Svoje jméno naplní svým životem

	Svoje jméno naplní svým životem	11:17
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.39 MB]

Bratři a sestry, dnešní nedělí končí doba vánoční, ale zároveň taky začíná liturgické mezidobí, ono se to překrývá. A je to zase něco, co známe z našeho života, mnoho věcí se překrývá, nejde to oddělit. Život je takový, že má víc vrstev. A my jsme v době vánoční většinou četli evangelium z pera svatého Lukáše. Něco málo taky z Matouše, ale víc z Lukáše. A teď začínáme číst a budeme ho číst vlastně v tomto liturgickém roce nejvíc, svatého Marka, o nedělích ho budeme hlavně číst.

Svatý Marek nezačíná narozením, ale začíná kázáním Jana Křtitele, to je takový úvod, a potom hned, jak jsme to právě teď slyšeli, přišel Ježíš z Nazareta. Svatý Marek dává na začátek svého evangelia údaje, které potřebujeme vědět, potřebujeme znát. On píše především pro pohany. Pro pohany nebylo důležité, kde se narodil Ježíš, ale důležité bylo kdo to je, tady tento Ježíš z Nazareta, a co, řekli bychom, nabízí, co přináší.

A jak jsem říkal na začátku mše svaté, jméno Ježíš, hebrejsky Jehošua, znamená „Bůh je spása“. A ten učitel z Nazareta to nebude mít jenom jako svoje jméno, ale jako svoje poslání. On to jméno naplní svým životem. A potom právě to, co Marek zdůrazňuje, je to, že říká: „On přichází, aby se nebe otevřelo, on přichází, abyste mohli být pokřtěni Duchem svatým.“

Jan Křtitel tady říká o něm, že je mocnější, než je on, ale že už přichází. Když někdo přichází, tak z druhé strany má být očekávání, že je očekáván. Asi se každému z nás už někdy stalo, že jsme někam přišli a nečekali nás, a pak to nebylo to pravé, nebylo to ono. Buď jsme přišli nevhod, nebo vůbec špatně, a člověk je z toho takový rozmrzelý. Ten, kdo přichází, tak se těší na setkání, ale když ho nikdo nečeká, tak se to očekávání nenaplní. A tak Jan Křtitel zdůrazňuje a říká: „Čekejte na něho. To má být váš postoj, vaše příprava. Počítejte s jeho příchodem.“

A teď Jan Křtitel zdůrazňuje a říká: „On je větší než já.“ Potom za pár řádků vlastně nám svatý Marek řekne obrovské překvapení, obrovský paradox, že ten, který je největší, se postaví do jedné řady s hříšníky, s těmi, kteří chtějí konat pokání, kteří chtějí polepšit svůj život. To muselo být pro Jana Křtitele obrovské překvapení.

Ale ještě zůstaňme chvíli u toho, že „on vás bude křtít Duchem svatým“. Je to obrat, kterému úplně nerozumíme. Problémy dělá zase trochu překlad a my bychom to dneska řekli celé úplně nějak jinak. Duch ve staré češtině byl dech, a tedy co dýchá, žije. Takže to slovíčko duch chce říct: „On vám přináší život.“

A svatý? Ve Starém zákoně je Bůh nazýván Svatý. Je to přímo jeho jméno. Je tím míněna důležitá a krásná vlastnost, a sice že v Bohu je plnost dobra a není v něm zlo. Tedy my to taky budeme zpívat teď při mši svaté, „Svatý, svatý“, a v tu chvíli si máme připomenout, že Bůh je ten, který nám dává dobro, a naopak pomáhá nám zbavit se zla. A to jsme u toho, co je pro Jana Křtitele důležité, co ten Mesiáš nabídne, co přinese, co bude učit. A říká, nabízí vám život a nabízí vám, abyste ten život žili v dobru, dobře. Tedy je to kvalita toho života, ne jenom nějaký život, ne jenom něco, cokoliv, ale přímo tohle. Aby tam bylo co nejvíc dobra a abyste se co nejvíc zbavili zla.

Přichází Ježíš z Nazareta v Galileji. Teď se dostáváme k tomu tedy, kde se to celé stalo. Vidíte to na tom obrázku, dneska bude jenom ten jeden. Je to dvanáct kilometrů severně od Mrtvého moře a v těch místech se to skutečně stalo, plus mínus. Vedla tam obchodní cesta a byl tam brod přes řeku Jordán. Vidíte, že to není žádný veletok. Je to, my bychom řekli, takový trošku větší potok. Ale byla tam cesta a dneska je tam hranice. Ale i v těch dobách Ježíše Krista tam poblíž byla hranice. Je to takové symbolické. Jan Křtitel se staví vedle té cesty, aby volal lidi, aby nějakým přemýšleli o své životní cestě, aby přemýšleli o té hranici. A do té stejné situace se staví Ježíš z Nazareta. Nazaret je v Galileji, tady jsme v Judsku. Ti, kdo žili v Judsku, se považovali za lepší a říkali: „My máme víc zájem o ty hodnoty náboženství. My to náboženství bereme vážněji než vy tam v té Galileji.“

A Nazaret? No, taková trošku větší vesnice, o které nikdo nic moc nevěděl. Jak se říká, tam nešly dějiny, tam nebyly žádné obchodní cesty, tam nebyla pevnost, o Nazaret se nikdy nebojovalo. Prostě nic. Tam to plynulo svým poklidným životním tempem a spíše to mělo nálepku takové vlažnosti. A z tohoto provinčního vlažného prostředí přichází Ježíš z Nazareta. Ježíš, aby se postavil do řady s těmi, kteří říkají: „Od teď já chci být lepší. Chci ten svůj život vést nějak lépe.“

Proč se tam Ježíš staví? Ne, že on by měl co zlepšovat, ne, že on by měl co vyznávat, ale proto, že má k nám sympatie a že je s námi solidární.

Solidarita, to chápeme, to známe. Když někdo něco prožívá, tak já jdu a budu s ním. A to slovo sympatie je z řeckého slova symphatidzein a je to velmi podobně, je to velmi blízko. My, když řekneme, že je nám někdo sympatický, tak tím myslíme, že se mi ten člověk líbí nebo že se mi líbí, jak jedná, jak koná a podobně. Ale v tom základu, v tom symphatidzein je něco jiného. Tam to znamená spolutrpět. A svatý Marek právě zdůrazňuje tady toto a říká: „Ježíš už od toho prvního okamžiku, kdy se postavil mezi ty hříšníky, tak to vyhlásil jako svůj program. Protože jeho program, ta záchranná mise vyvrcholí v okamžiku, kdy mezi hříšníky zemře na Golgotě.

Také je tam to vyznání Boha Otce: „To je můj milovaný syn.“ A na konci Markova evangelia bude vyznání pohanského setníka, který řekne: „Tento člověk byl skutečně Syn Boží.“ Tyto momenty zamýšlí Marek schválně. To nevyšlo jen tak náhodou.

Takže tedy Ježíš se staví s námi do jedné řady, protože chce s námi být solidární a jsme mu sympatičtí. Bratři a sestry, to platilo tenkrát a platí to i dnes. To místo, kde Ježíš začal tu svou misi, je svým způsobem takové obyčejné, ale je to příznačné. Ježíš s námi chce být v naše obyčejné všední dny.

Když vznikne nějaká nová politická strana nebo nějaké nové uskupení, tak ti lidé vydají, napíší svůj program. Ježíš, když začíná učit, tak jako svůj program udělá to, že se postaví do té řady. Je to také vyučování, ale není to vyučování slovem, ale je to vyučování činem, skutkem, příkladem. A toto by nás mělo provázet, pokud možno, po celý letošní rok. Měli bychom z toho brát pokoj, vyrovnanost, sílu do všech těch našich každodenních starostí, do toho co se na nás valí, co musíme každý den řešit. Přišel, protože tenkrát mu ti lidé byli sympatičtí a chtěl být s nimi solidární, a přichází i do našeho života, protože platí to stejné. Každý z nás je mu sympatický, s každým z nás chce být Ježíš solidární.