Rubrika
HomilieStrom přináší ovoce ve svůj čas
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
My se, bratři a sestry, vrátíme k prvnímu čtení. Začnu opakováním. Prorok Jeremiáš začal působit někdy kolem roku 628 před narozením Pána Ježíše. Začalo to dobře za vlády krále Josiáše, národ prožíval obnovu, reformu politickou, hospodářskou, hlavně náboženskou, ale král Josiáš byl zabit v jedné bitvě a potom už to šlo s Izraelem s kopce. Izrael se dostává do takových jakýchsi kleští, napřed z Egypta, potom z Babylónie, a to sevření z Babylónie má takové docela tragické následky. Izraelité dvakrát povstali proti Babylóňanům, dvakrát byli poraženi a nakonec byl zničen celý Jeruzalém, chrám byl zapálen, většina lidí odvedena do zajetí. Ale teď je ještě nacházíme v době před tímto.
Jestli jste dobře poslouchali žalm, tak jste si možná všimli, že slova žalmu a dnešního prvního čtení byla velmi podobná. Ano. Jeremiáš opakuje to, co už znali Izraelité z žalmu. Ale proč to opakuje? Víceméně proto, že za ním přišli lidé a položili mu otázku, asi takovouto: „Jeremiáši, jak nám vysvětlíš, že lidé, kteří nevěří v Boha, zapomínají na Boha, někteří se mu dokonce i vysmívají, jak to, že tito lidé mají úspěch, že se jim daří na co šáhnou, získávají postavení, získávají majetek, jsou vážení? A jak to, že lidé, kteří věří, kteří se snaží žít podle své víry, nevyjdou ze svých starostí, nevědí často, jak se říká, z které do které, nemají postavení, nemají majetek a druzí se jim ještě smějí. Jak nám to vysvětlíš? Jak to tedy je?“
Vidíme, že to je otázka, která trápila tenkrát Izraelity a trápí i nás. Odpověď není jednoduchá. Jeremiáš použil Boží slovo. Připomněl slova žalmu a potom ten obraz rozvinul. Postavil jim před oči relativně jednoduchý obraz. Každopádně to byl obraz, který znali. Izraelité žili na kraji pouště. Nesmíme si hned představit Saharu, tedy písek a tak, ale je potřeba si představit kamení, rozpraskanou zemi, skálu, téměř žádnou hlínu, a co je ještě zajímavé, tak tady v tomto kamení a v tomto neúrodném kraji ta půda je ještě navíc slaná, čili tam neroste vůbec nic, a když tak, tak máloco tam přežije. Tedy obraz ze života.
Jeremiáš říká: „Představte si keř, který vyroste někde na takovéto skalnaté pustině. Dokonce přijdou lidé a obdivují to a říkají: „To je úžasné! To je úžasné, že tady vyrostl takový keř, že se tady vůbec něco našlo, že našel nějakou půdu, nějakou živinu,“ a ten keř obdivují. Ale Jeremiáš říká: „Ale ten keř nepřinese užitek. On nevydá ovoce.“ Posláním každé rostliny je vydat ovoce, plod. Ovoce je něco, co ta rostlina dává ze sebe, ale neslouží to té rostlině. Slouží to někomu jinému, tomu, kdo přijde a kdo si to utrhne. Ten se potom z toho raduje, ten to třeba jí nebo je mu to k užitku jakkoliv jinak. A Jeremiáš říká: „Vy se nesmíte nechat fascinovat tady tím, že vidíte něco zvláštního, ale vy se musíte ptát, musíte to vidět v souvislostech. Nestačí, že vidíte ten keř a říkáte: ‚To je úžasné, jak on tady vyrostl na té pustině,‘ ale vy také musíte vidět tu poušť a také musíte vidět, jestli to dojde až do cíle, protože nestačí dojít na půl cesty. Nestačí, aby lidský život byl naplněn způli. Je potřeba dojít do cíle.“
A teď jim dává druhý obraz: strom zasazený u potoka. My si musíme uvědomit, že v Palestině voda je mnohem vzácnější než tady u nás, že tam mají jenom jednu řeku, jedno jezero a v období dešťů se naplní koryta potoků, ale ta voda odteče a s příchodem léta se ta voda ztrácí. Voda je tam právem chápána jako jakýsi princip života, zdroj života. V tomto výroku, v tomto obraze je tou vodou myšlen Bůh – Bůh, který dává život. Ale co musí člověk udělat? Hledat.
„Podobá se stromu, který je zasazený u vody, své kořeny vyhání k potoku.“ Tedy ten člověk hledá, ptá se. Jeremiáš chce připomenout těm, kteří se ho ptali, a chce jim říct: „Nestačí, že se díváte před sebe, možná taky za sebe, ale je potřeba, abyste se taky podívali nahoru. Náš život nemá jenom jeden rozměr.“ My bychom dnes řekli: „Náš život není černobílý, je barevný.“ Na světě taky není jenom jedna rostlina, jedno zvíře, ale svět je rozmanitý. A toto všechno je potřeba, aby člověk vnímal, aby viděl a podle toho aby řídil svoji životní cestu.
Každý člověk má vydat ovoce, plod. Ten strom ve svůj čas přináší ovoce, ne kdykoliv. To je to, jak se říká: „Ty jsi křesťan, ty to musíš všechno vydržet. Ty si musíš nechat to všechno líbit, protože ty jsi křesťan, ty věříš v Boha“ a takhle. Je to zvláštní logika, je to zvláštní, co ti nevěřící od nás čekají, ale takhle to není a Boží slovo toto neříká.
Ovoce, strom, rostlina přináší „ve svůj čas“, jinak je to pohádka o Marušce a dvanácti měsíčkách. Když by dneska, teď, v tuhle chvíli někdo šel hledat nějaké ovoce na strom, na rostlinu, tak se mu vysmějí. „Ve svůj čas.“ To slovo je tam velmi důležité, to „ve svůj čas“. Tedy Bůh není takový, že by na nás nakládal něco nemožného, že by od nás chtěl něco, co bychom nebyli schopní splnit, ale ve svůj čas Bůh přináší a hledá ovoce.
Když jsme u těch stromů a toho času, tak jsem si vzpomněl na zážitek z Nepomucena. To je v Římě česká kolej, kde studují kněží a bohoslovci, která byla postavena v roce 1922, tak v jakémsi zápalu pro národ někoho napadlo, že by u té koleje vysázeli lipovou alej. V Římě, na jihu, kde rostou palmy, pomeranče, citróny, tak vysázeli u Nepomucena lipovou alej. No, a co milé lípy? No, někdy tak v březnu vykvetly, daly listí a v červnu už na to listí bylo moc vedro, listí opadalo. Chvíli byla lípa holá a někdy hned zase ještě po prázdninách znovu květy, listí. Zas to vydrželo tak dva měsíce a do Vánoc se to prý ještě jednou zopakovalo. Lípy z toho byly totálně zmatené a postupně vlastně všechny zahynuly. Musely se vykácet a když se vykácely, tak se zjistilo, že vevnitř byly duté. Ne stářím, ale vysílením. Vysílením proto, že ty stromy byly zmatené, neměly sílu, nevěděly, jak se mají zachovat. Tedy, když bychom pokračovali v této logice, je potřeba na správném místě pěstovat správnou rostlinu a je potřeba vědět, že Bůh přichází ve svůj čas, aby hledal ovoce.
Bratři a sestry, prorok Jeremiáš nedal vyčerpávající odpověď, vyčerpávající odpověď nám dá Bůh, ale prorok Jeremiáš chce říct asi tolik: „Člověk, který spoléhá na Boha, který spoléhá na Hospodina, ten má zůstat za všech okolností klidný. Ten má vědět, že má ten největší poklad.“ Člověk, který spoléhá na své kontakty, na své známosti, člověk, který spoléhá na to, že si to bude umět zařídit, takový člověk si neuvědomuje, že je mnoho věcí, které si nedokáže zařídit.
Bratři a sestry, ty výroky, jak je pronesl prorok Jeremiáš, to jsou dvě takové koleje. Ty výroky jsou naprosto radikální a prorok to taky tak staví a říká: „Není třetí cesta.“ Když se to domyslí, v důsledku, ve finále jsou opravdu jenom dvě cesty. Kam se člověče otočíš? Ke komu se přidáš? Musíš se rozhodnout!
Začne příští týden doba postní a zase budeme vybízeni k tomu, abychom obnovili to svoje rozhodnutí spoléhat na Hospodina. Musíme si uvědomit, že nestačí to rozhodnutí spoléhat na Hospodina jednou udělat, ale že je potřeba ho obnovovat. Kéž tedy ty dny, které přijdou, využijeme právě k této obnově.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
13.02.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Sestry a bratři, dovolte, abych dnešní neděli využil myšlenky otce Vojtěcha Kodeta. Tuto neděli máme před sebou Ježíšova blahoslavenství v Lukášově verzi. Mnozí vykladatelé Bible, Nového zákona, dokonce říkají, že tato blahoslavenství jsou takovými pravějšími, skutečnějšími než blahoslavenství v Matoušově evangeliu. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
17.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Drazí přátelé, zcela přirozenou snahou každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. To je přirozené, to není žádný hřích. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat léky, které vnesou do našich dní trochu světla a dobré nálady. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, my budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Korinťanům.
Ta dnešní myšlenka, která je v tom listu, je o zmrtvýchvstání – o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zmrtvýchvstání našem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, právě jsme slyšeli jeden z nejdůležitějších úseků Nového zákona. Skutky a řeči Pána Ježíše mají určitě různou důležitost a co se týče nauky, takového programu, který Ježíš nastínil hned na začátku svého veřejného vystoupení, tak jsou blahoslavenství. Více...