Eucharistie je jídlo pro naši duši

	Eucharistie je jídlo pro naši duši	5:58
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.24 MB]

Bratři a sestry, možná jste si položili otázku, jak co nejlépe oslavit svátek Těla a krve Páně. V minulosti se ten svátek slavil třeba velmi triumfálně průvody, nebesa, hodně kouře, čtyři oltáře a podobně. Dneska žijeme v jiné době a vracíme se, řekli bychom, k tomu původnímu.

Eucharistie je svátost. Když bychom řekli, že všechny svátosti dohromady vytvářejí jakousi konstrukci, řekli bychom dům, tak eucharistie je střecha toho domu. Střecha chrání celý ten dům, aby se nějak nezbortil, aby do něho nezatékalo, aby ti, kdo jsou vevnitř, aby tam byli v suchu, v teple, v bezpečí. Ale ta střecha potřebuje pod sebou mít zdi a ty zdi zase potřebují mít pod sebou základy. Ta střecha je vrchol té stavby a nesmí chybět to, co tu střechu podpírá. A tak je to i s eucharistií. Kam ji tedy zařadit, co s ní udělat?

V evangeliu jsme slyšeli o předobrazu eucharistie, o tom zázračném nasycení. A Ježíš právě z tohoto vychází a chce říci: „Eucharistie je jídlo.“ Česky se spíš používá ten název pokrm, on je takový vznešenější, ale eucharistie je skutečně jídlo. To znamená, že eucharistie není za odměnu. Samozřejmě vyžaduje se po nás určitá kvalita života a s eucharistií je přímo spojena svátost smíření, kterou se očišťujeme, abychom eucharistii mohli přijímat, ale eucharistii, tu si nikdy nemůžeme zasloužit, na tu nemáme nárok. Je to tedy darované jídlo, darovaný pokrm.

Jako jíme, protože to potřebujeme, abychom mohli fungovat, aby naše tělo mohlo plnit povinnosti, které jsou na nás kladeny, musíme dočerpávat energii, jíst. Nejíme za odměnu, ale jíme proto, že to potřebujeme. A stejně tak je to s eucharistií. Naše duše potřebuje energii, potřebuje posilu, potřebuje někde brát, potřebuje čerpat. Eucharistie z tohoto pohledu není za odměnu, potřebujeme ji.

Bratři a sestry, k čemu ji potřebujeme? Ve druhém čtení svatý Pavel zapsal, jak slyšel, jak probíhala poslední večeře. V listě Korinťanům jsou nejstarší slova proměňování. Svatý Pavel u toho nebyl, on to slyšel, a tak zapsal, co mu řekli. A začíná zajímavou „maličkostí“: „Právě tu noc, kdy byl Ježíš zrazen.“ Mohl napsat: „Den před svým utrpením,“ mohl říci to jakkoliv jinak, ale připomíná zradu. Co to znamená zradit? Zradit znamená uhnout z cesty. Zrádce je člověk, který šel nějakou cestou, zastával nějaké názory. Pak se otočil, ty názory radikálně změnil, popřel a opustil to, pro co žil, opustil tu cestu a přidal se do tábora těch druhých a způsobil škodu na té cestě, kde byl předtím. A Ježíš v tu chvíli ví, co bude, ví, že ty roky práce v podstatě se minuly účinkem, aspoň u některých lidí, u některých jeho učedníků, ale Ježíš nemyslí tady na tyto učedníky, kteří odcházejí, ale myslí na nás na všechny, protože on ví, že budeme potřebovat tu posilu, abychom nezradili, abychom neuhnuli z cesty.

Bratři a sestry, správný postoj, jak správně oslavit eucharistii, je děkovat za ni - děkovat za ni a přijímat ji, protože Ježíš řekl: „Vezměte a jezte.“ A my chceme dnes udělat obojí. Děkujeme za eucharistii a to děkování prožíváme ve mši svaté. Dnes také budeme přijímat pod oběma způsobami tělo Páně i krev Páně a na konec mše svaté bude zase eucharistická adorace, abychom poděkovali, abychom poprosili, ale především máme co nejčastěji Krista v eucharistii přijímat, protože to je to, co on si přeje.