Rubrika
HomilieNásledujme svatého Václava ve věrnosti víře
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2001 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Jistě jsme tomu rádi, že můžeme dnešní svátek svatého Václava oslavovat zároveň jako státní svátek, že je volný den, tak jako neděle, a máme možnost také i tento svátek oslavit účastí na mši svaté, poděkovat Pánu Bohu za jeho lásku k našemu národu, že nám dal hned na prahu života našeho národa tak velikého světce. My se při této promluvě aspoň tak nachvilku chceme zadívat na ten krátký film z jeho života, abychom jej viděli jako malé dítě, jako chlapce, syna knížete Vratislava a kněžny Drahomíry. Tam vyrůstá, má ještě i více svých bratrů a sester, ale on jako budoucí kníže má zvláštní postavení, jeho se ujímá hlavně jeho babička, svatá Ludmila, aby ho vychovala pro dobrého vladaře, dobrého knížete. A tak vidíme ho, jak jej babička vede k modlitbě, jak jej vede k účasti na mši svaté, jak jej vede také k tomu, aby tak zbožně a horlivě přistupoval ke svatému přijímání, aby jako dobrý ministrant také sloužil u oltáře. Ano, to je jeho dětství, a potom vidíme, jak se připravuje na svůj zodpovědný úkol – být vladařem českého národa. Studuje, studuje knihy slovanské, latinské i řecké, aby byl na výši kultury, aby tak měl také i úctu před ostatními tehdejšími králi a vladaři. Vždyť mnozí z nich, z těchto sousedů, neuměli se ani podepsat. A svatý Václav opravdu oplýval vědomostmi, moudrostí, tak jak nějaký biskup. Pak jej vidíme už jako dospělého, asi tak 18letého jinocha, jak se ujímá vlády v Čechách. Mladý, ale dobře připravený, zralý k tomu velikému úkolu. A ví, čím tento národ nejlépe vyzbrojit pro život, že k tomu, aby si zachoval svou existenci, musí si zachovat také i svou víru. A tak snaží se předávat křesťanský život, nenařizuje, nedává kdovíjaké zákony nebo zákazy, ale on tu víru žije. On z toho pokladu Ducha svatého, z Písma svatého, čerpá, takže stává se takovým kvasem, který tak zušlechťuje ještě to takové beztvaré těsto, a činí z něj chutný chléb. Takto už v tom svém mladém vladařství vyniká svou horlivostí, svou živou vírou. A tu projevuje také opravdovou láskou. Ví, že jako kníže má mít pochopení nejenom pro ty, kteří jsou mocní, vládnou, ale má také znát život těch poddaných, život prostého lidu, a zvláště ještě život chudých a nemocných. Ano, tam on právě mezi ně chodívá. A tak plní tento takový úkol křesťanské milosrdné lásky, že na něj jistě rádi vzpomínali tehdejší chudí a nemocní, vždyť jak je vděčný každý nemocný, když jej někdo přijde navštívit. Svatý Václav právě toto konal, tak si zasloužil tu velikou vděčnost a lásku.
Svatý Václav také věděl, že nepůsobí dobře na národ nebo na lidi kolem, když vidí, jak si ti páni nahoře žijí, jak si pořádají hodokvasy, popíjejí, o vládu se ani moc nestarají, ale hlavně o sebe. Tak on právě toto nemiloval. On právě z té lásky k chudým a vůbec k našemu národu hleděl žít tak střízlivě, jak to Pán Ježíš říká v tom evangeliu: „Kdo chce za mnou přijít, vezmi svůj kříž a následuj mě,“ nebo „Co prospěje člověku, kdyby celý svět získal, ale utrpěl škodu na své duši“. Tak on právě netoužil po těch bohatstvích, aby získal celý svět, ale právě aby zachránil svou duši a zachránil také duši národa. Měl na jedné straně mnoho těch, kteří ho měli rádi, ale bohužel vždycky to dobro naráží na odpor. Ten duch zla se snaží ničit to dílo ducha dobra, Ducha svatého, a tak se umlouvají ti, kteří byli odpůrci svatého Václava, kteří jím pohrdali jako takovým věřícím, zbožným knížetem. A tak se umlouvali, že ho odstraní, že ho nahradí jeho mladším bratrem Boleslavem, který měl právě jiné zájmy, jiné zásady, které lépe vyhovovaly těmto nedobrým všelijakým těm vévodům našeho národa. Tak víme, že 28. září roku 929 byl takovým smutným dnem našich dějin. Byl to smutný den, kdy svatý Václav hyne pod dýkama atentátníků, kteří jej přepadli u kostela sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, kam šel ráno na mši svatou. On nejprve se setkal s Boleslavem, který jej ťal mečem, a svatý Václav se mu vymkl z ruky, říká mu: „To ti Bůh odpusť, můj bratře.“ On jej objímá a odpouští mu, ale Boleslav volá ty své společníky, ti se na něj vrhli a ubodali ho. Tak svatý Václav je mučedník, mučedník za křesťanskou víru, a tím také i velikým patronem a ochráncem národa. On věděl, čím bude ten český národ žít, čím si zachrání svou existenci. Jestliže si zachová dobrou víru křesťanskou. Vždyť tehdy se šířilo také křesťanství jiným způsobem – násilím a zotročováním těch, kteří snad byli jiného jazyka. Tak také i k nám by bývali, nebýt že svatý Václav u nás šířil křesťanství, pronikaly jiné národy pod rouškou šíření víry a udusily, zničily tento náš národ. Tak jemu děkujeme za svou existenci. Každý strom roste z kořenů; jestliže někdo ty kořeny utne, pak ten strom musí uschnout. Také i náš národ je takový košatý strom, na kterém vyrostlo už tolik dobrého ovoce. Ale musí mít dobré kořeny. Ty kořeny, to jsou ti naši národní světci, hned od začátků křesťanského života: svatá Ludmila, svatý Václav, svatý Vojtěch a další a další. Tak oni dodali tomu našemu národu takovou duchovní sílu, aby vydržel i v těch těžkých dobách, kdy byl národ ohrožen. A tak my chceme za to dnes zvlášť poděkovat svatému Václavu. Že v jeho svátek tak jistě v našich kostelích se rozléhá ten svatováclavský chorál: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím.“ Jsme rádi, že ten dnešní svátek je zároveň státním svátkem, že v Praze se koná velká svatováclavská pouť, že máme tolik památek na svatého Václava, třeba na Václavském náměstí je Myslbekova socha sv. Václava na koni. A jinde a jiné. Tak je vidět, že národ si vážil a váží tohoto svého světce, tohoto hrdiny víry. Tak my také chceme tak být vděčni svatému Václavu, že nám zachránil existenci. Ona situace víry nebo církve není nijak růžová. To víme dobře.
Jeden kardinál byl poslán, aby prošel Evropou i jinými zeměmi a vydal potom svědectví, aby přinesl zprávu Svatému Otci. Jak to vypadá s křesťanstvím po Evropě i po těch jiných zemích. A on musel referovat Svatému Otci, že to není vůbec pěkné, vůbec růžové. Ale přece také říká: „Ale je naděje, že se toto všecko může změnit a už se to mění.“ A vypravoval také o jednom takovém kmeni černochů ve státě Burundi, v Africe; kmen Bangwa tam uprostřed pralesa žije. Tento kmen už byl na vymření, byla tam úmrtnost dětí 95%, to znamená: skoro všecky děti po narození umřely. To znamená, že by ten národ vyhynul. Ale pak přišla změna. Do tohoto kmene, do tohoto národa přichází taková skupina jakýchsi, řekl bych, horlivců, kteří žili ze síly evangelia, ze síly Ducha svatého. A také ze síly společenství křesťanské lásky. A ti tam přišli zachránit ten národ. Byli to lékaři, byli to architekti, a ti tam stavěli školy, nemocnice. A tak tam působili. Nebyli to kněží, byli to normální laikové. Ale za několik roků na to se tam všecko změnilo a ten národ uprostřed pralesa má budoucnost. Jejich král On se zúčastnil také na středeční audienci u Svatého Otce. Tento král je křesťan a zároveň také i velký evangelizátor svého národa. Svatý Otec mluví o nové evangelizaci, jak je třeba šířit víru v dnešní době. Ne nařizováním, ale právě životem z víry. Být takovým kvasem, který působí blahodárně na to okolí. Tak také i tento národ se touto skupinou takových horlivců, křesťanů změnil a zachránil. To je způsob, jakým je možno zachránit ten dar víry a také i existenci národa. Vždyť i náš národ by za chvilku musil vymřít, vždyť skutečně těch narozených je už jenom malé procento proti tomu, kolik lidí u nás umírá ročně. No to je veliká výzva pro církev, pro křesťany, aby udělali všecko pro to, aby náš národ nevyhynul. Je třeba takových skupin, takových hnutí, které žijí z té síly evangelia, které žijí tím opravdu krásným společenstvím. Ti jsou nadějí církve, nadějí národa. My jistě si vážíme a vděčíme za to, co pro náš národ vykonal kníže Václav, a potom jeho další následovníci. Ta skupina našich českých národních světců, kteří jsou opravdu zachránci našeho národa. Tak jim děkujeme tímto dnešním svátkem a chceme si vzít od nich příklad. Také tak žít z víry, vnášet ji do toho normálního života. Nemusí to být jenom samí kněží, ale i ten obyčejný laik, křesťan má velikou možnost, jestliže čerpá z Ducha svatého, z evangelia. Jestliže čerpá z toho křesťanského společenství. Tak totéž od nás církev očekává v naší době. Dnes zpíváme chorál svatováclavský: „Pomoci my Tvé žádáme, nedej zahynouti.“ Ano nedej zahynouti, ale také my musíme pro to něco konat, abychom nevyhynuli. A tak následujme svatého Václava v té věrnosti víře, v té statečnosti ve vyznávání víry až do prolití třeba i krve. Poprosme tohoto našeho národního světce, aby nám přispěl na pomoc a tak vyprošoval tyto dary Ducha svatého také i našemu národu v naší době. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, zůstaneme u té poslední věty, kterou řekl svatý Václav tady na zemi: „Bůh ti odpusť, bratře.“ Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, tak je to vlastně určitá parafráze té Ježíšovy věty na kříži: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme právě slyšeli, se velmi, velmi hodí k postavě, k osobě svatého Václava. Svatý Václav se narodil buď v roce 906 nebo 907, v tom se prameny neshodují, ale zemřel v roce 929. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2018 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli teď před chvílí k svátku nebo slavnosti svatého Václava, byly vybrány opravdu velmi dobře, protože vystihují ty aspekty, kterými se svatý Václav řídil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2017 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, texty, které nám církev předkládá o slavnosti svatého Václava, vypovídají vlastně o tom, jak plyne život člověka. V našem životě se střídají, řekněme, delší období, nechci říct zrovna dlouhá, ono může být delší či kratší, a je to nějaké období, ve kterém zdánlivě ten život plyne, jak by se to řeklo, podle těch všedních pravidel a zdá se, že se neděje nic zas až tak moc zásadního. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2016 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, dnešní svátek, slavnost, připomíná mladého člověka, který měl jasno, jaksi od začátku. Člověka, který na jedné straně, když jsem si takový citát, když měl nastoupit na ten knížecí trůn, tak několik šlechticů řeklo: „Co se počneme s ním? Ten, jenž měl být knížetem, je zkažen od kněží a je jako mnich. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Svátek nebo slavnost svatého Václava nám dává příležitost uvědomit si zase několik snad asi faktů, prostě skutečností, se kterými musíme nějak v životě počítat. Tou první skutečností je to, že vlastně všichni čeští světci z toho prvního období jsou mučedníci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, když si připomínáme osobu nějakého světce, nebo i vůbec nějakého významného člověka, tak si zpravidla připomínáme to, co bychom nazvali jako poslední dějství, závěr, jakýsi vrchol toho svědectví, které ten člověk vydal, nebo jakési korunování díla, které za celý život vykonal. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2012 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, v prvním čtení z knihy Moudrosti se starozákonní autor obrací k vládcům a nastiňuje jim jakýsi program, nějaké morální zásady, jak by jejich vláda mohla vypadat, čím by se mohla řídit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2011 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, začnu možná trošku ne úplně vážně. Když se díváme na život svatého Václava, tak si říkáme: „Co ten člověk za svůj krátký život stihnul!“ A když jsme šli teď s ministranty tady do kostela, průvodem kolem kostela, tak jsem si říkal: „Co ti lidé chtějí dnešní den, dnešní volný den všechno stihnout?“, protože to byl obrovský úprk různých traktorů, vozíků a všeho možného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2010 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, pro dnešní slavnost byla vybrána čtení, hlavně první čtení z knihy Moudrosti, které je připisováno králi Šalamounovi. A v té knize Moudrosti jakoby král Šalamoun se obrací ke svým kolegům vládcům a dává jim rady, jak moudře kralovat, jak moudře zařídit věci veřejné. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
28.09.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Blíží se volby. Nebojte se, nebude to žádná volební kampaň :), ale myslím si, že hodně lidí je znechucených polistopadovým vývojem v naší společnosti a už to trvá poměrně dost dlouho ty zmatky, který tady jsou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Slavíme skutečně významného člověka, můžeme říct, i vyjímečného člověka, ale přesto je těžké takhle dělat promluvu, právě proto, že často to sklouzne do různých frází, různých vět, které ti řečníci neustále opakují, a ona to často nebývá ani pravda a je to takové prázdné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2004 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Začnu dneska takovou legrací. Vždycky, když se zpívá ten žalm s odpovědí "Ty Hospodine vládneš nade vším", tak si vzpomenu na jednu takovou anekdotu, kdy pan farář se ptá dětí v náboženství, kdo řídí farnost. Samozřejmě chce slyšet, že on. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek bývá často pojímán jako oslava, vzpomínka na staré zlaté dobré časy, kde jsou role dopředu rozděleny. Václav je dobrý, řekli bychom bílý, Boleslav naprosto špatný, černý, jejich matka Drahomíra taky někde taková spíš černá v pozadí, ještě se tam k tomu připlete Ludmila, samozřejmě naprosto kladná postava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.09.2002 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Václava
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 6,9-21; ž. Žl. 1 Kron 29; 2. čt. 1 Petr 1,3–6;2,21b–24; evang. Mt 16,24-27;
Bratři a sestry, chtěl bych pokračovat v té myšlence, kterou jsem říkal na začátku. Připomínáme si člověka, který byl svatý. On té svatosti dosáhl, řekli bychom, na ryze civilním poli. Státník, politik, vojevůdce, svým způsobem v té době vlastně on byl i ekonom. Je to velká výzva pro dnešní dobu, protože my třeba si často i myslíme, že svatost, to je něco, co se týká výhradně jaksi kostela, církve, něco, co se týká tady tohoto prostoru a několika vyvolených lidí, kteří se nějak zavázali sliby nebo přijali nějaké svěcení. Více...