Pošli mě, půjdu já

	Pošli mě, půjdu já	14:34
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.67 MB]

Myslím, že příprava byla důkladná. To někteří z vás, co se připravovali tak dlouho, to ještě chodili do školky v té době, kdy začínali. :) A je to pěkné. To vlastně ta příprava trvala tři roky. Víte, mě tak napadlo při tom, jak jsme slyšeli dnešní první čtení, tam vlastně také končila taková tříletá příprava na seslání Ducha svatého. Jestli jsem dobře poslouchal, tak v závěru té přípravy, nebylo to přímo takové zkoušení, to ne, ale ti, kteří měli být připraveni, tak se ptali: „A teď už obnovíš v Izraeli království?“ To byla taková, dneska bychom řekli, trapná otázka, protože tím dali najevo, že nepochopili nic. Celá tříletá příprava ve škole Pána Ježíše jako by byla k ničemu, protože Pán Ježíš celou dobu vysvětloval, že jeho království není z tohoto světa. A oni se ho zeptali: „A teď už?“ A přesto se potom něco stalo a všechno bylo jinak a tito, kteří tu přípravu tak úplně moc nezvládli, v síle Ducha svatého jdou do celého světa a hlásají evangelium.

Takže je dobře, že jste udělali dobrou přípravu, ale příprava skončila a teď má přijít chvíle, kdy začne působit Duch svatý. Vlastně celá příprava možná měla vést k tomu, že se člověk učí dávat Duchu svatému prostor, aby On mohl působit. Či jinak, když se hodně připravím, pak já hodně můžu? Ne. Když se dobře připravím, tak nachystám hodně prostoru pro to, aby Duch svatý mohl.

Já bych v tuto chvíli ještě rád také poděkoval otci Markovi a dalším, kteří se na přípravě podíleli. Myslím tím také třeba rodiče biřmovanců nebo životní partnery biřmovanců nebo kmotry křestní, biřmovací. Vám všem děkuji za to, že jste vlastně svým způsobem přispěli k tomu dnešnímu dni, k jeho přípravě a k tomu, aby Duch svatý mohl v těchto lidech působit.

Tak, to je příprava a teď jde o to, abychom opravdu otevřeli svá srdce Duchu svatému a jeho působení. Určitě je dobré a zase myslím, že ta příprava také k tomu měla směřovat, určitě je dobré, aby člověk uměl něco očekávat. Protože pokud člověk nic neočekává, tak sice může být v určitou chvíli překvapen, ale může být překvapen tak, že vlastně to, co se stane, nějak nevyužije. Takže určitě jakési očekávání je namístě. Co můžeme očekávat, když přijímáme Ducha svatého a jeho dary? Myslím, že můžeme očekávat právě ty jeho dary. Slyšeli jsme podobenství o hřivnách a myslím si, že biřmování je takovou jednou velikánskou hřivnou, kterou dostane každý z vás a kterou jsme my ostatní biřmovaní už dostali třeba někdy dřív. Je to opravdu velká hřivna a jednou také na ni budeme dotazováni, až bude hodnocen náš život.

Dary jsou rozmanité, zaznělo zase ve druhém čtení. Určitě můžeme očekávat různé dary nebo toužit po různých darech. Říkal jsem, že v kalendáři dnes máme něco jiného. V církevním kalendáři včera byla slavnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova, dnes je památka Neposkvrněného srdce Panny Marie. Když se mluví o srdci, tak se o něm mluví jako o symbolu lásky. A myslím, že i třeba takové to liturgické pozadí této dnešní slavnosti nás může třeba vést k tomu, abychom prosili o dary Ducha, abychom očekávali dary Ducha a mezi nimi třeba ten dar lásky.

Když člověk vlastně dobře odpoví na Boží lásku, když dobře odpoví svou láskou k Bohu, svou láskou k sobě, svou láskou k lidem kolem sebe, tak určitě naplní svůj život.

Takže to je možná jedno, co můžeme očekávat, dary Ducha, mezi nimi třeba dar lásky. Ale my můžeme očekávat nejenom, že něco dostanem. My můžeme očekávat i to, že se s náma něco stane. Papež František, když nedávno uděloval svátost biřmování, tak říkal, že vlastně Duch působí to, že člověk se stává novým člověkem a že to je opravdu něco, co je nové a stálé. On to tam srovnává v jakýmisi novotami, se kterými se setkáváme ve světě. Víme, že když si koupíme nové noviny, zítra jsou nesmírně staré. Dnes si koupíme nové šaty, u mužů za déle, u žen za kratší dobu jsou nesmírně staré a nemoderní. A tak bychom mohli cokoliv. Dnes si koupíme auto, a kdybychom ho zítra chtěli prodat, tak už ho prodáme jako staré, jako ojeté, i když bude ojeté třeba jenom málo.

V tom světě, ve kterém žijeme, lidé touží po něčem novém a to nové musí být pořád nové, protože co je dneska nové, už se nám zdá staré. Ale když Duch svatý z nás činí nové lidi, tak to jsme novými lidmi stále, i když se budou měnit módy a zastarávat zprávy, tak přesto my můžeme být stále noví a připraveni pro novou zemi a nové nebe, které je připraveno na věčnosti.

Takže to můžeme také očekávat, staneme se novými lidmi. A možná to další a také papež František to říká, chce to, abychom těmi novými lidmi stále zůstávali. To znamená, abychom se snažili žít novým životem. On tam uvádí takový ten protiklad toho, že lidé dnes mnozí něco dělají, mnozí po něčem touží. Nám by nemělo jít o to, co dělají mnozí, ale o to, co je nové.

Jsou tady už i starší biřmovanci a kdokoliv starší určitě může potvrdit, že lidský život utíká strašně rychle. Možná nějaké chvíle nějaké zkoušky u maturity, to jsou chvíle dlouhé, ale těch v životě moc není. Možná chvíle nějaké nemoci, to jsou chvíle dlouhé, ale jinak lidský život je nesmírně krátký a utíká velmi rychle. Papež František říká, že máme dát život velkým ideálům. Je příliš krátký na to, abychom se zabývali malými ideály, a už vůbec je krátký na to, abychom se zabývali něčím špatným. Opravdu je třeba a nový člověk pro to má nové dispozice, snažit se o velké ideály, o velké věci. Lidé kolem nás možná se budou spokojovat s malými. Svatý otec František říká: „Nebojte se jít proti proudu. Dělá to dobře srdci,“ on říká. Takže i to je něco, co můžeme očekávat. Jsme vybaveni pro to, abychom byli novými lidmi, abychom se nebáli jít proti proudu.

Možná ještě jedno a to není už očekávání, u vás se to, jak pan farář připomněl, už také jakýmsi způsobem stalo. Papež František při tom biřmování taky říká, že člověk vlastně musí mnoho vytrpět, než vejde do Božího království. Určitě být biřmovaným křesťanem znamená být připraven také nést i to, co je obtížné. Dřív, když se udělovala svátost biřmování, tak udělovatel svátosti dával spíš takový symbolický políček, takovou symbolickou facku, která měla být výrazem toho, že ten biřmovanec má něco vydržet. Myslím si, že i ta událost, o které mluvil otec Marek, chce ukázat jednu věc a s tou je třeba počítat. Kde se člověk snaží o nějaké dobro, tak tam určitě tomu Zlému se to nelíbí. A pan biskup mě občas deleguje takhle na udělování svátosti biřmování a nějak v poslední době si opravdu všímám toho, jako třeba pan farář říká: „Víš, je to pěkné, pěkné, ale ty obtíže, které s tím byly spojeny, ty byly velké.“ Nikdo nemluvil o takových obtížích jako otec Marek, to opravdu je událost hodně mimořádná, ale i ta chce naznačit, že tam, kde se člověk snaží o dobro, že to vzbuzuje v mocnostech zla určitě nevoli. Ale je třeba s tím počítat. Bůh nás vybavuje i tím, abychom i v těchto situacích obstáli. Mši svatou mám za vás, biřmovance, kmotry, rodiny, ale i za toho bratra, který byl vzpomenut, i za jeho rodinu. Chci prosit, abyste i v těch těžkých chvílích v síle Ducha svatého dokázali obstát.

A možná ještě poslední. Říká se, že svátost biřmování je svátost křesťanské dospělosti. Jedním z takových rozdílů mezi dítětem a dospělým je třeba to, že dítěti se všechno dává. Všichni dávají dítěti a je to v pořádku. Když se někdo stane dospělým, tak od něho už se něco očekává. Už to není jenom ten, který přijímá, ale který má také dávat. Vy jste dospělými nebo stáváte se dospělými proto, abyste něco dávali. Abyste když se někde říká, že to či ono je třeba udělat, abyste nečekali: „To ti druzí, a to tam ti, a ti by měli…“ Ale člověk by se měl ptát: „A co takhle já?“ A třeba odpovídat, jak odpovídal prorok na Hospodinova slova: „Koho mám poslat?“ A prorok říká: „Pošli mě, půjdu já.“ Takže ne ti druzí, oni, ale já, já v síle Ducha svatého.

Myslím si, že i patron vašeho kostela (i mého kostela, kde já působím, on je stejný), patron našich kostelů tedy také nám ukazuje, že když řekl: „Pošli mě, půjdu já,“ že mohl dojít až na konec světa, aby tam hlásal evangelium. Pro každého z nás ten konec světa je někde jinde, ale úkol je stejný: Pošli mě, půjdu já, třeba až na konec světa. Kéž se tak stane.