Ve správný čas na správném místě říct ta správná slova

	Ve správný čas na správném místě říct ta správná slova	7:05
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.47 MB]

Bratři a sestry, vybral jsem dnešní evangelium, které se čte o Velikonocích, ale je to evangelium o setkání lidí s Vykupitelem, s Ježíšem v takové vypjaté situaci, kdy jde, jak se říká, o život. A tady na tom příběhu, který vlastně zaznamenal jenom svatý Lukáš, ostatní evangelisté se o tom zmiňují, ale on popisuje ten dialog mezi těmi dvěma, jak on jim říká, zločinci.

Tak o co tady jde? Označuje je jako zločince, tedy někoho, kdo činí zlo. A je to vlastně odkaz na Starý zákon. Když mluví první kniha Mojžíšova o prvním hříchu, o hříchu prvních lidí, tak říká vlastně, člověk získal schopnost činit zlo. Získal schopnost poznávat, co je dobré, co je zlé, a získal schopnost konat dobro, ale taky konat zlo. Činit zlo, činit dobro. A v člověku je obojí.

Vykladatelé Písma říkají, že vlastně tady ti, co jsou ukřižováni s Ježíšem, že symbolizují celé lidstvo. V každém z nás jdou současně oba dva. Někdy vítězí ten první, který, jak se tady říká, se rouhal. Rouhat se vlastně znamená mluvit proti Bohu. On si za tu svou situaci může sám, ale svaluje to na Boha, což slyšíme velmi často. A pak je ten druhý, který uznává: „Ano, já jsem se do toho dostal vlastní vinou,“ uznává to a prosí za odpuštění.

Ten první, který říká: „Zachraň sebe i nás,“ to je takový ten typicky nevykoupený člověk. Totiž lidé často v tyto dny si kladou tu otázku: „A proč je tu smrt? Proč je tady něco tak těžkého, tak obtížného, to rozdělení, které nás tolik trápí?“ A hledají odpověď u Boha, nebo spíš hledají to a svalují to na Boha. Ale tu odpověď máme hledat sami u sebe, protože zase, jak říká Písmo svaté, první kniha Mojžíšova, smrt nepatřila do Božího plánu. Tu sem zavlekl člověk svým špatným jednáním. A člověk pořád si to představuje tak, že „zachraň sebe i nás“.

Totiž když jde o život, tak lidé mají tendenci, prvně musím zachránit sebe. Prvně musím myslet na sebe. A tak tady ten, řekli bychom, nevykoupený zločinec, který ani v tu poslední chvíli nepochopil vůbec nic, je takovým typickým příkladem. „Vždyť ty, Ježíši, budeš přece myslet prvně na sebe, protože já myslím prvně na sebe. A tak předpokládám, že ty budeš stejný jako já.“ A on není. On nepochopil, že Ježíš zachrání nás na prvním místě tím, že sebe zmaří, že sám se právě nechá ukřižovat uprostřed mezi nimi.

Ten druhý už to pochopil, a co je zvláštní, tak on jediný v tom příběhu, tedy na tom kříži, Ježíše oslovuje jménem: „Ježíši!“ Nedává tomu žádný titul, žádný přívlastek, ale je to oslovení jasné, přímé, je v tom cítit důvěra, je v tom cítit nějaký blízký vztah a je v tom cítit aji úcta, kterou tento člověk má k někomu, kdo trpí úplně stejně jako on a je odsouzen ke stejnému údělu, ale on ví, že nespravedlivě.

Tady tomuto zločinci, který bývá zobrazován na pravé straně a říká se mu někdy dobrý lotr, to je takový protimluv vlastně, to nedává smysl, tak o tomto člověku se říká, s určitou nadsázkou je nazýván prvním svatým. Prvním člověkem, který došel do toho plného společenství. Protože tento člověk dokázal ve správný čas na správném místě říct ta správná slova.

Ta správná slova spočívala v tom, že uznal svou vinu a prosil za odpuštění. A dostal okamžitě zprávu a říká, dnes. Tady toto dnes vlastně trvá od toho okamžiku těch prvních Velikonoc. My prožíváme to, čemu se říká Poslední doba, doba Ježíše Krista a v Písmu svatém se to nazývá tím Dnes.

Bratři a sestry, když teď při této liturgii myslíme na naše zemřelé, modlíme se za ně, vyprošujeme jim to plné společenství, tak zároveň máme myslet i sami na sebe. Ta památka má dva rozměry – vzpomínka na ty, kteří už jsou tam před námi, ale také máme myslet sami na sebe, kteří jsme na té cestě. A oba dva ti zločinci mají nám být jakýmsi vzorem. Ten první hlavně varováním, ten druhý pobídkou. Varováním před tím, abychom když se dostaneme do nějaké svízelné situace, abychom to nesvalovali na druhé, ať už na lidi, nebo na Boha, a ten druhý nám má být pobídkou, vzorem v tom, abychom jako on dokázali ve správný čas na správném místě říct ta správná slova. To je návod, jak získat plné společenství s Bohem.