Rubrika
HomilieBlahoslavenství dává naději
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, právě jsme slyšeli jeden z nejdůležitějších úseků Nového zákona. Skutky a řeči Pána Ježíše mají určitě různou důležitost a co se týče nauky, takového programu, který Ježíš nastínil hned na začátku svého veřejného vystoupení, tak jsou blahoslavenství. Je to něco moc a moc důležitého, jenže my to nějak nedoceňujeme. Když bychom hledali ve Starém zákoně, co odpovídá blahoslavenstvím, no tak tam najdeme Desatero, smlouvu, kterou uzavřel Bůh s Izraelity u hory Sinaj, a na znamení této smlouvy oni dostali Desatero. V tom Desateru se říká většinou negativně, co se dělat nemá. Blahoslavenství – to jde dál. Blahoslavenství už nepřikazuje – nesmíš, musíš – ale vyzývá. Vyzývá, nabízí cestu. Desatero? Desatero se probírá, mluvíme o něm, určitou shodou okolností třeba jsme ho teď probírali s dětmi ve škole (dost dlouho, věnuje se tomu v osnovách velká část té výuky). Blahoslavenství? Taky jsme měli, jsou tam na to 2 hodiny vyhrazené. Desatero? To známe a chceme, aby to naše děti a naši vnuci uměli odříkat. A když by se nás někdo zeptal na blahoslavenství? Je jich 8 podle Matouše, Lukáš jich má dokonce méně. Dali bychom je dohromady?
Bratři a sestry, bylo by potřeba, abychom této kapitole z evangelia věnovali více pozornosti, více svého času. O čem to Ježíš mluví? Když to slyšíme tak nějak letmo, a jak se říká, jedním uchem, tak si můžeme říct: „To je nějaké zvláštní, to je nějaké divné. Ježíš říká, že šťastný blahoslavený je ten, komu něco chybí, kdo nemá co jíst, kdo nemá kde bydlet, kdo nemá žádné přátele, koho odněkud vyhodili. A naopak: jak jsme to slyšeli tady u Lukáše, za těmi blahoslavenstvími Ježíš připojil část, které se říká Běda. Tam se mluví o tom, že běda těm, kteří mají všeho dost. To je nějaké zvláštní. Abychom dobře pochopili, co Ježíš říká, je potřeba si uvědomit, že Ježíš vždycky mluví k nám lidem. V centru stojí lidé, ne ty události, ale lidé. Proč? Protože vemte si to takhle: jestli je někdo chudý nebo bohatý, to ještě nic neříká o tom, jaký ten člověk je, jestli je dobrý anebo zlý. Všichni to známe, jsou lidé, kteří jsou dobří, a je jedno, jak jsou na tom s majetkem, a jsou zase lidé, kteří jsou špatní, a zase je to jedno, kolik toho mají nebo nemají.
Bratři a sestry, Ježíš tady mluví o lidech. Mluví o nás, kteří se dostáváme do různých situací. V tom prvním oddílu se mluvilo o situacích, kdy člověku něco chybí, kdy se mu něčeho nedostává, kdy ho odněkud vyhodili. To začíná třeba tím, když je nějaká parta dětí a teď tam přijde někdo a chce si s nimi hrát a oni řeknou: „Ne. My s tebou nehrajem. Ty nejsi z naší ulice. My s tebou nekamarádíme.“ To je velice tvrdé a velice kruté. Pak to pokračuje. Že se člověk snaží někam dostat, třeba na nějakou školu, a ono mu přijde, že ho nepřijali, prostě s ním nepočítají. Anebo teď je takový jakýsi fenomén, že lidé, kterým je přes 50, těžko hledají práci. Když je někde uvidí, uvidí, kolik jim je roků a řeknou: „Vy už jste moc starý. Vy už jste moc stará. My s váma nepočítáme.“ To dnešní evangelium právě naopak říká: „Člověče, Bůh s tebou počítá, i když ti něco chybí, i když se ti něčeho nedostává. Pro Boha nejsi přebytečný, pro Boha nejsi navíc, On o tobě ví a počítá s tebou.“
Bratři a sestry, to dnešní evangelium je evangelium naděje. Je to o spojení víry a naděje. Před 14 dny jsme četli ve druhém čtení to, čemu se říká Velepíseň na lásku, kde apoštol Pavel psal: „Nyní trvá víra, naděje a láska.“ A tyhle tři, můžeme říct, momenty našeho života, není možné od sebe nějak izolovat, není možné to jako rozřezat na tři díly. Už ten apoštol Pavel tam vlastně mluvil o tom, že vždycky je to společné. Minulou neděli jsme mluvili o spojení víry a lásky. Dnes vlastně mluvíme o spojení víry a naděje, že Bůh říká: „Člověče, já tě přes to období, kdy ti něco chybí, já tě přes to převedu, já tě v tom nenechám, já tě neopustím. Ale když ty se mě budeš držet, poznáš, že i tady v tomto okamžiku, kdy ti něco chybí, kdy ti někdo dal najevo, že s tebou nepočítá, tak i v tomto okamžiku můžeš být šťastný, protože já budu s tebou. A zase na druhou stranu, když se obklopíš věcmi, které mají své omezené trvání, když se spolehneš pouze na tohle, tak byť bys toho měl sebevíc, tak jsi nejchudší, a proto ti bude běda, protože tě to zavede do nějaké slepé uličky, a nebudeš šťastný.“
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám předkládá dvě takové cesty a my si máme vybrat. Evangelium nás upozorňuje na to, že si musíme vybrat a že si vybíráme každý den. Evangelium nás upozorňuje na to, že každému z nás něco chybí, kvůli něčemu jsme nešťastní, ale že by to tak nemuselo být. Evangelium nás také upozorňuje na to, že kolem nás jsou lidé, kterým toho chybí daleko víc než nám samotným. Každý z nás může ve svém okolí najít někoho, kdo je ještě daleko chudší, smutnější, kdo touží po nějakém nasycení, zpravidla duchovním, v našem okolí. Že jsou kolem nás lidé, kteří jsou nějakým způsobem potřební, většinou právě v tom duchovním slova smyslu. A my? My se nemáme uzavřít do sebe, ale máme těmto lidem zvěstovat to, čemu se říká blahoslavenství: „Člověče, Bůh s tebou počítá, pro něho nejsi navíc, pro něho nejsi v žádném případě zbytečný.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
13.02.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Sestry a bratři, dovolte, abych dnešní neděli využil myšlenky otce Vojtěcha Kodeta. Tuto neděli máme před sebou Ježíšova blahoslavenství v Lukášově verzi. Mnozí vykladatelé Bible, Nového zákona, dokonce říkají, že tato blahoslavenství jsou takovými pravějšími, skutečnějšími než blahoslavenství v Matoušově evangeliu. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
17.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Drazí přátelé, zcela přirozenou snahou každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. To je přirozené, to není žádný hřích. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat léky, které vnesou do našich dní trochu světla a dobré nálady. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
My se, bratři a sestry, vrátíme k prvnímu čtení. Začnu opakováním. Prorok Jeremiáš začal působit někdy kolem roku 628 před narozením Pána Ježíše. Začalo to dobře za vlády krále Josiáše, národ prožíval obnovu, reformu politickou, hospodářskou, hlavně náboženskou, ale král Josiáš byl zabit v jedné bitvě a potom už to šlo s Izraelem s kopce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, my budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Korinťanům.
Ta dnešní myšlenka, která je v tom listu, je o zmrtvýchvstání – o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zmrtvýchvstání našem. Více...