, tam, kde jsou oni. Oni nemusí nikam chodit, nemusí jít do chrámu, nemusí jít na nějaké úředně stanovené místo, ale On přichází tam, kde jsou oni. To není náhodou, to je kvůli nám, aby i nám bylo jasné, že Duch svatý přichází tam, kde lidé o něj stojí, kde ho očekávají, kde o něho prosí.

Důraz bych položil na to slovíčko „očekávat“. Apoštolové, Maria a ti další učedníci, kteří byli ve Večeřadle, očekávali přijetí Ducha svatého. Je rozdíl mezi čekáním a očekáváním. Čekáme ve frontě u pokladny v obchodě, čekáme na autobusové zastávce nebo čekáme třeba u zubaře, a vždycky si říkáme: „Už aby to bylo za mnou. Chci se toho zbavit.“ Čekání je zpravidla nepříjemné.

Očekávání, to je něco jiného. Dítě očekává oslavu – Vánoc, svých narozenin. Je tam ten motiv, protože něco dostane, ale to dítě se na to těší. To je správné očekávání: těšit se, doufat. A takhle očekávali apoštolové Ducha svatého a On přišel. Přišel se svými dary, o těch darech jsme zpívali v sekvenci, ale přišel také s něčím dalším, o tom právě bylo dnešní druhé čtení. Říká se tomu ovoce anebo plody ducha svatého. Svatý Pavel v listě Galaťanům jich má devět, tak, jak jsme slyšeli ve druhém čtení, katechismus katolické církve jich má dokonce dvanáct, těchto plodů Ducha svatého.

Dary dává Duch. Plody, ovoce, to je něco, co má vyrůst na nás, na každém z nás. Jak říká svatý Pavel, ty dary jsou dány proto, aby člověk byl užitečný. Ne, aby se tím vytahoval, aby se pyšnil a říkal: „Podívejte se na mě, co já mám,“ ale aby byl užitečný, aby byl prospěšný církevní obci, tomu místu, kde zrovna žije.

Můžeme říci, každý má nějaký dar. Dary se teda týkají každého v jiné míře, ale ovoce se týká nás všech. Ovoce máme přinést my všichni. Tím ovocem označujeme takové ty věci, které se nezdají ani nijak zázračné. Co udělali apoštolové po seslání Ducha svatého? Otevřeli dveře a vyšli ven. Museli překonat svůj strach. To je to ovoce: překonat strach. Na tom není nic nadpřirozeného. To nikdo ani moc nepoznal, že museli něco překonávat, to věděli jenom oni. A dobře věděli, že ta síla není z nich, ale z Ducha svatého. Prvně se projevilo ovoce Ducha svatého, v druhé fázi se projevil dar – dar, že všichni, kteří tam byli, rozuměli kázání apoštola Petra.

Bratři a sestry, to ovoce je často mnohem nenápadnější, není tak vidět. Přesto je tak strašně důležité a přesto ho potřebujeme. Jestliže se někde objeví právě nějaký dar, takový vyjímečný dar, jaký měl svatý Petr, tak všichni na to koukají s otevřenou pusou, ale ovoce Ducha svatého, jeho plody, to je něco, co má provázet náš každodenní život a my máme za to děkovat. My máme být těmi, kteří jsou si vědomi, že tato síla, tyto skutečnosti nejsou z nás, ale že je dostáváme.

Říkal jsem na začátku mše svaté, že si dnes připomínáme zrod církve, první den jejího veřejného působení. A jak to vypadalo? Všimněme si, že apoštolové nešli někam ven, nezačli vylepovat plakáty, nezačali svolávat lidi, nezačali je zvát a říkat: „Přijďte, my vám řekneme něco zvláštního, něco zajímavého.“ Naopak, ti lidé přišli a Petr odpovídá na jejich otázky. Ti lidé se ptají: „Co se to děje?“ A Petr na to reaguje.

Církev nebude úspěšná tenkrát, když bude mít k dispozici moderní techniku, když zvládne různé reklamní techniky, když zvládne způsoby, jak, řekněme, oslovit lidi, jak s nimi manipulovat, jak je získávat. V tom to není. Církev bude úspěšná, jestliže bude mít lidi, kteří budou očekávat.

Bratři a sestry, mnohé starosti, mnohé těžkosti našeho každodenního života v nás ubíjejí toto očekávání. Dnešní slavnost nás chce vybídnout, abychom v sobě oživili očekávání, abychom se nad tím zamysleli a řekli si: „Tak co já čekám? Co čekám od života, co čekám od Pána Boha?“ Dnešní slavnost nás chce vybídnout, abychom byli aspoň trošičku nadšení tak, jako apoštolové.

Ke každé slavnosti patří přání. Přejeme si zpravidla zdraví, ale i jiné věci. Já bych nám všem teď chtěl také popřát do dalších dnů, do dnů, které přijdou po slavnosti seslání Ducha svatého. A co? Aby nám nechyběly především dvě věci: radost a pokoj. To jmenoval Pavel v listě Galaťanům. Protože se na nás valí a tlačí spousty problémů, spousty těžkostí, spousty věcí, které nám právě tu radost berou, spousty situací, které nám berou náš klid a náš pokoj vnitřní, proto nám všem přeji, abychom měli především tyto věci, tyto dva momenty: radost a pokoj. A ať jsme aspoň trošičku tak nadšení, jako apoštolové, kteří dokázali otevřít dveře z Večeřadla, vyjít ven a mluvit o Ježíši.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Duch svatý přichází způsobem, že si ho každý může všimnout

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;

Duch svatý přichází způsobem, že si ho každý může všimnout10:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.36 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš nás v prvním čtení zavedl do Jeruzaléma na slavnost Letnic. Původně to byly dožínky, tedy oslava, poděkování za sklizenou úrodu. Později k těmto svátkům, k té myšlence poděkování za úrodu byla přidána další myšlenka, a sice výročí, kdy si připomínali uzavření Smlouvy na Sinaji a takovým tím hmatatelným znamením smlouvy bylo Desatero.    Více...


Ano Bože, já chci Tvůj dar

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,1-11; 2. čtení 1 Kor 12,3b-7.12-13; evangelium Jan 20,19-23;

Bratři a sestry, my dnes slavíme Hod Boží svatodušní, tedy svátek, který se svou důležitostí řadí mezi ty největší, nejhlavnější, nejdůležitější svátky v křesťanském církevním roce. A přesto pro mnoho lidí je to „obyčejná neděle“. Mnoho lidí to přejde bez povšimnutí. Dokonce mnoho křesťanů, mnoho katolíků nějak na to zapomene. Na Vánoce a na Velikonoce se uklízí, peče se na Vánoce cukroví, na Velikonoce beránci, zdobí se vajíčka, chodí se na návštěvy. Na Letnice vpodstatě nic z toho. Na Vánoce a Velikonoce si posíláme přání, pohlednice.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.