Rubrika
HomilieUsiluj o dokonalou lásku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v dnešních pašijích jsme slyšeli Ježíšův výkřik: „Dokonáno je!“ Podle očitého svědka, svatého Jana, to byla poslední slova, která řekl Boží Syn na této zemi před svou smrtí.
Dokonáno je! Ale on tím nechtěl říct: „Tak už jsem se toho zbavil, už mám ten těžký úkol za sebou, konečně je to za mnou. V tom „dokonáno je“ je obsaženo mnohem víc.
Když se vrátíme ke včerejšímu evangeliu, kde jsme slyšeli o tom, jak Ježíš umývá apoštolům nohy, tak evangelista to uvádí výrokem: „Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, a proto chtěl projevit lásku do krajnosti.“ A všechno, co Ježíš dělá od tohoto „upozornění“ až do okamžiku své smrti, dělá proto, aby projevil lásku až do krajnosti. Proto umyl apoštolům nohy, proto uzdravil toho služebníka, kterému Petr uťal ucho, proto slibuje ráj lotrovi vedle sebe, ale také proto se chová tak, jak se chová, k veleradě, k velekněžím, k Pilátovi. Proto ke všem lidem, se kterými se setká, i když jsou to jeho nepřátelé, projevuje svou lásku.
Nejvíc je to vidět v tom slovíčku „žízním“, kdy Bůh, Boží Syn, který stvořil všechno, kterému to tady všechno patří, On žádá, prosí. Prosí ty, kteří jsou tam, vojáky, aby mu dali napít.
My tady o tomto máme dost zkreslenou představu. Není ocet jako ocet. Ten ocet, který tam stál a kterého mu dali napít, to bylo zkažené víno, tedy něco jiného, než pro co my si tady chodíme do obchodu, a bylo to něco, co ti vojáci pili, a tak se s ním rozdělili o to, co měli. To na tuto situaci vrhá úplně jiné světlo. Vidíme i ze strany těch, kteří tam byli, stáli a Ježíše hlídali, vidíme, že i v nich se cosi hnulo. Viděli, že to není zločinec, se kterými se setkávali, ale že tady se děje něco mnohem a mnohem důležitějšího, že je to něco, co nelze pochopit za pět minut, že se tady odehrává ještě něco jiného, my bychom řekli, v jakési druhé, třetí a možná i dalších rovinách.
Projevit lásku - o to Ježíšovi jde v celém tom utrpení. Každý člověk, když se zamiluje, chce projevit lásku. Je nadšený - jak se říká, láska dává křídla. Ale potom začíná zjišťovat, že i ten druhý má nějaké chyby a že to není všechno tak, jak si to vysnil. Mnohý člověk rezignuje, mnohý se stane cynickým, ale právě Velký pátek nám říká: „Člověče, hledej. Usiluj o dokonalou lásku. Ježíš ti ji ukazuje. Právě proto, že ji projevil nejenom apoštolům, přátelům ve večeřadle, ale projevil ji všem, se kterými se v noci ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek a potom v samotný Velký pátek setkal.
Bratři a sestry, říkáme, že štěstí člověka je v tom, když jsme milováni takoví, jací jsme, když nás nikdo nechce předělávat. A takhle nás miluje Bůh, a zve nás k tomu, abychom o to usilovali, abychom se o to snažili. I my jednou budeme opouštět tento svět. A co řekneme? Postavil jsem dům, opravil jsem něco, něco jsem vybudoval, něco jsem nashromáždil, ale cítíme, že to je málo.
Dokonáno je! Ježíš to říká s obrovskou úlevou, ale je to na druhé straně také jakési zvolání, které vyzývá k následování.
V tyto dny se zas rozproudila debata, jestli Velký pátek by měl být volným dnem, státním svátkem. Jak jsem dnes po chvilkách poslouchal rádio, tak tam volali různí lidé. Jeden takový opravdu „silný“ materialista říkal: „Nemám čas. Musíme dělat, musíme dohnat tu západní Evropu. My se usvátkujeme.“ Já jsem si jen tak pro sebe říkal: „Ta západní Evropa, kterou ty chceš dohnat, má dnes to volno.“
Před tím už se tam objevil jiný názor. Neříkal ho kněz, ale bylo to úplně, jak kdyby to bylo z kostela, jak kdyby to bylo od kněze. Říkal: „Naši předkové slavili svátky. Ale to nebylo tak, že by se jenom dívali dozadu, že by vzpomínali, ale oni to vztahovali do svého života, k přítomnosti, ale i k budoucnosti, a ptali se: „Co s tím? Jak mám ten svátek prožít a co z toho mám vyvodit pro svůj život?“
A to je ono, bratři a sestry, snažit se o to projevit lásku, i když ti druzí nebudou přesně podle té šablony, podle té míry, kterou my jsme jim namalovali, vystřihli, když nebudou přesně takoví, jaké bysme je chtěli mít.
Vzpomeňme na Ježíše. On projevil lásku až do krajnosti. Zkoušejme ho napodobit, aspoň trošku.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2020, Veverská Bítýška
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu prvnímu čtení z knihy proroka Izaiáše. Byla to takzvaná čtvrtá píseň o Božím služebníkovi. Je to vlastně v prostředním díle té knihy proroka Izaiáše. Odehrává se ten děj na sklonku Babylonského vyhnanství a celá tady ta prostřední část toho druhého Izaiáše je taková velmi utěšující. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, vyprávění svatého Jana, jeho pašije, jsou plné podrobností. Proč? No, protože od prvních dob se ti, kdo měli zájem o to stát se křesťany, tak se ptali: „Ten Ježíš z Nazaretu, který zemřel smrtí otroka, on opravdu je schopen mě zachránit? Někdo, kdo zažil něco tak hrozného, má být mým vykupitelem? Mohu mu svěřit svoji důvěru? Nebo to všechno byla nějaká souhra okolností a toho Ježíše z Nazareta, který byl dobrým kazatelem, dobrým učitelem, to takzvaně semlelo?“
Svatý Jan vlastně začíná líčit ty podrobnosti už při poslední večeři. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, vždycky když začíná nějaký církevní obřad, děláme znamení kříže a říkáme: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Dnes tomu tak nebylo a ani nedostaneme na konci požehnání a nebudeme znovu dělat znamení kříže. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
 |
Já jsem to | 13:39 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.40 MB] |
Bratři a sestry, když srovnáme třeba nedělní pašije podle Matouše a dnešní podle svatého Jana, tak nás možná napadne otázka: „Jak to, že to každý z nich líčí jinak? Jak to, že jsou tam nějaké rozdíly? Vždyť ta událost se nějak stala. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Přichází čas, aby učedník zaujal místo mistra
Bratři a sestry, líčení utrpení Pána Ježíše, pašijí, je jiné třeba u Matouše, jak jsme to četli v neděli, a u svatého Jana. Jednak je to jiné v tom, že svatý Jan přidává další osoby, které tam byly, popisuje určité události, které třeba Matouš vynechal. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
29.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Drazí bratři a sestry. Slyšeli jsme právě pašije, slyšeli jsme o tom, jak Kristus byl pro nás ukřižován, a jakou smrtí, strašnou smrtí, zemřel na kříži. Svými lidskými schopnostmi nikdy neprohlédneme hrůzu a tajemství smrti. Jeden můj spolužák, Jaroslav, byl výborný fotbalista, když on hrál, tak nikdo nemohl proti nám zvítězit. Ani policie nepostavila takové mužstvo, které by ve fotbalu vyhrálo. Zdravý. Přes léto byl s dětmi na táboře. Večer ho zapíchalo u srdce. Ráno ho našli mrtvého. Ale den před tím byl u svaté zpovědi, jistě dneska slaví v nebi. Více...